Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZastaveno

Spisová značka

27 C 124/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Obvodní soud pro Prahu 1Datum rozhodnutí: 24. 5. 2022Senát: Obvodní soud pro Prahu 1Č. j.: 27 C 124/2021-136Soudce: Mgr. Petra LukáškováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 27. 2. 2023Předmět řízení: na určení neplatnosti výpovědi z nájmuECLI:CZ:OSPH01:2022:27.C.124.2021.1
bezdůvodné obohacenídlužné nájemnédotacenájem bytunájem nebytových prostornájem prostoru sloužícího k podnikánínebytový prostorpeněžité plněnísmlouva nájemnívýpověď z nájmu
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (99) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 24. 5. 2022

Výrok

I. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku III. o povinnosti zaplatit soudní poplatek ze žaloby se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. o věci samé a ve výroku V. o nákladech řízení potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.744 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně I. výrokem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně užívala prostory o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce] (dále jen„ nebytové prostory“) a současně II. výrokem vyhověl vzájemnému návrhu žalované, když žalobkyni uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku nebytové prostory vyklidit. Dále žalobkyni a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na nákladech soudního poplatku každé 5.000 Kč (výrok III. a IV.) a žalobkyni dále uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 18.552 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum] o pronájmu nebytových prostor, která byla žalobkyni doručena dne [datum] s uvedením důvodu výpovědi – nehrazení nájemného, není oprávněná a je neplatná. Dle žalobkyně ve výpovědi uvedené období, za které nebylo nájemné uhrazeno, bylo dobou, za kterou žalobkyně takové nájemné objektivně hradit nemohla v důsledku vládních i faktických omezení spojených s pandemií Covid-19. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a podala proti ní námitky ze dne [datum], ve kterých uvedla, že nemůže být v prodlení za situace, kdy jsou v prodlení vlastníci předmětné nemovitosti, kteří dosud nevyúčtovali zálohy na služby placené za rok 2019, když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku 14.000 Kč, kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši. Žalobkyně s ohledem na pandemickou situaci a opatření s tím spojená považuje podanou výpověď za rozpornou s dobrými mravy, neboť důvodem výpovědi byla především snaha pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat předmětné prostory za jiným účelem.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí, současně ve věci uplatnila vzájemný návrh na vyklizení předmětných nebytových prostor. Povinnost žalobkyně hradit nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s onemocněním Covid-19 zrušena, ani nijak omezena nebo zmírněna. Naopak zák. č. 210/2020 Sb. zcela jasně vymezil práva a povinnosti nájemců a pronajímatelů v souvislosti s dopady pandemie onemocnění Covid-19, přičemž omezení pro výpověď z nájmu bytu stanovil citovaný zákon pouze na tzv. ochrannou dobu, jež uplynula dne [datum]. Po uvedeném okamžiku již bylo možné ze strany žalované přistoupit k výpovědi z nájmu bez omezení, jelikož byla žalobkyně v prodlení s úhradou nájemného za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. jak za období před ochrannou dobou, tak za období po ochranné době. Výpověď přitom byla žalobkyni doručena dne [datum], tj. až po uplynutí ochranné doby. Tvrzení, že žalobkyně„ objektivně“ nemohla nájemné hradit, považuje žalovaná za zcela účelové, jelikož ekonomická situace žalobkyně nemá vliv na její povinnost hradit nájemné. Vyúčtování za služby za rok 2019 bylo žalobkyni předáno osobně právním předchůdcem žalované v březnu 2020, navíc skutečnost, zda toto vyúčtování žalovaná obdržela či nikoliv, je pro posouzení jejího prodlení právně nevýznamná se zřetelem k § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K vzájemnému návrhu na vyklizení žalovaná uvedla, že žalobkyně nadále užívá nebytové prostory bez právního důvodu, jelikož nájemní smlouva, jejíž výpověď je předmětem tohoto řízení, byla žalovanou oprávněně vypovězena z důvodu nehrazení nájemného a služeb. Žalovaná žalobkyni vyzvala k vyklizení dopisem ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a právní předchůdci žalované uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které byla žalobkyně oprávněna předmětné nebytové prostory užívat. Ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení s výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum] měl soud prvního stupně za zjištěné, že právní předchůdci žalované předmětnou nájemní smlouvu vypověděli z důvodu, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby související s užíváním předmětných nebytových prostor za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. za 10 měsíců, když měsíční nájemné podle shora citované nájemní smlouvy činilo 110.000 Kč a zálohy na úhradu služeb související s užíváním předmětných nebytových prostor činily měsíčně 10.000 Kč. Podle článku 6.5 nájemní smlouvy je výpovědní doba 3 měsíční a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. Výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum]. Žalobkyně doposud dlužné nájemné ani zálohy na služby neuhradila, avšak předmětné nebytové prostory i po uplynutí výpovědní doby nadále užívá. Žalobkyně podala dne [datum] proti výpovědi námitky, ve kterých uvedla, že z důvodu„ vládních a faktických omezení spojených s pandemií Covid-19“ nemohla dlužné platby uhradit, že jí vlastníci předmětné nemovitosti dosud nevyúčtovali zálohy na služby za rok 2019, když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku 14.000 Kč, kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši; podle žalobkyně je výpověď v rozporu s dobrými mravy, neboť zastírá snahu pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat nebytové prostory za jiným účelem. Žalovaná na námitky nereagovala. Žalobkyně měla možnost využít vládní program„ COVID-Nájemné“, realizovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, jenž žalobkyni umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace od [datum]. Žalovaná doručila žalobkyni dne [datum] výzvu k vyklizení předmětných nebytových prostor, žalobkyně však i přes výzvu nebytové prostory nevyklidila a nadále je užívá.

