13 C 133/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne [datum] domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatné pojistné smlouvy. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] pojistnou smlouvu č. [hodnota], kterou bylo sjednáno životní pojištění [Anonymizováno]. Žalobkyně smlouvu vypověděla. Pojistné bylo hrazeno ve výši 1 200 Kč měsíčně, celkem bylo zaplaceno 204 000 Kč, od žalované obdržela plnění ve výši 91 000 Kč a po skončení pojištění odkupné ve výši 4 687 Kč, domáhá se tak vydání částky 108 313 Kč, které považuje za bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se domnívá, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.Žalobkyně vytýká, že smlouva, jejíž součástí jsou Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění [právnická osoba] [Anonymizováno] (dále jen „ZPP“) obsahuje zneužívající, a tedy neplatná, následující ujednání. Ujednání o poplatcích, které snižují pojistné před alokací do programu investování či podílový účet. Pojistné tak plně závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojištění, avšak výše poplatků není nikde sjednána, pojistná smlouva neobsahuje odkaz na žádný sazebník poplatků, ani s ničím takovým nebyla žalobkyně seznámena. Ustanovení o poplatcích tak považuje žalobkyně za nepřiměřené smluvní ujednání dle ust. §55 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „SOZ“) a zneužívající ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), přičemž nepřiměřená i zneužívající ujednání jsou neplatná. Kapitálová hodnota pojištění je také snížena za pomoci skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši 5%, jehož dopad na budoucí pojistné plnění běžný spotřebitel nemá šanci odhalit. Rovněž dle žalobkyně ujednání zneužívající. Další zneužívající ujednání je princip alokačního procenta v článku 10 ZPP, když kapitálová hodnota pojištění je snižována i značný náklad, který odpovídá provizi uhrazené pojistitelem zprostředkovateli. Konstrukce jejího účtování je pro běžného spotřebitele tak nepřehledná, že její dopad nemá šanci vyhodnotit.Žalobkyně dále uvádí, že je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty pojištění o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními ve smyslu článku 3 Směrnice, neboť jde o ujednání, která nebyla individuálně sjednána, a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Jsou v rozporu s ust. § 56 odst. 1 SOZ v rozporu s požadavkem dobré víry a v rozporu s čl. 3 odst. 1 Směrnice s požadavkem poctivosti. Je zřejmé, že byť je úplatnou za pojištění pojistné sjednané v pojistné smlouvě, ujednání o poplatcích jsou ujednání, která jsou nezbytná pro výpočet odměny, kterou má spotřebitel zaplatit, tedy pro pojistné. Pojistná smlouva je tak neplatná jako celek, neboť nemůže bez předmětných ujednání existovat.Žalobkyně se tak domáhá vydání bezdůvodného obohacení, když na smlouvu uhradila 204 000 Kč a byl jí vyplaceno 95 687 Kč, rozdíl tedy požaduje po žalované zaplatit.Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok plném rozsahu neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobkyní zavřela pojistnou smlouvu investiční životní pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota], jejíž součástí byly Všeobecní pojistní podmínky životního pojištění (dále jen „VPP“) a ZPP. Pojistná smlouva byla ukončena na žádost žalobkyně ke dni [datum], avšak žalobkyně uhradila pojistné celkem 201 600 Kč, nikoliv 204 000 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni celkem 95 687 Kč.Žalovaná namítala promlčení nároku ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, ve vztahu k pojistnému uhrazenému do [datum]. V posledních dvou letech před podáním žaloby uhradila žalobkyně žalované pojistné celkem 25 200 Kč. Již před uzavřením smlouvy byla žalobkyně seznámena se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých by mohla usuzovat na případnou neplatnost a již v tomto okamžiku mohla učinit závěr, zda je pro ni uzavření pojistné smlouvy výhodné či nikoliv. Nejpozději mohla žalobkyně učinit závěr po obdržení prvního výročního dopisu ze dne [datum], přičemž v rámci těchto výpisů byla žalobkyně informována o aktuálním stavu kapitálové hodnoty pojistní smlouvy a mohla si udělat jednoduchý úsudek, zda je pro ni smlouva výhodná či nikoliv. Dle žalované nejpozději okamžikem obdržení informačního dopisu ze dne [datum] byla žalobkyně informována o stavu kapitálové hodnoty i výši poplatků, a od této chvíle počala běžet dvouletá subjektivní promlčecí lhůta. Od následujících plateb počala běžet od jejich zaplacení. Pro platby pojistného uhrazené před datem [datum] je tak nárok promlčen, jedná se o částku 80 713 Kč a co do částky 2 400 Kč nárok nikdy ani důvodný být nemohl, neboť o tuto částku převyšuje zaplacené plnění. Z opatrnosti pak žalovaná namítá promlčení nároku i ve tříleté objektivní promlčecí lhůtě, tedy ve vztahu k pojistnému uhrazenému do [datum]. Žalovaná v posledních třech letech před podáním žaloby zaplatila 39 600 Kč a podstatná část ve výši 66 313 Kč by byla promlčena i v objektivní promlčecí lhůtě.