Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci částku 7 670 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 1. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 17 670 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve výši 10 000 Kč se smluveným úrokem ve výši 40 % měsíčně, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.
3. Ze smlouvy o úvěru, žádosti o jeho poskytnutí, potvrzení o provedené platbě a oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení úvěrovou smlouvu na 10 000 Kč se sjednaným úrokem 40% měsíčně. Žalovaná na předmětný dluh doposud ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Dne 31. 5. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Kromě jistiny se žalobce domáhal přiznání smluveného úroku za 1 měsíc ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 670 Kč.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť smluvní úroky byly sjednány ve výši 480% ročně, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. V důsledku neplatnosti smlouvy si jsou smluvní strany povinny vrátit poskytnuté plnění, jinak dojde k bezdůvodnému obohacení, v daném případě je tedy žalovaná povinna vrátit žalobci jistinu ve výši 10 000 Kč, neboť na ni doposud ničeho neuhradila. V ostatních nárocích byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu každého z nich, při přihlédnutí k žalovanému příslušenství pohledávky, je obdobný.