Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci částku 15 480 Kč a 12,75 % úrok z prodlení z částky 28 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 35 480 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve výši 20 000 Kč se smluveným úrokem ve výši 40 % měsíčně, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.
3. Ze smlouvy o úvěru, žádosti o jeho poskytnutí, výpisu z účtu žalované, oznámení úřadu práce, potvrzení o provedené platbě, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [Anonymizováno] elektronicky smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, která jí byla v den uzavření smlouvy zaslána na její bankovní účet. Kromě jistiny se žalovaná zavázala hradit i úroky ve výši 40 % měsíčně. V době uzavření smlouvy byla na rodičovské dovolené, měla dvě vyživovací povinnosti a pobírala dávky státní sociální podpory, na bankovním účtu měla minimální, resp. minusový zůstatek. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobci, což jí bylo písemně oznámeno, stejně jako zesplatnění úvěru pro jeho řádné nesplácení (11. 7. 2024). Na předmětný dluh doposud ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť smluvní úroky byly sjednány ve výši 480% ročně, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, spisová značka 21 Cdo 484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. Nadto má soud za to, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, jejímž jediným příjmem byly dávky státní sociální podpory, byla na rodičovské dovolené a měla dvě vyživovací povinnosti, neměla žádné úspory a těžko mohla úvěr s vysokým úrokem řádně splácet. Tímto postupem věřitel porušil § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobil neplatnost smlouvy, v důsledku níž jsou si smluvní strany povinny vrátit poskytnuté plnění, jinak dojde k bezdůvodnému obohacení. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, v ostatních nárocích byla z uvedených důvodů zamítnuta.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu každého z nich, i s přihlédnutím k žalovanému příslušenství pohledávky, je obdobný.