18 C 187/2019

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 16. 10. 2019 se žalobce původně po žalované domáhal úhrady částky 178 737 Kč s příslušenstvím, dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.o.š.). Žalobce uvedl, že dne 23. 7. 2010 zakoupil vozidlo [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] od společnosti [právnická osoba] za cenu 435 000 Kč se všemi doklady potřebnými pro provoz automobilu na pozemních komunikacích. V důsledku trestního stíhání úředníka [tituly před jménem] [jméno FO], který rozhodl o schválení technické způsobilosti tohoto vozidla a který dále k vozidlu vydal čistopis osvědčení o registraci vozidla – část II. a zavedl údaje k vozidlu do registru silničních vozidel, bylo zjištěno, že ke schválení technické způsobilosti vozidla nebyly (tehdejším) žadatelem přiloženy zákonem předpokládané doklady (povinnost předložit oba zahraniční doklady k vozidlu (osvědčení o registraci a technický průkaz). V důsledku tohoto zjištění bylo řízení o technické způsobilosti vozidla Městským úřadem [adresa] obnoveno a následně po zjištění rozhodných skutečností na základě nové právní úpravy, která neumožňuje neschválení technické způsobilosti v rámci samostatného řízení, zastaveno. Správní orgán v návaznosti na chybějící technickou způsobilost vozidla také zrušil zápis tohoto silničního vozidla do registru vozidel. Žalobci zůstalo ve vlastnictví vozidlo, které nemůže být provozováno na pozemních komunikacích. Jedná se dle žalobce o odvozený nárok od nezákonného rozhodnutí při výkonu státní moci a odpovědnost státu je dána. Škodu spatřuje v zůstatkové hodnotě předmětného vozidla k datu nabytí právní moci zastavení řízení o technické způsobilosti předmětného vozidla, konkrétně k datu 3. 1. 2019. Jedná se o částku 173 756 Kč. Dále žalobce nárokoval částku zaplaceného pojištění z provozu vozidla za 169 dnů (od 1. 2. 2019 do 20. 7. 2019) – 2 191 Kč a částku 790 Kč za provedenou prohlídku STK dne 14. 1. 2019 a náklady spojené s uplatněním nároku (znalečné) v částce 2 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, a to především pro absenci nezákonného rozhodnutí, aktivní legitimace žalobce a chybějícího řádného vymezení výše škody, která žalobci měla vzniknout.

3. Při ústním jednání konaném dne 2. prosince 2020 vzal žalobce žalobu co do částky 22 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť tolik činí dle žalobce zůstatková hodnota automobilu, kterou si nechal dodatečně ocenit. Soud poté, co žalovaná souhlasila, řízení výrokem I. v této části zastavil a pokračoval v řízení o částku 151 756 Kč (cena vozidla), o částku 2 191 Kč (pojištění), o částku 790 Kč (technická kontrola) a o částku 2 000 Kč (znalecký posudek), celkem 156 737 Kč.

4. Při ústním jednání dne 12. 2. 2026 vzal žalobce žalobu zpět v částce 2 191 Kč za zaplacené pojištění a 790 Kč za dne 14. 1. 2019 provedenou technickou kontrolu, včetně požadovaného příslušenství z této částky. Žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila.

5. Žaloba byla v dosavadním průběhu řízení zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. [spisová značka]. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. [spisová značka]. Zastání se žalobce domohl až u Ústavního soudu, který nálezem ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 390/23, zrušil odmítavé usnesení Nejvyššího soudu a zavázal jej k řádnému vypořádání námitek žalobce. Nato Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení je dána jak aktivní legitimace žalobce, tak pasivní legitimace žalované, rovněž je dána odpovědnost státu za škodu, i příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Odvolací Městský soud v Praze následně zrušil prvostupňové rozhodnutí usnesením ze dne 27. 6. 2025, č. j. [spisová značka], a v návaznosti na závěry Nejvyššího soudu soud prvního stupně zavázal přezkoumáním výše škody v podobě hodnoty vozidla v době před odnětím technické způsobilosti, se zohledněním hodnoty vraku který žalobci zůstal.

6. Žalovaná v návaznosti na shora uvedený průběh předchozího řízení navrhla dne 6. 8. 2025 doplnění dokazování znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny žalobcova vozidla k 1. 2. 2019 a zbytkové hodnoty vraku vozidla bez technické způsobilosti k tomuto datu. Ocenění zbytkové ceny vozidla 22 000 Kč tak, jak bylo tvrzeno a doloženo žalobcem, žalovaná považuje za významně podhodnocené. U jednání dne 12. 2. 2026 žalovaná namítla, že poměr zbytkové ceny oproti ceně vozidla činí cca 30 %, jak vyplývá ze zjištění žalované v obdobných věcech (neboť náhrad škody je z podobných důvodů - nezákonně schválené technické způsobilosti vozidla Městským úřadem v [Anonymizováno], uplatněno po státu vícero).

7. Žalobce dne 10. 10. 2025 doplnil své procesní stanovisko. Návrh na další znalecký posudek žalobce považuje za nadbytečný a neproveditelný, neboť vozidlo bylo zlikvidováno dne 4. 8. 2021, bez jakéhokoli zisku na straně žalobce. Především uvedl, že znalecký posudek předložený žalobcem, byl již k důkazu proveden a žalovaná k němu neměla žádné výhrady. Výhrada k rozdílu datace zjištění obvyklé ceny v posudku předloženém žalobcem (s cenou k 3. 1. 2019), vyplývá z právní moci zastavení řízení o technické způsobilosti. Žalovaná namítá že by obvyklá cena měla být stanovena k 1. 2. 2019 – zrušení zápisu vozidla do registru, nicméně dle názoru žalobce nemůže takto krátký časový úsek mít vliv na závěry znaleckého posudku o obvyklé ceně. Žalobce rovněž považuje za dostatečně prokázanou zůstatkovou cenu vraku vozidla, k tomuto předkládal odborné vyjádření společnosti [právnická osoba]., provozující největší vrakoviště v [Anonymizováno], znějící na hodnotu 22 000 Kč. Žalobce podotkl, že s ohledem na nevyjasněný původ vozidla a absenci všech podkladů byla zůstatková hodnota vozidla, včetně jeho dílů, významným způsobem snížena, neboť vrak nechtěl nikdo koupit ani na náhradní díly.

