Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 610 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 21 020 Kč od 17.4.2024 do zaplacení, se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Dne 17.1.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 32 085 Kč2 5 C 18/2025s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 32 085 Kč od 17.4.2024 do zaplacení, když z návrhu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce jako právního nástupce společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], která dne 9.1.2024 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala jej v celkové výši 25 000 Kč s termínem splatnosti do 16.4.2024. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla postoupena uvedeným věřitelem žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023. Částka 32 085 Kč se sestává z nesplacené jistiny 25 000 Kč, smluvního úroku k datu zesplatnění 5 610 Kč, smluvní pokuty k datu zesplatnění ve výši 1 475 Kč.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovanou, v němž žalovaná potvrdila, že předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota] byla z její strany uzavřena, namítla neplatnost této smlouvy v důsledku porušení povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost na straně žalované, věřitel si řádně nezjistil dostatečné informace o jejích příjmech a výdajích, pro věřitele nemohly být dostačující informace sdělené mu žalovanou. Ještě před jednáním ve věci samé vzal žalobce návrh částečně zpět ohledně částky 9 590 Kč, jedná se o souhrn žalovanou provedených plateb v období od 25.4.2024 do 23.9.2024 a usnesením zdejšího soudu ze dne 21.3.2025, č.j. 5 C 18/2025-31, bylo řízení částečně zastaveno v části týkající se zaplacení částky 9 590 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 590 Kč od 17.4.2024 do budoucna. Následně po výzvě soudu k vysvětlení způsobu výpočtu výše smluvní pokuty vzal žalobce stále ještě před jednáním ve věci samé návrh částečně zpět ohledně žalované smluvní pokuty s příslušenstvím a usnesením zdejšího soudu ze dne 22.4.2025, č.j. 5 C 18/2025-50, bylo řízení částečně zastaveno v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 475 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 475 Kč od 17.4.2024 do budoucna. Po právní moci tohoto usnesení tedy předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 21 020 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 17.4.2024 do zaplacení.
3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, svou neúčast předem omluvili. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne 9.1.2024, vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána výše úvěru 20 000 Kč, žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci vrátit se sjednaným úrokem 4 600 Kč, který byl vypočten dle sazby 279,83% ročně do 30 dnů, pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, byla sjednána výše poplatku za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. Dále byly sjednány poplatky za možné prodloužení splatnosti 4 600 Kč za prodloužení, když celkem byla dána možnost 11-ti takových prodloužení o 30 dní. K této úvěrové smlouvě byl mezi účastníky dne 16.1.2024 uzavřen dodatek č. [hodnota], podle kterého došlo k navýšení úvěru na částku 25 000 Kč, úroku na částku 5 610 Kč vypočteného při roční úrokové sazbě 273,02%, ve zbývajícím rozsahu zůstala původní úvěrová smlouva nezměněna a následně byl mezi účastníky dne 6.3.2024 uzavřen dodatek č. [hodnota] k úvěrové smlouvě, který řešil prodloužení splatnosti na 64 dnů při nezměněné výši jistiny a úroku. Žalobce soudu doložil rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dále soud ze zprávy [právnická osoba]. [adresa] zjistil, že účet, na který byl úvěr žalované poskytnut, je účtem, jehož je žalovaná majitelem.
5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), v rámci níž byly sjednány v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku uvedené úroky. Vzhledem k tomu, že se jedná evidentně o značně vysoký úrok vypočtený při použití úrokové sazby 273,02% ročně, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.3 5 C 18/20256. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání. Dle ustálené judikatury v rámci spotřebitelských úvěrů, se za nepřiměřenou považuje úroková sazba tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní, činila dle statistiky České národní banky v době uzavření smlouvy o úvěru v lednu 2024 sazbu 6,69% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky ve smlouvě o úvěru nejprve ve výši 279,83%, následně 273,02% ročně tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z., když v tomto směru je nerozhodné, že úrok byl vypočten pouze poměrnou částí ve vztahu k délce sjednané splatnosti, důležitá je použitá roční úroková sazba. Je však nutno přihlédnout i k dalším skutečnostem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru samotné i z charakteru jejího poskytnutí žalované. V rámci dalších ujednání je sjednána pro případ prodlení žalované dosti vysoká smluvní pokuta 0,1% denně ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, jedná se tedy o další navýšení zisku žalobce v případě prodlení žalované o dalších 36,5% ročně, v rámci úvěrové smlouvy byly sjednány vysoké poplatky ve vztahu k výši úvěru za prodloužení splatnosti, byly sjednány další poplatky za upomínky. Lze konstatovat, že ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují další povinnosti žalované zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Není tak nutno z důvodu takto konstatované absolutní neplatnosti provádět další dokazování v rámci žalovanou namítaného dalšího důvodu neplatnosti z hlediska nedodržení povinností věřitele v rámci posuzování úvěruschopnosti na straně žalované.8. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná nijak nerozporuje skutečnost, že na základě shora uvedené smlouvy od předchůdce žalobce částku 25 000 Kč obdržela. V tomto případě žalobce již vzal nárok částečně zpět v rozsahu, jak je shora uvedeno, v rámci prvé částky 9 590 Kč však důsledně nerozlišil, zda se toto částečné zpětvzetí týká v celém rozsahu jistiny či i dalších na jistinu navazujících nároků. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 25 000 Kč, žalovaná již po uzavření úvěrové smlouvy zaplatila částku 9 590 Kč, a tedy na její straně je dáno obohacení částkou 15 410 Kč. Z tohoto důvodu soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení pouze částku 15 410 Kč a ve zbývajícím rozsahu nárok žalobce, který zůstal předmětem řízení po dvou částečných zastavení, zamítl.4 5 C 18/20259. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl v řízení úspěšný přibližně z jedné poloviny (původní předmět řízení 32 085 Kč, žalobce byl neúspěšný ohledně částky 15 410 Kč, žalovaná ohledně částky16 675 Kč) a z tohoto důvodu soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.