Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 19 757,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 238,87 Kč, kapitalizovaným úrokem 658,08 Kč, úrokem 8 % ročně z částky 14 866,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 15 627,03 Kč od 21. 2. 2025 do 12. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 1 627,03 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 33 757,82 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovaným byla dne 12. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost 15 000 Kč při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli vedle jistiny též úrok 761Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 2 700 Kč. Celkově se žalovaný zavázala vrátit původnímu věřiteli 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 12. 2. 2025. Žalovaný svůj závazek neplnila řádně a včas a ocitl se v prodlení, neboť uhradil pouze 1 000 Kč. Dne 12. 3. 2025, s účinností od 25. 3. 2025, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou 14 866,23 Kč, úrokem 760,80 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 825 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti s místě svého bydliště 2 507,14 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty 6 869,82 Kč, úroku vyčísleného od 22. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 258,71 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od 13. 2. 2025 do 20. 2. 2025 ve výši 658,08 Kč, úroku z úvěru 8 % ročně z dlužné jistiny 14 866,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení 12 % ročně z částky 15 627,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
2. Pokud jde o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posuzoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že původní věřitel nahlédl do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své osobní, rodinné a majetkové a pracovní poměry a tyto údaje byly ověřeny doklady od žalovaného, tj. z dohody o provedení práce a výplatních pásek, dále výpisy z bankovního účtu.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok v požadované výši neuznal. Na původního věřitele se obrátil v tíživé životní situaci, na rizika spojená s plněním smlouvy nebyl upozorněn. Podle žalovaného nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost. Parametry uzavřené smlouvy jsou navíc podle něj v rozporu s dobrými mravy, a to především vysoké RPSN. Chce splatit 14 000 Kč, svých závazků se nechce zprostit, souhlasil by s maximální splátkou 1 500 Kč měsíčně.
4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, zabýval se soud předně svou pravomocí věc projednat a rozhodnout. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě, nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české.
5. Ze Smlouvy o úvěru z 12. 12. 2023 včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] EC, IČ [IČO], [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla uzavřena dohoda, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal a předal žalovanému v hotovosti peněžní prostředky 15 000 Kč jako neúčelový hotovostní úvěr. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti s místě svého bydliště 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal ji splácet ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další do měsíce po uplynutí předcházející splátky.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, včetně seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
7. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje jednu platbu žalovaného na úhradu závazku, a to ve výši 1 000 Kč dne 13. 12. 2023.
8. Z Oznámení o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Současně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 36 154,77 Kč.
9. Z předžalobní výzvy z 5. 5. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 36 284,71 Kč do 12. 5. 2025. Dopis byl odeslán 5. 5. 2025.
10. Z Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 18 500 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, výdaje za dopravu, jídlo a ostatní náklady 3 000 Kč. Bydlí u [Anonymizováno]. Nemá žádné děti, dosažené vzdělání [Anonymizováno]. Tvrzené měl doložit výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením od zaměstnavatele.
11. Z výplatních pásek od společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že v měsících září–listopad 2023 činil příjem žalovaného 10 000 Kč měsíčně, z výplatních pásek od společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že příjem žalovaného v období od září do listopadu 2023 činil 8 500 Kč měsíčně.
12. Z dohody o provedení práce z 2. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, na [Anonymizováno] [Anonymizováno] práce do 31. 12. 2023 v rozsahu max. 25 hodin měsíčně.
13. Z návrhu smírného řešení z 6. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný kontaktoval původního věřitele s žádostí o uzavření individuální dohody a úhradu ve splátkách 200 Kč měsíčně.
14. Z Vyjádření k předžalobní výzvě z 13. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný kontaktoval žalobkyni s tím, že požádal o umožnění úhrady závazku ve splátkách 200 Kč měsíčně.
15. Z návrhu smírného řešení z 13. 5. 2025, adresovaného žalobkyni, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o uzavření individuální dohody a úhradu ve splátkách 200 Kč měsíčně.
16. Z oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem z 21. 5. 2025 bylo zjištěno, že k návrhu žalovaného zaslal žalobkyni oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem.
17. Z pracovní smlouvy z 1. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 4. 2025 zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. jako manipulant, na dobu určitou do 31. 3. 2026.
18. Ze mzdového výměru bylo zjištěno, že hrubá mzda žalovaného činí 21 500 Kč, pohyblivá složka mzdy pak až 2 000 Kč.
19. Z Dohody o srážkách ze mzdy bylo zjištěno, že žalovanému je srážena úhrada za závodní stravování.
20. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že v dubnu 2025 činila čistá mzda žalovaného 16 877 Kč, v květnu 2025 pak 18 646 Kč.
21. Z exekučního příkazu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že proti žalovanému coby povinnému byla zahájena exekuce srážkami ze mzdy ve prospěch oprávněné [právnická osoba]. s tím, že vymáhaná pohledávka činí 69 904,33 Kč.
22. Z printscreenu platby bylo zjištěno, že žalovaný má dluh na pojistném 25 450 Kč, přičemž v červnu 2025 uhradil 2 500 Kč, v květnu 2 200 Kč, v dubnu 5 000 Kč.
23. Soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. 12. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť jde o vztah podnikatele a žalované v postavení spotřebitelky.
24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
27. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
29. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
31. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
33. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil podmínku dle shora citovaných ustanovení, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. K tomu žalobkyně předložila k důkazu žalovaným vyplněnou kartu zákazníka, výplatní pásky, dohodu o provedení práce. Žalobkyně tak sice prokázala, že zkoumala příjmovou složku žalovaného, zcela však opomenula zaměřit se rovněž na stránku výdajovou, kdy zejména nemělo ujít pozornosti původního věřitele, že žalovaný uvedl své výdaje pouze ve výši 3 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na stravu, dopravu a ostatní osobní výdaje, tj. částky až překvapivě nízké. Dále sice tvrdila, že žalovaného původní věřitel podrobil lustraci v dostupných registrech (NRKI, BRKI apod.), avšak v tomto směru žádný důkaz nepředložila. Přitom z listiny předložených samotným žalovaným bylo zjištěno, že proti němu byla zahájena exekuce ve prospěch oprávněné [právnická osoba]., dále že je dlužen na veřejné [podezřelý výraz] pojištění. Bez ohledu na to, zda původní věřitel tyto závazky mohl z registrů zjistit či nikoli, měla být rovněž výdajová stránka blíže zkoumána. Žalobkyně však žádný další důkaz k výzvě soudu nenavrhla.
34. Za dané situace nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně a komplexně neposoudila, resp. její posouzení neprokázala. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou na ni kladou právní předpisy na ochranu spotřebitele a nepostupovala s náležitou odbornou péčí. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti je také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).
35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil věřiteli 1 000 Kč, je tedy povinen vrátit ještě 14 000 Kč (15 000 Kč – 1 000 Kč). Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v řízení, tj. že jí dluh za žalovaným byl platně postoupen.
36. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě prokazatelně odeslána předžalobní výzvou z 5. 5. 2025, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 5. 5. 2025, lze ji proto ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 9. 5. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do 12. 5. 2025, následujícího dne 13. 5. 2025 se žalovaný dostal do prodlení. Od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud vyšel vstříc návrhu žalovaného, aby mu bylo umožněno hradit předmětnou částku ve splátkách 1 500 Kč měsíčně, když tuto výši splátky navrhla i sama žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek.
37. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť uplatněné nároky postrádají smluvního podkladu.
38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch obou byl obdobný.