14 C 49/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, původně o zaplacení 42 491,72 Kč s příslušenstvím, když do částky 26 097,04 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 3. 6. 2025, z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 6. 2025, č.j. 14 C 49/2025-16 byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [adresa] [IČO] IČO, ) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] za dohodnutých podmínek, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč se splatností nejpozději do 15. 2. 2025, z důvodu nesplácení úvěru včas a řádně došlo k jeho zesplatnění ke dni 15. 10. 2024, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil na jistině 13 902,96 Kč, na smluvní pokutě 151,15 Kč a na smluvním úroku dalších 2 340,57 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 2395 a § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

3. Podle § 10 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl soud o vrácení adekvátní části zaplaceného poplatku žalobkyni (soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, byť zčásti).

4. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení a uložil povinnost neúspěšnému žalovanému zaplatit úspěšné žalobkyni k rukám jejího právního zástupce celkem 2 452 Kč (1 000 Kč soudní poplatek, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a 252 Kč DPH ve výši 21 % z uvedených částek bez soudního poplatku).

Odůvodnění

V dané věci soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č.j. 14 C 49/2025-22, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 394,68 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 16. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 700 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2 452 Kč (výrok III.).Pokud jde o výrok II., kterým soud rozhod, že žalobkyni bude podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích vrácena adekvátní část zaplaceného poplatku ve výši 700 Kč (soud vrátí zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, byť zčásti), je rozhodnutí nesprávné.Podle § 12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu. Změnu nebo zrušení povinnosti zaplatit poplatek lze pravomocně provést nejpozději do 3 let ode dne, kdy rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek nabylo právní moci. Ve stejné lhůtě zaniká i právo uložit povinnost zaplatit poplatek.Žalobkyně v dané věci zaplatila soudní poplatek 1 700 Kč. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 3. 6. 2025, č.j. 14 C 49/2025-15, řízení co do částky 26 097,04 Kč s příslušenstvím zastavil, kdy předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 16 394,68 Kč s příslušenstvím a poplatková povinnost žalobkyně pak nadále činila pouze 1 000 Kč. Vzniklý přeplatek ve výši 700 Kč však žalobkyni nelze vrátit, neboť tento lze vrátit jen, pokud převyšuje částku 1 000 Kč (§ 6a odst. 2 věta poslední a § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), ostatně důvody, pro které nelze žalobkyni vzniklý přeplatek vrátit uvedl soud v rozhodnutí, jímž řízení částečně zastavil.Za splnění podmínek citovaného zákonného ustanovení soud proto své původní rozhodnutí o vrácení vzniklého přeplatku žalobkyni zrušil.