Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 19 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 999 Kč od 16. 5. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 4 338 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 24 337 Kč od 4. 4. 2026 do 15. 5. 2026, úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 1 112 Kč od 16. 5. 2026 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení vyčíslený na 138,02 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 3 656,29 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 4. 2026 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 24 337 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 138,02 Kč za období od 4. 4. 2026 do 21. 4. 2026 a s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 24 337 Kč od 22. 4. 2026 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 11. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému 20 000 Kč na číslo účtu uvedeném ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný uradil pouze 1 Kč. Pohledávka 24 337 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 980 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 200 Kč.
3. Podle žalobkyně při uzavírání smluv je vždy posuzována schopnost žadatele splácet. V rámci tohoto procesu je ověřováno, zda má žadatel o úvěr další úvěrové závazky u jiných společností a zda tyto závazky řádně plní, a to prostřednictvím registrů [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Současně je zjišťována existence případných dalších závazků a jejich plnění prostřednictvím registru [Anonymizováno], C. evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Klienti jsou dále podrobováni [Anonymizováno] [Anonymizováno], v jehož rámci je hodnocena jejich příjmová a výdajová situace a posuzovány další podstatné ukazatele, zejména věk, rodinný stav, splátkové závazky vůči jiným subjektům a jiné okolnosti. Na základě výsledků tohoto procesu je následně úvěr schválen, případně neschválen.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 4. 11. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] poskytla 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši [PSČ obec] do 30 dnů od poskytnutí úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem z účtu č. [č. účtu]).ii. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 Kč. Jedná se o nerozporované tvrzení žalobkyně.iii. V kartě klienta ze dne 21. 4. 2026 je uvedena specifikace úvěru a klienta podle smlouvy o úvěru, číslo úvěru: [Anonymizováno], datum schválení: 4. 11. 2025, druh úvěru: spotřebitelský úvěr, výše úvěru: 20 000 Kč, jméno a příjmení a datum narození žalovaného, adresa: [adresa], druh bydlení: podnájem, počet dětí: 0, zdroj příjmu žalovaného: OSVČ, výše příjmu: 31 800 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 30 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: 0 Kč. Dále je uvedeno, že dne 3. 11. 2025 a 4. 11. 2025 byly provedeny dotazy do registrů, podle nichž rodné číslo klienta není v [Anonymizováno], výsledek v [Anonymizováno] byl hodnocen jako „OK“, klient není v [Anonymizováno] nebo má příznak C, Z a klient nemá exekuci. Dokument dále obsahuje vysvětlení významu jednotlivých registrů a evidencí využívaných při prověřování klientů.iv. Zástupce žalobkyně dne 23. 3. 2026 zaslal žalovanému výzvu k plnění ze dne 20. 3. 2026, kterou jej vyzval k zaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 20. 3. 2026 a poštovním podacím archem ze dne 23. 3. 2026).v. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
13. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla 20 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením této smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.
14. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
15. Výše uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu účinného zákona o spotřebitelském úvěru (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).
16. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru žalobkyně jako jediný důkaz toho, že před poskytnutím úvěru řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, předložila kartu klienta podepsané zaměstnancem žalobkyně. Tento dokument není způsobilý prokázat skutečnost, že žalobkyně skutečnosti v tomto dokumentu obsažené ověřovala, a svou povahou se tedy jedná o tvrzení žalobkyně bez důkazní hodnoty. Jelikož jiné dokumenty nedoložila, má soud za to, že při posuzování příjmů žalovaného (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jeho ničím neověřených tvrzení. Ke stejnému závěru soud dospěl i ve vztahu ke zkoumání výdajů žalovaného, přičemž v tomto ohledu žalobkyně neuvedla jediný dokument, ze kterého by výdaje žalovaného ověřovala.
17. Dokument „metodika posouzení“ je z hlediska důkazního významu interním metodickým a argumentačním dokumentem žalobkyně popisující jeho obecné procesy. Sám o sobě nedokládá, jaké konkrétní údaje byly zjišťovány a ověřovány u konkrétní žalovaného ani jaké konkrétní hodnoty byly při posouzení jeho úvěruschopnosti použity.
18. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak žalobkyni nenáleží. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 20 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Na svou pohledávku však uhradil pouze 1 Kč.
19. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva k zaplacení pohledávky (prokázáno bylo pouze odeslání). Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 12. 5. 2026 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 15. 5. 2026 a od 16. 5. 2026 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 16. 5. 2026 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, z odměny za jeden úkon právní služby v částce 2 100 Kč (účast na jednání dne 24. 9. 2026) a jednu paušální náhradu nákladů ve výši 450 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 850,50 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 974 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 5 874,50 Kč.
21. Pokud jde o žalobkyní nárokované cestovné a náhradu za promeškaný čas zástupkyně, soud tyto položky žalobkyni nepřiznal. Soud má totiž ze své úřední činnosti (konkrétně ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba] /[Anonymizováno]) za prokázané, že zástupkyně žalobkyně se v tentýž den, tedy 24. 9. 2026, dostavila ke zdejšímu soudu na dvě na sebe bezprostředně navazující jednání. Právě v paralelně vedeném řízení pod sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba] /[Anonymizováno] uzavřeli účastníci téhož dne soudní smír, v jehož rámci byly náklady na cestovné a promeškaný čas zástupkyně pro daný den komplexně zohledněny a vyrovnány. Jelikož zástupkyně vykonala cestu k oběma jednáním v rámci jedné jízdy, tyto reálné výdaje jí vznikly pouze jednou.
22. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 25 678,87 Kč, který se sestává z částky 24 337 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 337 Kč za období od 4. 4. 2026 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (24. 9. 2026) na 1 203,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 138,02 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná tedy 20 830,74 Kč sestavujících z 19 999 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 999 Kč za období od 16. 5. 2026 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 24. 9. 2026 na 831,74 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 81,12 % a žalovaný v rozsahu 18,88 %. Žalobkyni tedy přísluší náhrada 62,24 % (81,12 – 18,88) jejích účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 3 656,29 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).