Výrok
I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo [hodnota] zahrada, zapsaném na [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 26 926 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že je v současné době držitelem pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], který je zapsán na [Anonymizováno] [Anonymizováno] s uvedenými vlastníky [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce je přesvědčen, že vlastníkem předmětného pozemku je on z důvodu mimořádného vydržení vlastnických práv, když uživatelem předmětné nemovité věci je nejpozději od r. 1992. Ke dni 1.1.2019 došlo k mimořádnému vydržení, neboť jeho právní předchůdce byl držitelem nemovité věci nejpozději od r. 1972, kdy na základě rozhodnutí Státního notářství v [Anonymizováno] bylo potvrzeno dědictví otci žalobce, tedy [Jméno žalobce], nar. [rok narození] a [jméno FO], tedy tetě žalobce, a to mimo jiné k domu č.p. [Anonymizováno] se stavební parcelou č. [hodnota] a zahrady č. parc. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa]. V současné době se jedná o pozemek parc.č. [hodnota], jehož součástí je stavba domu č.p. [Anonymizováno], tedy nemovitosti zapsané na [Anonymizováno] [Anonymizováno], výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí je žalobce. Již v r. 1972 právní předchůdce žalobce, tedy jeho otec užíval spolu se svými nemovitými věcmi jako součást zahrady právě i pozemek par.č. [hodnota], a to jako součást zahrady předmětného rodinného domu. V r. 1992 byla schválena Státním notářstvím v [Anonymizováno] dohoda o vypořádání dědictví mezi žalobcem a jeho sestrou [jméno FO] ve věci zemřelého otce [Jméno žalobce], staršího, kdy žalobce zdědil spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovitostem zapsaným na [Anonymizováno] [Anonymizováno], druhým spoluvlastníkem byla [jméno FO], přičemž pozemek parc.č. [hodnota] byl pod společným oplocením spolu s pozemky parc.č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Usnesením Okresního soudu v Příbrami z r. 2001 žalobce nabyl po své sestře druhou podílovou polovinu předmětných nemovitostí, nejpozději od r. 1992 začal žalobce jako spoluvlastník přestavovat část rodinného domu č.p. [Anonymizováno], jakož i pozemku se záměrem vybudovat pozemku a autobazar s dílnou. V r. 1993 k tomuto sestra žalobce učinila souhlas, v r. 1994 [právnická osoba] [adresa] vydal povolení se změnou užívání části domu č.p. [Anonymizováno] [adresa] včetně nádvoří a přilehlé zahrady za účelem zřízení prodejny a kanceláře firmy [Anonymizováno] s tím, že část zahrady bude užívána jako odstavná plocha pro prodej motorových vozidel. Od r. 1994 je pozemek parc.č. [hodnota] užíván jako parkovací plocha pro odstavená motorová vozidla, žalobce vykonával podnikatelskou činnost až do r. 2014, kdy s ohledem na věk začali podnikání přebírat jeho synové, od r. 2015 pak přenechal předmětné nemovité věci zapsané na LV č. [hodnota] do nájmu společnosti [právnická osoba]. Uvedený pozemek parc.č. [hodnota] byl tedy žalobcem a jeho právními předchůdci držen a užíván nejméně od r. 1972, za dobu 51 let nikdy nedošlo k tomu, že by ze strany zapsaných vlastníků byla tato držba jakkoli zpochybněna. Poslední zápis vlastníků uvedeného pozemku svědčí [jméno FO] a [jméno FO], vlastnické právo bylo poznamenáno v knihovní vložce č. [hodnota] pozemkové knihy, žádný z dokumentů se však do současné doby nedochoval. Žalobce má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť jeho vlastnické právo je nejisté, když zapsaný spoluvlastníci jsou neznámí a dostatečně neidentifikovatelní, zároveň faktický stav je v rozporu se stavem právním zapsaným v katastru nemovitostí a tento nesoulad je nutno odstranit.
2. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 16 C 191/2023-75 ze dne 25.10.2024 soud připustil, aby namísto neznámého okruhu dědiců po [jméno FO] a [jméno FO], tedy na straně žalovaných, vstoupila do řízení Česká republika, která byla zapsána jako vlastník předmětného pozemku.
3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že se domáhá určení vlastnického práva k pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] zapsaném na [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve prospěch České republiky. Změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení a navrhovaném petitu soud připustil, neboť tak učinil v souladu se zásadou hospodárnosti dle § 95 odst. l o.s.ř.
4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil z toho důvodu, že v žádném předloženém důkazu není předmětný pozemek uveden, proto i při minimální opatrnosti je jasné, že žalobce musel vědět, že předmětný pozemek není v jeho vlastnictví, žalobce sám naopak v žalobě uvádí vědomost o tom, které nemovitosti jsou v jeho vlastnictví. Zároveň se nejedná o pozemek nepatrné výměry, pozemek se naopak výměrou blíží pozemku, který je uveden v kupní smlouvě ze dne 13.6.1989, pro daňové účely je nutné výměry pozemku znát a řádně hradit příslušnou daňovou povinnost. Z textu žaloby není jednoznačné, zda se žalobce domáhá řádného či mimořádného vydržení. Neposledně žalovaný namítá, že mu nesvědčí v současné chvíli pasivní legitimace, tudíž je nutno z těchto důvodů žalobu zamítnout. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že z připojeného plánku ke kupní smlouvě z r. 1989 vyplývá existence dalšího pozemku, tedy předmětného inkriminovaného pozemku, tudíž žalobce musel věděl, že se nejedná o jeho pozemek.
5. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že manželé [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno] v r. 1932 spoluvlastnili dům č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], jakož i pozemky č. katastrální [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno] zapsané ve vložce č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. V r. 1947 [jméno FO] emigroval do Spojených států amerických, přičemž k datu úmrtí při zjištění právních nástupců po manželích [jméno FO], se nepodařilo soudu nic dalšího zjistit. Až do r. [adresa] a [jméno FO] zapsáni každý s podílem ½ jako vlastníci pozemku parc.č. [hodnota], v současné době je jako vlastník předmětného pozemku zapsána Česká republika, příslušnost hospodařit s tímto majetkem má [Jméno žalovaného A], přičemž se jedná o pozemek parc.č. [hodnota] zahrada o výměře 280 m2 zapsaných na [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro k.ú. a obec [adresa]. V r. 1959 podal [Jméno žalobce] starší, tedy otec žalobce, žádost o povolení vyústění drenážních trubek na pozemek [Anonymizováno], ministerstvo dopravy k tomuto vydalo rozhodnutí o povolení k provedení stavby drenážního odpadu, přičemž k žádosti byl předložen situační plánek s nákresem, že vedle domu č.p. [Anonymizováno] a přilehlých kůlen a garáží se jedná o zahradu s délkou 40 m k sousedovi. K přiznání k domovní dani na r. 1968 [Jméno žalobce] starší uvedl, že od r. 1953 užívá zahradu, nádvoří a ohradu o rozloze 800 m2. Fakticky totiž právní předchůdce žalobce, zejména pak otec, užíval předmětný rodinný dům č.p. [Anonymizováno] včetně přilehlé zahrady vše jako celek, kdy zahrada byla oplocena a součástí této zahrady byl i pozemek nyní parc.č. [hodnota]. [Jméno žalobce] starší získal podílovou polovinu předmětných nemovitostí zapsaných na LV [Anonymizováno] na základě rozhodnutí státního notářství z r. 1972 po [jméno FO], nemovitosti následně zdědil po svém otci i žalobce na základě rozhodnutí státního notářství v r. 1992, druhou podílovou polovinu předmětných nemovitostí získal žalobce tyto do vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami č.j. 25 D 77/2001-35 ze dne 17.8.2001, rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nabylo právní moci dne 20.9.2001, jednalo se o dědictví po sestře žalobce zemřelé dne 16.4.2001. Ještě za života sestry [jméno FO] s předmětnou zahradou fakticky nakládal žalobce pro své podnikatelské účely, v r. 1993 mu ke změně užívání části rodinného domu a přilehlé zahrady dala sestra souhlas, v r. 1994 vydal [právnická osoba] v [Anonymizováno] rozhodnutí o změně užívání místností v přízemí domu č.p. [Anonymizováno], jakož i části zahrady s tím, že část zahrady dle plánku bude po stavebních úpravách užívaná jako odstavná plocha pro prodej motorových vozidel firmou [Anonymizováno], přičemž k tomuto rozhodnutí dali souhlas mimo jiné i sousedé. Za tímto účelem fakticky žalobce vykácel z pozemku parc.