Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 436 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 436 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 12 885 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 885 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, návrh se v tomto rozsahu zamítá.
III. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky 1 497,78 Kč a úrok ve výši 68,43 % p. a. z částky 12 077,67 Kč od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 ve výši 528,96 Kč, úrok ve výši 11,50 % p. a. z částky 12 077,67 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 45 907,20 Kč, návrh se v tomto rozsahu zamítá.
IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 17 818 Kč s příslušenstvím, když s žalovanou uzavřel dne 11. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo 12. 9. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru s úrokovou sazbou 68,43 % v měsíčním splátkách po 797 Kč. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 996 Kč. Žalovaná své povinnosti přestala plnit. Před schválením úvěru byla zkoumána schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná uhradila pouze 12 splátek po 797 Kč. Poté se přes výzvy dostala do prodlení a úvěr byl zesplatněn. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den v prodlení s její úhradou. Smluvní pokuta tedy činí 1 497,78 Kč a částku 996 Kč.
2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal, a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru, na základě které žalované byl poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč. Tato se zavázala vrátit celkem 38 256 Kč, a to v měsíčních splátkách po 797 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba 68,43 %, přičemž RPSN činilo 93,26 %. Mezi účastníky potom byla sjednána i smluvní pokuta. Žalobce dále zaslal dodatek ke smlouvě a technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, oznámení o schválení úvěru, dodejka k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registru NRKI. Dále byla předložena karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalované, oznámení o zesplatnění úvěru, podací arch, předžalobní výzva.
4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a že částka 13 000 Kč byla žalované skutečně poskytnuta. Před uzavřením úvěru žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Ze samotného tvrzení žalobce vyplývá, že do data zesplatnění úvěru bylo žalovanou uhrazeno 12 x 797 Kč, celkem 9 564 Kč. Za nesporné potom má soud i to, že žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč a tato se zavázala vrátit celkem 38 256 Kč, když zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 68,43 %. Žalovaná dluh přestala splácela, proto byl úvěr ze zesplatněn. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky, byla jí zaslána předžalobní upomínka.
5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Mezi účastníky byla sjednána zápůjční úroková sazba 68,43 % a RPSN 93,26 %. Jedná se o úrok, který podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby uplatněné bankami při poskytování úvěru. Již z tohoto pohledu je nutno považovat smlouvu za absolutně neplatnou. Žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč, v rámci splátek zaplatila 9 564 Kč, na jistině tedy dluží 3 436 Kč. V rámci režimu bezdůvodného obohacení tedy žalobce může požadovat pouze to, co žalované poskytl. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit částku 3 436 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,50 % od 23. 12. 2025 do zaplacení, neboť do prodlení se dostala až po předžalobní upomínce. Pokud se žalobce domáhá další částek a úroků, soud návrh v tomto rozsahu zamítl, neboť všechny požadované nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat. Žalovanou částku soud uložil žalované zaplatit podle ust. § 160 o.s.ř. v zákonné lhůtě 3 dní.
6. Při rozhodování o nákladech řízení nepřiznal soud žalované, která měla ve věci větší úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné nevznikly.