Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč se zákonný úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o úvěru, který byl žalované poskytnut dne 8. 9. 2024, žalovaná se zavázala splácet rovněž smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaná nedodržela dohodnuté splátky, proto byl úvěr zesplatněn dne 12. 1. 2025. Žalovaná až dosud dluží žalobci 15 000 Kč na jistině a smluvní úrok z jistiny za první měsíc z doby čerpání v kapitalizované výši 6 000 Kč, žalobce rovněž požaduje s ohledem na prodlení smluvní pokutu ve výši 4 200 Kč.
2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 8. 9. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě této žalovaná obdržela částku 15 000 Kč, dosud až ničeho žalobci nevrátila, ačkoli byla upomínána. Soud vycházel zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o platbě, z výzvy k plnění včetně zesplatnění úvěru, z předžalobní výzvy, ze smlouvy o postoupení včetně příloh.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce netvrdil relevantní skutečnosti ke své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, k tomuto nepřipojil žádné relevantní tvrzení, tudíž dospěl soud k závěru, že porušil ustanovení §§ 86 odst. l, 87 odst. l zákona č. 257/2016, proto soud smlouvu o úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku. Za tohoto stavu přiznal žalobci tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991, neboť žalovaná převzala finanční částku 15 000 Kč bez právního důvodu, o tuto částku se na úkor žalobce obohatila, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.
6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout žalobci nárok na zaplacení smluvního úroku či smluvní pokuty.
7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků zhruba stejný úspěch, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.