Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 500 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 19 250,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 51 750,88 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 19 250,88 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného na 7 844,57 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 51 750,88 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 24 365,26 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 5. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 51 750,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 750,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 51 750,88 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 844,57 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 24 365,26 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [tel. číslo] (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla 60 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 58 529 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 35 253 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 23 276 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku zaplatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 4 939 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy o úvěru. Poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2021. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 9. 2020.
3. Žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 27 500 Kč.
4. Kapitalizovaný úrok ve výši 24 365,26 Kč je úrokem ve výši 25,26 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 51 750,88 Kč od 26. 11. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 9. 2023. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 844,57 Kč je zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 51 750,88 Kč od 25. 12. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 27. 9. 2023.
5. Podle žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru žalovanému schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ze strany právní předchůdkyni žalobkyně posouzena s odbornou péčí. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i ve smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 25. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s „poplatkem ve výši 58 529 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 4 939 Kč. Celková dlužná částka činila 118 529 Kč, úrok činil 49 %, RPSN činilo 109,47 % (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Žalovaný v dokumentu nazvaném zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má jednu vyživovanou osobou, je invalidní důchodce, jeho čistý příjem činí 11 132 Kč, a další příjem jeho domácnosti činí 13 450 Kč, jeho měsíční náklady činí 3 800 Kč, interní splátky 2 000 Kč. Podle dokumentu žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výměr důchodu. Tento dokument žalovaný podepsal 25. 11. 2019 (prokázáno z dokumentu zákaznické karta – žádost o spotřebitelský úvěr).iii. Žalovaný po poskytnutí úvěru do postoupení pohledávky uhradil 27 500 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně, viz tabulka umoření).iv. Dne 21. 9. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek).v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k uhrazení 159 121,31 Kč bez příslušenství, a to deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopis byl žalovanému odeslán dne 27. 10. 2023 a doručen 30. 10. 2023 (prokázáno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum] a výpis ze sledování zásilek).vi. Výzvou ze dne 28. 3. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 146 703,39 Kč (prokázáno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024 a podací lístek ze dne 2. 4. 2024).vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
17. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.
18. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
19. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
20. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).
21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně ověřovala na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr – zákaznické karty a dokumentů žalovaným předložených. Jelikož žalobkyně neprokázala, že v době poskytnutí úvěru její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím jiných dokumentů dokládajících příjmy žalovaného než zákaznické karty, má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení. Ke stejnému závěru soud dospěl i ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného, přičemž v tomto ohledu žalobkyně ani neuvedla jiný dokument, ze kterého by úvěruschopnost žalovaného ověřovala. Nad to lze doplnit, že žalobkyně netvrdila ani neoznačila žádné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr ve veřejných rejstřících.
22. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 60 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Učinil tak částečně, když uhradil 27 500 Kč, čímž ponížil svůj dluh na 32 500 Kč.
23. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno 27. 10. 2023 a doručeno 30. 10. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů ode dne obdržení dopisu. Lhůta k plnění uplynula dne 9. 11. 2023 a od 10. 11. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 10. 11. 2023. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
24. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 60 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 58 529 Kč, úrok ve výši 49 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 109 %, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal.
25. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byl žalovaný úspěšný více jak v 50 % příslušela by mu náhrada nákladů řízení. Žádné účelně vynaložené náklady řízení mu však nevznikly. Úspěšnost účastníků soud posuzoval podle žalovaného nároku ve vztahu k nároku, který soud žalobkyni přiznal, kapitalizovaných ke dni vydání tohoto rozsudku.