Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 992,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 992,52 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 47 318,23 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 676,38 Kč od 15. 10. 2024 do 27. 3. 2025, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 683,86 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, část úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 34 992,52 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 2. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 77 574,54 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 35 676,38 Kč v zákonné výši 12,75 % ročně za období od 15. 10. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 16. 7. 2024 do 14. 10. 2024 vyčíslenou na 4 736,21 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) až do výše 31 700 Kč s možností postupného čerpání. Na základě smlouvy o úvěru žalovanému poskytla dne 9. 5. 2024 8 000 Kč, 12. 6. 2024 5 000 Kč, 12. 6. 2024 100 Kč, 12. 6. 2024 3 313 Kč, 12. 6. 2024 5 000 Kč, 12. 6. 2024 1 700 Kč, 12. 6. 2024 1 000 Kč, 12. 6. 2024 2 400 Kč, 12. 6. 2024 2 100 Kč, 12. 6. 2024 3 000 Kč a 12. 6. 2024 3 400 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy o úvěru v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 8. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 10. 2025. Žalovaný splatil na jistinu celkem 20,48 Kč.
3. Žalovaná pohledávka podle žalobkyně činí celkem 77 574,54 Kč z toho jistina 34 992,38 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 684 Kč a smluvní úrok 41 898,16 Kč.
4. Žalobkyně je podle svých slov oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru požadovat za prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 15. 7. 2024.
5. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.
6. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyní ověřená výše měsíčního příjmů žalovaného činila 21 964 Kč.
7. Dotazy do jednotlivých registrů učinila žalobkyně před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 9. 5. 2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí dne 9. 5. 2024, insolvenční rejstřík dne 9. 5. 2024, neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR dne 9. 5. 2024.
8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
9. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 9. 5. 2024 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 31 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující pod dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně. RPSN činilo 2 033,46 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru). Podle dokumentu „Příloha: Předpis denních splátek“ činila denní splátka 86,54 Kč.ii. Žalobkyně poskytla žalovanému 9. 5. 2024 8 000 Kč, 12. 6. 2024 5 000 Kč, 12. 6. 2024 100 Kč, 12. 6. 2024 3 313 Kč, 12. 6. 2024 5 000 Kč, 12. 6. 2024 1 700 Kč, 12. 6. 2024 1 000 Kč, 12. 6. 2024 2 400 Kč, 12. 6. 2024 2 100 Kč, 12. 6. 2024 3 000 Kč a 12. 6. 2024 3 400 Kč, tj. celkem 35 013 Kč (prokázáno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výpisů z běžného účtu č. [č. účtu], jehož disponentem byl žalovaný).iii. Žalobkyně žalovaného měla vyzvat k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána (předená [právnická osoba]. k přepravě) dne 20. 1. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025, podací lístek).iv. Žalovaný na žalovanou pohledávku dosud uhradil 20,48 Kč (nepopřené tvrzení žalobkyně).v. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.
10. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 013 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.
17. V projednávané věci žalobkyně skutečnost, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, neprokázala, neboť jako důkazy, jež měly sloužit k prokázání této skutečnosti, doložila pouze dokumenty označené jako „výpis o posouzení úvěruschopnosti společnosti [právnická osoba].“ a „identifikované příjmy“. Tyto nikým nepodepsané ani neověřené dokumenty však nejsou způsobilé cokoliv prokázat a dají se spíše chápat jako konkretizace žalobních tvrzení žalobkyně.
18. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 35 013 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil 20,48 Kč. Jeho dluh tak byl ponížen na 34 992,52 Kč.
19. Nárok na bezdůvodné obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval žalovaného (dlužníka) k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. § 573 o. z. nelze v projednávané věci aplikovat, neboť toto ustanovení konstruuje domněnku data dojití došlé zásilky, tj. zásilky, která byla prokazatelně doručena. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –24. 3. 2025 (viz doručenka na čl. 42 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 27. 3. 2025 a od 28. 3. 2025 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 28. 3. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 14. 10. 2024 a k prodlení žalované strany došlo následující den, přičemž výše reposazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2024, činila 4,75 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 27. 3. 2025, a tudíž k prodlení žalovaného došlo 28. 3. 2025 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2025 činila reposazba stanovená Českou národní bankou 4 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 4 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.