Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 5. 7. 2025 do 7. 8. 2025 a z částky 12 500 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované částku 6 161 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 661 Kč od 5. 7. 2025 do 7. 8. 2025 a z částky 6 161 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 763,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované (dále též „žalovaný“) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 661 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet prostřednictvím registru NRKI, BRKI a SOLUS. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který se zavázala zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 429 Kč. Částka byla zaslána dne 3. 2. 2025 na účet žalované. Žalovaná sjednala poplatek za SMS servis 49 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a následně jí byly vyúčtovány účelně vynaložené náklady 1 030 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 429 Kč, za expres výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 396 Kč, za SMS servis 196 Kč, úroků 1 911 Kč, účelně vynaložených nákladů 1030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč dle smlouvy. Žalovaná zaplatila v průběhu částky celkem 500 Kč. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, tedy od 5. 7. 2025.
2. Žalovaná namítala, že žalobkyně jakožto poskytovatel, porušila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet, její postup hodnotila v rozporu s dobrými mravy (včetně sankčního mechanismu) a smlouvu jako absolutně neplatnou. Sporovala, zda byla smlouva prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřena, neboť chyběly náležitosti zaručeného elektronického podpisu žalované. Žalovaná však nesporovala převzetí částky 13 000 Kč s tím, že zaplatila 500 Kč, a požadovala možnost zaplatit dluh ve splátkách 500 Kč měsíčně, neboť ji čeká [podezřelý výraz] v [Anonymizováno], její příjmy jsou omezené na výplatu [podezřelý výraz], sama živí svou [Anonymizováno] [Anonymizováno] a s hrazením jejích výdajů jí pomáhá její [Anonymizováno], u [Anonymizováno] nyní [Anonymizováno].
3. Soud vyšel z následujících skutkových zjištění: Žalobkyně poskytla žalované dne 3. 2. 2025 úvěr ve výši 13 000 Kč, zasláním částky na účet žalované č. [č. účtu] (vyplynulo z opisu výpisu proplacení smlouvy a z bankovního výpisu) a žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 13 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 429 Kč, poplatek za korunový odklad 1287 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, za SMS servis 49 Kč měsíčně, úroky 1 911 Kč, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč, úroky v celkové výši 7 x 637 Kč, celkovou částku 17 888 Kč (bez doplňkových služeb), se žalovaná zavázala zaplatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 690 – 1 327 Kč měsíčně. Smlouva byla podepsána za žalovanou prostřednictvím kódu s uvedením telefonního čísla, ze kterého byla zaslána, včetně IP adresy zařízení, na kterém byla podepsána. (Prokázáno úvěrovou smlouvou č. žádosti [Anonymizováno] včetně splátkového kalendáře a formulářem pro standardní informace a kopií občanského průkazu žalované).
4. Žalovaná byla vyzvána výzvou z 20. 6. 2025 podle § 142a odst. 1 o.s.ř., odeslanou dne 23. 6. 2025, k zaplacení dlužné částky do 4. 7. 2025. (Prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího archu).
5. Z výzvy ze 7. 4. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné splátky. Z výzvy z 23. 5. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru (podací arch z 26. 5. 2025).
6. Z výpisu čerpání vyplynulo, že žalovaná ke dni 22. 7. 2025 neuhradila žádnou částku.
7. Z potvrzení o úhradě (čl. 25, 26, 27, 28, 29) vyplynulo, že žalovaná uhradila dne 7. 8. 2025 celkem částku 500 Kč.
8. Z Dohledání informací o činnosti klienta vyplynulo, že se žalovaná registrovala do klientské zóny dne 14. 10. 2024. Dne 3. 2. 2025 byla schválena smlouva.
9. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná měla 0 existujících splátkových kontraktů, 3 nesplátkové existující kontrakty, a 3 kreditní karty se zbývající částkou 56 076 Kč z úvěrového rámce 77 800 Kč. Datum vypracování zprávy vyplynul v období začátku prosince 2024.
10. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, že žalovaná má příjem [částka]. Požadovaná částka úvěru činila 13 000 Kč, počet dětí [Anonymizováno], příjem ostatních členů domácnosti [částka], splátky jiným společnostem [částka]. (Prokázáno kartou klienta).
11. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno číslo jejího účtu [č. účtu]. Další informace nebyly relevantní vzhledem k tomu, že se jednalo o výpis za září 2024.
12. Z výpisu z účtu žalované za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyplynulo, že pobírala dávky z [podezřelý výraz] pojištění od [datum] do [datum].
13. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
14. Podle § 562 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
15. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem zjišťovala příjmy žalované, když předložený výpis se týkal pouze velmi krátkého a ne zcela aktuálního období (září 2024) a navíc byl zohledněn další příjem v domácnosti bez jakýchkoliv důkazů. Také úvaha o výdajích žalované není ničím podložena, když žalobkyně počítá s životním minimem 5 995 Kč. Zohledňuje také splátky jiným společnostem ve výši [částka], je tak zřejmé, že žalovaná již další závazky měla a její vyrovnané hospodaření z výpisu za uvedené září rozhodně nelze dovodit vzhledem ke konečnému zůstatku – [částka]. Z výpisu navíc vyplynuly prakticky každodenní platby sázkovým společnostem, které mohly a měly vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jakýkoliv další závazek splácet. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru jako neplatnou.
20. K námitce žalované ohledně toho, zda byla smlouva prostřednictvím elektronické komunikace na dálku uzavřena, neboť chyběly náležitosti zaručeného elektronického podpisu žalované, soud uvádí, že má za to, že použitý mechanismus uzavření smlouvy a to prostřednictvím soustavně používaného systému dálkového uzavírání smluv, za ověření totožnosti žalované prostřednictvím kódu zaslaného z jejího mobilního telefonu při odeslání kopie občanského průkazu a navíc opakovaném přihlašování ze stejné IP adresy zařízení přes klientskou sekci, kam se žalovaná zaregistrovala při uzavírání dřívějších smluv ([datum]) lze dovodit, kdo je jednající osobou, která tímto způsobem pouze potvrdila již daný obsah smlouvy. Nezbytnost kvalifikovaného elektronického podpisu ve smyslu Nařízení (EU) č. 910/2014 Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS) v tomto konkrétním případě soud nedovodil. Soud má za to, že z tohoto pohledu smlouva uzavřena byla, byť neplatně vzhledem k výše uvedenému. Žalovaná při jednání navíc uzavření smlouvy tímto způsobem nepopírala, stejně jako samotné převzetí peněz.
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 13 000 Kč. Na tuto částku byla uhrazena částka 500 Kč, proto soud uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy ([datum]) uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaná ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě. Splatnost tak nastala podle § 1958 odst. 2 o. z. podle první výzvy k plnění, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky do 14 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán [datum], tj. v souladu s domněnkou dojití podle § 573 o. z. byl tento dopis žalované doručen dne [datum] a od [datum] byla žalovaná v prodlení. Soud přiznal úroky z prodlení od požadovaného data 5. 7. 2025 a v požadované výši 11,5 % ročně, byť zákonná výše k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla vyšší (12 %). Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě.
22. Lhůtu k plnění přiznaného nároku soud určil podle § 160 odst. 1, věta za středníkem, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením i jediné ze splátek se stává splatným celý dluh. Soud vyhověl žádosti žalované o přiznání nároku žalobkyně ve splátkách vzhledem k její nepříznivé sociální situaci, z důvodu nedostatečného měsíčního příjmu, kdy pobírá dávky z [podezřelý výraz] pojištění a je předpoklad snížené pracovní schopnosti vzhledem k plánované [podezřelý výraz]. Soud přitom zohlednil celkovou výši pohledávky žalobkyně za žalovanou a výši jednotlivých splátek určil i s ohledem na přiměřenost předpokládané délky doby splácení celého dluhu žalovanou nejpozději ve 25 měsících, pokud jde o přiznanou jistinu.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32,59 % z celkových nákladů řízení ve výši 5 410,10 Kč, (když žalobkyně požadovala celkem po kapitalizaci příslušenství 19 354,78 Kč a přiznáno bylo 12 830,82 Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 1 763,10 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává týž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí zastoupení, podání návrhu a předžalobní výzva), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a jedním úkonem právní služby po 1 860 Kč (vyjádření ve věci) a 1 paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč, zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a 21 % DPH z částky 4 610 Kč (bez soudního poplatku) ve výši 800,10 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.