Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 962,07 Kč.
II. Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na zaplacení- částky 20 937,85 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 5 045,78 Kč,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 999,92 Kč za období od 12. 3. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši za období od 26. 12. 2023 do 11. 3. 2024 ve výši 1 030,39 Kč a- úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 899,92 Kč za období od 12. 3. 2024 do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [tel. číslo] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr vrátit a zaplatit za jeho poskytnutí úroky. Žalovaný měl splácet každý měsíc, a to nejpozději 20. den v měsíci. Sjednaný úvěrový rámec činil částku ve výši [částka]. Výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky.
2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmovou i výdajovou stránku žadatelů, přezkoumávají informace o proměnných a nahlíží do externích úvěrových registrů. Výsledkem je hodnota nejvyšší měsíční splátky, která nesmí být překročena.
3. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal 57 998 Kč. Celkově žalobkyni uhradil 46 036 Kč.
4. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 11. 12. 2023 a dopisem z tohoto dne vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru.
5. K úhradě byl žalovaný upomínán i předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum].
6. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně v celkové výši 32 899,92 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 30 999,92 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč (součet účtovaných a dosud neuhrazených nákladů na vymáhání sjednaných ve Smlouvě) a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (sjednaných ve Smlouvě), to vše spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (jedná se o obchodní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizované do dne sepsání žaloby a „běžící“ ode dne následujícího).
7. Žalobkyně se dále domáhala náhrady nákladů řízení.
8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
9. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání.
10. Žalovaný se k jednání neodstavil. Omluvu ani žádost o odročení soudu nedoručil.
11. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Odročení nežádala. Uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že její tvrzení či jí označené důkazy jsou nedostatečné, žádá o to, aby ji soud o uvedeném vyrozuměl a vyzval k doplnění žaloby.
12. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
13. Ze Smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 31 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky. Výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z dlužné částky, termín splatnosti měsíční splátky byl vždy k 20. dni v měsíci. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Ve smlouvě je uvedeno, že příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u [právnická osoba] činí měsíčně [částka], že žalobce je zaměstnán od února roku 2020, že je svobodný,[Anonymizováno] že bydlí v podnájmu a že příjem dalších členů jeho domácnosti činí [částka]. Smlouva byla uzavřena v prodejně [Anonymizováno] ve [adresa], a jejím předmětem byla elektronika značky [Anonymizováno] za cenu [částka].
14. Z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – oddělení řízení rizik soud zjistil, že žalobkyně ověřila bonitu žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, JAP_PUJCKA, CEE, MVCR a ISIR. Ověření byla provedena dne [datum]. V dokumentu je uvedeno, že žalobce je svobodný, bydlí v podnájmu, nemá děti, je zaměstnaný, výše jeho příjmu činí [částka], výše příjmu ostatních členů domácnosti činí [částka] a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí [částka].
15. Z dokumentu nazvaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný byl prověřován ve vztahu k existenci dalších závazků v registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací).
16. Z dokumentu nazvaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně v tomto dokumentu popsala svůj výklad povinnosti posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Žadatel je kontrolován v externích databázích. Je určen limit nejvyšší měsíční splátky. Data uvedená klientem nejsou nutně ověřována; zákon to neukládá. Poskytoval úvěru tak činí nad rámec svých povinností v případě pochybností. Statisticky nejspolehlivějším přístupem je výpočet kreditního skóre. Přiměřený přístup a respekt k uvážení úvěrujícího plyne i z judikatury.
17. Z [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy, a to s ohledem na prodlení se splácením úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka].
18. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a souvisejícího podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do [datum].
19. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [částka] a že žalovaná mu celkově vyplatila částku [částka].
20. Z dalších k důkazu provedených listin nezjistil soud nic zásadního pro posuzovanou věc. Dané důkazy proto nerekapituluje.
21. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
22. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále „směrnice“).
23. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Nyní posuzovaná Smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 8 směrnice neplatná. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
26. Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání. Poruší-li poskytovatel úvěru tuto povinnost a neprověří řádně úvěruschopnost spotřebitele, či na základě prověření zjistí důvodné pochybnosti ohledně schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.
27. Žalobkyně měla dle svých tvrzení a dle doložených důkazů k dispozici pouze údaje z veřejně přístupných databází a tvrzení žalovaného. Na základě uvedených tvrzení a údajů z jednotlivých databází dovodila matematickým (statistickým) výpočtem, že žalovaný by měl být schopen úvěr za sjednaných podmínek splácet.
28. Takové podklady však nejsou pro prověření úvěruschopnosti dostatečné.
29. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat, prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“
30. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [právnická osoba] inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v. [jméno FO] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“
31. Žalobkyně neměla v době poskytnutí úvěru dostatečné informace svědčící o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neověřovala výši příjmů či výdajů žalovaného jinak, než na základě ničím nepodložených tvrzení samotného žalovaného. Závěr o úvěruschopnosti pak dovodila na základě sdělení žalovaného a jeho lustrace v jednotlivých databázích matematickým propočtem. Takové posouzení nepostačí.
32. To platí o to více za situace, že již samotná tvrzení žalovaného se jeví jako nevěrohodná. Žalovaný tvrdil, že je od února roku 2020 zaměstnancem [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], že čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti žalovaného činí [částka] měsíčně, že výdeje žalovaného činí [částka] měsíčně, že žalovaný je svobodný a žije v podnájmu.
33. Žalovaný tedy tvrdil, že ač je svobodný, příjem dalších členů jeho domácnosti tvoří [částka]. Současně žalovaná vycházela ze skutečnosti, že výdaje žalovaného za měsíc tvoří pouze částku [částka], a to ačkoliv žalovaný dle svých tvrzení musí hradit nájemné (v Praze) a veškeré související povinné platby (strava, internet, doprava atd.). Dodat lze, že ze Smlouvy plyne, že impulzem k jejímu uzavření byl nákup elektroniky za cenu [částka]. Jeví se přinejmenším jako nevěrohodné, že žalovaný si byl nucen danou částku zajistit prostřednictvím úvěru, a to ačkoli v době podpisu Smlouvy měl být více jak rok a půl zaměstnán s příjmem [částka] a výdaji [částka] a při příjmu jeho domácnosti ve výši [částka] ([částka] plus [částka]).
34. Výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a směrnice je přitom nutné interpretovat tak, že soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], a rozsudku Soudního dvora EU z [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] -[Anonymizováno] v. [Anonymizováno]).
35. Je tak nutno dospět k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná (neplatná tak jsou i všechna ujednání o úrocích a smluvních pokutách). Z tvrzení a souvisejících důkazů uplatněných žalobkyní neplyne, že by žalovaná dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. O případnou možnost procesního poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru se přitom žalobkyně připravila neúčastí na nařízeném jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
36. Jestliže žalobkyně přes neplatnost Smlouvy plnila žalovanému [částka], plnila dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“) bez spravedlivého důvodu, a žalovanému proto vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat.
37. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti se Smlouvou částku [částka].
38. Žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu vzájemně poskytnutých plnění, tj. ve výši [částka].
39. Soud proto žalobě výrokem I vyhověl co do uvedené částky.
40. Co se však týče dalších nároků žalobkyně, tyto soud důvodnými neshledal. Žalobkyně nemá právo na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] ani na úhradu obchodního úroku sjednaných v (absolutně neplatné) smlouvě o úvěru. Žalobkyně pak nemá právo ani na úrok z prodlení v zákonné výši, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (podle kterého platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem) lze označit za speciální normu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. poskytovali vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
41. Soud proto výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení částky [částka], kapitalizovaného obchodního úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.
42. Výrokem III soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému nicméně žádné náklady nevznikly. V takovém případě je nutno vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.