5. Prvostupňový soud nejprve konstatoval, že v projednávané věci je ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že je výpověď neplatná, když tento vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z § 2314 odst. 3 o. z., jenž upravuje právo vypovídané strany žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Dále soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle právní úpravy nájmu obsažené v ustanovení § 2201 a násl. o. z., konkrétně dle ustanovení upravujících nájem prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z., a současně na věc aplikoval úpravu obsaženou v zákoně č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, podle které pronajímatel nemůže v ochranné době (od [datum] do [datum]) nájem jednostranně ukončit pouze z důvodu, že je nájemce v prodlení s placením nájemného spojeným s užíváním prostoru sloužícího k podnikání, pokud prodlení nastalo a) v rozhodné době (od [datum] do [datum]) a b) v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo provozování podnikatelské činnosti. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl nalézací soud k závěru, že v projednávaném případě byla výpověď pro neplacení nájemného a záloh na služby dána žalobkyni zcela v souladu s právními předpisy, neboť bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně je v prodlení s dlužnými platbami nájemného za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. jak za období před rozhodnou dobou, tak i po ní. Uvedl, že povinnost žalobkyně hradit dlužné nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s onemocněním Covid-19 zrušena ani omezena nebo zmírněna. Jediným důsledkem vyplývajícím ze zákona č. 210/2020 Sb. při prodlení s placením nájemného v rozhodné době tedy je, že pronajímatel nemůže v ochranné době nájem z důvodu prodlení s placením nájemného vypovědět. Po uplynutí ochranné doby však již bylo možné nájem z důvodu prodlení s placením nájemného (včetně nájemného za rozhodnou dobu) vypovědět bez omezení. Výpověď nájemní smlouvy byla žalobkyni doručena řádně dne [datum], tj. po uplynutí ochranné doby v souladu se zákonem č. 210/2020 Sb.

6. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle které se nemohla dostat do prodlení s dlužnými platbami, neboť jí nebylo právními předchůdci žalované doručeno vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok 2019. K tomu s odkazem na § 1968 o. z. soud prvního stupně uvedl, že i kdyby žalobkyně vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok 2019 neobdržela, nejde o skutečnost, jež znemožnila žalobkyni hradit nájemné nebo zálohy na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor v souladu s nájemní smlouvou. Prodlení žalobkyně by mohlo vylučovat pouze zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni dlužné platby hradit nebo v důsledku kterého by žalobkyně takovou povinnost neměla. Dále pak shledal zcela účelovým tvrzení žalobkyně o nemravnosti dané výpovědi, k čemuž uvedl, že je to naopak spíše žalobkyně, kdo se dlouhodobě chová v rozporu s dobrými mravy, když je více než 10 měsíců v prodlení s placením nájemného a záloh na služby a aktivně se nesnaží existující situaci řešit.

7. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi předmětné nájemní smlouvy není důvodná, a proto ji zamítl. O vzájemném návrhu na vyklizení nebytových prostor naopak rozhodl tak, že tomuto protinávrhu vyhověl.

8. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000 Kč a žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 5.000 Kč.

9. Proti výrokům I., II., III. a V. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Uvedla, že tvrzení žalované o doručení domnělého vyúčtování není pravdivé, že z důvodu prodlení s vyúčtováním plateb za služby vzniká žalobkyni nárok na pokutu z prodlení ve výši 50 Kč za každý den prodlení, avšak tato pohledávka je žalovanou záměrně opomíjena a dále dle žalobkyně není zřejmé, zda žalovaná nezadržuje další peníze v podobě přeplatku za služby. Opakovaně namítala, že předmětná výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť jejím jediným účelem je snaha žalované dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy, aby mohly být nebytové prostory užívány k jinému účelu, výpověď považuje za šikanózní; žalované je známo, že je žalobkyně připravena své případné dluhy uhradit, bude-li jí ze strany žalované garantováno, že bude předmětná nájemní smlouva z její strany respektována. O nemravnosti dle žalobkyně svědčí i to, že výpověď přišla v době nelehké ekonomické situace, o které žalovaná věděla (Covid-19), i skutečnost proinvestování značných částek žalobkyní v dobré víře na stavební úpravy nebytových prostor s předpokladem delšího trvání nájemní smlouvy (investice do stavebních úprav v roce 2014 ve výši 3,9 mil. Kč, investice do přízemí v roce 2019 ve výši 1,5 mil. Kč, škoda ve výši 300 tis. Kč po vytopení). Podle žalobkyně přestože žalovaná o těchto investicích věděla, tlačila na ukončení nájemní smlouvy, aby mohla dané nebytové prostory zhodnocené žalobkyní, jako nájemcem, využít jiným způsobem a dosáhnout tak bezdůvodného obohacení. V odvolání žalobkyně nově namítala, že nebyl dán důvod k výpovědi z nájmu pro neplacení nájemného (dlužné nájemné nedosahovalo částky odpovídající 3 nájmům), neboť žalobkyně již zaplatila na nájemném 220.000 Kč, což žalovaná stvrdila v čestném prohlášení ze dne [datum], které žalobkyně přiložila k důkazu. Dále žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení s vyúčtováním na částku 158.000 Kč a tuto částku započetla oproti dlužnému nájemnému, což dokládá výzvou k úhradě náhrady škody a smluvní pokuty ze dne [datum]. V lednu 2020 došlo k vytopení nebytových prostor žalobkyně z bytu, který je ve vlastnictví žalované, žalobkyně proto žalovanou vyzvala k úhradě škody z toho vzniklé ve výši 400.000 Kč, tato částka byla splatná dříve, než bylo splatné dlužné nájemné, k tomu žalovaná dokládá výzvu k úhradě náhrady škody a smluvní pokuty ze dne [datum]. Žalobkyně dále v odvolání tvrdila, že měla u žalované přeplatek za vodu ve výši 120.000 Kč a že za roky 2018 a 2019 od žalované neobdržela vyúčtování za vodu, na kterou platí měsíční zálohy ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně uzavřela, že s ohledem na uvedené skutečnosti je zcela zřejmé, že je výpověď neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně v odvolání uplatňuje celou řadu nových tvrzení a navrhuje důkazy, které neuvedla ani nenavrhla v řízení před soudem prvního stupně, k těmto by tedy v odvolacím řízení nemělo být přihlíženo. Žalovaná považuje odvolání za nedůvodné a navrhuje, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen. Žalovaná sporuje, že by kdy žalobkyni vystavila čestné prohlášení o platbě nájemného ve výši 200.000 Kč; v době jeho údajného vystavení ([datum]) žalovaná nebyla vlastníkem nebytových prostor, navíc se jedná o v odvolacím řízení nepřípustný důkazní návrh. Pokud jde o tvrzení týkající se provedených investic, pak žalovaná zdůraznila, že nájemní smlouva v čl. 5 na možné stavební úpravy prováděné žalobkyní pamatuje a pro tyto účely bylo sjednáno, že žalobkyně nebyla povinna hradit po dobu prvních 12 měsíců nájemné právě z důvodu údajně provedených stavebních úprav. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobkyně oproti řízení před soudem prvního stupně, kde po celou dobu nezpochybňovala, že nájem nehradila, zcela otočila ohledně tvrzení týkajících se úhrady nájemného. Dle žalované tvrzení o údajné úhradě nájemného (220.000 Kč) je tvrzením novým a v odvolacím řízení tvrzením nepřípustným. O nová a tedy nepřípustná tvrzení se dle žalované jedná i v případě údajných pohledávek žalobkyně za žalovanou z titulu smluvní pokuty ve výši 158.000 Kč a z titulu náhrady škody ve výši 400.000 Kč; žalovaná navíc považuje výzvu k úhradě údajné smluvní pokuty a úhradě škody, která jí byla žalobkyní doručena, za zcela zmatečnou.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Na jednání odvolacího soudu vzala žalobkyně odvolání zpět co do výroku III. napadeného rozsudku o povinnosti zaplatit soudní poplatek ze žaloby. Odvolací soud proto odvolací řízení v tomto rozsahu dle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

13. Pokud jde o tvrzení žalobkyně o úhradě dlužného nájemného ve výši 220.000 Kč, které nebylo uplatněno v řízení před soudem prvního stupně a které žalobkyně nově dokládá čestným prohlášením ze dne [datum], pak odvolací soud uzavírá, že toto tvrzení, včetně navrhovaného důkazu, je tzv. nepřípustnou novotou, neboť není splněn žádný z důvodů taxativně vypočtených v § 205a o. s. ř., které by umožňovaly jej v odvolacím řízení uplatnit či prokazovat novými důkazy. Stejně tak je nepřípustnou novotou tvrzení o údajném přeplatku na vodě ve výši 120.000 Kč, které žalobkyně uplatnila až v rámci odvolání. K těmto tvrzením tak odvolací soud v rámci odvolacího řízení nepřihlížel. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby šlo o důkaz přípustný, je dokladem o tom, že v období od [datum] do [datum] bylo na nájemném uhrazeno 220.000 Kč. To také koresponduje s vyčíslením dluhu ve výpovědi z nájmu, kdy jsou uvedeny dlužné platby za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tedy za dobu červenec – září 2020 je uvažována jen jedna dlužná platba, a to za srpen 2020. Tato úhrada tedy nemohla snížit dluh, který byl uvažován při výpovědi nájmu.

14. Odvolací soud na jednání v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. provedl důkaz Výzvou k úhradě škody a pokuty z prodlení ze dne [datum] a z této zjistil, že byla adresována žalované a [jméno] [příjmení], že žalobkyni vznikla vytopením v lednu 2020 škoda ve výši 400.000 Kč, že žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení této částky, že tato částka byla dle žalobkyně splatná dříve, než bylo splatné dlužné nájemné; dále v ní žalobkyně konstatuje pokutu za nedodaná vyúčtování za roky 2017 až 2020, která ke dni [datum] činí 158.000 Kč. Žalobkyně tak tvrdí pohledávky za žalovanou v celkové výši 558.000 Kč, které předmětnou výzvou započítává proti pohledávce žalované z dlužného nájemného.

15. Velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, konstatoval, že:„ žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu § 205 písm. f) OSŘ skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 OSŘ), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a OSŘ), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.“

16. Z uvedených judikaturních závěrů vyplývá, že byť lze zápočet provést i v odvolacím řízení, odvolací soud se touto námitkou věcně zabývá a zohledňuje zápočet pouze za předpokladu, že ke skutečnostem, o které se zápočet opírá, nebrání skutkový a důkazní„ stopstav“ vzniklý následkem koncentrace civilního sporu, který je pro poměry odvolacího řízení vyjádřen v § 205a o. s. ř. S ohledem na uvedené odvolací soud uzavírá, že tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávek ve výši 400.000 Kč (náhrada škody za vytopení v lednu 2020) a 144.000 Kč (pokuta za prodlení s vyúčtováním záloh za roky 2017 2020; 158.000 Kč – 14.000 Kč = 144.000 Kč) jsou tvrzeními novými a tedy v odvolacím řízení nepřípustnými, neboť skutečnosti, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávek žalobkyně užité k započtení, nastaly již před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. ještě před podáním žaloby. Odvolací soud proto k žalobkyní namítanému kompenzačnímu projevu ze dne [datum] v rozsahu částky 544.000 Kč nepřihlédl.

17. Ve vztahu k částce 14.000 Kč žalobkyně sice uvedla svá tvrzení již před soudem prvního stupně, nicméně tato pohledávka, i kdyby došlo k jejímu řádnému zápočtu, nemůže nic změnit na oprávněnosti výpovědi (viz dále bod 21).

18. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně ke dni doručení výpovědi z nájmu ([datum]) byla v prodlení s nájemným za 10 měsíců (leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021), tuto skutečnost žalobkyně ani v odvolacím řízení ničím nevyvrátila. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce, když uzavřel, že výpověď z nájmu byla žalobkyni dána zcela po právu. V daném případě byl naplněn výpovědní důvod sjednaný v předmětné nájemní smlouvě ze dne [datum] v čl. 6, podle kterého je pronajímatel oprávněn vypovědět nájemní smlouvu před uplynutím sjednané doby, pokud je nájemce o více než 2 měsíce v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby. Správný je tedy i závěr prvostupňového soudu o důvodnosti protinávrhu žalované na vyklizení předmětných nebytových prostor, neboť žalobkyně s ohledem na platnost výpovědi z nájmu ze dne [datum], uplynutím tříměsíční výpovědní doby, tj. k [datum], pozbyla právní důvod k užívání nebytových prostor a žalovaná, jako vlastník těchto nebytových prostor, je proto ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. oprávněna domáhat se soudní ochrany svého vlastnického práva, a tedy toho, aby žalobkyně nebytové prostory vyklidila.

19. Prvostupňový soud správně uzavřel, že pro dané řízení je zcela irelevantní, zda žalobkyně obdržela od žalované vyúčtování záloh za rok 2019, neboť nejde o skutečnost, jež by mohla znemožnit žalobkyni hradit nájemné nebo zálohy na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor v souladu s nájemní smlouvou. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje. Prodlení žalobkyně s hrazením nájemného by mohlo vylučovat pouze zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni dlužné platby hradit nebo v důsledku kterého by žalobkyně takovou povinnost neměla, takové okolnosti však v posuzovaném případě nenastaly.

20. Soud prvního stupně se zcela správně vypořádal i s námitkou žalobkyně, podle které nemohla nájemné hradit v důsledku vládních i faktických omezení spojených s pandemií Covid-19. Povinnost žalobkyně hradit dlužné nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s onemocněním Covid-19 zrušena ani omezena nebo zmírněna, žalovaná při podání výpovědi postupovala zcela v souladu se zákonem č. 210/2020 Sb. Žalovaná nemůže nést důsledky negativní ekonomické situace žalobkyně, kdy navíc žalobkyně mohla využít vládní program„ COVID-Nájemné“, jenž umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace, žalobkyně však této možnost nevyužila a nájemné a náklady na služby nehradila.