Žalovaná dále namítá vypořádání vzájemně poskytnutých plnění ve smyslu ust. § 457 SOZ, kdy při aplikaci subjektivní lhůty platí, že žalobkyně uhradila 25 200 Kč, žalovaná 95 687 Kč, a plnění poskytnuté žalovanou tak převyšuje nepromlčenou část. Při aplikaci objektivní promlčecí lhůty pak žalobkyně uhradila 39 600 Kč a žalovaná 95 687 Kč a i zde převyšuje plnění žalovanou poskytnuté nepromlčenou část. Veškeré nepromlčené plnění tak již bylo vypořádáno. Pokud by soud nezamítl žalobu z důvodu absence vzniku nároku žalobkyně, pak žalovaná uplatnila námitku započtení.Žalovaná se však domnívá, že pojistná smlouva je platná, neboť žalobkyně byla s nákladovostí sjednaného pojištění seznámena a napadená ujednání nejsou neurčitá. Žalobkyně se vším souhlasila, proti sděleným informacím ničeho nenamítala a nepožadovala žádní bližší vysvětlení. Žalovaná odmítá, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání.K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že je žalovaná subjektem, který není v dobré víře, když si od počátku smluvního vztahu musela být vědoma, že existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě vede nutně k neplatnosti smlouvy a přijímaní pojistného je pak bezdůvodným obohacením. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1566/2017 Česká národní banka vydala Dohledový benchmark č. 3/2019, ve kterém upozornila na riziko nesjednání srážek účtovaných na vrub pojistného či kapitálové hodnoty v případě nesplnění informační povinnosti v procesu uzavírání pojistných smluv a zakládá tak vědomost žalované o neplatnosti významné části jejího pojistného kmene s ohledem na ust. § 56 odst. 3 písm. g) SOZ. Po tomto datu tak žalovaná nemůže účinně uplatnit námitku promlčení a soud k ní nemá přihlížet. Námitkou promlčení žalovaná těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Námitka promlčení není výkonem práva v dobré víře, neboť se žalovaná, která neplatnost způsobila, snaží profitovat z časové asymetrie vzájemně poskytnutých plnění z neplatné smlouvy; žalovaná se úmyslně snaží před žalobkyní zakrýt skutečné vlastnosti pojistného produktu; neplatnost smlouvy je pouze z důvodu na straně žalované a žalovaná namítá promlčení nároku na zaplacení částky, kterou by nikdy neobdržela. Žalobkyně uvedla, že o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy a vzniku bezdůvodného obohacení se dozvěděla až během konzultace se svým právním zástupce, který žalobkyni provedl právní rozbor předmětné smlouvy a seznámil jí s vadami.Žalobkyně namítá, že by od žalované obdržela tvrzené výroční dopisy, avšak samotné obdržení standardizovaného dopisu je pouhou objektivní okolností, která sama o sobě nevypovídá o tom, zda příjemce z obsahu takového dopisu učinil závěr o neplatnosti pojistné smlouvy.Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 2 400 Kč a ohledně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 400 Kč od [datum] do zaplacení s ohledem na to, že došlo k chybě při zpracování žaloby a žalobkyně skutečně zaplatila na pojistném celkem 201 600 Kč, nikoliv původně tvrzenou částku 204 000 Kč. S ohledem na to soud usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2026, č.j. 13 C 133/2025-42, řízení v navrhovaném rozsahu zastavil.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:Z návrhu na uzavření pojistné smlouvy o životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota] a dopisu o přijetí návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum], jehož součástí byla pojistka k pojistné smlouvě, bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou pojistnou smlouvu. Pojistná doba 33 let. Pojistné sjednáno ve výši 14 400 Kč ročně, pojistná částka pro případ smrti sjednána ve výši 2 000 000 Kč, alokace dynamická. Součástí smlouvy učiněno prohlášení žalobkyně, že byla seznámena a převzala Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění pod číslem VIS 2.0 a se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro životní pojištění VPP 4.0. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná ([právnická osoba]) přijala návrh na uzavření pojistné smlouvy a zaslala žalobkyně pojistku ze dne [datum], která stvrdila, že splátka běžného pojistného činí 1 200 Kč měsíčně.Ze zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění (VIS 2.0) bylo zjištěno, že v článku 2 jsou vymezeny pojmy nákupní cena: cena stanovená pojistitelem použitá pro vytváření podílí jednotlivých programů investování, prodejní cena: cena stanovená pojistitelem použitá pro rušení podílů jednotlivých programů investování, kapitálová hodnota pojištění: hodnota všech podílů připsaných na podílovém účtu. Dle článku 4 výše pojistného plnění je rovna součtu hodnot klesajících složek pojistné částky pro případ smrti ke dni smrti a vyšší z níže uvedených hodnot: a) pevná složka pojistné částky pro případ smrti ke dni smrti, b) hodnota podílů připsaných na podílovém účtu vytvořených na základě uhrazeného běžného pojistného stanovená ke dni doručení oznámení pojistné události nebo k