22 C 312/2023

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 8 584 057 Kč, a to z titulu zadostiučinění za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem státu spočívajícím v nepřiměřené délce daňových řízení.

2. Nárok se týká řízení zahájených daňovou kontrolou dne [datum], [datum] a [datum] za zdaňovací období leden 2018, říjen až prosinec 2017, únor až duben 2018 a květen až listopad 2018, která skončila rozhodnutím [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] tak, že daňovým správcem vydaný dodatečný platební výměry na daň z přidané hodnoty (DPH) za leden 2018 byly změněn tak, že žalobkyni byl přiznán původně uplatněný nárok na odpočet DPH ve výši 21 770 Kč, ostatní dodatečné platební výměry byly zrušeny a řízení bylo zastaveno. Žalobkyně tvrdila, že šetření finančního úřadu v rámci dotyčného daňového řízení poškodilo její pověst u obchodních partnerů, kteří s ní ukončili spolupráci, což ji přivedlo blízko úpadku.

3. Žalobkyně uvádí, že daňová kontrola prováděná správcem daně (a řízení jím zahájená) byla nepřiměřeně dlouhá, když trvala v součtu čtyři roky. V důsledku toho, že po dobu těchto čtyř let kontaktovali pracovníci správce daně (a následně na základě podnětu správce daně také [Orgán veřejné moci]) opakovaně obchodní partnery žalobkyně, mělo z jejich strany dojít k ukončení obchodní spolupráce s žalobkyní. V důsledku tohoto jednání došlo na straně žalobkyně ke vzniku škody v podobě ušlého zisku. Podle žalobkyně nemusel být postup správce daně nestranný a objektivní, a daňová kontrola mohla být účelově prodlužována, což má vyplývat z označeného trestního spisu.

4. Prvním obchodním partnerem, který měl s žalobkyní ukončit spolupráci, je společnost [právnická osoba]. Obchodní spolupráce mezi oběma subjekty měla trvat od března 2018 do března 2020, kdy byla přerušena v důsledku pandemie onemocnění Covid 19. [právnická osoba] následně obnovila svou činnost v září 2021, ale spolupráci s žalobkyní již neobnovila, jelikož jej nepovažovala za spolehlivého obchodního partnera, což žalobkyně dokládá písemným potvrzením. Žalobkyně se proto domáhá náhrady škody ve výši 3 639 000 Kč, kterou určila jako ušlý zisk v částce 303 300 Kč měsíčně za období od září 2021 do srpna 2022, kdy došlo k odložení trestního stíhání žalobkyně a jeho jednatele. Měsíční ušlý zisk určila žalobkyně na základě objemu spolupráce mezi oběma subjekty v roce 2019. Druhým obchodním partnerem, který měl s žalobkyní ukončit spolupráci, je společnost [právnická osoba] Obchodní spolupráce mezi oběma subjekty měla trvat po celý rok 2018 a následně až do listopadu 2019. V prosinci 2019 měla [právnická osoba] s žalobkyní ukončit veškerou obchodní spolupráci s odůvodněním, že je žalobkyně „daňovým podvodníkem“. Uvedené žalobkyně dokládá rozsudkem vydaným Okresním soudem v Kolíně č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně se proto z těchto důvodů domáhá náhrady škody ve výši 4 944 457 Kč, kterou určila jako ušlý zisk v částce 154 514 Kč měsíčně za období od prosince 2019 do srpna 2022, kdy došlo k odložení trestního stíhání daňového subjektu a jeho jednatele. Měsíční ušlý zisk určila žalobkyně jako svůj průměrný měsíční zisk z obchodování s [právnická osoba] v roce 2019.

5. Žalobkyně svůj nárok na majetkovou škodu uplatnila u žalované přípisem ze dne [datum], žalovaná stanoviskem ze dne [datum] žalobkyni požadované zadostiučinění nepřiznala.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že daňové kontroly a daňová řízení byla vedena zákonně a nebyla s ohledem na jejich rozsah nepřiměřeně dlouhá. Délka daňových kontrol nevybočila z obvyklých mezí, jednotlivé úkony na sebe navazovaly a lhůta pro vyřízení odvolání, která žalobkyně celkem sedmkrát doplňovala, byla [Orgán veřejné moci] prodloužena. Z obsahu žaloby pak není patrné, že by měla žalobkyně za to, že by správce daně či [Orgán veřejné moci] vydávali rozhodnutí ve věci až po marném uplynutí zákonných či obvyklých lhůt. Žalovaná dodává, že si není vědoma žádného podání, kterým by se žalobkyně pokoušela v průběhu daňového řízení domoci ochrany proti nečinnosti, prostřednictvím kterého by brojila proti průtahům v řízení na straně správních orgánů. Žalovaná namítá tedy zejména, že z důvodu nepřiměřené délky řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu na straně státu.

