5 C 210/2025

Odůvodnění

1. Dne 27.8.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 107 441,20 Kč s 12,75% úrokem ročně z částky 50 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 50 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 412,71 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 523,96 Kč. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] [adresa], IČ [IČO], která s žalovaným dne 11.1.2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž součástí jsou Smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 63 454 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75% ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč, zavázal se zapůjčenou částku včetně úroku a poplatků uhradit v 21 měsíčních splátkách po 5 403 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 11.10.2024. Žalovaný žádnou splátku neuhradil. Ke dni 4.6.2023 činila dlužná jistina částku 50 000 Kč, dlužný poplatek částku 63 454 Kč, jistina se úročí úrokem ve výši 12,75% ročně od 12.10.2024, tedy ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 28.4.2025, žalovaný žalobci dluží částku 107 441,20 Kč, sestávající se z jistiny 50 000 Kč, poplatku 57 441,20 Kč, kapitalizovaného úroku 4 412,71 Kč (vypočten při sazbě 12,75% z jistiny za dobu od 12.10.2024 do 28.4.2025), kapitalizovaného úroku z prodlení 3 523,96 Kč (vypočten při sazbě 12,75% ročně z jistiny za dobu od 12.10.2024, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky do 28.4.2025). Od 29.4.2025 běží úroky ve sjednané výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení.

2. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [adresa], IČ [IČO], byla dne 11.1.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž byla žalovanému poskytnuta hotovostní částka ve výši 50 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Sjednaný poplatek činil částku 60 115 Kč a sestával se z úroku 48 205 Kč vypočteného při úrokové sazbě 86% ročně na dobu řádného trvání smlouvy (nikoli tedy 12,75% jak žalobce v návrhu uvádí), z částky 1 500 Kč za zpracování úvěru, z částky 10 410 Kč za komfortní a flexibilní splácení. Dále se zavázal žalovaný zaplatit pojistné 3 339 Kč. Součástí této smlouvy jsou příslušné smluvní podmínky, z nichž vyplývají i další sjednané povinnosti ze strany žalovaného, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě neuhrazení splátky úvěru, sankční poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku, když ve smlouvách byl sjednán maximální počet upomínek dle druhu smlouvy, dále povinnost hradit poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve formě paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 1 000 Kč. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek, z níž vyplývá, že byla mezi žalobcem a poskytovatelem úvěru uzavřena dne 28.4.2025, doložil, že žalovaný byl s postoupením pohledávky na žalobce seznámen oznámením o postoupení pohledávek z 28.4.2025.

3. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 11.1.2023 smlouvu mající dle jejího obsahu charakter smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy shledává její neplatnost z následujících důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je3 5 C 210/2025neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

4. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedené smlouvy k ujednání, které se týká povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvě specifikovány jako úroky, shora uvedený poplatek a pojištění, byl sjednán úrok při roční úrokové sazbě 86%. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu od jednoho roku do pěti let v lednu 2023 výši 10,20% ročně (v případě úroku na spotřebu, bydlení a ostatní 6,73% ročně). Sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Pokud se jedná o smluvní pokutu, lze ohledně základní smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky konstatovat, že co do sjednané výše není v rozporu s dobrými mravy, svou výší nepřesahuje míru přiměřenou dle ustálené soudní judikatury, je však nutno přihlédnout k tomu, že se nejedná o jedinou ve smlouvách sjednanou smluvní pokutu, k prodlení žalovaného se vztahují různé další sankční povinnosti ve formě hrazení dosti vysokých částek za upomínky, hrazení poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Veškeré povinnosti žalovaného v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smlouvy o úvěru zakotvil shora uvedené poplatky, v rámci těchto poplatků již byl shora konstatován v rozporu s dobrými mravy sjednaný úrok, v rámci tohoto poplatku pak za zpracování úvěru je sjednán poplatek ve výši 1 500 Kč, za komfortní a flexibilní splácení poplatek ve výši 10 410 Kč, tedy celkem se jedná kromě uvedených úroků o další poplatky v celkové výši 11 910 Kč. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost těchto poplatků, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Je tedy zřejmé, že žalovaný se vlastně v rámci smlouvy zavázal nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalšího žalobcem požadovaného poplatku, který ve svém součtu s úroky dosahuje částky 60 115 Kč (bez dohodnutého pojištění), tedy více jak 100% úvěrové jistiny. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve4 5 C 210/2025smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy vždy jeden celek. Na tom nemění nic skutečnost, že na místo ve smlouvě sjednaného úroku 86% ročně žalobce nyní požaduje na žalovaném úrok 12,75% ročně. S ohledem na tuto absolutní neplatnost smlouvy pak již nebylo nutno přistupovat k posuzování, zda ze strany žalobce byl dodržen důsledně postup při zjišťování úvěruschopnosti na straně žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb..

5. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy z 11.1.2023 získal žalovaný od žalobce částku 50 000 Kč, a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení je dána částkou 50 000 Kč. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smlouvy a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč s v návrhu požadovanými úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data 7.6.2025, když k prodlení došlo dnem následujícím po uplynutí lhůty, která byla zástupcem žalobce dána k plnění žalovanému ve výzvě k plnění ze dne 28.4.2025 obsahující i oznámení o postoupení pohledávky, tato výzva byla předána k poštovní přepravě 22.5.2025, ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy v tomto případě 27.5.2025 a lhůta 10 dnů uplynula dnem 6.6.2025. Jedná se o úrok z prodlení ve výši 12% ročně. Soud za této situace ve zbývajícím rozsahu návrh zamítl.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Každý z účastníků byl úspěšný v rámci žalované jistiny pouze částečně přibližně z jedné poloviny, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.