Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 2 734 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci částku 9 579,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 5 774,76 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 313,16 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s možností postupného čerpání finančních prostředků do výše 5 200 Kč, žalovaná na něj vyčerpala 5 156 Kč a uhradila 2 422 Kč. Pro neplnění sjednaných povinností byla smlouva žalobcem vypovězena. Kromě dlužné jistiny ve výši 5 099,99 Kč se žalobce domáhal zaplacení poplatku za službu ,,[Anonymizováno] “ ve výši 449,40 Kč, poplatku za službu ,,[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ ve výši 102,48 Kč, poplatku za vyplacení tranší ve výši 94,09 Kč, smluvního úroku ve výši 6 437,93 Kč (1,066% denně), poplatku za službu ,,informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a smluvní pokuty ve výši 100,47Kč.
2. V dané věci soud po zjištění stanovisek účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.
3. Ze smlouvy o úvěru, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přehledu bankovních příjmových transakcí, předžalobní výzvy bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem do 5 200 Kč a sjednanou úrokovou sazbou ve výši 1,066% denně. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšel žalobce z jejího ověřeného příjmu 16 781 Kč čistého měsíčně, výdajů na bydlení 9 000 Kč, zbytné výdaje 3 500 Kč, nezbytných výdajů 2 000 Kč a výdajů na půjčky 3 500 Kč. Žalovaná na úvěr vyčerpala 5 156 Kč, splatila 2 422 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k uhrazení dluhu, ovšem bezvýsledně.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť smluvní úroky byly sjednány ve výši 389,09 % ročně, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou si smluvní strany povinny vrátit poskytnuté plnění, jinak se bezdůvodně obohatí. Jelikož žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 5 156 Kč a uhradila na něm 2 422 Kč, je povinna vrátit žalobci na jistině 2 734 Kč. V této části považoval soud žalobu za důvodnou, v ostatních nárocích ji pro neplatnost smlouvy zamítl. nic na něm neuhradil, je povinen tuto částku žalobci vrátit.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť ty by příslušely úspěšnější žalované, která však byla v řízení nečinná, vznik ani výši nákladů neprokázala.