5 C 149/2024

Odůvodnění

Dne 10.10.2024 podal u zdejšího soudu osvojitel jako navrhovatel návrh a domáhal se osvojení zletilého [Jméno osvojence], syna jeho bývalé družky [jméno FO]. V návrhu uvedl, že s matkou osvojence žil od jednoho roku věku osvojence do přibližně 14 let věku osvojence, byl pro něho otcem a vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Navrhovatel se k osvojenci vždy choval jako k vlastnímu synovi, podílel se po dobu soužití s jeho matkou na nákladech společné domácnosti, hradil jeho potřeby, pečoval o něho, trávil s ním volný čas, po ukončení soužití s jeho matkou společně jezdili na dovolené, slavili narozeniny, Vánoce, vozil osvojence na fotbalové tréninky či karate, osvojenec u něho přespával ve dnech, kdy se o něho nemohla matka starat, po ukončení středního vzdělání mu navrhovatel přispíval na náklady studia na vysoké škole, hradil mu ubytování na koleji, učebnice, pomáhal mu zajišťovat brigády a po skončení studia mu pomohl složit kauci na byt, přispěl mu na automobil, cestoval s ním po světě, pravidelně se spolu stýkají, osvojenec jej přibližně jednou měsíčně navštěvuje a pomáhá mu s pracemi okolo domu. Navrhovatel není ženatý, nemá vlastní děti, žije sám, osvojenec je svobodný, bezdětný.Osvojenec se k návrhu připojil, s osvojením souhlasil, vždy navrhovatele považoval za svého otce, svého biologického otce nezná, neviděl ho více jak 20 let.Soud konstatoval v průběhu řízení rodné listy obou účastníků, z výpisů z registru obyvatel zjistil, že navrhovatel je svobodný, bezdětný, osvojenec je svobodný, bezdětný, rodiče se jmenují [jméno FO] a [jméno FO].Z výpovědí osvojitele, osvojence a matky osvojence, které jsou po obsahové stránce ve vzájemné shodě, soud zjistil, že osvojitel s matkou osvojence žil ve společné domácnosti v rámci družského vztahu v letech 2001 až 2011, po celou dobu o osvojence, stejně jako o další děti své družky, pečoval, mezi navrhovatelem a osvojencem se vytvořil citový vztah rovnající se vztahu otce a syna, který pokračoval i poté, co v roce 2011 došlo k rozchodu mezi navrhovatelem a matkou osvojence, navrhovatel pečoval o osvojence dle aktuálních potřeb osvojence, podílel se i ekonomicky na jeho studiu, finančně vypomáhal osvojenci i po ukončení studia, do současné doby mu finančně přispívá, vzájemně se navštěvují, společně cestují, osvojenec navrhovateli pomáhá dle potřeb s péčí o nemovitost. Biologický otec se o osvojence nezajímá a osvojenec s ním není v žádném kontaktu, vlastně jej nezná.Biologický otec osvojence [jméno FO] vyjádřil s osvojením souhlas.Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o důvodnosti návrhu. V tomto případě se na základě návrhu osvojitele jedná o osvojení zletilé osoby, které je obdobou osvojení nezletilého a ve smyslu § 847 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) jsou splněny základní podmínky pro osvojení osvojence, neboť z dokazování ve formě výpovědí účastníků řízení a svědkyně [jméno FO] vyplývá, že osvojitel pečoval o osvojence jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, péče o něho probíhala ze strany navrhovatele i v době, co došlo k rozchodu mezi navrhovatelem a matkou osvojence, stejně jako v době pozdější, nedošlo mezi nimi k přerušení vzniklého citového vztahu otce a syna, tento vztah mezi nimi stále probíhá. Ssvojenec se k návrhu osvojitele připojil, s osvojením, stejně jako oba biologičtí rodiče, souhlasí. Ve smyslu § 846 o.z. soud dospěl k závěru, že osvojení není v rozporu s dobrými mravy a ve smyslu § 847 odst. 2 o.z. k tomu, že osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem biologických rodičů osvojence. Za této situace soud návrhu vyhověl a rozhodl o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého dítěte.3 5 C 149/2024O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť povaha tohoto řízení vylučuje, aby o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady procesního úspěchu ve věci.