Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

21 C 169/2024

Soud: Okresní soud v PříbramiDatum rozhodnutí: 21. 11. 2024Č. j.: 21 C 169/2024-26Samosoudce: Mgr. Jiří PetrAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 1. 2025Předmět řízení: zaplacení 42 305,02 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPB:2024:21.C.169.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 8 777 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 38 777 Kč od 6. 3. 2023 do 6. 7. 2024 a z částky 8 777 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 528,02 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 785,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 5. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 38 777 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 38 777 Kč v zákonné výši za období od 6. 3. 2023[Anonymizováno] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 5. 3. 2023 do 4. 6. 2023 vyčíslenou na 3 528,02 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 9. 12. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se mu zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem smlouvy o úvěru seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy o úvěru a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Pohledávka podle žalobkyně činí celkem 38 777 Kč, z toho jistina 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 8 360 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 330 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 87 Kč.

3. Žalobkyně je dále podle svých slov oprávněna v souladu s čl. 6.

4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu.4. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.

5. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.

6. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 9. 12. 2022 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 29. 11. 2022, insolvenční rejstřík dne 7. 12. 2022 a neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR dne 28. 5. 2022.

7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

8. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 9. 12. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které 9. 12. 2022 převedla na bankovní účet žalovaného 14 000 Kč a 9 000 Kč a dne 10. 12. 2022 7 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru a přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).ii. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za sjednání ve výši 7 500 Kč a dalšími poplatky (celkem 37 639 Kč) zavázal žalobkyni vrátit do 8. 1. 2023. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového limitu činila 1 410,33 % (prokázáno smlouvou o úvěru).iii. Z dokumentu „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].“ bylo prokázáno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z následujících informací o žalovaném: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 6 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 500 Kč, další nezbytné výdaje: 8 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 4 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 33 166 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 40 000 Kč, disponibilní příjem: 15 300 Kč.iv. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 24. 3. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2024 a podacím lístkem).v. Žalovaný na žalovanou pohledávku žalobkyni dosud nic neuhradil (nepopřené tvrzení žalobkyně).vi. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni v souladu se smlouvou vrátit.

17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).

20. V projednávané věci žalobkyně skutečnost, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, neprokázala, neboť jako důkazy, jež měly sloužit k prokázání této skutečnosti, doložila pouze dokumenty označené jako „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti [právnická osoba].“ a „identifikované příjmy“. Tyto nikým nepodepsané ani neověřené dokumenty však nejsou podle názoru soudu způsobilé cokoli prokázat a dají se spíše chápat jako konkretizace žalobních tvrzení žalobkyně. Ostatně vycházela-li žalobkyně ze skutečnosti, že měsíční disponibilní zůstatek žalovaného činil 15 300 Kč (což neodpovídá rozdílu mezi zjištěnými příjmy žalovaného a jeho výdaji uvedenými v dokumentu „výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].“), přičemž žalovaný měl ke splacení úvěru jednorázově uhradit 37 639 Kč, zjevně nelze její závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splatit označit za správný.

21. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má výlučně nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).

22. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –3. 7. 2024 (viz doručenka na čl. 13 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 6. 7. 2024 a od 7. 7. 2024 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 7. 7. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení 785,04 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 378 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 693 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 3 871 Kč.

25. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z celkové výše žalovaného nároku 52 282,54 Kč, který se sestává z částky 38 777 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 38 777 Kč za období od 6. 3. 2023 do zaplacení kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku (21. 11. 2024) na 9 977,52 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy částky 31 442,21 Kč sestavující z 30 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč za období od 7. 7. 2024 do zaplacení kapitalizovaného ke dni[Anonymizováno] 21. 11. 2024 na 1 442,21 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 60,14 %, žalovaný v rozsahu 39,86 %, a žalobkyni tedy přísluší náhrada 20,28 % (60,14 – 39,86) jejích účelně vynaložených nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací