16 C 4/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 77 807,10 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 37 190,82 Kč v zákonné výši 12,75 % ročně za období od 16. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 17. 5. 2024 do 15. 8. 2024 vyčíslenou na 2 692,07 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) až do výše 34 800 Kč s možností postupného čerpání. Na základě smlouvy o úvěru žalované poskytla dne 4. 2. 2024 6 200 Kč, dne 5. 2. 2024 5 300 Kč, dne 19. 3. 2024 1 500 Kč, dne 20. 3. 2024 1 500 Kč, dne 21. 3. 2024 3 000 Kč, dne 22. 3. 2024 2 000 Kč, dne 23. 3. 2024 2 500 Kč, dne 23. 3. 2024 3 000 Kč, dne 24. 3. 2024 3 000 Kč, dne 24. 3. 2024 2 200 Kč, dne 24. 3. 2024 2 100 Kč, dne 25. 3. 2024 1 200 Kč, dne 25. 3. 2024 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy o úvěru v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 5. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 7. 2025. Žalovaná splatila na jistinu celkem 289,14 Kč. Žalovaná pohledávka podle žalobkyně činí celkem 77 574,54 Kč z toho jistina 34 893,74 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 555,48 Kč a smluvní úrok 40 616,28 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] 40,26 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ 1 701,34 Kč3. Žalobkyně je podle svých slov oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 16. 5. 2024.4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [Anonymizováno]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.5. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 4. 2. 2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 4. 2. 2024, insolvenční rejstřík dne 4. 2. 2024, neplatné doklady [právnická osoba] dne 4. 2. 2024.6. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací ([Anonymizováno] a [Anonymizováno] registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Žalobkyní ověřená výše měsíčního příjmů žalované činila 25 886 Kč.7. Žalobkyně souhlasila se splácením dluhu v přiměřených splátkách s podmínkou ztráty výhody splátek. K výší splátky se nevyjádřila.8. Žalovaná ve věci uvedla, že si půjčila částku 35 000 Kč a že již uhradila větší část dluhu, přičemž odkázala na přehled plateb založený na čl. 63 spisu. Jednotlivé částky byly zasílány z účtu [jméno FO]. Žalovaná kontaktovala žalobkyni za účelem sjednání splátkového kalendáře, avšak žalobkyně tuto možnost odmítla. Žalovaná navrhla splácet dluh ve výši 3 000 Kč měsíčně, neboť vyšší částku není schopna hradit.9. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne [datum] žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše 34 800 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně. RPSN činilo 1 929,19 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru). Podle dokumentu „Příloha: Předpis denních splátek“ činila denní splátka 65,45 Kč.ii. Žalobkyně poskytla žalované dne 4. 2. 2024 6 200 Kč, dne 5. 2. 2024 5 300 Kč, dne 19. 3. 2024 1 500 Kč, dne 20. 3. 2024 1 500 Kč, dne 21. 3. 2024 3 000 Kč, dne 22. 3. 2024 2 000 Kč, dne 23. 3. 2024 2 500 Kč, dne 23. 3. 2024 3 000 Kč, dne 24. 3. 2024 3 000 Kč, dne 24. 3. 2024 2 200 Kč, dne 24. 3. 2024 2 100 Kč, dne 25. 3. 2024 1 200 Kč, dne 25. 3. 2024 1 500 Kč, tj. celkem 35 000 Kč (prokázáno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).iii. Z výpisů z běžného účtu číslo [IBAN] za období od 3. 2. 2023 do 1. 2. 2024 bylo prokázáno, že k 1. 2. 2024 činil zůstatek na tomto účtu 0,18 Kč. Příjmy tohoto účtu v lednu 2024 odpovídali platbě ze dne 31. 1. 2024 ve výši 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. označené „[Anonymizováno] [Anonymizováno] …“, platbě ve výši 9 000 Kč ze dne 31. 1. 2024 od [právnická osoba]. označené jako „výplata“, platbě ze dne 30. 1. 2024 ve výši 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. označené „[Anonymizováno] [Anonymizováno] …“ platbě ve výši 6 000 Kč ze dne 30. 1. 2024 od [právnická osoba]. označené jako „výplata“ a dalšími platbami od [jméno FO], [jméno FO], platbou od [jméno FO], [jméno FO], a vklady na účet z bankomatu.iv. Žalovaná dosud uhradila na žalovanou pohledávku celkem 14 363,09 Kč, a to následovně: dne 8. 3. 2024 částku 3 204,68 Kč právní předchůdkyni žalobkyně, dne 24. 2. 2024 částku 3 000 Kč, dne 24. 4. 2024 částku 3 000 Kč, dne 6. 5. 2024 částku 1 964,55 Kč a dne 21. 