Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 126 359,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 126 359,85 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 128 946,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 124 373,48 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem 9,99 % ročně z částky 248 933,33 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba]. a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě této banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 306 060 Kč, žalovaný se zavázal k měsíčním splátkám sjednaných přímo ve smlouvě zaplatit i úrok z úvěru ve výši 9,99 %, jakož i další poplatky. Žalovaný si dané splátky a poplatky řádně a včas nesplácel, banka jej několikrát písemně upozornila, nakonec využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila dopisem ze dne 4. 5. 2025. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 26. 6. 2025 a to s účinností ke dni 1. 7. 2025. K datu postoupení žalovaný dluží na neuhrazeném zůstatku úvěru 244 990,33 Kč, na úroku z úvěru 3 943 Kč, na úroku z prodlení 4 573,13 Kč a na poplatcích 1 800 Kč. Za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, před podáním žaloby byl žalobce vyzván k zaplacení. Žalobce požaduje rovněž smluvní úrok 9,99 % ročně z částky 244 990,33 Kč a 3 943 Kč vždy od 2. 7. 2025 do zaplacení.
2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že žalovaný zaplatil na předmětnou pohledávku celkem 179 700,15 Kč, strany si sjednaly, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny, tudíž celková dlužná jistina ke dni postoupení činila 248 933,33 Kč, zákonný úrok z prodlení je počítaný ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. 4. 5. 2025 do data postoupení z jistiny úvěru ke dni zesplatnění ve výši 244 990,33 Kč.
3. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru, na základě této byla žalovanému poskytnuta částka 306 060 Kč, žalovaný měl za poskytnutí úvěru zaplatit částku 3 060 Kč, jakož i měsíční splátky po 4 356 Kč počínaje květnem 2021, splatných vždy do 20. dne daného měsíce. Dohodnuté splátky žalovaný opakovaně nedodržel, byl opakovaně upomínán, v souladu se smluvním ujednáním banka využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce ke dni 1. 7. 2025, toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 7. 2025. Žalovaný až dosud zaplatil celkem 179 700,15 Kč, před podáním žaloby byl vyzván k zaplacení všech dlužných částek Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru včetně všeobecných podmínek a sazebníku, z upomínek k zaplacení, z dopisu o zesplatnění, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu a oznámení o postoupení, z podkladů pro soudní řízení, z předžalobní výzvy.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce totiž řádně netvrdil relevantní skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tudíž neprokázal, že původní věřitel zkoumal vše řádně, tím pádem věřitel porušil ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu porušení této povinnosti jednal věřitel v rozporu se zákonem, proto se jedná o absolutní neplatnost předmětné smlouvy dle § 588 občanského zákoníku /srovnej i s rozhodnutím KS Praha sp.zn. 27 Co 81/2019, 22 Co 295/2019 a 27 Co 477/2017/. Za této situace soud nárok žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným platně postoupena posoudil jako tzv. bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný převzal finanční částku bez právního důvodu, dosud vrátil z poskytnuté částky 179 700,15 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí 126 359,85 Kč, s touto částkou je zcela jistě v prodlení mimo jiné ke dni postoupení pohledávky, tedy od následujícího dne soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku.
7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku, v kapitalizovaném úroku z prodlení soud shledal nesrovnalosti ohledně dat, od kterého byl zákonný úrok z prodlení počítán či z jaké částky, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl a rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno.
8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měli účastníci úspěch zhruba ve stejné výši, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.