7. Žalovaná dále akcentovala, že nevidí žádnou korelaci mezi délkou probíhající kontrolní činnosti u žalobkyně a neochotou jeho obchodních partnerů k další spolupráci, neboť bez ohledu na délku trvání daňové kontroly správce daně v rámci odstraňování pochybností ohledně uplatňovaného nároku na odpočet daně má pravomoc a zároveň i povinnost provádět důkazy např. výslechem svědků, místním šetřením apod. v souladu se zásadou materiální pravdy tak, aby byly naplněny cíle daňového řízení. Ukončení spolupráce obchodních partnerů s žalobkyní nemá z jejich hlediska žádný vliv na již probíhající šetření v rámci daňové kontroly za minulá zdaňovací období, kdy s žalobkyní spolupracovali.

8. Mezi účastníky není sporu o průběhu daňových řízení, tak jak je jejich průběh popisován v žalobě a ve vyjádření žalované.

9. Konkrétně žalobkyně podala dne [datum] řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2018 (č. j. [číslo jednací]), ve kterém vykázala nadměrný odpočet ve výši 21.770 Kč. Protože nebyl správce daně přesvědčen o oprávněnosti nároku na nadměrný odpočet, vydal dne [datum] výzvu k odstranění pochybností č. j. [číslo jednací], která byla doručena žalobkyni dne [datum]. Správci daně vznikly pochybnosti ohledně uplatněného nároku na odpočet daně u žadatelem deklarovaných přijatých zdanitelných plnění od dodavatelů: [právnická osoba] DIČ:[DIČ], [právnická osoba], DIČ:[DIČ] a [jméno FO], DIČ:[DIČ]. Výzvou byla žalobkyně vyzvána k prokázání uskutečnění zdanitelných plnění a dále k prokázání toho, jakým způsobem byla tato plnění použita k ekonomické činnosti žadatele. Na výzvu k prokázání pochybnosti reagovala žalobkyně písemností ze dne [datum] evidovanou správcem daně pod čj. [číslo jednací], kdy v příloze zaslala správci daně strohé vyjádření, rámcové smlouvy o spolupráci s výše uvedenými dodavateli, faktury a záznamní povinnosti k DPH za období 12/2017. Jelikož správce daně shledal vyjádření žalobkyně za nedostatečné, zahájil protokolem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2018 v rozsahu výzvy k odstranění pochybnosti. Správce daně touto písemností zároveň zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen – prosinec 2017 a za zdaňovací období únor – duben 2018. Dne [datum] byla při ústním jednání, o němž byl sepsán protokol č. j. [číslo jednací], projednána zpráva o daňové kontrole a bylo oznámeno její ukončení. Tato daňová kontrola tedy trvala od [datum] do [datum], tj. necelých 9 měsíců.

10. Druhá daňová kontrola byla zahájena dne [datum] protokolem č. j. [číslo jednací], a to pro zdaňovací období květen – říjen 2018. Třetí daňová kontrola byla zahájena dne [datum] protokolem č. j. [číslo jednací], a to pro zdaňovací období listopad 2018. Dne [datum] byla zástupci žalobkyně dopisem čj. [číslo jednací] doručena zpráva o daňové kontrole za období květen – listopad 2018 a oznámení o jejím ukončení. Tyto dvě daňové kontroly tedy trvaly od [datum], resp. od [datum] do [datum], tj. celkem necelých 16 měsíců. Délka této druhé a třetí daňové kontroly byla mj. ovlivněna žádostí žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření k výsledku kontrolního zjištění ze dne [datum] (evidována pod č. j. [číslo jednací]), na základě které byla žalobkyni prodloužena předmětná lhůta do [datum].

