Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 990,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 990,27 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 684,43 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 684,43 Kč ve výši 12 % ročně od 14. 1. 2025 do zaplacení a zaplacení částky 11,86 Kč, se v tomto rozsahu zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 200 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 11 686,56 Kč, když dne 1. 8. 2024 s žalovanou uzavřel smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky do rámce 10 300 Kč. K podání žaloby žalovaná dluží 11 674,70 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny 4 990,27 Kč, poplatku za vyplacení 91,94 Kč, smluvní úrok 6 347,90 Kč, poplatků za služby ve výši 73,20 Kč a 152,19 Kč a 19,20 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny.
2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě provedených důkazů.
3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ze které vyplývá, že dne 1. 8. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě které žalované bylo poskytnuto do 10 300 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v denních splátkách, přičemž byla sjednána úroková sazba 1,066 % denně a RPSN činilo 2560,03 %. Žalovaná částka byla žalované poskytnuta, tato ji nesplácela.
4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření revolvingového úvěru, že žalovaná úvěr čerpala a posléze nesplácela.
5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Vzhledem k tomu, že žalované bylo celkem půjčeno 5 000 Kč, přičemž vrátila pouze částku 9,73 Kč, zůstává bezdůvodné obohacení ve výši 4 990,27 Kč, když tuto částku soud uložil žalované zaplatit včetně žádaného zákonného úroku z prodlení. Pokud se žalobce domáhal dalších částek, vzhledem k neplatnosti smlouvy, soud tyto považuje za nikoliv podané po právu, a proto žalobu v dalším rozsahu zamítl.
6. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť sjednaný úrok ve výši 389,09 % a RPSN 2560,03 % je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a soud proto žalobci dovyměřil částku 200 Kč za soudní poplatek z návrhu, když bylo zaplaceno 800 Kč, přičemž soudní poplatek činí 1 000 Kč.