21. Odvolací soud uzavírá, že neshledal žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o šikanózním výkonu práva ze strany žalované v tom, že byla žalobkyni dána výpověď z nájmu. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla ke dni podání výpovědi v prodlení minimálně s úhradou nájemného za 10 měsíců, což představuje značnou finanční částku (1.100.000 Kč), žalobkyně navíc tuto situaci aktivně neřešila, přestože mohla využít vládní program„ COVID-Nájemné“, jenž umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace. V tomto směru tak byl přístup žalobkyně velmi laxní a námitka nemravnosti je tak dle odvolacího soudu zcela nepřípadná. Žalovaná nemůže nést důsledky negativní ekonomické situace žalobkyně. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že výpověď byla v rozporu s dobrými mravy s ohledem na investice, které žalobkyně do nebytových prostor vložila, pak odvolací soudu uvádí, že tyto byly žalobkyni„ nahrazeny“ tím, že žalobkyně nebyla povinna hradit po dobu prvních 12 měsíců nájemné (viz čl. 5 předmětné nájemní smlouvy). Žalovaná přistoupila k výpovědi nájmu zcela oprávněně a v jejím jednání nelze spatřovat šikanózní výkon práva.

22. Závěrem pak odvolací soud dodává, že i kdyby bylo lze přihlédnout k zápočtu pokuty až do výše 158.000 Kč, jakož i případné škody tvrzené ve výši 400.000 Kč, pak by nedošlo ke snížení dluhu pod trojnásobek měsíčního nájemného a výpovědní důvod by byl i tak naplněn. Žalobkyně byla povinna v období leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021 uhradit nájemné celkem 1.100.000 Kč, i při zohlednění částky 558.000 Kč, by zůstalo k úhradě 542.000 Kč, což je částka odpovídající 4,9 násobku měsíčního nájemného. Další tvrzené plnění ve výši 220.000 Kč dne [datum] nemohlo z důvodů uvedených výše pod bodem [číslo] odůvodnění výši tohoto dluhu ovlivnit, neboť šlo o platbu za jiné období, než bylo pojato do výpovědi nájmu.

23. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích I. a II. o věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku V. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 7.744 Kč a sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 2.900 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z částky 6.400 Kč ve výši 1.344 Kč Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Rozsudek ze dne 14. 10. 2021 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 24. 5. 2022)

