Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 40 985,46 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 182 EUR za dobu od [datum] do [datum], z částky 51 288 EUR za dobu od [datum] do [datum], a z částky 40 985,46 EUR za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 104 988,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 40 985,46 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že je leteckou společností, která pro žalovanou na základě smlouvy přepravila zboží (násadová vejce), tyto služby byly celkem za 58 182 EUR. Žalovaná za služby zaplatila pouze 17 196,54 EUR, a proto se žalobkyně žalobou domáhá zaplacené zbývající částky. Žalovaná celkovou dlužnou částku uznala co do důvodu i výše písemným uznávacím prohlášením ze dne [datum] a zavázala se dlužnou částku zaplatit, avšak k zaplacení ani po zaslání předžalobní výzvy nedošlo.
2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a namítla, že žalobkyni nic nedluží, neboť jí nebylo poskytnuto řádné plnění podle smlouvy o přepravě, když část přepravovaných násadových vajec byla dodána poškozená a nezpůsobilá k dalšímu použití. V důsledku vadného plnění musela být část zásilek v místě určení zlikvidována na náklady žalované a žalovaná současně neobdržela úhradu od svých odběratelů, čímž jí vznikla škoda. Pro případ, že by soud shledal nárok žalobkyně po právu, uplatňuje žalovaná námitku započtení své pohledávky na náhradu škody vzniklé vadným plněním proti nároku žalobkyně. V dalším vyjádření žalovaná konkretizovala tvrzené vady poskytnutých přepravních služeb. Uvedla, že v průběhu spolupráce opakovaně reklamovala dodávky násadových vajec, které byly po přepravě poškozené, znehodnocené v důsledku výkyvů teplot nebo dodané se zpožděním, v důsledku čehož ztratily svůj účel a musely být zlikvidovány. Tvrdí, že jí v této souvislosti vznikla škoda v celkové výši 55 814 EUR, spočívající jednak v částkách odpovídajících vystaveným dobropisům jejímu odběrateli, jednak v neuhrazených pohledávkách za dodané zboží. Poukázala rovněž na existenci průběžné reklamační agendy mezi účastníky, v jejímž rámci byly některé vady žalobkyní částečně uznány a řešeny dobropisy, avšak podstatná část reklamací zůstala nevyřízena. V návaznosti na to žalovaná nadále uplatnila námitku započtení své pohledávky z titulu náhrady škody proti žalobou uplatněnému nároku.
3. Mezi účastníky bylo nesporné, že předané zboží bylo přepraveno dle uzavřené smlouvy, i to, že za tuto přepravu byly vystaveny faktury dle tvrzení žalobkyně.
4. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] s doručenkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 kalendářních dnů od doručení této výzvy. Výzva byla doručena do datové schránky žalované dne [datum].
5. Z uznávacího prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh ve výši 40 985,46 EUR s příslušenstvím co do důvodu i výše s tím, že návrh na způsob uhrazení dluhu zašlou později mailem.
6. Soud zamítl návrhy žalované na dokazování tvrzení ohledně tvrzených nároků z vadného plnění a probíhajících reklamačních řízeních, neboť dospěl k závěru, že žalovaná v průběhu řízení neprojevila vůli započíst svou pohledávku vůči pohledávce žalobkyně. Žalovaná pouze vznesla procesní námitku započtení, avšak nekonkretizovala, jaké pohledávky a jakým způsobem započítává, a že vůbec má vůli pohledávky započíst. Soud proto uzavřel, že další dokazování ohledně tvrzených nároků žalované by bylo nadbytečné.
7. Podle § 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.
8. Podle § 2564 odst. 1 o.z. přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.
9. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah odpovídající smlouvě o přepravě věci, na jehož základě žalobkyně jako dopravce provedla přepravu zboží pro žalovanou za sjednanou úplatu.
10. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
11. Z uznávacího prohlášení žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uznala dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, čímž došlo ke vzniku vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v uznaném rozsahu. Žalovaná tuto domněnku v řízení nevyvrátila.
12. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 stejného ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
13. Podle § 1987 odst. 1 o.z. jsou k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 stejného ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi nimi došlo k uzavření smluvního vztahu, na jehož základě žalobkyně pro žalovanou zajistila leteckou přepravu zboží (násadových vajec), ani že za poskytnuté služby byla sjednána cena ve výši celkem 58 182 EUR a že žalovaná tuto cenu uhradila pouze částečně. Nebylo rovněž sporné, že žalobkyně přepravu realizovala a zboží bylo doručeno do místa určení. Tato skutková tvrzení ostatně vyplývají i z provedených listinných důkazů a byla potvrzena uznávacím prohlášením žalované ze dne [datum], jímž žalovaná uznala dluh co do důvodu i výše. Soud proto uzavřel, že žalobkyní tvrzený nárok na zaplacení ceny za poskytnuté služby byl po právu.
17. Co se týká námitky započtení vznesené žalovanou, soud uvádí, že započtení je jednostranným hmotněprávním právním jednáním vůči druhé straně, které musí být určité a z jehož obsahu musí být zřejmé, jaké pohledávky se započítávají a v jakém rozsahu.
18. Soud zdůrazňuje, že je třeba odlišovat kompenzační projev vůle jako hmotněprávní jednání podle § 1982 o. z., které (při splnění zákonných předpokladů) působí zánik závazku, od námitky započtení jako procesněprávního úkonu podle § 98 o. s. ř., který představuje toliko skutkové tvrzení o tom, že závazek zanikl započtením. Uvedené projevy mohou být učiněny i souběžně, nicméně obecně na sobě nejsou závislé; samotné procesní tvrzení o započtení proto nepostačuje k závěru, že k započtení hmotněprávně došlo, není-li z podání patrný určitý a srozumitelný kompenzační projev vůle. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1762/2020).
19. Započtení jako jednostranné právní jednání musí být určité; není-li z něj zřejmé, jaká konkrétní protipohledávka (co do důvodu, výše a identifikace) se proti uplatněnému nároku započítává, nelze dovodit zánik pohledávky započtením. (k požadavku určitosti srov. též závěr o neurčitosti kompenzační námitky v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3787/2011).
20. V posuzovaném případě žalovaná sice v řízení namítala existenci své pohledávky z titulu náhrady škody a uvedla, že pokud by soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 40 985,46 EUR, uplatňuje vůči tomuto nároku námitku započtení vzájemné pohledávky na náhradu škody z titulu vadného plnění v totožné výši. Žalovaná však neučinila řádný a určitý projev vůle směřující k započtení ve smyslu citovaných ustanovení. Z jejího procesního podání není zřejmé, které konkrétní dílčí pohledávky měly být započteny, v jaké výši a vůči jaké části pohledávky žalobkyně, ani nebyl prokázán adresný hmotněprávní úkon započtení vůči žalobkyni. Za tohoto stavu nelze dospět k závěru, že by došlo k zániku nebo částečnému zániku pohledávky žalobkyně započtením.
21. Za této situace soud uzavírá, že žalovaná v řízení nevznesla účinnou námitku započtení, která by mohla mít za následek zánik nebo snížení žalobkyní uplatněné pohledávky. Návrhy žalované na provedení dokazování k tvrzeným vadám plnění a vzniku škody proto soud shledal nadbytečnými, neboť i v případě jejich prokázání by při absenci řádného započtení nemohly mít vliv na výsledek řízení.
22. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně má vůči žalované pohledávku na zaplacení dlužné částky z titulu ceny za poskytnuté přepravní služby, která nebyla splněna, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
23. Jelikož žalovaná byla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení v odpovídající výši, soud jí přiznal i požadované příslušenství.
24. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to jak co do jistiny, tak i požadovaného příslušenství.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 104 988,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 50 720 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 995 536 Kč (dle kurzu ke dni podání žaloby) sestávající z částky 12 300 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a 6 150 Kč za 1 úkon dle § 11 odst. 2 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 850 Kč ve výši 9 418,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení do rukou zástupce žalobkyně.