Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 19 439,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 124,67 Kč ode dne 30. března 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 11 270,19 Kč ode dne 20. března 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 25. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkem 12 600 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [RČ], kterou žalovaný uzavřel dne 8. 7. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému přenechaná částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně úroků ve 24 měsíčních splátkách po 2 036 Kč. Vrátil 34 612 Kč. Žalovaná částka byla složena z dlužné jistiny 13 124,67 Kč a smluvní pokuty 6 314,80 Kč (vyčíslené ke dni 20. 10. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění dne 19. 3. 2023 a smluvní pokuty 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění od 20. 3. 2023). Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 270,19 Kč ode dne 20. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 13 124,67 Kč ode dne 30. 3. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 5. 12. 2024 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému dne 8. 7. 2021 částku 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho účet (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 74,85 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 2 036 Kč. Výše RPSN činila 106,7 %. Celková částka splatná žalovaným tak činila 48 864 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy). Dle hodnocení klienta činil měsíční příjem žalovaného 15 372 Kč a měsíční výdaje 6 463 Kč (z toho náklady na bydlení 2 603 Kč a životní minimum 3 860 Kč). Žalovaný vrátil 34 612 Kč (zjištěno z platební historie). Dopisem ze dne 19. 3. 2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k vrácení dluhu.
5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů sdělených žalovaným, z nějž vyplynuly jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně vycházela tedy jen z údajů sdělených žalovaným, žádné doklady (např. pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtu, nájemní smlouvu, apod.) neměla k dispozici. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 25 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.
13. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátil již 34 612 Kč, tedy více, než mu bylo přenecháno. Jeho závazek tudíž zanikl, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.