Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 71 781,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 71 781,79 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 18 174,05 Kč s úrokem 12,8 % ročně z částky 79 041,96 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 9 360,17 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 16 890 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se návrhem podaným u soudu dne 4. 2. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení 81 141,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným dne 12. 4. 2023 smlouvu o úvěru – konkrétně SMLOUVU O ÚVĚRU – Konsolidace půjček, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč (část úvěru byla žalovanému poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků a zbývající část byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na sjednaný běžný účet) a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 878,56 Kč splatných k 18. dni kalendářního měsíce, výše poslední splátky 4 147,65 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný se dále zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,80% p.a. Žalovaný se rovněž zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a úvěr ke dni 15. 4. 2024 zesplatnila. V souladu se smlouvou banka rovněž uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 s účinností ke dni 19. 9. 2024. O postoupení pohledávek byl žalovaný písemně vyrozuměn dne 8. 10. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 28 218,21 Kč. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 79 041,96 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 913043 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 900,45 Kč, žalobce dále požaduje smluvní úrok ve výši 12,80% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 79 041,96 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% p.a. z dlužné částky ve výši 81 151,96 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, tento na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil.
2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolána.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 12. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru – konkrétně SMLOUVA O ÚVĚRU – Konsolidace půjček, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč (část úvěru byla žalovanému poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků a zbývající část byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na sjednaný běžný účet) a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 878,56 Kč splatných k 18. dni kalendářního měsíce, výše poslední splátky 4 147,65 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný se dále zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,80% p.a. Žalovaný se rovněž zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to dle smlouvy a sazebníku. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a úvěr ke dni 15. 4. 2024 zesplatnila. Mezi účastníky rovněž byla dohodnuta smluvní pokuta. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, produktových podmínek, sazebníku banky, oznámení o zesplatnění úvěru, výpisu z účtu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení platby a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 20. 11. 2024.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, tuto povinnost věřiteli ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v případě porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy zejména z žádosti o úvěr – Konsolidace půjček vyplývá, že právní předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovaným a podle kterých je zde uveden průměrný měsíční příjem ve výši 29 862 Kč s tím, že měsíční náklady na bydlení jsou uvedeny pouze ve výši 2 000 Kč, stejně tak jiné měsíční splátky jsou uvedeny v nulové výši, ač dále jsou uvedeny dva úvěry, které byl žalovaný právnímu předchůdci povinen splácet v celkové výši 3 450,90 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu s [Anonymizováno] a jeho adresa trvalého bydliště v té době uvedena [Anonymizováno]. Z předložených listinných důkazů nijak nevyplývá, že by právní předchůdce tyto údaje od žalovaného nějakým způsobem ověřoval, zejména že by ověřoval výši výdajů žalovaného (zejména náklady spojené s bydlením, energiemi, mobilním telefonem, stravou) a případně zda žalovaný řádně a včas splácel své další závazky u právního předchůdce žalobce. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí [spisová značka] je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18. Soud proto nárok žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, želovaný převzal finanční částku 100 000 Kč bez právního důvodu, vrátil toliko 28 218,21 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 71 781,79 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl (výrok I.)
7. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku a smluvní pokuty. Ke kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení žalobce netvrdil relevantní skutečnosti /od kdy, z jaké částky, v jaké výši a jakým způsobem propočet kapitalizovaného úroku provedl. Proto soud rozhodl tak jak je ve výroku II. uvedeno.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který měl neúspěch zhruba ve výši 1/5, má proto nárok na náhradu tří pětin nákladů řízení ve výši těchto tří pětin 16 890 Kč. Náklady řízení se sestávají ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast při jednání dne 28. 7. 2025) po 4 380 Kč, tj. 17 520 Kč, 2 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 600 Kč, 2 režijních paušálů po 450 Kč, tj. 900 Kč, jízdné za cestu z advokátní kanceláře v [adresa] do Příbrami a zpět k ústnímu jednání ve výši 960 Kč za 116 km při průměrné spotřebě 6,9 l/100 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč a sazby náhrad 5,8 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., dále náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, 21 % DPH ve výši 4 322 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 248 Kč, celkem tedy ve výši 28 150 Kč (tři pětiny ve výši 16 890 Kč).
9. Soud žalobci nepřiznal 1 úkon (písemné podání ze dne 12. 6. 2025) po 4 380 Kč a jeden úkon (vyjádření ze dne 2. 5. 2025) po 2 190 Kč včetně dvou režijních paušálů po 450 Kč vzhledem k tomu, že se nejedná o účelně vynaložené náklady žalobce, když písemné podání ze dne 12. 6. 2025 je doplněním žaloby, a to na základě výzvy soudu, a vyjádření ze dne 2. 5. 2025 je uplatněním náhrady nákladů řízení s doloženým TP od vozidla.