Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobcia) částku 3 510 Kčb) částku 1 085 Kč,to vše tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobcia) částku 26 673,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 583,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 359,09 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 183,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 30 183,40 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,b) částku 6 548,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 485,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 260,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 633,97 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 7 633,97 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 37 817,37 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny dvě úvěrové smlouvy, a to dne [datum] a [datum], z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byly pohledávky za ním smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli žádných námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.
3. Ze smluv o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek a zákaznických karet, tabulek umoření, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na částku 41 000 Kč za účelem refinancování. V tu dobu byl žalovaný vlastníkem nemovitosti, v níž žil, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost, pracoval na plný úvazek jako seřizovač s příjmem 26 711 Kč měsíčně, hradil interní splátky ve výši 7 207 Kč a jeho měsíční výdaje činily 3 100 Kč. Kromě jistiny ve výši 41 000 Kč se zavázal k úhradě úroků ve výši 35 602 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní splácení ve výši 4 678 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 4 223 Kč. Úhrnem tak měl zaplatit 87 003 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 626 Kč, na předmětný dluh doposud uhradil 37 490 Kč. Druhá úvěrová smlouva mezi týmiž smluvními stranami byla uzavřena dne [datum], jejím účelem bylo rovněž refinancování. Podle žádosti o poskytnutí úvěru se ohledně osobních poměrů žalovaného nic nezměnilo, změnila se výše jeho příjmu na 28 138 Kč měsíčně, výše dalšího příjmu v domácnosti na 25 000 Kč a interní splátky na 8 278 Kč. Úvěr byl sjednán na 11 000 Kč spolu s úroky ve výši 6 703 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 1 101 Kč a poplatkem za flexibilní splácení ve výši 1 098 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 21 402 Kč v 78 týdenních splátkách po 305 Kč. Na předmětný dluh doposud zaplatil 9 915 Kč. Z obsahu úvěrových smluv vyplývá, že služba komfortního splácení znamená splácení spotřebitelského úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce a služba flexibilního splácení zajišťuje garanci celkové ceny, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Při uzavření první smlouvy na [částka] měl podle výplatních pásek žalovaný příjem ve výši 26 711 Kč, z čeho měl plynout jeho další příjem ve výši 21 500 Kč za situace, kdy byl rozvedený a žil sám, nebylo prokázáno, takže k němu nelze přihlížet, navíc vyšší míra obezřetnosti věřitele měla vycházet i z toho, že mu žalovaný splácel další dluhy po 7 207 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného věřitel vůbec neprověřoval, vyšel toliko z částky 3 100 Kč na bydlení, ostatní životní náklady žalovaného nezohlednil. Daným postupem tedy na jednu stranu navýšil příjmy žalovaného a na druhou stranu ponížil jeho výdaje, čímž uměle nadhodnotil jeho bonitu, což je v rozporu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Přehlédnout nelze ani to, že vedlejší poplatky, které byly ve prospěch věřitele sjednány, převýšily poskytnutou jistinu, neboť činily 112,2 % za situace, kdy nebylo prokázáno, že žalovanému byly služby, které byly nasmlouvány, skutečně poskytnuty. Dle názoru soudu vedlejší poplatky plnily funkci úroků, ač byly ve smlouvě definovány různými pojmy, a jestliže převýšily 60% jistiny, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
6. Obdobně soud posoudil i druhý úvěrový případ plynoucí ze smlouvy z [datum], kdy se fakticky majetkové poměry na straně žalovaného nezměnily, opět zde nebyl ověřen ani prokázán jeho další příjem, výdaje a ani to, že mu byly poskytnuty služby komfortního a flexibilního splácení, takže i v tomto případě soud uzavřel, že věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru uměle zvyšoval bonitu žalovaného, což způsobilo neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Poplatky za vedlejší služby byly rovněž sjednány v nepřiměřené výši 94,56 % jistiny, tedy v rozporu s dobrými mravy.
7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přiznal soud žalobci pouze dosud nesplacené části jistin, tedy u smlouvy z [datum] částku 3 510 Kč, neboť na předmětný úvěr žalovaný doposud zaplatil 37 490 Kč a u smlouvy z [datum] částku 1 085 Kč, protože žalovaným bylo na úvěr doposud zaplaceno [částka]. Ve všech zbývajících nárocích byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.
8. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo úspěšnějšímu žalovanému, který však zůstal ve věci nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal a proto mu nebyly přiznány. Žalobci pak právo na náhradu nákladů s ohledem na neúspěch ve sporu nepřísluší.