Výrok
I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 53 500 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 53 500 Kč od 28.10.2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 10 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Dne 5.6.2024 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku.2 5 C 78/2024V návrhu uvedl, že 19.8.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen 27.10.2022, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci s tímto úvěrem i poplatek za jeho poskytnutí za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, tento poplatek žalobce požaduje pouze za dobu do splatnosti poslední splátky úvěru ve výši 21 000 Kč. Dále se žalovaná zavázala žalobci uhradit v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou smluvní pokutu 500 Kč, žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek a tedy celková smluvní pokuta činí 2 500 Kč. Požaduje tedy na žalované zaplacení jistiny 30 000 Kč, poplatku 21 000 Kč a smluvní pokuty 2 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 28.10.2022, tedy ode dne následujícího po splatnosti. Smlouva byla uzavřena tzv. dálkovým způsobem v návrhu popsaným. K výzvě soudu žalobce sdělil, že žalovaná v období od 31.8.2022 do 22.12.2022 zaplatila 9 x 4 200 Kč, tyto částky byly použity na prodloužení doby splatnosti úvěru, o prodloužení splatnosti není nutno žádat písemně.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovanou. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce poskytl úvěr 30 000 Kč, měla jej zaplatit do 28.10.2022, žalovaná úvěr získala jako podnikatelka. Dle jejího názoru smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, protože obsahuje skryté poplatky a nejasná ujednání, žalovaná navíc jednala v omylu vyvolaném lstí žalobce. Vedle úroku byl ujednán poplatek za poskytnutí úvěru 21 000 Kč, smluvní pokuta za opožděnou úhradu každé splátky, nestandardním a nesrozumitelným ujednáním je ujednání o prodlužování splatnosti úvěru, kdy nelze pochopit za jakých podmínek a jak mělo k tomuto prodlužování dojít. Žalované se po covidových opatřeních nepodařilo obnovit obrat její prodejny v původním rozsahu, nebyla schopna splátky plnit a snažila se tedy splatnost prodloužit a 9 x žalobci zaslala 4 200 Kč, zaplatila tak 37 800 Kč a k žádnému prodloužení splatnosti nedošlo, žalobce požaduje zaplacení celé jistiny, úroku z prodlení, smluvní pokuty i poplatku za poskytnutí úvěru. Pokud by žalovaná byla povinna zaplatit žalovanou částku, pak spolu se zaplaceným poplatkem za prodloužení splatnosti by žalobce obdržel 91 300 Kč, tedy více jak 300% půjčené částky. Smlouva navíc byla zobrazena na webu malinkým písmem, je nepřehledná a nesrozumitelná, veškeré poplatky související s úvěrem nejsou kalkulovány v roční procentní sazbě nákladů. Žalovaná po obdržení výzvy k zaplacení od právního zástupce žalobce požádala žalobce o uzavření dohody o narovnání, což žalobce odmítl. Pokud je smlouva neplatná, je nutno poměry mezi účastníky vypořádat podle právní úpravy bezdůvodného obohacení a protože žalobce má nárok na 30 000 Kč s úrokem z prodlení do 8.12.2022 a žalovaná mu již zaplatila 37 800 Kč, požaduje návrh zamítnout.
3. K nařízenému jednání se žalobce nedostavil, svou neúčast předem nijak neomluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dálkovým způsobem dne 19.8.2022, což žalovaná nijak nepopírá, vyplývá, že na základě ní byl žalobcem poskytnut žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Byla sjednána doba trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán jako 1% za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Současně byl stanoven den konečné splatnosti úvěru 27.10.2022, bylo sjednáno pět konkrétních splátek po 10 200 Kč, z nichž každá obsahovala splacení jistiny 6 000 Kč a splacení poplatku 4 200 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že tento poplatek za poskytnutí úvěru by měla žalovaná hradit i v případě prodlení se splacením úvěru trvajícím do 90 dnů, počínaje 91. dnem prodlení by byl tento poplatek účtován ve výši 0,02% z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Navíc pro případ prodlení žalované bylo sjednáno několik na sebe navazujících pokut, jednak pokuta 5003 5 C 78/2024Kč za prodlení s jakoukoliv jednotlivou splátkou a jednak další smluvní pokuta 0,1% z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dále pro případ prodlení po dni konečné splatnosti byl sjednán úrok z prodlení 0,5% z nesplaceného zůstatku jistiny denně při prodlení trvajícím do 90 dnů, následně od 91. dne ve výši 0,02% denně. Dále došlo k ujednání poplatku 4 200 Kč za prodloužení splatnosti úvěru s tím, že v případě zaplacení této částky se automaticky konečná splatnost odkládá o 14 dnů. Žalobce soudu dále doložil příslušné převody částek 1 Kč (v souvislosti s uzavíráním smlouvy) a 30 000 Kč (převod úvěrové jistiny na účet žalované). Dále soud zjistil ze zprávy [právnická osoba]. [adresa], že účet na který byla žalobcem částka 30 000 Kč poukázána, je účtem žalované, z tohoto účtu bylo na účet žalobce odesláno 9 x 4 200 Kč v období od 31.8.2022 do 22.12.2022. Dále soud zjistil ze systému ČNB ARAD, že v den uzavření předmětné úvěrové smlouvy byla obvyklá výše úroků v případě úvěrů poskytovaných bankami živnostníkům s fixací úrokové sazby do jednoho roku dána sazbou 10,25% ročně. Dále soud konstatoval e-mailovou korespondenci mezi účastníky, z níž vyplývá, že žalovaná nabízela žalobci smírné řešení sporu, na což žalobce nepřistoupil.
