Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 074,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 074,84 Kč ode dne 11. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 324,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 074,84 Kč ode dne 8. 2. 2024 do dne 10. 6. 2024, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 6. 8. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 17 074,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná uzavřela dne 8. 1. 2024 s žalobkyní prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz. Na základě této smlouvy byla žalované bezhotovostně přenechaná celkem částka 20 400 Kč. Vrátila však jen 3 325,16 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 8. 2. 2024 do zaplacení a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za prvních 90 dní prodlení, tj. celkem 324,33 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 10. 12. 2024 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Žalobkyně přenechala žalované dne 8. 1. 2024 částku 2 500 Kč, dne 16. 1. 2024 částku 6 000 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 3 000 Kč, dne 20. 1. 2024 částku 1 500 Kč, dne 21. 1. 2024 částku 3 000 Kč, dne 23. 1. 2024 částku 1 600 Kč a dne 24. 1. 2024 částku 2 800 Kč, celkem tedy 20 400 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované). Dle úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového limitu činila 1 410,33 %. Jednorázová výše splátky činila 25 804 Kč s datem splatnosti 7. 2. 2024. Žalovaná vrátila 3 325,16 Kč. Dle dopisu ze dne 7. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 17 406,27 Kč do tří dnů. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované téhož dne.
5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovanou a nahlédnutím do příslušných registrů (insolvenční, NRKI, exekucí). Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činila výše ověřeného příjmu žalované 13 733 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč, vypočítané minimální výdaje pak činily 8 155 Kč. Žalobkyně nedoložila žádné listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované. Věřitel před poskytnutím úvěru přitom musí zjišťovat, jaké jsou nejen skutečné příjmy, nýbrž i výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalované 20 400 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném případě právní žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.
14. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila 3 325,16 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 17 074,84 Kč (20 400 – 3 325,16), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně ode dne 11. 6. 2024 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení). Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení tři dny. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla neúspěch jen v nepatrné části, přiznal právo na náhradu všech nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21% DPH ve výši 252 Kč (z částky 1 200 Kč – součet odměny advokáta a režijních paušálů). Celkem tedy 2 252 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).