18 C 58/2021

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 21 442,53 Kč s příslušenstvím z titulu dvou Smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 16 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky 2 240 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 3 200 Kč a hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná si rovněž sjednala doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 406 Kč. Žalovaná však nesplácela řádně a včas. Žalované bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději [datum], ode dne následujícího byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na jistině částku 16 000 Kč, přičemž tato jistina se od [datum] úročí úrokem 23,72 % ročně. Žalovaná do okamžiku postoupení pohledávky uhradila pouze 1 879 Kč, kterou právní zástupce žalobkyně započetl v rozsahu 1 409,64 Kč na úrok, 441,36 Kč na poplatek za administrativní činností a 28,00 Kč na poplatek hotovostní inkaso splátek. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena [datum]. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 16 000 Kč, kapitalizovaných úroků 11 438,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 098,89 Kč, úroků 23,72 % ročně z dlužné jistiny 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Ohledně nároku z druhé smlouvy žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na částku 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den podpisu smlouvy a zavázala se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Žalovaná si rovněž sjednala doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 174 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nesplácela řádně a včas, do okamžiku postoupení pohledávky uhradila toliko 5 186 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně rozložil na 1 557,47 Kč na jistinu, 980 Kč na úrok, 1 400 Kč na poplatek za administrativní činnost, 1 175,49 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena [datum]. Žalované bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději [datum], ode dne následujícího byla tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která ke dni postoupení pohledávky [datum] činila na jistině 5 442,53 Kč, přičemž tato jistina se od [datum] úročí úrokem 23,72% ročně, 1 624,51 Kč na dlužném poplatku za hotovostní inkaso a 100,96 Kč na poplatku za životní pojištění. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 5 442,53 Kč, kapitalizovaných úroků 4 414,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 498,14 Kč, úroků 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tedy soud jednal bez přítomnosti žalované.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smluvních podmínek, dokumentu Zařazení zákazníka do pojistného programu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalované a podacího lístku, a z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], dohodu, na základě které byly ve dne podpisu smlouvy poskytnuty žalované peněžní prostředky 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit také 2 240 Kč na úroku, 3 200 Kč na administrativním poplatku a 6 400 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná si rovněž sjednala doplňkovou službu životního pojištění za částku 406 Kč. V čl. 2 se strany dohodly, že splátky se započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek a případně příslušná část poplatku za pojištění nebo asistenční služby. V čl. 2 se dále strany dohodly, že v případě uzavření více než jedné smlouvy budou jakékoli splátky zaplacené zákazníkem použity na úhradu splátek všech jednotlivých úvěrů, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých spotřebitelských úvěrů. Žalovaná celkem uhradila 1 879 Kč. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla t.č. na [anonymizována dvě slova] a její celkové příjmy činily [částka], výdaje na bydlení činily [částka], osobní výdaje [částka], další splátky úvěru [částka]. Žalovaná dle vyplněných údajů na kartě předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, doklad o přiznání [anonymizována dvě slova], rozhodnutí o [anonymizována dvě slova].

5. Ze Smlouvy o půjčce ze dne [datum], smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalované a podacího lístku, a z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], dohodu, na základě které bylo žalované vyplaceno v hotovosti téhož dne 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit také 980 Kč na úroku, 1 400 Kč na administrativním poplatku a 2 800 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 2. 9. 2017. Žalovaná si rovněž sjednala doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 174 Kč. V čl. 2 si strany sjednaly úrok 23,72% ročně, která byla sjednán jako neměnná po celou dobu trvání smlouvy. V čl. 2 se strany dohodly, že splátkami splácí zákazník nejdříve poplatky a životní pojištění, teprve po splacení poplatků jistinu. V čl. 2 se strany dohodly, že pro případ uzavření více než jedné smlouvy o půjčce budou jakékoliv splátky použity na úhradu splátek všech jednotlivých půjček, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výše splátek jednotlivých půjček. Žalovaná celkem uhradila 5 186 Kč. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byl t.č. v [anonymizováno], její příjmy dosahovaly [částka], další příjmy [částka], náklady na nájem [částka], výdaje domácnosti [částka], další splátky úvěrů [částka], ostatní náklady [částka]. Žalovaná dle vyplněných údajů na kartě předložila nájemní smlouvu a rozhodnutí o výživném.