8. Žádný z účastníků netrval na výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], autora znaleckého posudku č. [Anonymizováno].

9. Soud vyšel při zjištění skutkového stavu především z doposud provedeného dokazování, blíže rozepsaného v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. [spisová značka], na které pro stručnost odkazuje. V rámci ústního jednání de 12. 2. 2026 soud částečně zrekapituloval některé klíčové důkazy a částečně doplnil dokazování, ze kterého dále zjistil následující skutečnosti.

10. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno], ze dne 7. 3. 2019, soud zjistil následující. Znalecký posudek byl vypracován za účelem posouzení obvyklé ceny ojetého osobního vozidla [Anonymizováno], RZ [SPZ], VIN: [VIN kód], k datu 3. 1. 2019. Znalec použil ke svému závěru zde uvedené podklady a vozidlo rovněž osobně shlédl dne 10. 2. 2019. Znalec zjistil, že vozidlo bylo v době prohlídky nepoškozeno a v době provozování netrpělo závadami nad rámec běžné provozní údržby a běžných oprav dle provozních potřeb (všechny hlavní skupiny byly původní a neopravované). Výbava vozidla byla standardní. V době prohlídky vozidla znalcem bylo vozidlo pojízdné a plně funkční. Žádné závady vozidla znalec nezjistil. Celkový stav vozidla včetně všech jeho částí byl vyhodnocen znalcem jako úměrný době provozu. Vozidlo bylo k datu hodnocení staré 14 roků a nájezd činil 222 213 Km. Obvyklou cenu takto hodnoceného vozidla k datu 3. 1. 2019 znalec ohodnotil na částku 173 756 Kč.

11. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 9. 2020 soud vzal za prokázané, že předmětné vozidlo mělo hodnotu pouze použitelných prodejních dílů v ceně 22 000 Kč, kterážto hodnota byla stanovena na základě seznámení s technickým stavem předmětného vozidla a porovnání s prodejními cenami prodejných dílů vozidla. Z Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků (na č.l. 153 spisu) soud zjistil, že předmětné vozidlo předal žalobce v úplnosti dne 4. 8. 2021 vrakovišti.

12. Ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] č. [č. účtu], z 1. 2. 2019 soud zjistil následující. Znalecký posudek byl vypracován za účelem stanovení rozdílu obecných cen vozidla s platnou STK a neplatnou STK bez možnosti STK zajistit, k 1. 2. 2019. Jednalo se o vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], s rokem výroby 2003 a nájezdem 284 860 Km. Znalec vozidlo shlédl, zkušební jízdu neprovedl. Znalec nezjistil žádné informace o opravách a poškození vozidla, provedl test funkčnosti jednotlivých skupin vozidla a zjistil jejich funkčnost, úměrnou stáří a opotřebení vozidla. Dále zjistil začínající korozi na více místech, poškození kol, karoserie na více místech a blatníku. Obecnou cenu vozidla k 1. 2. 2019 na základě uvedených zjištění stanovil na 95 000 Kč. Co se týká rozdílu mezi vozidlem s platnou STK a bez platné STK, vozidlo bez platné STK bývá oceňováno jako soubor náhradních dílů. Znalec za účelem zjištění oslovil celkem 4 společnosti z okolí Prahy, přičemž průměrná nabízená cena za takovýto soubor náhradních dílů byla 32 000 Kč.

13. Soud považoval zjištěný skutkový stav pro účely rozhodnutí za dostatečně prokázaný, a proto zbývající důkazní návrh znaleckým posudkem na ocenění obvyklé ceny žalobcova vozidla k 1. 2. 2019 a zbytkové hodnoty vraku vozidla bez technické způsobilosti k tomuto datu zamítl. Soud jednak považoval zjištění učiněná ze znaleckého posudku za dostatečná k učinění skutkových závěrů o výši škody. Zároveň soud považoval postup zadávání nového znaleckého posudku za aktuálního stavu (včetně dosavadní délky řízení) za nehospodárný a nadbytečně zatěžující účastníky řízení. V neposlední řadě soud podotýká, že s ohledem na likvidaci vraku předmětného vozidla k 4. 8. 2021 by potenciálně ustanovený nový znalec nemohl vozidlo shlédnout, čímž by takovýto posudek těžko konkuroval předchozímu (k důkazu provedenému) znaleckému posudku.

14. Podle § 5 písm. a) z.o.š., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze z tvrzení žalobce dovodit vznik odpovědnosti státu za škodu v režimu z.o.š. V rámci tohoto posouzení je podstatný vznik některého ze zákonem předvídaných pochybení státu (a), tj. rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, dále příčinná souvislost mezi tímto pochybením státu a vznikem škody (b) a dále vznik škody jako takové (c).

17. Soud konstatuje, že v daném stavu řízení, především po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2025, č. j. [spisová značka], byly pro zdejší soud závazně vyřešeny otázky týkající se vzniku aktivní i pasivní legitimace účastníků (odst. 35 odůvodnění), nezákonného rozhodnutí a odpovědnosti státu za škodu (odst. 39), vzniku škody (odst. 41 odůvodnění) i příčinné souvislosti (odst. 49 a 50 odůvodnění). Jinými slovy řečeno, odpovědnost státu za škodu dle z.o.š. je v daném případě dána, otázkou zbývající k vyřešení, je pouze výše takovéto škody.