11. Správce daně pro účely druhé a třetí kontroly rovněž průběžně čerpal informace z paralelně probíhající první kontroly, o čemž byly pořizovány úřední záznamy: např. úřední záznam ze dne [datum] čj. [číslo jednací] nebo úřední záznam ze dne [datum] čj. [číslo jednací]. Při přípravě tohoto stanoviska správce dále zjistil, že v rámci druhé a třetí daňové kontroly vydal správce daně dne [datum] výzvu č. j. [číslo jednací] k poskytnutí údajů dle § 57 odst. 1 písm. a) DŘ, která zřejmě nedopatřením nebyla zahrnuta ve zprávě o daňové kontrole. V průběhu uvedených kontrol nepodala žalobkyně žádný podnět na nečinnost správce daně, v němž by si stěžovala na průtahy v řízení. Správce daně eviduje pouze stížnost na postup úředních osob ze dne [datum] evidovanou pod čj. [číslo jednací], v níž daňový subjekt tvrdí, že úřední osoby nedostatečně odůvodňují své závěry. O vyřízení této stížnosti byl daňový subjekt vyrozuměn písemností ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Daňové kontroly správce daně uzavřel s tím, že se žalobkyni nepodařilo odstranit pochybnosti o faktickém uskutečnění přijatých zdanitelných plnění. Na základě závěrů z první daňové kontroly správce daně vyměřil nebo doměřil daň z přidané hodnoty a vydal: - dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období říjen 2017, kterým byla doměřena daň ve výši 352.006 K a stanoveno penále ve výši 70.401 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období listopad 2017, kterým byla doměřena daň ve výši 448.835 Kč a stanoveno penále ve výši 89.767 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období prosinec 2017, kterým byla doměřena daň ve výši 83.319 Kč a stanoveno penále ve výši 16.663 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období únor 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 433.766 Kč a stanoveno penále ve výši 86.753 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období březen 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 547.559 Kč a stanoveno penále ve výši 109.511 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období duben 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 740.935 Kč a stanoveno penále ve výši 148.187 Kč,- dne [datum] platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období leden 2018, kterým byla vyměřena daň ve výši 223.558 Kč.

12. Na základě závěrů z druhé a třetí daňové kontroly správce daně vyměřil nebo doměřil daň z přidané hodnoty a vydal: - dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období květen 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 959.564 Kč a stanoveno penále ve výši 190.912 Kč, dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období červen 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 1.014.232 Kč a stanoveno penále ve výši 202.846 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období červenec 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 837.469 Kč a stanoveno penále ve výši 167.493 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období srpen 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 1.087.469 Kč a stanoveno penále ve výši 217.493 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období září 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 852.395 Kč a stanoveno penále ve výši 170.479 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období říjen 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 1.116.700 Kč a stanoveno penále ve výši 223.340 Kč,- dne [datum] dodatečný platební výměr čj. [číslo jednací] na DPH za zdaňovací období listopad 2018, kterým byla doměřena daň ve výši 914.142 Kč a stanoveno penále ve výši 182.828 Kč.

13. Proti všem rozhodnutím správce daně, kterými byla vyměřena či doměřena daň, podala žalobkyně odvolání. V případě rozhodnutí vydaných na základě výsledků první kontroly bylo odvolání doručeno správci daně dne [datum] pod čj. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací]. Toto odvolání bylo doplněné dne [datum] pod č. j. [číslo jednací], dne [datum] pod čj. [číslo jednací]. Proti rozhodnutím vydaným na základě zjištění z druhé a třetí daňové kontroly podala žalobkyně odvolání dne [datum] pod č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací], které bylo doplněné dne [datum] pod č. j. [číslo jednací], dne [datum] pod č. j. [číslo jednací], dne [datum] pod č. j. [číslo jednací], dne [datum] pod č. j. [číslo jednací] a dne [datum] pod č. j. [číslo jednací]. Správce daně bez zbytečného odkladu po obdržení jednotlivých odvolání postoupil [Orgán veřejné moci] nejprve stanovisko č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], doručené dne [datum] a evidované pod č. j. [číslo jednací] až [číslo jednací], a později také stanovisko č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], doručené dne [datum] a evidované pod č. j. [číslo jednací] až [číslo jednací]. Jelikož bylo správci daně písemností ze dne [datum] uloženo odvolacím orgánem, aby doplnil spisový materiál, provedl správce daně potřebné úkony a doplnění spisového materiálu doručil [Orgán veřejné moci] dne [datum]. Během doplňování spisového materiálu prováděl správce daně jednotlivé úkony soustavně bez větších prodlev, přičemž byl nucen ve svém postupu využít také žádosti o mezinárodní výměnu informací se státem Ukrajina. Žádosti byly podány [datum] a odpovědi na ně správce daně obdržel až [datum] a [datum]. Po doplnění spisového materiálu vydalo [Orgán veřejné moci] dne [datum] konečné rozhodnutí ve věci č. j. [číslo jednací], kterým byla zrušena napadená rozhodnutí správce daně a žalobkyni byl přiznán původně tvrzený nadměrný odpočet za zdaňovací období leden 2018 ve výši 21.770 Kč. Dne [datum] vydal správce daně vyrozumění č. j. [číslo jednací] o úroku z nesprávně stanovené daně z částky 21.770 Kč za období od [datum] do [datum], kterým byl žalobkyni přiznán úrok ve výši 8.138 Kč.

14. Z přípisů žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že tato uplatnila u žalované nárok na majetkovou škodu v úhrnné částce 8 584 057 Kč. Žalovaná reagovala přípisem ze dne [datum] nárok žalobkyně odmítla.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil následujícím způsobem:

16. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Soud věc hodnotil podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „OdpŠk“), podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk má právo na náhradu škody ten, jemuž byla škoda způsobena nesprávným úředním postupem (ustanovení se vztahuje i na škodu, která byla způsobena právnické osobě).