poslednímu dni hlavní pojistné doby, je-li oznámení pojistné události doručeno až po jejím uplynutí. Dle článku 6 je výše pojistného plnění rovna kapitálové hodnotě pojištění ke dni konce pojištění pro případ smrti nebo dožití. Dle článku 10 z každé uhrazené splátky běžného pojistného je odečtena částka na úhradu. Nákladů spojených s přijetím platby pojistného stanovená pojistitelem (tzv. Inkasní poplatek). Dle odst. 2 částka odpovídající části běžného pojistného po odpočtu inkasního poplatku (určené alokačním procentem podle odst. 3 čl. 10) bude převedena na podíly jednotlivých programů investování, a to v poměru aktuálně platném pro konkrétní pojistnou smlouvu. Dle článku 11 pojistitel odečte každý měsíc z podílového účtu část podílů vytvořených na základě uhrazeného běžného pojistného. Hodnota takto odečítaných podílů odpovídá částce na úhradu administrativních nákladů stanovené pojistitelem (tzv, administrativní poplatek). Pojistitel odečte každý měsíc z podílového účtu část podílů vytvořených na základě uhrazeného běžného pojistného. Hodnota takto odečítaných podílů odpovídá částce na úhradu rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti nebo dožití pojištěného dospělého, která je stanoven pojistitelem podle pojistně-matematických zásad. Dle článku 38 nákupní a prodejní cena podílů jednotlivých programů investování je stanovována pojistitelem každý oceňovací den. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílů činí 5% z nákupní ceny podílů.Ze všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění VPP 4.0 bylo z čl. 17 odst. 1 zjištěno, že investiční životní pojištění je životní pojištění pro případ smrti nebo dožití spojené s vnitřním fondem pojistitele. Pojistitel v rámci vnitřního fondu ustanovuje programy investování investičního životního pojištění. Dle odst. 2 je kapitálová hodnota investičního životního pojištění určena jako hodnota podílů programů investování, které jsou připsány na pomyslném podílovém účtu k dané pojistné smlouvě. Dle odst. 3 je výše pojistného plnění pro případ smrti pojištěného u investičního pojištění stanovena v pojistné smlouvě na základě kapitálové hodnoty pojištění a pojistné částky pro případ smrti, byla-li pojistná částka pro případ smrti sjednána. Dle odst. 4 je výše pojistného plnění v případě dožití rovna kapitálové hodnotě pojištění, není-li stanoveno jinak.Ze Sazebníku poplatků pojištění [Anonymizováno] k [datum] soud zjistil, že tento stanovil měsíční výši administrativního poplatku 50 Kč, inkasního poplatku ve výši 15 Kč, poplatku za správu aktiv v různém procentním rozpětí ročně, alokační procenta běžného pojistného, poplatek za výplatu části kapitálové hodnoty 50 Kč, poplatek za vznik pojistné smlouvy a za likvidaci pojistného. Soud však nemá prokázáno, že by ten Sazebník byl součástí pojistné smlouvy, se kterou by žalobkyně byla během uzavření Smlouvy seznámena. Sazebník poplatků není ve výčtu dokumentů, jejiž seznámení žalobkyně prohlásila při uzavření pojistné smlouvy.Z výpisu plateb k pojistné smlouvě bylo zjištěno, že za období od [datum] do [datum] uhradila žalobkyně každý měsíc částku 1 200 Kč. Celkem bylo přijato pojistné ve výši 201 600 Kč. Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně informována, že hodnota odkupného činí 91 131 Kč. Z nesporných tvrzení stran bylo zjištěno, že na mimořádných výběrech poskytla žalovaná žalobkyni částku 91 000 Kč dne [datum] a po skončení pojistné smlouvy uhradila žalobkyni odkupné ve výši 4 687 Kč.Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že a žalobkyni byla zaslána pojistka ze dne [datum] po změně příjmení pojistníka.Z výpisu ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], soud zjistil celkovou výši splátky běžného pojistného, pojistnou ochranu, oprávněné osoby, přehled kapitálové hodnoty pojištění pro běžné pojistné. Soudu nebylo doloženo dodání těchto výpisů žalobkyni.Od roku 2022 měla žalovaná zasílat k výpisu z podílového účtu také informace k pojistné smlouvě, kde jsou uvedeny poplatky stržené na pojistné smlouva za dané období, jak bylo zjištěno z výpisu a informací ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]. Soudu však nebylo doloženo dodání těchto informací žalobkyni.Z listiny ve věci ukončení pojistné smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že.na základě výpovědi bude pojistná smlouva ukončena k [datum]. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sděluje žalobkyni, že dne [datum] došlo k ukončení předmětné pojistné smlouvy a odkopne činí 4 687 Kč.Z dodatku k pojistné smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o výplatu běžného pojistného ve výši 91 000 Kč, žalovaná žádost přijala dne [datum]. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobkyni, že poukazuj z titulu zrušených podílů kapitálové hodnoty pojištění uniklých alokací běžného pojistného ve výši 91 000 Kč, dále zaslala žalobkyni výpis z podílového účtu pro běžné pojistné [Anonymizováno] a pojistku k [datum].Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se v zastoupení obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení bezdůvodného obohacení, a to do [datum]. Na tuto výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne [datum] tak, že nárok neuznává.Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí ani podrobněji nezabývá, jedná se zejména o výpis z interního systému žalované. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalované na výslech zprostředkovatelky, která se účastnila procesu sjednání pojistné smlouvy. Ta měla být podle důkazního návrhu žalované vyslechnuta k prokázání toho, že žalobkyně byla před uzavřením pojistné smlouvy seznámena s nákladovostí pojistného produktu Sazebníkem poplatků. Níže vyložené závěry, které soud přijal, nemohou být zpochybněny tím, zda zprostředkovatelka podala informaci žalobkyni o nákladovosti pojistného produktu (podání takových informací nezvrátí závěry soudu o nedostatečnosti písemného ujednání v pojistné smlouvě, jak je vyloženo níže).Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil. Pokud jde o rozsah vzájemně poskytnutého plnění, vychází soud ze shodného tvrzení stran, že žalobkyně pojistiteli zaplatila celkem 201 600 Kč. Oproti tomu žalovaná žalobkyni v průběhu pojištění vyplatila 95 687 Kč.Po první stránce soud věc posoudil takto. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaná ujednali pojištění žalobkyně v rámci tzv. investičního životního pojištění.Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „NOZ“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 NOZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.Právní vztahy žalobce a žalované, založené posuzovanou Pojistnou smlouvou, se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a občanským zákoníkem.Podle § 1 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.Podle § 1 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.Podle ust. § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Podle § 457 občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.Podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o investičním životním pojištění ze dne [datum] byla uzavřena neplatně, a to pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného částce na úhradu rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti), scházelo také určité a konkrétní ujednání o výši tzv. inkasního poplatku a tzv. administrativního poplatku. Ze smlouvy vyplývá, že pojistitel z inkasovaného běžného pojistného (jehož výše byla sjednána) odečítal tzv. inkasní poplatek, tzv. administrativní poplatek, ale také to, že odečítal z podílového účtu část podílů vytvořených na základě uhrazeného běžného pojistného, hodnota takto odečítaných podílů měla odpovídat částce na úhradu rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti nebo dožití a se sjednanými připojištěními na následující měsíc, která je stanovena pojistitelem podle pojistně-matematických zásad. Část pojistného určeného na úhradu rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti, jeho konkrétní výši či způsob výpočtu, nelze zjistit z žádného smluvního ujednání, v době uzavření smlouvy nebyla dána jasná (určitá a srozumitelná) pravidla určení výše rizikového pojistného tak, aby jeho výše byla objektivně zjistitelná. Podle obsahu smluvních ujednání nelze určit (a pojistník tedy předem nezná), jaká část zaplaceného pojistného bude odvedena na poplatky, jaká částka bude pojistitelem stanovena (fakticky jednostranně určena, podle jeho blíže nepopsaných pojistně-matematických zásad) na úhradu rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti. Výsledkem je, že pojistník nemohl určit, zjistit, ani ovlivnit, jaká část jeho úhrad bude odvedena na poplatky, jaká na rizikové pojistné a jaká na investice. Jelikož ujednání o pojistném je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 2 zák. č. 37/2004 Sb.), již neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného (pojistného coby úhrady rizika spojeného s pojištěním pro případ smrti) způsobuje neplatnost smlouvy o životním pojištění jako celku (ust. § 41 SOZ).V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti podstatné, zda částka hrazená na tento účel (pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, či zda a v jaké výši jsou z tohoto hrazeny další poplatky, které mají být odečítány z žalobkyní poskytnutého plnění. To však z předmětné pojistné smlouvy a náležejících podmínek nevyplývá. Sazebník poplatků pak žalovaná soudu sic předložila, avšak neprokázala, že by s ním při uzavření smlouvy žalobkyni seznámila, v předmětné pojistné smlouvě na něj není odkazováno, nebyl přiložen při uzavření pojistné smlouvy a žalobkyně s jeho obsahem měla být seznámena prostřednictvím zprostředkovatelky, což však sporuje. Posuzovaná smlouva je tak absolutně neplatná pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného. Ve smlouvě schází informace o způsobu stanovení počátečních, správních a inkasních nákladů, neurčitým je také ujednání o výši odkupného, když je pouze uvedeno, že výše bude stanovena žalovanou podle pojistně technických