5 C 158/2025

Odůvodnění

1. Dne 2.6.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 41 332,64 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 37 377,20 Kč od 16.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 789,92 Kč. V návrhu uvedl, že dne 19.5.2024 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti porušil, uhradil pouze 4 423 Kč, žalobce od smlouvy odstoupil, považuje pohledávku za splatnou ke dni 15.2.2025. Částka 41 332,64 Kč se sestává z dlužné jistiny 37 377,20 Kč a smluvních poplatků 3 955,44 Kč. V návrhu popisuje jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost na straně žalovaného při jeho příjmu 26 000 Kč měsíčně. Následně k výzvě soudu svá tvrzení žalobce doplnil tak, že v rámci částky 3 955,44 Kč se jedná o poplatky 2 500 Kč a dlužné pojistné 1 455,44 Kč, úvěr byl sjednán jako úvěr revolvingový s úvěrovým limitem 20 000 Kč s možným navýšením do 150 000 Kč, v případě žalovaného bylo čerpáno 39 898 Kč. Prvé čerpání proběhlo ve výši 11 898 Kč, jednalo se o účelový úvěr, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami po 651 Kč plus 60 Kč na pojistném od 15.6.2024, byl sjednán úrok 29,97% ročně, v rámci svého dispozičního oprávnění žalobce požaduje úhradu úroku v úrokové sazbě pouze 26,5% ročně. Dále žalovaný čerpal úvěr ve výši 28 000 Kč, když ohledně této částky se jednalo o úvěr neúčelový, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 3,7% měsíčně z jistiny úvěru plus pojistné, byl v rámci této neúčelové částky sjednán úrok 29,9% ročně, ovšem žalobce v rámci svého dispozičního oprávnění požaduje pouze 26,45% ročně. Žalovaný uhradil pouze tři splátky v celkové výši 4 423 Kč, z čehož žalobce částku 2 520,80 Kč započetl na jistinu, která tak byla ponížena na 37 377,20 Kč. Účelovou část žalovaný čerpal 20.5.2024 ve prospěch účtu č. [č. účtu], neúčelovou část čerpal dne 28.6.2024 ve prospěch účtu č. [č. účtu]. Žalobce v doplnění návrhu uvádí, jakým způsobem vypočetl požadovaný dlužný úrok 3 789,92 Kč, když na účelovou část úvěru připadá 1 087,02 Kč a na neúčelovou část 2 717,28 Kč, v rámci poplatků 2 500 Kč se jedná o poplatky 400 Kč za prvou písemnou upomínku, 600 Kč za druhou upomínku, 1 500 Kč za ukončení smlouvy dle sazeb uvedených v Sazebníku. Dále uvádí v doplnění návrhu výpočet dlužného pojistného.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, k nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, k věci se nevyjádřil.

3. Pokud se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], byla mezi účastníky uzavřena 19.5.2024 komunikačními prostředky „na dálku“, soud má za prokázané, že smlouva byla uzavřena, jedná se o smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr, v rámci účelového čerpání úvěru se jednalo o částku 11 898 Kč, kterou žalovaný čerpal se sjednanou roční úrokovou sazbou 29,97% ročně na zakoupení věci [podezřelý výraz] u obchodní firmy [právnická osoba]., IČ [IČO], žalobcem byla kupní cena formou poskytnutého úvěru této obchodní firmě zaplacena na v návrhu uvedený účet, bylo sjednáno měsíční splácení včetně plateb pojistného tak, jak žalobce v návrhu uvádí. Pokud se jedná o část neúčelovou, žalobce doložil, že byla žalovaným na v návrhu uvedený účet čerpána částka 28 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 29,9% ročně, byly sjednány splátky, jak žalobce v návrhu uvádí. Soud dále konstatoval z listin předložených soudu žalobcem Všeobecné pojistné podmínky, Sazebník, doklady prokazující odchozí platby, z těchto listin zjistil, že v rámci předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly mezi účastníky pro případ prodlení sjednány různé finanční nároky žalobce, jednalo se kromě zákonného úroku z prodlení o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž je dáno prodlení, náhrady účelně vynaložených nákladů ve formě 400 Kč za prvou písemnou upomínku, 600 Kč za druhou písemnou upomínku, 1 500 Kč za ukončení smlouvy o úvěru ze3 5 C 158/2025strany věřitele z důvodu prodlení. Dále soud zjistil ze zprávy [právnická osoba]. [adresa], že účet č. [hodnota] opravdu náleží společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] a že na tento účet byla částka 11 898 Kč z účtu žalobce připsána 20.5.2024, ze zprávy [právnická osoba]. [adresa], že účet č. [č. účtu] je účtem, jehož majitelem je žalovaný, na tento účet byla částka 28 000 Kč z účtu žalobce připsána 1.7.2024. Dále soud konstatoval současně statistiku České národní banky ohledně obvyklých úrokových sazeb v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy.

4. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy dospívá k závěru, že je nutno i bez návrhu posoudit otázku platnosti této smlouvy.

5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

6. V daném případě byl poskytnut úvěr ve dvou částech 11 898 Kč a 28 000 Kč, byl sjednán v případě účelového čerpání úvěru úrok 29,97% ročně, v případě neúčelového čerpání úvěru úrok 29,9% ročně. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v květnu 2024 6,11% ročně, v případě úvěrů s fixací úrokové sazby nad jeden rok do pěti let činila 8,86% ročně. Sjednaná úroková sazba 29,97%, resp. 29,9% ročně, trojnásobek těchto obvyklých úroků přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Jak již bylo shora uvedeno, byly sjednány i další dosti vysoké poplatky, které byly spojeny s případným prodlením žalovaného, jedná se o poplatky, které nejsou nijak co do své výše zanedbatelné, částky za upomínky 400 Kč, 600 Kč, sankce za ukončení smlouvy z důvodu prodlení 1 500 Kč jsou částkami, které v takovém případě značně navyšují zisk žalobce, protože takto vysoké poplatky nemohou být pouze vyjádřením faktických nákladů spojených s úkony, k nimž se vztahují. Za situace, kdy byl sjednán takto vysoký úrok a takto vysoké poplatky spojené s upomínáním, ukončením smlouvy, smluvní pokuta 0,1% denně, je z tohoto zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá4 5 C 158/2025ujednání smlouvy vždy jeden celek. S ohledem na takto konstatovanou absolutní neplatnost smlouvy není nutno posuzovat smlouvu i z jiných hledisek, např. z hlediska procedury posuzování úvěruschopnosti žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V tomto případě žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy od žalobce částku 39 898 Kč (11 898 Kč plus 28 000 Kč), po uzavření smlouvy zaplatil 4 423 Kč a za této situace je výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného dána částkou 35 475 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit, s ohledem na dosti vysokou částku ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil žalovanému delší lhůtu k plnění v trvání dvou měsíců. Soud dospívá k závěru, že žalobce nemá nárok na zaplacení žádných úroků z prodlení, jednak splatnost nároku na bezdůvodné obohacení soud stanovuje až tímto rozhodnutím a jednak z předžalobní výzvy zaslané žalovanému žalobcem ze strany jeho zástupce vyplývá, že pokud v ní byla stanovena lhůta k plnění 7 dnů od její datace, tedy od 29.4.2025, předal ji zástupce žalobce k poštovní přepravě až 5.5.2025, tedy den před uplynutím lhůty k plnění a žalovanému v této lhůtě nemohla být ani doručena. Ve zbývající části soud návrh žalobce zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů rozdělí. V rámci jistiny žalované částky byl žalobce úspěšný z 85,85% předmětu řízení, jeho neúspěch spočíval v 14,15% předmětu řízení a při odečtení neúspěchu od jeho úspěchu tedy dospívá soud k závěru, že má nárok na 71,7% jemu vzniklých nákladů řízení. Do nákladů řízení spadá soudní poplatek 1 654 Kč, odměna za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast při jednání soudu) po 2 780 Kč, 3 paušály po 450 Kč dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2025, 21% DPH ve výši 2 713,20 Kč. Celkem se jedná o náklady 17 287,20 Kč, na 71,7% z této částky připadá částka 12 394,90 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce, když i v tomto případě s ohledem na vyšší částku ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil žalovanému delší lhůtu k plnění.