25 C 21/2025

Odůvodnění

1. Dne 26.8.2025 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu a domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 24 404 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 24 404 Kč od 18.1.2025 do zaplacení, částku ve výši 4 985,76 Kč a dále 68,36% úrok ročně z částky 19 286,77 Kč od 18.1.2025 do 10.2.2025 ve výši 843,84 Kč, 12,75% úrok ročně z částky 19 286,77 Kč od 11.2.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.1.2025 dosáhne částky 70 560 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 26.2.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 26.2.2024, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,36% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 348 Kč splatných vždy k 12. dni měsíce od dubna 2024, to vše dle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalované úvěr hradit. Žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy, do data zesplatnění úvěru uhradila pouze v období od 9.4.2024 do 8.7.2024 v šesti dílčích platbách celkovou částku 9 436 Kč (žalobce v žalobě uvádí konkrétní data plateb a výše zaplacených částek). Dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy vzniklo tak žalobci v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v souvislosti s prodlením u splátky č. [hodnota] a č. [hodnota], neboť žalovaná se ocitla u těchto splátek v prodlení více jak 30 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované pak dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení částky 600 Kč, jedná se o 3 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, jednalo se o dlužné splátky č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], částka 200 Kč představuje náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalované v rámci jeho mzdových, provozních a podobných nákladů. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 úvěrové smlouvy, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, v tomto případě se jednalo o splátku č. [hodnota] splatnou 12.11.2024. K tomuto zesplatnění došlo k datu 16.1.2025, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činila 22 560,59 Kč, tuto částku byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 18.1.2025 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaná již ničeho z dlužné částky nezaplatila. Žalovaná tak žalobci dluží částku odpovídající nové jistině úvěru 22 560,59 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 600 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, tedy z částky 22 560,59 Kč od 18.1.2025 do zaplacení, když žalobce v rámci této smluvní pokuty požaduje pouze částku 4 985,76 Kč k datu vyhotovení této žaloby, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 286,77 Kč od 18.1.2025 do zaplacení, žalobce tento úrok požaduje za dobu od 91. dne prodlení, tedy od 11.2.2025 v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy v sazbě 12,75% ročně, dále je požadováno zaplacení úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr, v případě splátek č. [hodnota], č. [hodnota] se jedná o částky 2 x 123 Kč.

2. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 26.2.2024, vyplývá, že na základě ní byl žalobcem3 25 C 21/2025poskytnut žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit včetně sjednaných úroků v úrokové sazbě 68,36% ročně v 48 měsíčních splátkách po 1 348 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byly mezi účastníky dohodnuty podmínky zesplatnění úvěru tak, jak žalobce v žalobě uvádí, byla sjednána pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč ve vztahu ke každé dlužné splátce, byly v tomto směru sjednány i poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v trvání 15 dnů, opět ve vztahu ke každé dlužné splátce ve výši 200 Kč. Další smluvní pokuta v rozsahu 0,1 % denně z tzv. nové jistiny byla sjednána pro případ, že žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru nezaplatí v den jeho zesplatnění. Soud dále konstatoval listiny ve formě prohlášení žalované, jejího hodnocení, předsmluvního formuláře, dokladů ohledně jejích příjmů apod., na základě nichž byla posouzena ze strany žalobce úvěruschopnost žalované. Dále soud konstatoval, že žalobce písemně žalované oznámil schválení úvěru, přílohou tohoto oznámení byl i splátkový kalendář vztahující se k úvěrové smlouvě, v němž je rozepsáno všech 48 sjednaných úvěrových měsíčních splátek, u každé splátky je uveden den splatnosti, její výše, jaká částka ze splátky bude použita na splátku úroku a jaká na splátku úvěrové jistiny. Výzvami s datem 13.12.2024 a 13.1.2025 byla žalovaná žalobcem upozorněna na neuhrazené splátky č. [hodnota] a č. [hodnota], resp. č. [hodnota], byla v důsledku této skutečnosti upozorněna na její povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za dlužnou splátku a poplatek jako náhradu za účelně vynaložené náklady 200 Kč ve vztahu ke každé splátce, byla vyzvána k okamžité úhradě dlužných splátek včetně uvedené smluvní pokuty a náhrady nákladů, oznámením ze dne 16.1.2025 bylo žalované oznámeno zesplatnění dluhu. Dále soud konstatoval doklad o vyplacení úvěru.

4. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.

5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 9,29% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 68,36% ročně tuto sazbu několikanásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se shora uvedených smluvních pokut, jednak ve výši 499 Kč ve vztahu k prodlení každé dlužné splátky, jednak ve výši 0,1% denně z dlužné částky, dále se jedná o sjednané o náhradu účelně vynaložených nákladů ve4 25 C 21/2025výši 200 Kč ve vztahu ke každé splátce. Sice jednotlivě lze konstatovat, že tyto smluvní pokuty jednotlivě svou výší neodporují dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvu v této popsané podobě uzavřela. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek [adresa], ze dne 27.9.2022, č.j. [spisová značka], ve kterém se uvedený soud zabýval platností zcela obdobné úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jiným dlužníkem, v uvedeném rozsudku soud s poukazem na nálezy Ústavního soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně způsobu posuzování platnosti smluv o spotřebitelských úvěrech konstatoval absolutní neplatnost obdobné žalobcem uzavřené úvěrové smlouvy.

7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy dle předchozího odstavce již není nutno přistupovat k posuzování dalších případných důvodů neplatnosti smlouvy, např. v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v žalobě, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalované provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získala. Na základě smlouvy z 26.2.2024 získala žalovaná od žalobce částku 20 000 Kč, tato skutečnost vyplývá i ze zprávy [právnická osoba], z níž plyne, že částka byla na sjednaný účet připsána a že se jedná o účet žalované, žalobci žalovaná zaplatil 9 436 Kč, a tedy míra jejího bezdůvodného obohacení je dána částkou 11 564 Kč. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smlouvy a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 564 Kč s úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po lhůtě stanovené žalobcem žalované k zaplacení v předžalobní výzvě z 7.8.2025 doručované na ve smlouvě uvedenou korespondenční adresu žalované, v níž žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy a doložil, že tuto předžalobní výzvu žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě odeslal prostřednictvím pošty 7.8.2025. K prodlení žalované dochází dnem 18.8.2025, jedná se dle uvedeného nařízení vlády o úroky z prodlení v roční sazbě 11,5%. Soud při stanovení lhůty pro účely prodlení nemohl vycházet z jiných předchozích výzev, protože žalobce nedoložil jejich odeslání a doručení žalované, z jiných obdobných věcí je soudu z tvrzení žalobce známo, že doklady o jejich odeslání či doručení nemá k dispozici, protože je odesílá prostřednictvím tzv. hybridní pošty spočívající v tom, že dokumenty jsou žalobcem elektronicky odesílány na poštu a ta z nich vyhotoví papírové verze a oznámení odešle formou obyčejného dopisu. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalované stanovil s ohledem na výši částky, kterou má zaplatit, delší lhůtu k plnění, aby nebyla ohrožena její životní úroveň. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný5 25 C 21/2025z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci úspěšná z více jak 50% předmětu řízení, měla by mít tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rámci odečtení jejího neúspěchu od jejího úspěchu. Protože však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovaná toto právo nemá.