Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 8. 2023 do zaplacení, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 921 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 921 Kč od 27. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu s tím, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba]. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum], na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 8. 2023, až dosud však žalovaná ničeho nesplatila. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 27. 8. 2023 do zaplacení.
2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla včas a řádně předvolána, se k jednání nedostavila, a v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.
3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela [datum] smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala navíc zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, mezi účastníky byla sjednána rovněž zápůjční úroková sazba 40 % ročně, úvěr měl být splacen do 26. 8. 2023, žalovaná až dosud ničeho nesplatila, ačkoliv byla upomínána. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z podacího lístku, z výzvy k plnění.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Právní předchůdce žalobkyně totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované (soudu nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy o tom, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované, zda zkoumal její příjmy a její běžné výdaje na bydlení, stravu a energie), přičemž tuto povinnost mu ukládá shora citované zákonné ustanovení, z tohoto důvodu soud hodnotí úvěrovou absolutně neplatnou, a to dle § 588 občanského zákoníku (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019). Za této situace soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela částku 10 000 Kč bez právního důvodu, tudíž je povinna tuto částku vrátit (výrok I.) včetně zákonného úroku z prodlení.
7. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť z neplatně sjednané smlouvy nemůže žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení poplatku, který navíc soud hodnotí jako neurčitý, s tímto nárokem nemůže být ani žalovaná v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).
8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měli účastníci zhruba stejný úspěch, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.