Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], narozené [Datum narození manželky] a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před Lidovým výborem obce [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka podala dne [datum] ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Lidovým výborem obce [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] ve Vietnamské socialistické republice. Z manželství účastníků se narodily dvě nezletilé [Anonymizováno] – [Anonymizováno], narozená [datum] a [Anonymizováno], narozená [datum]. Při jednání soudu dne [datum] manželka setrvala na svém přání se rozvést, obnovit společné soužití odmítla.[právnická osoba] jednání soudu dne [datum] se manžel nedostavil, byl omluven manželkou. Předvolání k jednání mu bylo řádně a včas doručeno dne [datum]. Proto soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.3. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Lidovým výborem obce [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Z rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. [spisová značka] -[Anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl dne [datum] právní moci, bylo zjištěno, že soudem bylo rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilé [Anonymizováno] a nezletilé [Anonymizováno] tak, že obě nezletilé byly svěřeny do společné péče rodičů i pro dobu po rozvodu manželství rodičů.4. Manželka v rámci svého výslechu setrvala na rozvodu manželství, obnovení soužití zcela odmítla, jako příčinu rozvratu manželství manželka vidí nekomunikaci a neschopnosti se domlouvat.5. V řízení byl dán cizí prvek v podobě vietnamské státní příslušnosti obou manželů, soud se proto zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost a jaké rozhodné právo je třeba aplikovat. Při posuzování mezinárodní příslušnosti vycházel soud z dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, publikovanou pod č. 98/1984 Sb. Podle čl. 20 odst. 3 smlouvy je k řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Dle čl. 20 odst. 1 uvedené smlouvy rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že je dána pravomoc českých soudů a ve věci se aplikuje hmotné právo České republiky.6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popř. vedou, rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.7. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v daném případě podmínky stanovené v ustanovení § 755 občanského zákoníku byly splněny, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené s tím, že s ohledem na postoj manželky nelze očekávat obnovení jejich soužití. Manželé nevedou společnou domácnost zhruba rok. Od té doby manželství neplní žádnou ze svých funkcí. Příčinu rozvratu manželství soud shledal na straně obou manželů, kteří spolu nedostatečně komunikují a mají neshody. Vzhledem k uvedenému soud manželství rozvedl.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že si je každý z účastníků ponese ze svého.