18. Daný případ je dle názoru soudu silně specifický v tom, že žalobci, zjednodušeně řečeno, zůstalo vozidlo, které nemohl legálně používat ke svému účelu z důvodu ztráty technické způsobilosti. Škodou způsobenou takto státem je tedy rozdíl obvyklé ceny vozidla, které je legálně provozuschopné na pozemních komunikacích (s technickou způsobilostí) a obvyklé ceny tohoto vozidla bez technické způsobilosti, které je klasifikováno jakožto vrak, či soubor náhradních dílů (srov. též usnesení Městského soudu Praha ze dne 27. 6. 2025, č. j. 36 Co 131/2021 – 139). Soud dospěl k závěru, že v dané situaci je potřeba zbytkovou hodnotu vozidla bez technické způsobilosti hodnotit především hodnotou náhradních dílů, které je reálně možné z takového vozidla zpeněžit.

19. V daném případě byla dle mínění soudu zjištěna obvyklá cena vozidla (jakožto vozidla s platnou technickou způsobilostí) k datu 3. 1. 2019, a to v částce 173 756 Kč. Tato skutečnost byla dostatečně prokázána z provedeného dokazování žalobcem předloženým znaleckým posudkem. V průběhu řízení nezazněl žádný argument, který by toto zjištění zpochybnil. Poukaz na skutečnost, že se jednalo o znalecký posudek předložený žalobcem je nepřípadný, neboť pakliže je znalecký posudek účastníka řízení opatřen veškerými formálními i obsahovými náležitostmi (jako je tomu v tomto případě), pohlíží se na něj jako na soudem vyžádaný znalecký posudek (srov. § 127a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

20. Co se týká námitek jiné datace, ke kterému měla být zjišťována obvyklá cena předmětného vozidla soud uvádí, že tato námitka není rovněž opodstatněná. I v případě, kdyby soud připustil že rozhodným datumem k stanovení obvyklé ceny mělo být datum 1. 2. 2019 (zrušení zápisu vozidla do registru vozidel) a nikoli 3. 1. 2019 (právní moc zastavení řízení o technické způsobilosti vozidla), jak je tomu ve shora uvedeném znaleckém posudku předloženém žalobcem, rozdíl datace spočívající v pouhém jednom měsíci nemůže dle názoru soudu založit jakoukoli významnou pochybnost o správnosti zjištěné obvyklé ceny. Jinými slovy řečeno, obvyklou cenu znaleckým posudkem stanovené obvyklé ceny vozidla, považuje soud za zcela správnou, bez ohledu na to, zda měla být stanovena k 3. 1. 2019 nebo k 1. 2. 2019.

21. Stejně tak soud považuje za dostatečně prokázanou zůstatkovou hodnotu vraku vozidla, resp. souboru náhradních dílů, v částce 22 000 Kč, která byla dle názoru soudu prokázána. Žalobce tuto hodnotu prokázal listinou, kterou soud posoudil jako odborné vyjádření společnosti [právnická osoba] Ta po seznámení s technickým stavem vozidla a celkovými okolnostmi vyřazení vozidla ohodnotila prodejní cenu použitelných dílů vozidla na částku 22 000 Kč. S ohledem na celkový kontext případu (stáří a opotřebení vozidla, dále že se jednalo o vozidlo bez technické způsobilosti s chybějícími doklady o původu), se soudu nejeví takto stanovená obvyklá cena předmětného vozidla, jakožto souboru náhradních dílů, jako nepřiměřená či podhodnocená.

22. Žalovaná vůči zůstatkové ceně namítla podhodnocenost částky 22 000 Kč, avšak konkrétní tvrzení, v čem spatřuje v daném případě u předmětného vozidla, jakožto souboru náhradních dílů, hodnotu vyšší, neuvedla. Pouze odkázala na předložený znalecký posudek ohledně jiného vozidla, ze kterého dovozovala, že by zůstatková hodnota měla být cca 30 % obvyklé ceny vozidla. Takovému zobecnění soud nepřisvědčil. Z žalovanou předloženého znaleckého posudku nelze učinit žádná relevantní zjištění pro ohodnocení vozidla řešeného v rámci tohoto řízení. Rozdíly obecně spočívají v typu vozu, opotřebení vozidla a jeho poškození, upotřebitelnost náhradních dílů, apod. Dle mínění soudu rovněž nelze zobecnit, že by vozidlo bez technické způsobilosti mělo jako soubor náhradních dílů hodnotu cca 30 %, zůstatková hodnota musí být vždy stanovena v rámci konkrétních okolností případu. Ostatně znalec Rokos v rámci žalovanou předloženého znaleckého posudku nic takového ani netvrdí.

23. Soud proto vyšel z konkrétních a individualizovaných důkazů ohledně výše obvyklé ceny a hodnoty předmětného vozidla coby souboru náhradních dílů tak, jak byly v tomto řízení zjištěny. Rozdíl mezi zjištěnou obvyklou cenou 173 756 Kč a zjištěnou zůstatkovou cenou předmětného vozidla jakožto souboru náhradních dílů 22 000 Kč činí částku 151 756 Kč, přičemž tuto částku již žalobce zohlednil v rámci dříve učiněného zpětvzetí žaloby. Částku 151 756 Kč proto soud dle § 5 písm. a) z.o.š. žalobci jako důvodnou přiznal. Soud k této částce rovněž přičetl příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení počítaného od okamžiku uplynutí lhůty k dobrovolnému uspokojení nároku žalobce dne 6. 10. 2019 do zaplacení (§ 15 odst. 1 z.o.š. ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen „o.z.“). Soud zároveň žalobci přiznal v rámci příslušenství doložené náklady spojené s uplatněním pohledávky spočívající v nákladech na znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 2 000 Kč (§ 513 o.z.). Tento nárok soud žalobci přiznal v rámci výroku II. tohoto rozsudku.