Výrok

I. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně užívala prostory o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna vyklidit prostory o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech soudního poplatku částku 5 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech soudního poplatku částku 5 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 18 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí soudu, že výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum] o pronájmu nebytových prostor o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce], není oprávněná a je neplatná, a to s odůvodněním, že žalobkyni byla dopisem ze dne [datum] doručena výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu nehrazení nájemného za dobu, za kterou takové nájemné objektivně hradit nemohla v důsledku vládních i faktických omezení spojených s pandemií Covid-19. Žalobkyně na tuto výpověď reagovala námitkami ze dne [datum] s tím, že s výpovědí nesouhlasí, když nemůže být v prodlení za situace, kdy jsou v prodlení vlastníci předmětné nemovitosti, kteří dosud nevyúčtovali zálohy na služby placené za rok 2019, když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku 14 000 Kč, kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši. Dále již ve svých námitkách žalobkyně uvedla, že s ohledem na pandemickou situaci a opatření s tím spojená považuje podanou výpověď za jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť důvodem výpovědi byla především snaha pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat předmětné prostory za jiným účelem, když v rozhodnou dobu již dávali beztak najevo, že nájemní smlouvu respektovat nebudou. Žalovaná ani její právní předchůdci na podané námitky nikterak nereagovali a žalobkyně se tudíž domáhá ochrany svých práv soudní cestou z důvodů uvedených v námitkách ohledně existence výpovědního důvodu a výkonu práva podáním výpovědi v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s podanou žalobou nesouhlasí a uplatňuje vzájemný návrh na vyklizení prostor o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. NP o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce]. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že považuje skutečnosti, jaká odvětví byla pandemií způsobenou onemocněním Covid-19 zasažena a v jaké míře, ve vztahu k povinnosti žalobkyně hradit nájemné, za zcela irelevantní. Povinnost žalobkyně hradit nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s onemocněním Covid-19 ani zrušena, ani nijak omezena nebo zmírněna. Naopak zák. č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání, v platném znění (dále jen„ zák. č. 210/2020 Sb.“) zcela jasně vymezil práva a povinnosti nájemců a pronajímatelů v souvislosti s dopady pandemie onemocnění Covid-19, přičemž omezení pro výpověď z nájmu bytu stanovil citovaný zákon pouze na tzv. ochrannou dobu, jež uplynula dne [datum]. Po uvedeném okamžiku již bylo možné ze strany žalované přistoupit k výpovědi z nájmu bez omezení, jelikož byla žalobkyně a ke dni podání vyjádření žalované stále je v prodlení s úhradou nájemného za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. i za období před ochrannou dobou, tak za období po ochranné době. Výpověď přitom byla žalobkyni doručena dne [datum], tj. až po uplynutí ochranné doby dle zák. č. 210/2020 Sb. Tvrzení, že žalobkyně„ objektivně“ nemohla nájemné hradit, považuje žalovaná za zcela účelové, jelikož ekonomická situace žalobkyně nemá vliv na její povinnost hradit nájemné a žalovaná nemůže nést důsledky případné negativní ekonomické situace žalobkyně. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že tvrzení, že žalobkyně se nemohla dostat do prodlení v důsledku toho, že sama žalovaná byla v prodlení s předložením vyúčtováním záloh za rok 2019, není pravdivé. Vyúčtování za služby za rok 2019 bylo žalobkyni předáno osobně právním předchůdcem žalované, [jméno] [příjmení] v březnu 2020. Každopádně skutečnost, zda toto vyúčtování žalovaná obdržela či nikoliv, je pro posouzení jejího prodlení právně nevýznamná se zřetelem k § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle kterého by prodlení žalobkyně s placením nájemného mohlo vylučovat pouze takové zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni nájemné hradit (např. prodlení s předáním prostor žalobkyni při zahájení nájmu). Žalovaná nesouhlasila s tím, že by výpověď nájemní smlouvy byla v rozporu s dobrými mravy. Uvedené tvrzení považovala za absurdní v situaci, kdy žalobkyně je více než 10 měsíců v prodlení s placením nájemného. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnout žalobu. Žalovaná zároveň ve svém vyjádření k žalobě podala vzájemný návrh na vyklizení pronajímaných prostor s odůvodněním, že žalobkyně nadále užívá předmětné prostory bez právního důvodu, jelikož nájemní smlouva, jejíž výpověď je předmětem tohoto řízení, byla žalovanou oprávněně vypovězena z důvodu nehrazení nájemného a služeb. K vyklizení prostor byla přitom žalobkyně vyzvána dopisem žalované ze dne [datum] doručeným žalobkyni stejného dne.