Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 76 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 000 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 32 241,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 072,90 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a s 29,55 % úrokem ročně z částky 76 000 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 108 241,80 Kč s příslušenstvím, když právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. uzavřel s žalovanou dne 15. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce2 4 C 154/2024žalované peněžní prostředky ve výši 76 000 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, došlo proto k zesplatnění, když ke dni zesplatnění činila dlužná částka 90 470,92 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok 29,55 % . Smluvní strany se dále dohodli, že nová jistina bude součet původní jistiny ve výši 76 000 Kč a přerostlých dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 13 072,92 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy k 29. 11. 2023, činí pohledávka 117 990,12 Kč a skládá se z dlužné nové jistiny 89 072,92 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění 998 Kč. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu k 11. 1. 2024. Dluh žalovaná přes předžalobní upomínku nezaplatila.
2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez její přítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 76 000 Kč, když celková částka, kterou má klient zaplatit, byla 225 408 Kč. Tuto se zavázala žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 4 696 Kč, přičemž byla sjednána zápůjční úroková sazba 69,10 %, RPSN činilo 95,78 %. Dále byl předložen doklad o vyplacení úvěru, ze kterého je patrno, že žalované bylo zasláno 76 000 Kč. Žalované bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byla žalována informována, a dále byla zaslána transakční historie.
4. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak vyplývá z předložené smlouvy mezi účastníky byl sjednán úrok 69,10 %, přičemž RPSN činilo 95,78 %. Již z těchto údajů lze dospět k závěru, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při absolutní neplatnosti smlouvy, potom nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 76 000 Kč, takže mimo zákonného úroku z prodlení jí v rámci vypořádání tohoto stavu nemůže být přiznána další částka. Soud proto uložil žalované zaplatit částku 76 000 Kč na bezdůvodném obohacení spolu se zákonnými úroky z prodlení, a pokud se žalobce domáhal zaplacení dalších částek, soud návrh v tomto rozsahu zamítl.
5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzhledem k celkovému úspěchu ve věci rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.