Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši 4 624 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 4 324 Kč od 14. 6. 2023 do zaplaceníb) částku ve výši 958 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 658 Kč od 14. 6. 2023 do zaplaceníc) částku ve výši 2 744 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 2 444 Kč od 14. 6. 2023 do zaplaceníd) částku ve výši 13 131 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši15,00 % ročně z částky 12 831 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacenía to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 2 311 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 14. 1. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení 21 457 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je majitelem vozidla registrační značky [SPZ], které nemělo v období od 22. 10. 2020 do 4. 11. 2020, od 3. 10. 2021 do 2. 1. 2021, od 21. 2. 2021 do 13. 4. 2021 a od 22. 4. 2022 do 19. 1. 2023 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), kdy žalovaná částka sestává z neuhrazených zákonných příspěvků do garančního v celkové výši 21 457 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 1 200 Kč. Současně žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek stanovených § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek.
4. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl v období od 22. 10. 2020 do 4. 11. 2020, od 3. 10. 2021 do 2. 1. 2021, od 21. 2. 2021 do 13. 4. 2021 a od 22. 4. 2022 do 19. 1. 2023 vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm³ do 1850 cm³, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], evidovaného v registru vozidel jako provozované, k němuž nebylo sjednáno zákonné pojištění z jeho provozu. Žalobce vyzval dne 30. 3. 2023 žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 658 Kč a nákladů uplatnění 300 Kč, a to za období od 22. 10. 2020 do 4. 11. 2020, k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 4 324 Kč a nákladů uplatnění 300 Kč, a to za období od 3. 10. 2021 do 2. 1. 2022, a k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 2 444 Kč a nákladů uplatnění 300 Kč, to za období od 21. 2. 2021 do 13. 4. 2021. Dne 13. 4. 2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 12 831 Kč, a to za období od 22. 4. 2022 do 19. 1. 2023, ve všech případech nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. O zaplacení dluhu byl žalovaný upomenut žalobcem výzvami ze 4. 7. 2023, 19. 7. 2023 a 4. 8. 2023, a advokátkou žalobce předžalobními upomínkami ze 7. 11. 2023. Žalovaný na dluh neplnil.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „vyhláška“).
6. V dané věci žalobce prokázal, že žalovaný coby vlastník vozidla registrační značky [SPZ], evidovaného v registru vozidel jako provozované, neměl ve výše specifikovaných obdobích k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobci jako zákonem určené oprávněné osobě tak vznikl podle § 4 odst. 1 a 4 téhož zákona a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu za každý den porušení uvedené povinnosti, tj. za období od 22. 10. 2020 do 4. 11. 2020 ve 658 Kč (14 dní x 47 Kč), za období od 3. 10. 2021 do 2. 1. 2021 ve 4 324 Kč (92 dní x 47 Kč), za období od 21. 2. 2021 do 13. 4. 2021 ve 2 444 Kč (52 dní x 47 Kč) a za období od 22. 4. 2022 do 19. 1. 2023 ve 12 831 Kč (273 dní x 47 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (4x 300 Kč). Ze všech důvodů uvedených výše soud žalobě jako podané po právu v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k plnění ve výzvě k úhradě příspěvku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 311 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává tentýž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a paušálních náhrad, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 859 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).