6 C 44/2025

Odůvodnění

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, bylo zjišťováno kreditní skóre žadatele s posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, věřitel nahlédl do různých registrů. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 331 000 Kč, tento se zavázal zaplatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 639 Kč, první splátka byla stanovena na 1.12.2020, další splátky byly stanoveny dle splátkového kalendáře. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 239 038 Kč, z důvodu porušení řádně úvěr splácet, věřitel zesplatnil úvěr ke dni 19.9.2024 s tím, aby dlužné částky zaplatil do 14 dnů, přičemž až dosud nezaplatil žalovaný na jistině 263 290,37 Kč, na poplatcích dluží 117 Kč, na poplatcích za pojištění 1 828 Kč, na nákladech na vymáhání 900 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč. Žalobce požaduje rovněž dle smluvního ujednání úrok ve výši 13,92 % ročně, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 267 135,37 Kč od 4.10.2024 do zaplacení.

2. Podle § 101odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.

3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že nevycházeli pouze z údajů od žalovaného, ale i z ověřeného příjmu, který byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele, rovněž z výpisu z účtu žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný měl úvěr u [Anonymizováno] od července 2019, přičemž v červnu 2020 byl v prodlení se splátkou po splatnosti ve výši 1 195 Kč, rovněž čerpal úvěr prostřednictvím kreditní karty u žalobce z listopadu 2010, přičemž v únoru 2020 byl v prodlení s částkou 4 096 Kč, žalovaný měl i další jiné nesplátkové dluhy, k žádost o úvěr u žalobce doložil v r. 2020 příjem, který žalobce ověřil částkou 23 210 Kč s tím, že žalovaný bydlí ve vlastním domě či bytě, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost k dítěti. Žalobci předložil mimo jiné výpis z účtu z července 2020, kde byl počáteční i konečný stav záporný, žalobce vycházel z výdajů dle žalovaného ve výši 20 000 Kč měsíčně. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na základě této žalobce poskytl žalovanému částku 331 000 Kč, z toho částka 110 000 Kč byla použita na závazek žalovaného u [Anonymizováno], částka 100 000 Kč pak na jiný závazek vůči žalobci z r. 2010. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně částkou 5 639 Kč, dosud zaplatil 239 038 Kč, z důvodu opakovaného prodlení žalobce úvěr v září 2024 zesplatnil, zároveň vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek do 14 dnů, v říjnu 2024 žalobce předžalobní výzvou opakovaně vyzval žalovaného k zaplacení. Soud vycházel zejména z potvrzení o provedení ověření bonity klienta včetně posouzení úvěruschopnosti, z úvěrové zprávy, ze smlouvy o úvěru včetně výpisu čerpání a úhrad, z výpisů z účtu žalovaného u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], z potvrzení o výši příjmu, z přílohy č. l ke smlouvě, z podání ze dne 19.9.2024, z předžalobní výzvy včetně podacího archu, z výpisu z rejstříku.

5. Na druhé straně soud neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí, neboť tento důkaz považuje soud za nadbytečný, pro své rozhodnutí soud shromáždil a provedl důkazy, na základě kterých lze rozhodnout, tudíž další dokazování považuje za nehospodárné.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného obzvlášť za situace, kdy před uzavřením smlouvy o úvěru v září 2020 byl žalovaný se svými peněžitými závazky v prodlení, a to dokonce i ve vztahu k žalobci, byť z jiného titulu. Zároveň z výpisu z účtu žalovaného vyplývalo, že jeho finanční situace je špatná, neboť zůstatky byly mínusové. Příjem žalovaného byl rovněž minimální ve vztahu k další vyživovací povinnosti k dítěti a běžným výdajům spojených s bydlením a životem, tyto žalobce vůbec neověřoval, přičemž odečtením výdajů 20 000 Kč od příjmu 23 000 Kč je zřejmé, že ani teoreticky žalovaný nemohl splácet další závazek částkou přes 5 000 Kč měsíčně. Za této situace věřitel porušil povinnost uloženou mu v § 87 odst. l zák.č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutími [právnická osoba] sp.zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019/. Z těchto důvodů proto soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 331 000 Kč bez právního důvodu, s ohledem na jeho platby ve výši 239 038 Kč činí výše bezdůvodného obohacení 91 962 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku přiznaný v návaznosti na zesplatnění dluhu a poskytnutou lhůtu 14 dnů do 3.10.2024, tedy od následujícího dne je žalovaný jistě s peněžitým plněním v prodlení. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.

8. Na druhé straně soud shledal žalobu ve zbývající části nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl žalobci vzniknout platně nárok na zaplacení smluvených poplatků, úroků či pokuty, s těmito nároky nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno.

9. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.