24. Při ústním jednání dne 12. 2. 2026 vzal žalobce žalobu zpět v částce 2 191 Kč za zaplacené pojištění a 790 Kč za dne 14. 1. 2019 provedenou STK, včetně požadovaného příslušenství z této částky. Žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila. Soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o částečném zastavení řízení v této části, a to dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů soud rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že toto právo přiznal žalobci. Náklady řízení jsou na straně žalobce tvořeny uhrazenými soudními poplatky ve výši 2 000 Kč (za podanou žalobu) a 14 000 Kč (za podané dovolání). Dále žalobci vznikly náklady zastoupení advokátem podle § 6, 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.), z žalobcem v rámci vyúčtování nákladů uvedené tarifní hodnoty 153 756 Kč, ve výši 7 260 Kč za 13 a 1/2 úkonu dle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g), odst. 2 písm. f) a.t. (převzetí a příprava zastoupení ze dne 10. 10. 2019, žaloba z 16. 10. 2019, vyjádření žalobce ze dne 10. 2. 2020, vyjádření žalobce a závěrečný návrh z 1. 12. 2020, účast u jednání před soudem dne 2. 12. 2020, vyjádření z 8. 1. 2021, účast na jednání před soudem 13. 1. 2021, odvolání z 9. 3. 2021, dovolání z 1. 10. 2021, ústavní stížnost ze dne 7. 2. 2023, vyjádření ze dne 27. 6. 2023, účast u vyhlášení nálezu Ústavního soudu v ½ úkonu dne 30. 5. 2025, vyjádření žalobce z 10. 10. 2025 a účast u jednání dne 12. 2. 2026), celkem částka 124 218,60 Kč. Tato částka zahrnuje 11 paušálních částek náhrady po 300 Kč a 3 úkony právní služby po 450 Kč ve znění a.t. od 1. 1. 2025, vše včetně 21 % DPH.

26. Dále soud přiznal žalobkyni doložené náhrady za cestovní výlohy právního zástupce za 4 cesty (2x osobním vozem Volkswagen Golf RZ [SPZ] 2x osobním vozem [jméno FO] RZ [SPZ]), k jednání z místa sídla advokátní kanceláře a zpět (dne 2. 12. 2020, 13. 1. 2021 a 12. 2. 2026 do Prahy a dne 30. 5. 2025 do [Anonymizováno]) dle § 13 odst. 1 a.t., celkem ve výši 11 084 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a.t. ve znění do 31. 12. 2024 (cesty na jednání dne 2. 12. 2020, 13. 1. 2021) a ve znění od 1. 1. 2025 (cesta na jednání dne 30. 5. 2025 a 12. 2. 2026), celkem ve výši 4 450 Kč (5 384,50 Kč vč. DPH). Odměna za úkony právní služby, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas je ve smyslu § 14a zvýšena o příslušnou 21 % DPH. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 156 687,10 Kč (náhrada nákladů advokáta celkem 140 687,10 Kč, spolu s uhrazenými soudními poplatky 16 000 Kč).

27. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkony porady s klientem dne 4. 2. 2020, 13. 9. 2021, 25. 1. 2023, neboť žalobce tyto porady žádným způsobem soudu nedoložil a ze spisového materiálu tyto úkony nevyplývají. Soud přitom nezpochybňuje, že porada s klientem může být úkonem právní služby, za nějž náleží advokátu odměna, nicméně v daném případě porady, za něž byla náhrada nákladů advokáta požadována, doložena nebyla (např. potvrzením).

28. V dané věci měl žalobce poměrně větší úspěch ve věci, když formálně procesně neúspěšný byl co do částky 24 981 Kč, do kteréžto částky postupně vzal žalobu zpět. Žalobce byl za této situace neúspěšný cca do 14 % původního předmětu řízení a naopak úspěšný co do částky 153 756 Kč (cca 86 % původního předmětu řízení). Soud tento rozdíl vyhodnotil jako rozdíl nepatrný a proto ve smyslu výše zmíněného ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. rozhodl tak, jak je ve výroku III. uvedeno. Soud podotýká, že takto rozhodoval ohledně vypořádání veškerých zbylých nákladů řízení i se zohledněním předchozího řízení, vedenému vůči žalované.

29. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku (výroky II. a III.), byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.10.2019 se žalobce domáhal po žalované uhrazení částky 178 737 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní nárok odůvodnil tak, že jako kupující uzavřel dne 23. 7. 2010 s [právnická osoba], jako prodávajícím kupní smlouvu na prodej vozidla [anonymizována dvě slova] SUV 2.5, [příjmení]: [anonymizováno], jehož technická způsobilost byla schválena rozhodnutím Městského úřadu Dobruška, č.j. MUD 2997/2010 OD/RA-2 ze dne 2. 6. 2010, které nabylo právní moci 2. 6. 2010. Z bodu XII. Kupní smlouvy se podává, že při převzetí vozidla byl kupujícímu předán technický průkaz k vozidlu a osvědčení o registraci vozidla. Žalobce tak byl při koupi vozidla v dobré víře, že toto vozidlo je způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jelikož prodávající žalobci předložil doklady vydané českými správními orgány nezbytné k provozu vozidla. Žalobci bylo následně dne 7. 9. 2016 doručeno oznámení Městského úřadu Dobruška, odbor dopravy a správy vnitřních věcí o zahájení řízení o obnově řízení. V tomto oznámení bylo tvrzeno, že ke schválení technické způsobilosti vozidla mělo údajně dojít v důsledku trestné činnosti [titul]. [jméno] [příjmení] (zástupce vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství na Městském úřadu v [obec]), který měl vydat rozhodnutí o schválení technické způsobilosti vozidla, přestože věděl, že vozidlo nelze pro nedoložení veškerých podkladů schválit k provozu na pozemních komunikacích. [titul]. [jméno] [příjmení], byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č.j. 10T 46/2014-18 856 ze dne 28. 7. 2014, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2014, shledán vinným spácháním trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Rozhodnutím správního orgánu ze dne 31. 10. 2016 č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-6 ve spojení s rozhodnutím o odvolání Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen„ odvolací orgán") ze dne 22. 2. 2017 č.j. KUKHK [číslo] DS/2017/GL byla nařízena obnova řízení dle ustanovení § 100 odst. 4 správního řádu ve věci schválení technické způsobilosti vozidla. Po pravomocném nařízení obnovy řízení ve věci schválení technické způsobilosti vozidla správní orgán zahájil řízení o schválení technické způsobilosti, kdy toto řízení bylo Usnesením správního orgánu ze dne 9. 8. 2018 [číslo jednací] [spisová značka] zastaveno, čímž bylo dle § 102 odst. 9 správního řádu zrušeno původní rozhodnutí Městského úřadu Dobruška, č.j. MUD 2997/2010 OD/RA-2. Usnesením správního orgánu č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-33 ze dne 1. 2. 2019 ve spojení s opravným rozhodnutím správního orgánu č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-36 ze dne 22. 3. 2019 došlo ke zrušení zápisu vozidla žalobce v registru vozidel. V důsledku těchto rozhodnutí tak žalobce již nemůže předmětné vozidlo užívat, čímž mu vznikla škoda ve výši aktuální ceny vozidla. Škoda tak byla žalobci způsobena výlučným pochybením orgánu veřejné moci při vydání rozhodnutí správního orgánu ze dne 2. 6. 2010 č.j. MUD2997/2010 OD/RA-2, o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla žadateli [jméno] [jméno]. Toto rozhodnutí vydal za správní orgán právě [titul]. [jméno] [příjmení]. Za uvedené pochybení, o kterém žalobce nevěděl a ani vědět nemohl, by měl nést v celém rozsahu následky výlučně stát, tak jak plyne např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 1 . ÚS 946/16. V předmětném případě by tak měla být chráněna dobrá víra žalobce a jeho důvěra ve správnost rozhodnutí správního orgánu o schválení technické způsobilosti, proto by měla být žalobci nahrazena v plném rozsahu škoda odpovídající současné ceně vozidla, které nyní z důvodu pochybení na straně správního orgánu nemůže užívat. Škoda, tak žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jelikož zrušením nezákonného rozhodnutí a následným výmazem vozidla z registru přišel žalobce o možnost vozidlo užívat, čímž mu vznikla škoda v zůstatkové hodnotě předmětného vozidla. Zůstatkovou hodnotu vozidla si žalobce nechal stanovit znaleckým posudkem zpracovaným znalcem [jméno] [příjmení], znalcem v oboru doprava, ceny a odhady motorových vozidel dne 7. 3. 2019. Ze znaleckého posudku se podává, že obvyklá cena vozidla činila ke dni 3. 1. 2019 částku 173.756 Kč včetně DPH. S ohledem na takto stanovenou cenu vozidla se proto, žalobce domáhal úhrady částky ve výši 173.756 Kč. Žalobce se rovněž domáhá zaplacení poměrné částky zaplacené na zákonném pojištění vozidla ve výši 2191 Kč (za 169 dnů od 1. 2. 2019 do 20.7. 2019) a částky 790 Kč, kterou uhradil dne 14.1. 2019 za provedenou technickou kontrolu vozidla. Nárok na zaplacení poměrné částky pojistného je důvodný, jelikož žalobce na pojistném za období od 20. 7. 2018 do 20. 7. 2019 uhradil částku 4.734 Kč. Dne 1. 2. 2019 byl usnesením Městského úřadu Dobruška, č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-33 zrušen zápis vozidla do registru silničních vozidel a žalobce, tak nemohl vozidlo od 1. 2. 2019 do 20. 7. 2019 užívat, přestože na toto období měl již zaplaceno pojištění. Ministerstvo nárok žalobce na zaplacení částky ve lhůtě šesti měsíců neuznalo, když žádost byla ministerstvu doručena dne 5. 4. 2019 Lhůta k dobrovolnému uspokojení nároku žalobce uplynula dne 5.10. 2019. K okamžiku uplynutí lhůty neuhradilo ministerstvo žalobci ničeho. Dne 6. 10. 2019 se tak ministerstvo dostalo do prodlení s úhradou částky 176.737 Kč. Žalobce se proto současně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 176.737 Kč od 6.10. 2019 do zaplacení. Žalobci rovněž vznikly náklady v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku ve výši 2.000 Kč.