č. [hodnota] několik stromů, zlikvidoval záhonek a na místě samém plochu vydláždil zámkovou dlažbou, která se zde nachází až do současné doby, jedná se o plochu, která slouží k parkování prodávaných vozidel. Přitom pozemek kolem rodinného domu vždy byl oplocen ve stejných hranicích, soused pouze z důvodu stáří měnil plot za nový, zhruba před 30 lety soused vybudoval plot včetně nových sloupků, podezdívky a drátěnky. Za celou dobu nebyl žalobce ani jeho právní předchůdci nijak a nikým informováni o tom, že by užívali pozemek ve vlastnictví jiné osoby. V r. 1989 došlo v k.ú. [adresa] k přečíslování, tedy pozemek parc.č. [hodnota] byl v minulosti v pozemkovém katastru označen parc.č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], pozemek parc.č. [hodnota] byl označen parc.č. st. [Anonymizováno], pozemek parc.č. [hodnota] byl označen parc.č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], všechny tyto pozemky v podstatě jako celek patřících k rodinnému domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] užívali od 50. let minulého století právní předchůdci žalobce. V r. 2001 vyhotovil [právnická osoba] v Příbrami kopii katastrální mapy, na níž je zachycena poloha a hranice pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno], pozemek parc.č. [hodnota] je zhruba obdélníkového tvaru, přičemž z jedné strany k těmto pozemkům se nachází hlavní silnice vedoucí z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a na druhé opačné straně se nachází [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Z pohledu z hlavní silnice je pozemek parc.č. [hodnota] a [Anonymizováno] oplocen pojezdovými vraty s názvem firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno], vedle těchto pozemků směrem do [Anonymizováno] se nachází další rodinný dům s vraty. Soud vycházel zejména z výpisů z katastru nemovitostí včetně zpráv katastrálního úřadu s přílohami, ze snímku katastrálních map, z rozhodnutí státních notářství, z dědických spisů sp.zn. D 1084/92, 25 D 77/2001, z leteckých měřičských snímků, z fotografií, z žádosti a rozhodnutí včetně plánku ohledně drenážního svodu s leteckým snímkem katastrální mapy, z přiznání k domovní dani se snímkem katastrální mapy, ze souhlasu spolumajitele [jméno FO], z rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno] z r. 1994, z výpisu živnostenského rejstříku žalobce a obchodního rejstříku, ze smlouvy o nájmu prostor sloužící k podnikání. Ze sdělení finančního úřadu pro Středočeský kraj z r. 2024 soud zjistil, že od r. 1993 z pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] nebyla vyměřována daň z důvodu neznámého neidentifikovatelného vlastníka. Neposledně soud vyšel i z výpovědi žalobce, který věrohodným, logickým a podrobným způsobem popsal faktický stav užívání mimo jiné pozemku parc.č. [hodnota].
6. Na druhé straně soud neprovedl důkaz místním šetřením, neboť pro své rozhodnutí soud shromáždil a provedl jiné relevantní důkazy, tudíž další dokazování považuje za nadbytečné.
7. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
8. V daném případě soud naléhavý právní zájem na určovací žalobě shledal, a to z důvodu jistoty právních vztahů, kdy v katastru nemovitostí byl až do začátku soudního řízení zapsán vlastník odlišný od žalobce, v současné době je jako žalovaný zapsán Česká republika, tudíž Česká republika je zcela jistě v tomto sporu pasivně legitimována, zároveň žalovaný vlastnické právo žalobce zpochybňuje, tudíž daný spor lze vyřešit toliko určovací žalobou.
