20 C 142/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 23. 9. 2024 domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, a to pozemku č. parc. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] a k pozemku č. parc. [Anonymizováno], to vše zapsané na LV č. [hodnota], vedené u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], Žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], je jí však znemožněno předmět vlastnictví užívat, neboť nemá od uvedené nemovitosti ani klíče. Takový stav je pro žalobkyni dlouhodobě neudržitelný a požaduje spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Reálné rozdělení nepřichází kvůli vnitřnímu propojení domu v úvahu, a proto navrhla přikázání všech nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, která je majoritním vlastníkem, případně navrhla nařízení prodeje ve veřejné dražbě. Žalobkyně žalobu původně podala i proti žalovanému [adresa], vzhledem k tomu, že žalovaný [jméno FO] po zahájení řízení v dražbě pozbyl svůj spoluvlastnický podíl, která nabyla žalovaná společnost [Jméno žalované]., soud usnesením ze dne 8. 1. 2025, č.j. [spisová značka] žalovaného [adresa] z řízení vypustil, přičemž jedinou žalovanou zůstala [Jméno žalované].

2. Žalovaná rovněž uvedla, že si nepřeje nemovité věci nabýt do svého výlučného vlastnictví a navrhla prodej ve veřejné dražbě.

3. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně je spoluvlastníkem podílu ve výši 1/4, žalovaná je vlastníkem podílu ve výši 3/4 na nemovité věci, pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č.p.[Anonymizováno] a pozemku č. parc. [Anonymizováno], to vše zapsané na LV č. [hodnota], vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa] -[Anonymizováno], obec [adresa] a že nemovitá věc není reálně dělitelná. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k mimosoudnímu vyřešení sporu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy k předání klíčů a umožnění přístupu do nemovitosti ze dne 28. 8. 2024 včetně podacího lístku), žalovaná na výzvu reagovala vlastním návrhem vypořádání (zjištěno odpovědi žalované ze dne 21. 8. 2024).

4. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni rozhodování soudu, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku může každý ze spoluvlastníků kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

5. Podle ustanovení § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm, na návrh některého ze spoluvlastníků, soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

6. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota.

7. Dle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

8. V dané věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalobkyně již nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví ke všem předmětným nemovitým věcem s žalovanou. Vhledem k tomu, že se spoluvlastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, rozhodl o něm soud a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Soud je při své úvaze vázán způsoby vypořádání spoluvlastnictví při jeho zrušení a rovněž pořadím, které stanoví zákon pro jednotlivé způsoby vypořádání. Pokud jde o první způsob vypořádání předpokládaný zákonem, dospěl soud k závěru, že rozdělení společných věcí není reálně možné, neboť se jedná o rodinný dům se zahradou, který nelze rozdělit na funkční bytové jednotky. Druhý způsob vypořádání představuje přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Podmínkou je souhlas spoluvlastníka s přikázáním věci do jeho vlastnictví. V daném případě nikdo ze spoluvlastníků s takovým postupem nesouhlasil a přikázání věci nepožadoval. Ani tento způsob vypořádání spoluvlastnictví tedy nepřicházel do úvahy. Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně žádala o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu nebo k újmě žalovaných, jediný způsob, který přichází do úvahy je nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě dle ustanovení § 1147, věta druhá občanského zákoníku. Vzhledem k výše uvedenému tak soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a stanovil způsob vypořádání tím způsobem, že nařídil prodej věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky dle velikosti jejich podílů na nemovitostech věcech.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je soudním řízením majícím povahu iudicii duplicis. V takovém řízení, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva a práva na soudní ochranu, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023). V posuzované věci soud výjimečné okolnosti svědčící pro náhradu nákladů řízení neshledal.