zásad. Žalobkyně nebyla při uzavření smlouvy seznámena s výší srážek, které bude žalovaná odečítat z uhrazeného pojistného, pojištěný tak netuší, jaká část jeho úhrady pojistného je odvedena na poplatky a jaká na investice. V době uzavření smlouvy nebyla dána jasná (určitá a srozumitelná) pravidla určení výše rizikového pojistného tak, aby jejich výše byla objektivně zjistitelná.Pokud pojistné plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojištění, avšak výše těchto poplatků není nikde sjednána, pak zcela zřejmě nelze dospět k jinému závěru, než absentující smluvní ujednání, vyvolávají neurčitost právního jednání absolutní. S ohledem na absenci ujednání pak soudu tyto logicky nemohl podrobovat přezkumu z hlediska přiměřenosti, jak se žalobkyně domáhala. Výši pojistného plnění v závislosti na poplatcích nelze zjistit z žádného smluvního ujednání, není zřejmé jaká část je reálně investována, jaká část je použita na úhradu provize zprostředkovatele či poplatky. V době uzavření smlouvy nebyla dána jasná (určitá a srozumitelná) pravidla určení výše poplatků pojistného tak, aby jejich výše byla objektivně zjistitelná. Jelikož jsou tato ujednání neoddělitelná od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě), již neplatnost způsobuje neplatnost smlouvy o investičním životním pojištění jako celku (§ 41 občanského zákoníku).S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, bylo proto namístě přistoupit k vypořádání bezdůvodného obohacení účastníků, a to po zúčtování plnění stran a zohlednění žalovanou uplatněné námitky promlčení.Ohledně zúčtování vzájemných plnění soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002: „byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (dnešní terminologií bezdůvodných obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Jestliže tedy jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků. Tyto teoretické i judikaturní závěry vycházejí z toho, že ustanovení § 457 obč. zák. upravuje (oproti dalším skutkovým podstatám bezdůvodného obohacení) povinnosti účastníků, kteří si navzájem plnili na základě neplatné nebo zrušené smlouvy, zvláštním způsobem; totiž tak, že požadavek jedné smluvní strany, aby jí bylo druhou smluvní stranou vráceno plnění, jež jí poskytla, může uspět, jen je-li žadatelem navenek deklarována i připravenost vrátit to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám (jde-li o žalobu, musí se uvedený závazek promítnout i do znění tzv. žalobního petitu). V případě povinnosti vrátit si oboustranně plnění jde v režimu ustanovení § 457 obč. zák. o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek (srov. k tomu dále ustanovení § 560 odst. 1 obč. zák.). Jsou-li obě plnění peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (srov. dikci § 458 odst. 1 obč. zák.), pak se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. projevuje i tím, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém postupu se nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení. Na platnosti vyslovených závěrů, k nimž se i nadále ve své rozhodovací praxi hlásí, nevidí Nejvyšší soud důvodu cokoliv měnit ani pro případ, že jeden nebo oba účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy jsou v konkursu. Také dobová úprava institutu započtení v občanském zákoníku (srov. ustanovení § 97 obč. zák. ve znění účinném před 1. 1. 1992, zmíněné i v R 26/1975) totiž zakazovala jednostranný zápočet některých pohledávek; v režimu ustanovení § 457 obč. zák. se však takový zákaz neprosadil...v intencích ustanovení § 457 obč. zák. vzniká povinnost vrátit plnění (a tedy i „právo na vrácení“) již v okamžiku přijetí takového plnění (předcházejícímu prohlášení konkursu). K tomuto okamžiku se vypořádávají (způsobem plynoucím z R 26/1975 a R 15/1989) i vzájemně poskytnutá plnění...“.V rozsudku ze dne 28. 11. 2023 sp. zn. 26 Cdo 2356/2023 k této problematice Nejvyšší soud uvedl: „Podle konstantní judikatury, jestliže si na základě neplatné či zrušené smlouvy poskytly vzájemně plnění obě strany, vztahuje se na takový případ zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení podle § 457 obč. zák., který určuje jako pravidlo vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy. Znamená to, že právo jedné smluvní strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinnosti vrátit druhé smluvní straně to, co podle smlouvy od ní přijala. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Platí zde zásada vyjádřená v § 560 obč. zák., tj. že splnění závazku se může domáhat jen ten, kdo sám již splnil (předmět bezdůvodného obohacení vrátil), popřípadě je připraven svůj závazek vůči druhému splnit, a zároveň s uplatněním svého práva vrací nebo nabízí vrácení toho, co přijal. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích, pak se specifická povaha § 457 obč. zák. projevuje tím, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém postupu soud provede vzájemné zúčtování obou bezdůvodných obohacení; projev směřující k započtení se nevyžaduje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, uveřejněný pod číslem 28/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007, ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1632/2011, a ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2847/2015).“Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č.j. 30 Co 148/2025-112 (vydaném ve skutkově a právně obdobné věci), předmětem zúčtování podle § 457 SOZ mají být veškerá na základě neplatné smlouvy vzájemně poskytnutá plnění. Povinnost vrátit plnění totiž nastává v okamžiku přijetí plnění – kdy nárok ještě promlčen být nemůže - a k tomuto okamžiku se vypořádávají i vzájemně poskytnutá plnění. Jsou-li obě plnění peněžitá, jako v projednávaném případě, pak se specifická povaha § 457 SOZ projevuje tím, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce přesahuje peněžité plnění poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným („saldo“). Až toto saldo, zjištěné zúčtováním všech vzájemně poskytnutých plnění, je bezdůvodným obohacením, jehož vrácení je možné v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy přiznat, a tedy až proti tomuto nároku na vydání bezdůvodného obohacení může povinná smluvní strana namítnout promlčení.S přihlédnutím k výše uvedenému mají být předmětem zúčtování dle § 457 občanského zákoníku veškerá na základě neplatné smlouvy vzájemně poskytnutá plnění. Povinnost vrátit plnění totiž nastává v okamžiku přijetí plnění - kdy nárok ještě promlčen být nemůže - a k tomuto okamžiku se vypořádávají i vzájemně poskytnutá plnění. Jsou-li obě plnění peněžitá, jako v projednávaném případě, pak se specifická povaha § 457 občanského zákoníku projevuje tím, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce přesahuje peněžité plnění poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným („saldo“). Až toto saldo, zjištěné zúčtováním všech vzájemně poskytnutých plnění, je bezdůvodným obohacením, jehož vrácení je možné v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy přiznat, a tedy až proti tomuto nároku na vydání bezdůvodného obohacení může povinná smluvní strana namítnout promlčení.Žalobkyně uhradila žalované na pojistném k předmětné smlouvě dle přehledu plateb vystavených žalovanou, jež žalobkyně soudu předložila a účastníci toto nesporovaly, celkem částku ve výši 201 600 Kč, žalovaná naopak žalobkyni uhradila částku ve výši 95 687 Kč (součet částečného odkupného, které bylo vyplaceno ve výši 91 000 Kč a odkupného vyplaceného po skončení smlouvy ve výši 4 687 Kč). Žalobkyní přijatých 95 687 Kč odpovídá rozsahem zhruba platbám žalobkyně v prvních sedmi letech roce. Po zúčtování vzájemných plnění účastníků neplatné smlouvy dle § 457 občanského zákoníku odpovídá bezdůvodné obohacení částce 105 913 Kč a až ve vztahu k tomuto saldu je třeba se zabývat otázkou promlčení.Podle § 107 odst. 2 obč. zák. platí, jak již bylo výše uvedeno, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.V období tří let před podáním žaloby (období od [datum] do [datum]) žalobkyně zaplatila 28 800 Kč (24 plateb po 1 200 Kč). Proti platbě žalobkyně učiněné v otevřeném tříletém období nelze zúčtovat žádné plnění, které poskytla žalovaná. Při aplikaci objektivní (tříleté) promlčecí doby tak zůstává nepromlčených 28 800 Kč.Na projednávanou věc nelze bez dalšího vztáhnout závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-485/19 (a závěry navazujících rozsudků a ze dne 10. 6. 2021, C-776/19 až C-782/19). Uvedené rozsudky se totiž týkaly smlouvy o úvěru, nikoliv pojistné smlouvy. Dle názoru soudu je přitom nutno vnímat odlišnost daných právních institutů. V případě úvěrů je jistě spotřebitelům nutno poskytnout vysokou míru ochrany, neboť tito jsou mnohdy vlivem nepříznivých okolností nuceni uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, která je ve svém důsledku může dostat až do tzv. dluhové pasti. V nynějším případě se však jedná o sjednání pojistné smlouvy, při kterém nelze presumovat její uzavření pod tíživými okolnostmi věci. Jedná se ve své podstatě o dobrovolný smluvní instrument zacílený na zvýšení jistoty pojištěného. Žalobce se dobrovolně rozhodl investovat finanční prostředky do jím zvoleného produktu. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že SDEU ve věci C-485/19 posuzoval úvěrovou smlouvu, dle které mohl poskytovatel úvěru od spotřebitele od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši 367,49 EUR za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru.Z uvedených důvodů nevidí soud důvodu neaplikovat na projednávanou věc objektivní promlčecí dobu 3 let. Nutno dodat, že stejný závěr vyslovil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV ÚS 1984/22: „I Ústavní soud přitom ve své judikatuře opakovaně řeší spory plynoucí z úvěrových smluv uzavřených mezi spotřebitelem a nebankovní úvěrující společností […] I tato judikatura se dlouhodobě vyvíjela (a s ohledem na nález sp. zn. III. ÚS 1536/21 lze usuzovat, že se stále vyvíjí), přičemž Ústavní soud zdůrazňoval neblahý celospolečenský dopad praxe vedoucí k tomu, že se řada spotřebitelů kvůli