Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10 265,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 426,35 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 20.3.2024, na základě této se žalobce zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 74 500 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal vše splácet v denních splátkách, první splátka byla splatná dne 19.4.2024. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádosti a žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, posoudil jeho úvěruschopnost, a to dle metodiky schválené ČNB. V případě žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících čistý příjem 55 083 Kč. Dne 20.3.2024 žalobce poskytl žalovanému 8 000 Kč, žalovaný však nedodržel dohodnuté pravidelné denní splátky, ke dni podání žaloby činí nesplacený dluh celkem 18 140,09 Kč, žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to dle smluvního ujednání za prvních 90 dnů prodlení, t.j od 20.4. do 19.7.2024.
2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.
3. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobcem v březnu 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě této fakticky převzal žalovaný dne 20.3.2024 od žalobce 8 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet v denních splátkách, žádné však nezaplatil, ačkoli byl vyzýván. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil příslušné formuláře s tím, že počet členů ve společné hospodařící domácnosti s příjmem činí jeden, jinak celkový počet členů domácnosti činí čtyři, výše pravidelných měsíčních výdajů za půjčky činí 17 000 Kč, za bydlení 7 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 4 000 Kč, ke svému příjmu žalovaný předložil výpis z účtu s příjmem 55 083 Kč čistého měsíčně. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně všeobecných podmínek, z ověření totožnosti, z bank ID výpisu, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z přehledu bankovních transakcí, z výzev a z předžalobní výzvy k plnění, z podacích lístků.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především k výdajům žalovaného nejen spojených s bydlením a nezbytnými výdaji toliko ve výši celkem 11 000 Kč měsíčně za čtyři členy společně hospodařící domácnosti, ale zejména k výdajům na půjčky ve výši 17 000 Kč měsíčně, tedy jakým způsobem, komu a v jakých jednotlivých částkách půjčky žalovaný platí a zda je platí včas. Za této situace věřitel porušil povinnost uvedenou v § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této zákonné povinnosti se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný převzal finanční částku 8 000 Kč bez právního důvodu, tu byl povinen vrátit žalobci, neboť se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který odpovídá § 1968 občanského zákoníku /výrok I./.
6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout žalobci nárok na zaplacení poplatků či smluvní pokuty, s těmito nároky nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno.
7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.