5. Se shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). I když ve smlouvě není přímo uvedeno, že by byl mezi účastníky sjednán nějaký úrok, je z obsahu smlouvy zcela evidentní, že takový úrok mezi nimi fakticky sjednán byl, protože poplatek za poskytnutí úvěru není nic jiným, než určitá forma úroku vedoucí na straně žalobce k zisku, jedná se vlastně o důvod, pro který žalobce smlouvu uzavírá, tedy o jeho zisk. Tento poplatek je vyjádřen 1% denně a soud tedy tento poplatek považuje za svým způsobem skrytě sjednaný úrok. Vzhledem k tomu, že žalobce v návrhu nárokuje zaplacení tohoto poplatku, který soud považuje za skrytý úrok a jedná se o značně vysokou částku vypočtenou za dobu do původní splatnosti jako 70 dnů po 300 Kč denně (1% z úvěrové jistiny), jedná se vlastně o úrok, který byl ve smlouvě sjednán v rozsahu 365% ročně, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.
6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně v případě, že úvěr je poskytován v nebankovním sektoru a tuto nepřiměřenost dle názoru soudu je nutno vztáhnout stejně jako při spotřebitelských úvěrech i na úvěry podnikatelské. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně živnostníkům s fixací úrokové sazby do jednoho roku činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 10,25% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1% denně, tedy 365% ročně, tuto sazbu několikanásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků, byť jsou ve smlouvě označeny jako poplatek, absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se shora uvedených smluvních pokut, jednak ve výši 500 Kč ve vztahu k prodlení každé dlužné splátky, jednak ve výši 0,1% denně a je nutno konstatovat, že tato smluvní pokuta vlastně běží vedle sjednaného úroku nazvaného4 5 C 78/2024poplatkem i vedle vysokého úroku z prodlení. Byť svou výší smluvní pokuta 0,1% denně neodporuje dle ustálené judikatury dobrým mravům, odporuje dobrým mravům způsob jejího sjednání v návaznosti na předchozí smluvní pokutu, sankční opatření ve formě smluvených úroků z prodlení, jejího běhu vedle značně vysokých úroků (poplatku). Kromě jednorázové smluvní pokuty v případě prodlení každé splátky, tedy pokuty 500 Kč, je pak následně požadována i další smluvní pokuta 0,1% denně, pro případ prodlení kromě takto dosti vysoké smluvní pokuty byl sjednán i smluvní úrok z prodlení ještě ve vyšší sazbě 0,5% denně z nesplaceného zůstatku úvěru, tedy 182,5% ročně v případě prodlení do 90 dnů prodlení, v dalších dnech ve výši 0,02% denně. Všechny tyto sjednané smluvní pokuty a úroky z prodlení, stejně jako další poplatek 4 200 Kč za prodloužení splatnosti úvěru (14% úvěrové jistiny), ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvu v této popsané podobě uzavřela. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek.
8. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak požaduje, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V tomto případě však k datu zahájení řízení na straně žalované žádné obohacení není dáno, žalobce žalované na základě absolutně neplatné smlouvy poskytl 30 000 Kč, žalovaná mu však v období od 31.8.2022 do 22.12.2022 zaplatila celkem 37 800 Kč a pak za této situace na straně žalované žádná výše bezdůvodného obohacení již dána není. Proto soud návrh žalobce zamítl.
9. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, účasti při jednání soudu) po 3 260 Kč a tří paušálů po 300 Kč dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1999 Sb., advokátní tarif, ve znění předpisů pozdějších. Celkem se jedná o náklady řízení ve výši 10 680 Kč a soud uložil žalobci povinnost tyto náklady řízení žalované zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám její právní zástupkyně.