nevyváženým úvěrovým smlouvám (zjevně obsahujícím zneužívající ustanovení, jak je zmiňuje i rozsudek C 485/19) dostala do neřešitelné finanční a sociální situace, z níž se často nedokázala vymanit. Lze sice uznat, že vedlejší účastnice způsobila stěžovateli finanční ztrátu v tom, že kdyby byl o všech parametrech pojistné smlouvy správně informován, patrně by k jejímu uzavření nepřistoupil a své prostředky by zhodnotil jinak. Z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ Odkázat lze i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, č. j. 33 Cdo 207/2022-164. Úvěrové smlouvy se přitom týká i další žalobkyní odkazované rozhodnutí soudního dvora, tj. rozhodnutí ve věci C-269/19 (které se nadto netýkalo promlčení). Rozhodnutí ve věci C-561/21 se taktéž týká hypotečního úvěru.Pro úplnost lze dodat, že uvedená rozhodnutí SDEU se v zásadě týkala smluv, ve kterých soudy dovodily zneužívající povahu jejich ujednání. Zde je však nutno připomenout závěry rozsudku ze dne 31. 5. 2023, č. j. 33 Cdo 499/2023-143, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy (podle stávající úpravy občanského zákoníku jde o zdánlivé právní jednání), možnost zkoumání jeho přiměřenosti (zneužívající povahy) neumožňuje. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 občanského zákoníku jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Zdejší soud závěry odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje za plně dopadající i na nyní projednávanou věc a v zájmu jednotnosti rozhodovací praxe je tyto nutno aplikovat i na nyní posuzovaný případ.Nyní projednávaná věc je přitom s věcí posuzovanou Nejvyšším soudem shodná v tom, že rizikové pojistné bylo taktéž sjednáno neurčitě, což vylučuje přezkum pohledem přiměřenosti. Obdobný závěr platí i pro další žalobcem tvrzené nedostatky Smlouvy (nesjednání sazby poplatků). I v této souvislosti žalobce ve své podstatě tvrdí neurčitost, nedostatečnost smluvních ujednání, kterážto vylučuje současný přezkum zneužívající povahy daných ujednání.Soud není ani názoru, že na věc by bylo možno aplikovat pouze desetiletou objektivní promlčecí dobu. Tato je zákonem jasně vztažena na případy úmyslného bezdůvodného obohacení. Z ničeho neplyne, že by bylo úmyslem žalované uzavřít absolutně neplatnou smlouvu, na základě které bude žalovaná inkasovat neoprávněný příjem od žalobkyně (zjištěno pak nebylo ani to, že by s takovým jednáním byla žalovaná ztotožněna). Narozdíl od žalobkyně soud nemá za to, že tento úmysl vyplývá z toho, že i poté, co ve věcech shodné žalované, avšak rozdílných pojistných smluv, rozhodoval finanční arbitr a žalovaná si musela být vědoma neplatnosti předmětné pojistné smlouvy. Nutno podotknout, že právně relevantní úmysl musí zahrnovat všechny relevantní aspekty vztahu případného bezdůvodného obohacení; má-li jít o úmysl, musí obohacený být přinejmenším srozuměn o neoprávněnosti získávaného majetkového prospěchu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 29 Co 193/2021-103). Lze si jen těžko představit, že by žalovaná investovala čas a prostředky do vyvinutí produktu, který prostřednictvím daňového zvýhodnění podporoval i stát, za tím účelem, že chtěla uzavřít neplatnou smlouvu a platbami pojistného se bezdůvodně obohacovat. Žalovaná jednala po celou dobu s žalobcem tak, jako by Smlouva byla platně uzavřena, vyplatila žalobkyni odkupné tak, jako by smlouvu za platnou považovala a opakovaně to před soudem deklarovala. Dle názoru soudu nelze dovodit, že by žalovaná plnění ze Smlouvy přijímala s úmyslem bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně.Námitka promlčení vznesená žalovanou dle soudu není ani v rozporu s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za nichž byla námitka promlčení vznesena, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4821/2017). V posuzované věci soud neshledal okolnosti, pro které by bylo namístě se od tohoto závěru odchýlit směrem, kterým argumentuje žalobkyně, jejíž argumentace kolizí s dobrými mravy ani nebyla soustředěna na okolnosti, za nichž žalovaná námitku vznesla (žalobkyně poukazuje na vědomost žalované o neplatnosti smlouvy, zavinění neplatnosti na straně žalované, nezákonné zvýhodnění žalované, porušení principu spravedlnosti). Z ničeho neplyne, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, žalobkyni nebylo žádným způsobem bráněno nebo znemožňováno uplatnění jejího práva, bylo jen a pouze na žalobkyni, kdy svá práva bude uplatňovat, a pokud nechala marně svou nečinností uplynout promlčecí dobu, není v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaná v průběhu řízení tuto námitku vznese a soud k této námitce přihlédne.Soud tedy uzavírá, že na posuzovanou věc je nutno vztáhnout objektivní tříletou promlčecí dobu podle § 107 odst. 2 občanského zákoníku, při její aplikaci pak nejsou promlčeny platby pojistného učiněné žalobkyní v období tří let před podáním žaloby, tj. od [datum] do [datum], jak uvedeno výše. Soud se zabýval i otázkou běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku.V otázce