5. 2024 částku 3 193,86 Kč. Platby byly provedeny na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Tyto údaje odpovídají platebním údajům žalobkyně uvedeným ve smlouvě o úvěru (prokázáno přehledem plateb ze dne 19. 5. 2025 a smlouvou o úvěru).v. Žalovaná pobírá mzdu v průměrné měsíční výši 19 342 Kč (počítáno z příjmů za měsíce březen až květen 2025 – viz přehled plateb na čl. 62 spisu). Žalovaná má dluh vůči společnosti [právnická osoba]. ve výši 14 569,80 Kč, na který splácí 3 000 Kč měsíčně. Prokázáno e-mailem na čl. 66 přehledem plateb na čl. 65 a mzdovým výměrem č. 1.vi. E-mailem odeslaným 15. 8. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalované byl tento e-mail doručen, neboť uvedla, že na něj reagovala (prokázáno předmětným e-mailem).vii. Žalobkyně žalovanou měla vyzvat k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána (předaná [právnická osoba]. k přepravě) dne 27. 11. 2024 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025, podací lístek).viii. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.13. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.v. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.18. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).19. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.20. Žalobkyně neprokázala, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala s odbornou péčí. K prokázání této skutečnosti předložila dokumenty označené jako „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti [právnická osoba].“ a „identifikované příjmy“. Tyto dokumenty však nejsou podepsané ani úředně ověřené, a proto nejsou způsobilé prokazovat tvrzené skutečnosti; lze je spíše chápat jako konkretizaci žalobních tvrzení. Žalobkyně dále nevysvětlila, jak dospěla k závěru, že průměrný měsíční příjem žalované činí 25 886 Kč, neboť z předloženého výpisu z účtu žalované takový údaj nevyplývá. Neuvedla ani, o jaký druh příjmu se mělo jednat, z jakých výdajů při posouzení úvěruschopnosti vycházela, ani jak tyto výdaje ověřila. Přestože tvrdila, že nahlížela do veřejně dostupných rejstříků, neprokázala, že tak skutečně učinila, a neuvedla, jaké konkrétní údaje z těchto rejstříků získala. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení úvěruschopnosti žalované.21. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 35 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaná na svůj dluh uhradila 14 363,09 Kč. Její dluh tak byl ponížen na 20 636,91 Kč.22. Nárok na bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval žalovanou (dlužnici) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně prokázala, že byla žalované prostřednictvím e-mailu dne 15. 8. 2024 doručena výzva k zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu okamžikem, kdy se dostala do její dispozice 15. 8. 2024. Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 19. 8. 2024 a od 20. 8. 2024 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 20. 8. 2024.23. Žalovaná navrhla, aby dlužná částka byla hrazena ve splátkách. Soud jejímu návrhu s ohledem na výše popsanou finanční situaci vyhověl a stanovil výši měsíční splátky na 3 000 Kč, kterou považoval za přiměřenou. Žalobkyně s plněním dluhu formou splátek souhlasila.24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a 3 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.25. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 600 Kč, dvakrát účast na jednání (§ 2 odst. 3 vyhlášky).26. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 84 222,78 Kč, který se sestává z částky 77 807,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 37 190,82 Kč za období od 16. 8. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (29. 5. 2025) na 3 723,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 692,07 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná tedy 22 674,36 Kč sestavujících z 20 636,91 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 636,91 Kč za období od 20. 8. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 29. 5. 2025 na 2 037,45 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 26,92 %, žalovaná v rozsahu 73,08 %. Žalované tedy přísluší náhrada 46,16 % (73,08 – 26,92) jejích účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 276,96 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.