Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku 12 772 Kč s 12,75% úrokem z částky 12 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 24 772 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 12 000 Kč, kterou žalovaný dle sjednaných podmínek nesplácel a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku, jíž kromě jistiny tvoří ještě smluvní úrok ve výši 12 772 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, navrhl, aby v případě, že soud nebude považovat nárok na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, mu bylo přiznáno bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, výpisu z účtu právního předchůdce žalobce z [datum], obchodních podmínek, rámcové smlouvy včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi právním zástupcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 12 000 Kč, která byla na účet žalovaného odeslána v den sjednání smlouvy, pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smluvně dne [datum].
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1,2 téhož zákona, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci vyhověl soud žalobě pouze co do částky 12 000 Kč, když bylo listinnými důkazy prokázáno, že uvedená částka byla v den sjednání smlouvy připsána na účet žalovaného, ve všech ostatních nárocích byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což ve svém důsledku podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Nakonec žalobce sám v žalobě avizoval, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemá, neprokázal ani zesplatnění úvěru a ani to, že by žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky či před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dluhu, doložen byl pouze podací lístek z 15. 1. 2025, listina k němu náležející však nikoliv. V důsledku neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení, ve všech ostatních nárocích byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.
7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z nich byl úspěšný zhruba do jedné poloviny a ve stejném rozsahu byl ve věci také neúspěšný.