2. Žalovaná naopak sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že v řízení o schválení technické způsobilosti vozidla žalobce nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo možné označit za nezákonné ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. V případě žalobce nikdy nedošlo ke zrušení rozhodnutí, jímž byla schválena technická způsobilost vozidla, neboť jeho účinky byly pouze fakticky odklizeny na základě vedené obnovy řízení (a to s ohledem na předpokládanou dobrou víru účastníka řízení ex nunc). S ohledem na uvedené je nutno uzavřít, že v případě žalobce nelze dovodit existenci odpovědnostního titulu, tj. nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. V souvislosti s uvedeným je dále třeba konstatovat, že z podkladů, které má žalovaná k dispozici vyplývá, že se žalobce stal vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 23. 7. 2010 s [právnická osoba], avšak ze spisové dokumentace Městského úřadu Dobruška vyplývá, že žádost o schválení technické způsobilosti vozidla podal pan [jméno] [jméno], [datum narození], [obec a číslo], který byl následně v důsledku podané žádosti účastníkem řízení. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. však mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Pro úplnost žalovaná konstatuje, že v obecné rovině lze ovšem uvažovat o využití všech dostupných procesních prostředků uplatnitelných vůči osobě, která škodu způsobila a to v trestním či občanskoprávním řízení. Konkrétně tedy po [titul]. [jméno] [příjmení] či původním vlastníkovi daného vozidla, pokud tento v době prodeje vozidla žalobci musel vědět o pochybení uvedené úřední osoby, avšak tuto skutečnost žalobci nesdělil. To odpovídá subsidiární povaze odpovědnosti státu za škodu, Rovněž je třeba poznamenat, že z příslušné spisové dokumentace vedené v předmětné věci Městským úřadem Dobruška vyplývá, že došlo k zastavení obnoveného řízení, jelikož žalobce ani v dodatečné lhůtě stanovené opakovaně Městským úřadem Dobruška nedoložil listiny nezbytné k doložení technické způsobilosti vozidla, v důsledku čehož byl zrušen zápis daného vozidla z registru vozidel a vozidlo již nemohlo být provozováno na pozemních komunikacích. Z uvedeného vyplývá, že teprve až tímto nedoložením se vozidlo stalo neprovozuschopné. K žalobcem požadované majetkové škodě uvádí, že skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Z uvedeného vyplývá, že jedinou škodou, kterou lze dle zákona č. 82/1998 Sb. nahradit je pouze reálné snížení majetku žalobce. Dle názoru žalované by reálnou škodou na majetku žalobce mohl být pouze rozdíl mezi hodnotou vozidla stanovenou dle jeho opotřebení, typu atd., v době, kdy má technickou způsobilost a hodnotou vraku poté, co není v důsledku odnětí technické způsobilosti provozuschopné. Od této částky je následně nutné navíc odečíst finanční prostředky, které by žalobce obdržel prodejem vraku. Žalovaná však má primárně vzato za to, že nárok žalobce zde dán není a navrhuje žalobu zamítnout.

3. Při ústním jednání konaném dne 2.prosince 2020 vzal žalobce žalobu co do částky 22 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť tolik činí dle žalobce zůstatková hodnota automobilu, kterou si nechal dodatečně ocenit. Soud poté, co žalovaný souhlasil, řízení výrokem I. zastavil v souladu s § 96 odst. 1,2 a 3 o.s.ř. a pokračoval v řízení o částku 151 756 Kč (cena vozidla), o částku 2 191 Kč (pojištění), o částku 790 Kč (technická kontrola) a o částku 2000 Kč (znalecký posudek), celkem 156 737 Kč.

4. Z provedeného dokazování, zejm. pak ze spisu Městského úřadu Dobruška, odbor dopravy a správy vnitřních věcí č. j. MUD 2997/2010 [spisová značka] a dále spis MUD [číslo] ODSVV/RP má soud za prokázáno, že dne 2.6.2010 požádal [jméno] [jméno] o schválení technické způsobilosti na vozidlo [anonymizována dvě slova] SUV 2.5, [VIN kód] a tentýž den pak byla technická způsobilost [titul]. [jméno] [příjmení] za odbor dopravy a silničního hospodářství rozhodnutím [číslo jednací] OD/RA-2 schválena. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.6.2010. Dne 1.září 2016 pak bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o obnově řízení ve věci schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla. I přes nesouhlasné vyjádření žalobce byla obnova řízení dne 31.října 2016 Městským úřadem Dobruška, odborem dopravy a správy vnitřních věcí, nařízena, neboť správní orgán dospěl k závěru, že i když se žalobce ani žádný předchozí vlastník vozidla nedopustil ničeho protiprávního a správní orgán má šetřit práva nabytá v dobré víře, bylo by v rozporu s veřejným zájmem, pokud by bylo umožněno provozování vozidla, jehož technická způsobilost byla schválena v souvislosti s trestnou činností úřední osoby. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí pak bylo dne 22.2.2017, č.j. KUKHK [číslo] DS/2017/GL nadřízeným správním orgánem zamítnuto a usnesení o povolení obnovy potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 6.4.2017 správní žalobu, která byla rozsudkem Krajského osudu v [obec], č.j. 30 A 77/2017 29.8.2019, zamítnuta. Následně bylo dne 6.března 2017 žalobci oznámeno zahájení řízení o schválení technické způsobilosti (Řízení o zápisu do registru silničních vozidel) k osobnímu motorovému vozidlu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] 2.5, [VIN kód]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ODSVV/RP-16 bylo řízení o schválení technické způsobilosti Městským úřadem Dobruška, odbor dopravy a správy vnitřních věcí, zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jemuž bylo rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje č.j. KUKHK [číslo] DS/2017/Er, ze dne 27.9.2017, vyhověno a věc byla po zrušení vrácena zpět Městskému úřadu Dobruška k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací orgán nařídil správnímu orgánu prvního stupně, že je třeba poskytnout současnému vlastníkovi vozidla další možnost doplnit požadovaný podklad k vozidlu a sice osvědčení o registraci vozidla (Zulassungsbescheinigung Teil I). V případě, že nebude doklad předložen, správní orgán byl pověřen, aby sám požádal o informaci o předmětném vozidle Národní kontaktní místo (EUCARIS). Vzhledem k tomu, že se předmětný doklad k vozidlu nepodařilo dohledat ani vlastníkovi vozidla ani správnímu orgánu, bylo nakonec řízení o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného motorového vozidla správním úřadem prvního stupně usnesením č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-27 dne 9.8.2018 opět zastaveno. Správní orgán zdůraznil, že vozidlo, jehož technická způsobilost byla schválena v rozporu se zákonem o podmínkách provozu nemůže být bez dalšího ponecháno v provozu na pozemních komunikacích. Zároveň správní orgán zdůraznil, že k 1.1.2015 došlo ke změně v právní úpravě a po této novelizaci již vozidlo, jehož se řízení týká nepodléhá samostatnému posuzování v režimu schvalování technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla. Podle současné úpravy, která je pro obnovené řízení rozhodující, je silniční vozidlo předmětem zápisu přímo do registru vozidel dle § 6 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a technická způsobilost je dokládána až právě u zápisu do registru, tedy povinnost předložit oba zahraniční doklady k vozidlu (osvědčení o registraci a technický průkaz) platí i nadále, jen je posuzována až při zápisu do registru vozidel, nikoliv předem v samostatné fázi řízení. Nebýt tedy nové právní úpravy, musel by správní orgán rozhodnout v důsledku nedodání výše uvedených dokumentů o neschválení technické způsobilosti vozidla, tedy zamítnout podanou žádost. Nyní se však dle nové úpravy stala tato původní žádost o samostatné schválení technické způsobilosti zjevně bezpředmětnou a správnímu orgánu nezbylo než řízení zastavit, neboť již nemá pravomoc v tomto případě rozhodovat o schválení či neschválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, u něhož je státem registrace jiný členský stát (§ 34 a 35 zákona č. 361/2000 Sb. v pozdějším znění o podmínkách provozu ne pozemních komunikacích). Původní rozhodnutí se dle §102 odst. 9 spr. řádu tímto„ novým“ rozhodnutím o zastavení řízení, ruší. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které však bylo rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 3.1.2019, č.j. KUKHK [číslo] DS/2018/Er zamítnuto. Tímto rozhodnutím pak usnesení o zastavení řízení ze dne 9.8.2019 nabývá dne 3.1.2019 právní moci. Usnesením č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-33 ze dne 1.2.2019 pak Městský úřad v Dobrušce zrušil zápis silničního vozidla tovární značky Volkswagen Touareg 2.5, [příjmení]: WVGZZZ7LZ5D013008, jehož vlastníkem je žalobce, do registru vozidel s právními účinky ke dni 3.1.2019. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9.5.2019. Odvolání žalobce i proti tomuto rozhodnutí pak již bylo opět nadřízeným správním orgánem zamítnuto.