9. Podle § 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb. soud postupoval a věc hmotněprávní řešil dle dosavadních právních předpisů, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb.
10. Podle § 134 odst. l občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdci žalobce totiž předmětný pozemek nyní parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] nyní zapsaném na LV [Anonymizováno] užívali společně se zahradou, nyní parc.č. [hodnota], která obklopuje rodinný dům č.p. [Anonymizováno], tento fakticky od 50. let minulého století předchůdci žalobce rovněž užívali. [jméno FO] v r. 1972 získal pan [jméno FO] starší, tedy otec žalobce, do svého vlastnictví podílovou polovinu nemovitostí zapsaných na LV [Anonymizováno], přičemž jako rodina užívali vždy ve stejném rozsahu a ve stejných hranicích i zahradu parc.č. [hodnota], až do 90. let minulého století byla tato zahrada užívána ke svému účelu, tedy mimo jiné v souvislosti s ovocnými stromy či zahrádkou, v 90. letech minulého století pak začal přímo žalobce na předmětném pozemku podnikat, konkrétně změnil rozsah užívání v souvislosti s vybudováním odstavné plochy. Žalobce i jeho právní předchůdci byli vždy ke všem okolnostem v dobré víře, že jim vlastnické právo náleží i k pozemku parc.č. [hodnota], jednali v tzv. omluvitelném omylu. Naproti tomu předchozí vlastníci rodinného domu č.p. [Anonymizováno], jakož i mimo jiné pozemku parc.č. [hodnota] vlastnické právo od 50. let minulého století nevykonávali, p. [jméno FO] již v r. 1947 emigroval. V následujících letech pak postupně na základě tzv. domnělých právních titulů, tedy rozhodnutí státních notářství, resp. Okresního soudu v Příbrami, byli právní předchůdci žalobce jakož i žalobce vždy v dobré víře, že je vše v pořádku, tudíž se chopili i pokojné držby předmětného pozemku, který po dobu delší 50 let měli oplocený společně se zahradou, nyní parc.č. [hodnota]. Tuto dobrou víru po celou dobu konzistentně i projevovali nejen vůči fyzickým osobám /sousedé/, ale i vůči organizacím či orgánům státu. Je nutno přihlédnout i k postoji i skutečného vlastníka předmětného pozemku, pokud léta užívání pozemku držitelem, tedy žalobcem, resp. jeho právními předchůdci trpěl /srovnej s rozhodnutím sp.zn. 22 Cdo 2724/2009/. V r. 1982 uplynula řádná vydržecí doba 10 let ve vztahu k p. [jméno FO] staršímu, tehdy však občanský zákoník možnost vydržení neupravoval, až zákonem č. 509/1991 Sb. občanský zákoník novelizován a s účinností od 1.1.1992 bylo možné opět vlastnické právo k nemovitostem nabýt i tzv. vydržením. Žalobce nabyl do svého vlastnictví druhou polovinu předmětných nemovitostí zapsaných na LV [Anonymizováno] po své sestře v r. 2001, přičemž k datu právní moci potvrzení nabytí dědictví, tedy ke dni 20.9.2001 se stal z titulu vydržení vlastnického práva i vlastníkem celého pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.
12. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení, tyto představují odměnu advokáta za 3,5 úkonu právní pomoci po 3 100 Kč učiněných do konce r. 2024, 1 úkon v souvislosti s účastí u ústního jednání v r. 2025 s odměnou ve výši 5 620 Kč, k tomu 4x režijní paušál po 300 Kč, 1x režijní paušál po 455 Kč, DPH odpovídající částce 3 806 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, celkem tak náklady řízení úspěšného žalobce činí 26 926 Kč. Výši nákladů soud určil postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř., tedy v písemném vyhotovení rozsudku /výrok II./.