6. Předně soud konstatuje, že co do smlouvy uzavřené dne 23. 7. 2016, bylo potřeba aplikovat zákon účinný toho času, tj. zákon č. 145/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a co do smlouvy uzavřené dne 16. 12. 2016 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odstavec 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smluv posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Soudem byla proto vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když k žalobě sice byla předložena evidenční karta zákazníka, žalobkyně však netvrdila, jakým způsobem vyplněné údaje ověřila a žádné listiny v tomto směru k důkazu nepředložila.

17. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr byly ověřeny pracovní smlouvou, dokladem o přiznání [anonymizováno], rozhodnutím o přiznání [anonymizováno]. Žalovaná t.č. měla stálý příjem ze [anonymizována dvě slova], žije [anonymizováno] [role v řízení]. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která byla uvedena v kartě zákazníka. V případě neuvedení pravdivých informací by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Zejména u nižších splátek s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti sdělených informací.

18. Žádné důkazy v tomto směru žalobkyně nepředložila, ačkoli k tomu byla soudem vyzvána ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

19. Jelikož žalobkyně i přes výzvu soudu nedoložila, jakým způsobem byla schopnost žalované splácet úvěr zkoumána, a to konkrétně na základě specifických údajů žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaná přiložila příslušné listiny, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné listiny nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalované. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy, resp. uzavřených smluv. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.

20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, které jsou svou povahou smlouvami o spotřebitelském úvěru, jsou absolutně neplatným právním jednáním. Co do právního posouzení je v tomto směru důsledek stejný pro obě smlouvy, neboť takový důsledek stanoví jak zákon č. 145/2010 Sb., tak zákon č. 257/2016 Sb.

21. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, resp. 7 000 Kč, a to hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh a oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou prokázala, že žalovaná byla o dluhu zpravena.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 23 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož jsou smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o půjčce neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 16 000 Kč, ze které věřiteli vrátila 1 879 Kč, je tedy povinna vrátit žalobkyni 14 121 Kč (16 000 – 1 879 Kč). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,25 %, z dlužné částky 14 121 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalované byla výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne [datum] spolu s oznámením o postoupení pohledávky, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 18. 2. 2021, neboť z podacího lístku se podává odeslání dne 15. 2. 2021. Žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění 10 dnů, následujícího dne, tj. 2. 3. 2021 se žalovaná dostala do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení v prvním pololetí 2021 žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně. Proto soud v tomto směru v rozsahu 0,25% ročně žalobu co do zákonného úroku z prodlení zamítl.

23. Co do druhého nároku získala žalovaná bezdůvodné obohacení 7 000 Kč, z nějž věřiteli vrátila 5 186 Kč, je tedy povinna vrátit žalobkyni 1 814 Kč (7 000 – 5 186 Kč). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,05 %, z dlužné částky 1 814 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalované byla i v tomto případě výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne [datum] společně s oznámením o postoupení pohledávky, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděla. Jelikož tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě obou dluhů, i v tomto případě se žalovaná dostala do prodlení dne 2. 3. 2021 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení žalované přiznal soud zákonný úrok ve výši 8,05 % ročně. Žalobkyně požadovala zákonný úrok ve výši 8,05% ročně, jelikož soud nemůže přesáhnout návrh žalobkyně, přiznal toto příslušenství v uvedené výši, jakkoli zákonná výše v prvním pololetí roku 2021 dosahovala 8,25 % ročně. V rozsahu rozdílu 0,2 % ročně pak žalobu zamítl.

24. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož jsou uzavřené smlouvy neplatné, není zde smluvní podklad pro přiznání smluvního úroku, administrativního poplatku, hotovostního inkasa ani poplatku za životní pojištění, jakkoli si je soud vědom, že předmětem žaloby byla jen zbývající dlužná jistina a smluvní a zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do částky 1 879 Kč (16 000 – 14 121 Kč) a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 098,89 Kč, kapitalizovaného úroku 11 438,31 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 000 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a ve výši 0,25 % ročně z částky 1 879 Kč (16 000 – 14 121 Kč) od 2. 3. 2021 do zaplacení. Dále soud žalobu zamítl co do částky 3 628,53 Kč (5 442,53 – 1 814 Kč) a dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 498,14 Kč, kapitalizovaného úroku 4 414,39 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 5 442,53 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 442,53 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021, ve výši 8,05 % ročně z částky 3 628,53 Kč (5 442,53 – 1 814 Kč) od 2. 3. 2021 do zaplacení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější ve věci byla žalovaná, žádné náklady jí však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.