Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkem [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne [datum] (dále jen „smlouva“) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] p.l.c., dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, a úvěr mu tak byl poskytnut. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně. Žalovaná dluh ani přes výzvu zaslanou žalobkyní dne [datum] neuhradila. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne [datum] v žalobkyně, resp. jejího právního zástupce.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť má za to, že uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor s ustanoveními § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť prověření úvěruschopnosti žalované nebylo dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Rovněž sjednaná výše úroků (odměny za poskytnutí úvěru) je dle dostupné judikatury v rozporu s dobrými mravy. Při jednání soudu dne [datum] právní zástupce žalované doplnil, že má pochybnosti o tom, zda je žalobkyně aktivně legitimovaná v řízení, neboť dle e-mailu ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na jinou společnost – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Navíc předchůdkyně žalobkyně nemohla úvěruschopnost řádně zkoumat, kdyby tak učinila, zjistila by, že úvěr je v pořadí třináctým závazkem žalované v řadě.
3. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které žalované poskytla úvěr s maximálním úvěrovým limitem [částka], který byl dvěma dodatky navýšen nejprve na částku [částka], poté na [částka] (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a dodatků o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě ze dne [datum] a [datum]). Žalované byla v souhrnu poskytnuta jistina ve výši [částka], na dluh uhradila celkem [částka] (zjištěno z historie plateb a výběrů – payment and withraval a z celkem sedmnácti potvrzení o platbě – proof od payout). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a dodatku ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a rovněž ji vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z dopisu ze dne [datum], z výzvy před podáním žaloby z téhož dne a podacího lístku z téhož dne). K datu uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala a splácela žalovaná již celkem dvanáct závazků, poskytnutý úvěr byl jejím třináctým závazkem (zjištěno z přehledu půjček/úvěru žalované k datu [datum]).
4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů zjištěných pomocí lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Takový postup však není řádným posouzením úvěruschopnosti. Věřitel před poskytnutím úvěru totiž musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje evidované ve veřejně dostupných evidencích, které dostatečně nepopisují aktuální finanční situaci žadatele o úvěr. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr dokonce ani nestačí tvrzení žadatele o úvěr týkající se jeho finanční situace a schopnosti splácet žádaný úvěr. Věřitel musí vycházet z objektivně podložených informací dostatečně osvědčujících reálnou finanční situaci individuálně určeného žadatele o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně toto neučinila.
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované [částka]. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru ve svém ustanovení § 86 odst. 1, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na údaje z veřejně dostupných evidencí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s údaji evidovanými ve veřejně dostupných databázích. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.
12. Údaje o příjmech a výdajích žalované však nebyly doloženy žádnými listinami (výplatní páskou, nájemní smlouvou apod.), tyto skutečnosti žalobkyně v žalobě ostatně ani netvrdila. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne [datum], soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. Toto poučení však nebylo možné poskytnout pro omluvu žalobkyně z jednání. K podmíněné žádosti ze dne [datum] o odročení jednání pro případ, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné pro to, aby soud žalobnímu návrhu vyhověl, nemohlo být přihlédnuto (viz ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.).
13. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované by tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem [částka], byla celá jistina plně uhrazena. Na okraj soud podotýká, že podaná žaloba je velice stručná, přehled plateb a úhrad v žalobě zcela chybí, pouze z jedné listiny přiložené k návrhu – z listiny označené payment and withraval – bylo zjištěno, kolik bylo žalované poskytnuto a kolik žalovaná uhradila. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť uzavřel, že žalovaná poskytnutou jistinu zcela uhradila.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaná byla v řízení plně úspěšná, v celkové výši [částka]. Náklady řízení sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby po [částka] a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu a účast u jednání soudu dne [datum]), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, náhrady hotových výdajů (tj. cestovného) ve výši [částka] (za cestu k jednání a zpět, celkem [hodnota] km, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při spotřebě 5,8 l/100 km, sazby základní náhrady [částka], ceny nafty [částka]), náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] (tj. 6x jedna půl hodina á [částka] dle § 14 odst. 3 AT). Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).