Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobkyni částku 6 501,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 157,71 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 270,63 Kč, 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 651,93 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a 15% úrokem ročně z částky 12 651,93 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 651,93 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na částku 17 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobkyni, jíž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.
2. Po zjištění stanoviska účastníků řízení k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a) o. s. ř., proti němuž neměli žádných námitek, vyhlásil soud veřejně toliko rozsudek.
3. Ze smlouvy o úvěru, smluvních podmínek, zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, soud zjistil a vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 17 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala kromě jistiny uhradit také smluvní úroky ve výši 8 451 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 3 397 Kč. Úhrnem se tak jednalo o částku 32 272 Kč, kterou měla žalovaná uhradit v 52 týdenních splátkách po 621 Kč. Z poskytnutého úvěru měla být částka 6 317 Kč použita na splacení zůstatku žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce a zbývající částka 10 683 Kč jí byla vyplacena. V době poskytnutí úvěru byla žalovaná vdaná, bez zaměstnání, bydlela v nájmu, měla jednu vyživovací povinnost, úvěr si brala na úhradu neočekávaných výdajů a dosahovala příjmu 16 909 Kč, který prokázala předloženými složenkami, její interní splátky činily 1 280 Kč a odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč. Věřitel vycházel z dalších čistých příjmů domácnosti ve výši 25 000 Kč, z čeho vyplývaly, nebylo uvedeno. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno a ta byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, na předmětnou pohledávku doposud zaplatila 10 850 Kč.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na zrovna popsaný skutkový stav věci vyhověl soud žalobě pouze zčásti, neboť má za to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná jednak pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a jednak pro nepřiměřená ujednání. Předmětnou smlouvou, na jejímž základě získala žalovaná jistinu ve výši 17 000 Kč, se současně zavázala k úhradě dalších poplatků v celkové výši 15 272 Kč, tedy poplatků, které představovaly 89,8 % jistiny a fakticky plnily funkci úroků, protože jejich cílem byl zisk věřitele. Vzhledem k tomu, že úroková sazba přesáhla 60 % jistiny, jde dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 o ujednání sjednané v rozporu s dobrými mravy, což činí samo o sobě uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Nadto soud poukazuje i na skutečnost, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, která v době poskytnutí úvěru byla bez zaměstnání, měla jednu vyživovací povinnost, její náklady spojené s bydlením v nájmu nebyly vůbec ověřeny ani doloženy stejně jako příjem, kterého měla dosahovat. Ověřen nebyl ani další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, není patrno, zda šlo o příjem jejího manžela či nějaké další spolužijící osoby, která však k závazku žalované nepřistoupila. Tímto postupem došlo k porušení povinností plynoucích ze zákona o spotřebitelském úvěru, což rovněž způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy. V důsledku této neplatnosti jsou strany sporu povinny vrátit si poskytnuté plnění, kdy žalovaná na úvěr doposud uhradila 10 850 Kč a žalobkyni dluží 6 150 Kč. Ve všech zbývajících nárocích byla žaloba z důvodu shora uvedených zamítnuta.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když každý z nich byl ve věci úspěšný poměrně, respektive větší úspěch žalované v řízení je oproti jejímu neúspěchu nepatrný, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.