běhu subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku je judikatura ustálená v názoru, že „z hlediska posouzení počátku běhu dvouleté promlčecí lhůty je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Jinak řečeno, pro počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví všechny takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, a není přitom rozhodné, že měl již dříve možnost dozvědět se skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši. Nezáleží dále ani na tom, zda se oprávněný o svém právu nedozvěděl vlastním zaviněním, tedy zda se (skutečně) o svém právu dozvědět mohl anebo měl dozvědět při vynaložení potřebné péče. Vědomost oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a o tom, v čí prospěch k tomuto obohacení došlo, musí být skutečná, prokázaná, nikoliv jen předpokládaná. Takovou vědomostí přitom § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. 28 Cdo 5328/2015). Současně z aktuální judikatury Ústavního soud plyne, že „počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák. jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. III.ÚS 2127/21).Ve světle citované judikatury bez dalšího neobstojí argumentace žalované, že žalobkyně byla po celou dobu trvání pojištění pravidelně informována o stavu pojištění, o stržených částkách účtovaných v průběhu trvání pojištění a o aktuální výši odkupného a aktuální kapitálové hodnotě pojištění, tedy dle žalované o skutečnostech rozhodných pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby, nadto žalovaná soudu ani řádně nedoložila, že byla žalobkyně s informačními dopisy, na které odkazovala, seznámena. Vnitřní záznamy žalované nemají potřebnou vypovídací hodnotu, pokud jde o prokázání sporného tvrzení žalované o tom, že jednotlivé písemnosti žalobkyni odeslala. Soud má za to, že z hlediska počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby je v daném případě třeba vycházet ze skutečnosti, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení z důvod absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, ke dni [datum] udělila svému zástupci plnou moc, a tedy nejpozději ke dni [datum] měla žalobkyně skutečnou vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost žalované za bezdůvodné obohacení, a od tohoto okamžiku počíná proto běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku.Pokud žalobkyně svůj žalobní nárok uplatnila u soudu žalobou podanou dne [datum], je třeba uzavřít, že její nárok není promlčen v rozsahu plněné ve výši 105 913 Kč, tedy v rozsahu plateb uskutečněných před uplynutím tříleté promlčecí doby dle § 107 odst. 2 občanského zákoníku, neboť subjektivní dvouletá promlčecí doba dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku v dané věci dosud neuplynula. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, a to včetně úroků z prodlení z této částky (§517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když počátek prodlení je třeba ohledně částky 105 913 Kč odvodit od výzvy k plnění obsažené v dopise ze dne [datum], kde byla stanovena splatnost [datum] a žalovaná se tedy do prodlení dostala dne [datum], od tohoto dne žalobkyni náleží také úroky z prodlení.Žalobkyně navrhla předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, ohledně toho, zda má vnitrostátní soud v souladu s judikaturou SDEU a unijním právem, zejména se Směrnicí povinnost se na návrh spotřebitele zabývat existencí zneužívajících smluvních ujednání i v těch případech, kdy soud dotčená smluvní ujednání posoudí jako neplatná pro neurčitost a v důsledku toho konstatuje neplatnost smlouvy jako celku pro neoddělitelnost předmětných smluvních ujednání od zbytku smlouvy. Soud považoval případné předložení výše uvedené otázky s ohledem na závěru soudu shora uvedené nadbytečné a rovněž také nehospodárné. Soud se vypořádal s námitkou ohledně posouzení zneužívajících ustanovení v rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné části úspěšná, když došlo ke zpětvzetí žaloby ohledně částky 2 400 Kč z důvodu na straně žalobkyně, avšak ve zbylé části bylo žalobě vyhověno, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 364,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 5 416 Kč z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 313 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby a podání ve věci samé ze dne [datum]) a z tarifní hodnoty ve výši 105 913 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum] včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., náhradou za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně na cestě [adresa] a zpět dne [datum] a dne [datum] v délce 12 x 30 min., tj. ve výši 1 800 Kč (dle § 14 a.t.), náhradou jízdních výdajů ve výši 3 428,74 Kč za cestu z [lokalita] do [lokalita] a zpět dne ve dnech [datum] a [datum] v celkové délce 380 km osobním automobilem zn. [vozidlo], RZ: [SPZ], o průměrné spotřebě 9 l na 100km a ceně benzínu 34,70 Kč /l a opotřebení 5,90 Kč/km. Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 238,74 Kč ve výši 1 800,21 Kč.