Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 213 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 213 Kč ode dne 3. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 70 476,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 836,32 Kč ode dne 2. 7. 2023 do dne 2. 5. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 623,32 Kč ode dne 3. 5. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 33 213 Kč ode dne 3. 5. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 66 649,22 Kč ode dne 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 25. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 103 689,31 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla dne 20. 6. 2022 žalované bezhotovostním převodem přenechána částka 75 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 4 643 Kč, vrátila však jen 41 787 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 76 836,32 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 26 852,99 Kč, a příslušenství v podobě úroků ve výši 26,43 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 66 649,22 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 76 836,32 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 10. 4. 2025 v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalované dne 20. 6. 2022 přenechala bezhotovostním převodem částku 75 000 Kč (zjištěno ze smlouvy č. [hodnota] a ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 13. 3. 2025, a z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za měsíc červen 2022). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku za poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou 62,26 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 4 643 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 167 148 Kč (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle hodnocení klienta vyplněného dne 18. 6. 2022 činil měsíční příjem žalované 19 321 Kč (zjištěno též z výplatních pásek žalované) a měsíční výdaje celkově 12 231 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 21. 6. 2023 úvěr zesplatnila. Do začátku soudního řízení vrátila žalovaná 41 787 Kč (zjištěno z přehledu splácení). Dle společného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 16. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k zaplacení 118 952, 36 Kč, a to do deseti dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované rovněž dne 16. 4. 2024. Dle předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení dlužné částky. Dle podacího lístku odeslala tento dopis dne 21. 10. 2024.
5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z listin, které měla k dispozici, tedy z hodnocení klienta a tří výplatních pásek za období duben 2022 až červen 2022. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou nejen skutečné příjmy, nýbrž i výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřila skutečné výdaje žalované. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.
6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 75 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila však jen 41 787 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 213 Kč (75 000 Kč – 41 787 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 14,75 % ročně z částky 33 213 Kč ode dne 3. 5. 2024 do zaplacení. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 10 dnů po obdržení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 21. 4. 2024. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení jí však nevznikly.