20. Dle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 30 věty před středníkem OdpZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši.

22. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není po právu.

23. Stát odpovídá za škodu na principu objektivním, nicméně k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody v režimu OdpŠk je zapotřebí, aby došlo ke kumulativnímu splnění tří podmínek, a sice: existence nezákonného rozhodnutí (případně nesprávného úředního postupu), vznik škody či nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

24. Soud se primárně zabýval délkou dotčených daňových řízení, kdy dospěl k závěru, že nebyla nepřiměřené dlouhá. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. l náhradového zákona se považuje takový postup orgánu státní moci v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1328/2009, sp.zn. 30 Cdo 2098/2012, sp.zn. 28 Cdo 3727/2011.).

25. V daném případě z nesporného průběhu daňových řízení vyplývá, že příslušné správní úřady konaly bez průtahů a v řízení se nevyskytla žádná období neodůvodněné nečinnosti ani zásadní procesní pochybení. Jednalo se o několik daňových řízení, v jejichž rámci byla prověřována různá časová období a délka trvání řízení této skutečnosti odpovídá. Okolnost, že správce daně provedl obsáhlé důkazní řízení až na pokyn odvolacího orgánu, nemůže být hodnocena jako průtah v řízení, neboť jde o okolnost spadající do nesprávného právního posouzení věci správcem daně (srov. § 8 odst. l daňového řádu), které nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 náhradového zákona a není okolností přičitatelnou státu při posuzování přiměřenosti délky řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1018/2007, sp.zn. 30 Cdo 1776/2011, sp.zn. 30 Cdo 1916/2010).

26. Samotné obsáhlé dokazování si vyžádalo značný čas bez ohledu na to, že bylo provedeno k pokynu odvolacího orgánu a soudu v náhradovém řízení nepřísluší (spekulativní) úvaha o tom, zda by si správce daně učinil jiný právní názor a rozhodl jinak (tj. nevydal dodatečné platební výměry), kdyby dokazování provedl dříve. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že řízení probíhající před správcem daně od podání daňového přiznání přes zahájení postupu k odstranění pochybností a jednotlivých daňových kontrol až po vydání rozhodnutí o stanovení daně, nebyly průtahy v činnosti správce daně o [Orgán veřejné moci] ani při provádění daňových kontrol. Délka daňových kontrol nevybočila z obvyklých mezí.

27. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku vzniklého v souvislosti s poškozením dobré pověsti poškozeného, zda žalobkyně, je zapotřebí označit konkrétní postup(y) nebo rozhodnutí, které bylo(y) příčinou jejího poškození. Z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Kolíně, předloženého žalobkyní k prokázání existence tvrzené újmy, je zřejmé pouze to, že [právnická osoba] se o zpochybnění daňového odpočtu žalobkyně dozvěděla ze žádosti [Orgán veřejné moci] v rámci jejího prověřování podezření, že žalobkyně spáchala trestný čin krácení daně, čímž měla získat podezření, že ji žalobkyně (v uvedené sporu v procesním postavení žalované) „zavlekla do daňového podvodu“. Souvislost vzniku tohoto podezření s následnými úkony uvedené společnosti se samotnou délkou posuzovaných daňových řízení se z uvedeného nepodává. Konečně v dotyčném řízení byla žaloba společnosti [právnická osoba] o náhradu škody proti žalobkyni (žalované ve sporu) zamítnuta se závěrem, že žalobkyni se podařilo v daňovém řízení dosáhnout změny či zrušení dodatečných platebních výměrů a podezření ohledně spáchání zločinu krácení daně žalobkyní bylo [Orgán veřejné moci] odloženo. Soud naopak v uvedeném rozsudku podrobil kritice jednání žalobkyně [právnická osoba], která namísto poskytnutí součinnosti finančnímu úřadu podala dodatečná daňová přiznání, o něž následně opírala svůj nárok vůči žalobkyni (žalované v onom řízení). Jakékoliv podezření [právnická osoba] stran daňového podvodu žalobkyně tedy muselo být rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [číslo jednací] č.j. [spisová značka] naopak rozptýleno.

28. Soud tedy rozhodl výrokem I. rozsudku tak, že žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že v této věci nejsou splněny podmínky pro náhradu majetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, když žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence nesprávného úředního postupu správce daně či případných průtahů v řízení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z pětiúkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne [datum] a [datum], příprava na jednání před soudem dne [datum] a [datum] a účast na jednání před soudem konaném dne [datum] a [datum]).

30. Určená náhrada nákladů řízení je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).