5. Z rozsudku č. j. 10 T 46/2014-18856 má soud za prokázáno, že mezi [titul]. [jméno] [příjmení] a státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v [obec] byla schválena dohoda o vině a trestu, podle níž je [titul] [příjmení] vinen, že byl shledán vinným ze zneužití pravomoci úřední osoby, když dne 2.6.2010 vydal pod č.j. MUD 2997/2010 OD/RA-2 rozhodnutí, kterým vyhověl žádosti [jméno] [jméno] o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla zn. Volkswagen Touareg 2.5, [příjmení]: WVGZZZ7LZ5D013008, dále k vozidlu vydal čistopis osvědčení o registraci vozidla – část II a zavedl údaje k vozidlu do registru silničních vozidel, a to vše s vědomím, že vozidlo nelze schválit k provozu na pozemních komunikacích, neboť k žádostem nebyly dodány veškeré zákonem stanovené doklady, které k vozidlu vydaly příslušné registrační úřady v SRN. Vozidlo bylo poté dne 23.7.2010 prostřednictvím autobazaru společnosti [právnická osoba] prodáno za částku 435 000 Kč [celé jméno žalobce], [datum narození].

6. Dále má soud za prokázáno, že žalobce uplatnil vůči Ministertsvu dopravy nárok na náhradu škody, kterou Ministerstvo obdrželo dne 5.4.2019, o čemž žalobce přípisem vyrozumělo. Dne 3.10.2019 však Ministerstvo dopravy žalobci sdělilo, že má za to, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zák. 82/1998 Sb. a nároku na náhradu škody tak nelze vyhovět (viz Uplatnění nároku na náhradu škody žalobcem, Přípis Ministerstva dopravy ze dne 10.4.2019, Vyjádření Ministerstva dopravy ze dne 3.10.2019).

7. Z dalších provedených důkazů (Úhrada pojistného splatné dne 20. 7. 2018, Historie transakcí servisu 24 [obec] spořitelny, Paragon – daňový doklady [číslo] ze dne 14. ledna 2019, Vyúčtování znaleckého posudku [číslo] Znalecký posudek [číslo] Kupní smlouva č. BF [číslo] ze dne 24. 7. 2010, Protokol o převzetí vozidla ze dne 23. 7. 2010, Vyjádření o ceně vozidla ze dne 18.9.2020) soud nezjistil vzhledem k právnímu posouzení nároku pro věc již nic podstatného.

8. Skutkově tak soud uzavřel, že žalobce zakoupil dne 23.7.2010 vozidlo [anonymizována tři slova] 2.5, [příjmení]: [anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] za 435 000 Kč se všemi doklady potřebnými pro provoz automobilu na pozemních komunikacích. V důsledku trestního stíhání úředníka [titul] [příjmení], který rozhodl o schválení technické způsobilosti tohoto vozidla a který dále k vozidlu vydal čistopis osvědčení o registraci vozidla – část II a zavedl údaje k vozidlu do registru silničních vozidel, bylo zjišteno, že ke schválení technické způsobilosti vozidla nebyly žadatelem přiloženy zákonem předpokládané doklady (povinnost předložit oba zahraniční doklady k vozidlu (osvědčení o registraci a technický průkaz). V důsledku tohoto zjištění bylo řízení o technické způsobilosti vozidla Městským úřadem Dobruška obnoveno a následně po zjištění rozhodných skutečností na základě nové právní úpravy, která neumožňuje neschválení technické způsobilosti v rámci samostatného řízení, zastaveno. Správní orgán v návaznosti na chybějící technickou způsobilost vozidla také zrušil zápis tohoto silničního vozidla do registru vozidel. Žalobci tak zůstalo ve vlastnictví vozidlo, které nemůže být provozováno na pozemních komunikacích.

9. Po právní stránce tak soud nejprve konstatuje, že nárok žalobců posuzoval soud v intencích zákona č.82/1998 Sb. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, když z ní podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Soud nejprve konstatuje, že se ztotožňuje se žalobcem v názoru týkajícím se existence nezákonného rozhodnutí v souladu s kritérii daného zákona, když existovalo pravomocné rozhodnutí (usnesení [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) o přiznání technické způsobilosti vozidlu, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Argument žalovaného, že obnovou řízení dojde pouze k „ faktickému odklizení účinků rozhodnutí“ a nikoliv jeho zrušení je lichý a soud v této souvislosti odkazuje na komentářovou literaturu [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, [číslo] s., kde je k možnosti zrušení rozhodnutí ve správním řízení výslovně uvedeno, že„ Ve správním řízení vedeném podle správního řádu účinného do 31. 12. 2005 mohlo být pravomocné rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost v rámci přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 65 až 68 SpŘ 1967) a rovněž v obnově řízení z důvodů uvedených v § 62 odst. 1 písm. c) a d) a druhé části věty písm. e) SpŘ 1967. Podle správního řádu účinného od 1. 1. 2006 pak jde o přezkumné řízení podle § 94 až 99 SpŘ, které se vztahuje na případy rozhodnutí vydaných v rozporu s právními předpisy, aniž by se přihlíželo k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost (§ 96 odst. 2 věta druhá SpŘ), a o obnovu řízení podle § 100 odst. 4 SpŘ, bylo-li rozhodnutí dosaženo trestným činem. Soud tak dospěl k závěru, že zde existovalo pravomocné rozhodnutí, k jehož zrušení došlo usnesením č.j. MUD 3904/2016 ODSVV/RP-27 dne 9.8.2018. Byť šlo o usnesení o zastavení řízení, mělo toto rozhodnutí účinky zrušujícího rozhodnutí, když nová právní úprava neumožňovala o zrušení původního rozhodnutí správnímu úřadu pro nedostatek pravomoci rozhodnout.

10. Soud dále přitakává žalobci i ve věci aktivní legitimace, kdy stejně jako žalobce zastává názor, že původní a obnovené řízení tvoří jeden celek a žalobce je třeba v souladu s § 7 zák. [číslo] ve znění pozdějších předpisů jednoznačně považovat za osobu, o jejíchž právech a povinnostech se v určité dílčí fázi řízení rozhoduje.

11. Soud se však neztotožňuje s argumentací žalovaného týkající se příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou. V žalobě žalobce jednoznačně uvádí, že ke škodě došlo zrušením nezákonného rozhodnutí a následným výmazem z registru vozidel, čímž žalobce přišel o možnost vozidlo užívat a vznikla mu škoda v zůstatkové hodnotě vozidla. Soud při jednání dne 2.12.2020 žalobce upozornil na rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2244/2000, podle kterého platí, že„ (…) Stát totiž odpovídá za škodu, jež vznikla následkem nezákonného rozhodnutí, a nikoliv následkem jeho zrušení. (…)“ a zároveň jej upozornil na rozhodnutí sp. zn. NS 25 Cdo 490/2007, kde se uvádí, že„ Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je příčinná souvislost mezi újmou poškozeného, jakožto následkem, a rozhodnutím, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, nikoliv mezi újmou a skutečností, jež byla důvodem, pro který bylo rozhodnutí zrušeno.“ Za takovou skutečnost lze považovat právě chybějící zákonem požadované doklady, které bylo nutné předložit k žádosti o schválení technické způsobilosti. Žalobce následně upřesnil svá žalobní tvrzení a uvedl, že shledává příčinnou souvislost ve svém případě mezi škodou a nezákonným rozhodnutím o schválení technické způsobilosti, neboť samotný nedostatek dokladů při absenci nezákonného rozhodnutí by ke škodě nevedl a dodal, že by si žalobce takové vozidlo bez dokladů nezakoupil, neboť by nemělo schválenou technickou způsobilost. Konečně pak opakovaně zdůraznil, že jednal s důvěrou v zákonnost a správnost správního aktu. Soud však má za to, že nezákonné rozhodnutí o schválení technické způsobilosti bylo pro žalobce příznivým rozhodnutím, z něhož mu újma podle zákona o 82/1998 Sb. nevznikla, neboť díky tomuto rozhodnutí vozidlo devět let provozoval. Fakticky mu vznikla újma v důsledku nedodání řádných dokladů k vozidlu, což je skrytá právní vada, jenž nebyla včas odhalena. Soud rozumí komplikovanosti situace pro žalobce, který nic nezavinil a přišel o možnost se svým vozidlem jezdit, avšak soud má za to, že jeho nárok nelze z titulu uvedeného zákona žalobci přiznat.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1200 Kč Tyto náklady žalované náleží dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb. Úkon je honorován á 300 Kč za písemné vyjádření k žalobě (6.1.2020, 7.10.2020) a za účast na ústním jednání (2.12.2020, 14.1.2021).