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul z nájemní smlouvy ze dne [datum] ve spojení s informací o pozemku z nahlížení do katastru ze dne [datum], že žalobkyně a právní předchůdci žalované uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které byla žalobkyně oprávněna užívat nebytové prostory o velikosti 92 m2 v přízemním podlaží a prostory v 1. nadzemním podlaží o velikosti 346,49 m2, v budově [adresa] jež je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Jak soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení s výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum], že právní předchůdci žalované předmětnou nájemní smlouvu vypověděli z důvodu, že žalobkyně byla a k dnešnímu dni stále je v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby související s užíváním předmětných nebytových prostor za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. za 10 měsíců, když měsíční nájemné podle shora citované nájemní smlouvy činilo 110 000 Kč a zálohy na úhradu služeb související s užíváním předmětných nebytových prostor činily měsíčně 10 000 Kč. Podle článku 6.5. shora citované nájemní smlouvy je výpovědní doba 3 měsíční a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně. Jak soud zjistil z nesporných tvrzení účastníků, výpověď předmětné nájemní smlouvy byla žalobkyni doručena dne [datum]. Výpovědní doba začala běžet dne [datum] a skončila dne [datum]. Od [datum] užívá žalobkyně předmětné nebytové prostory neoprávněně bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalobkyně doposud dlužné nájemné ani zálohy na služby za měsíce únor, březen, duben a květen roku 2021 neuhradila, avšak předmětné nebytové prostory nadále užívá. Jak soud zjistil z námitek proti výpovědi ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem [anonymizováno] ze dne [datum] a č. [anonymizováno] ze dne [datum], žalobkyně podala proti výpovědi námitky, že z důvodu„ vládních a faktických omezení spojených s pandemií Covid-19“ nemohl dlužné platby uhradit, když se považuje za notorietu, že odvětví pohostinství a ubytovacích služeb, tj. podnikání žalobkyně patří k nejvíce zasaženým odvětvím. Jak soud dále zjistil z námitek proti výpovědi vznesených žalobkyní dne [datum], žalobkyně s výpovědí nesouhlasila i s odkazem na jí uváděnou skutečnost, že jí doposud vlastníci předmětné nemovitosti dosud nevyúčtovali zálohy na služby placené za rok 2019, když pouze na sankcích spojených s nevyúčtováním jsou vlastníci povinni uhradit žalobkyni částku 14 000 Kč, kterou žalobkyně započetla oproti svému závazku na úhradu dlužného nájemného a dále, že není postaveno najisto, kolik činila spotřeba služeb a zda tedy neexistuje další pohledávka žalobkyně, případně v jaké výši. Dále již ve svých námitkách odkazovala na shora uvedenou pandemickou situaci a opatření s tím spojená, pro která považovala výpověď za jednání v rozporu s dobrými mravy, když zastírá snahu pronajímatelů dosáhnout zrušení předmětné nájemní smlouvy z důvodu, aby mohli užívat předmětné prostory za jiným účelem. Jak soud zjistil z Podmínek programu COVID-Nájemné dostupných na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu: [webová adresa] [číslo], žalobkyně měla možnost využít vládní program„ COVID-Nájemné“, realizovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, jenž žalobkyni umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace od [datum]. Jak soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků řízení, žalovaná na námitky nereagovala. Jak soud zjistil ze shora citované nájemní smlouvy a shora citované výpovědi nájemní smlouvy, žalobkyně užívala předmětný nebytový prostor na základě nájemní smlouvy a právní předchůdci žalované nájemní smlouvu vypověděli žalobkyni z důvodu, že žalobkyně byla a doposud stále je v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby související s užíváním předmětných nebytových prostor za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021. Jak soud zjistil z čl. 6 shora citované nájemní smlouvy bylo sjednáno, že po skončení nájmu odevzdá žalobkyně žalované předmětné nebytové prostory ve stavu, v jakém je převzala s přihlédnutí k běžnému opotřebení a stavebním úpravám, jež byly se souhlasem žalované provedeny. Jak soud zjistil z výzvy k vyklizení ze dne [datum] ve spojení s doručenkou, žalobkyně uvedenou povinnost nesplnila, tudíž jí žalovaná doručila dne [datum] výzvu k vyklizení předmětných nebytových prostor. Žalobkyně i přes výzvu k vyklizení předmětné nebytové prostory nadále užívá
4. Soud se v první řadě zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, že je výpověď neplatná, když se v konkrétním případě jedná o žalobu na určení podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“). Naléhavý právní zájem přitom vyplývá přímo z právního předpisu, konkrétně z § 2314 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), jenž upravuje právo vypovídané strany žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, pokud vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byly doručeny námitky vypovídané strany, nevezme svou výpověď zpět, a to podáním žalobního návrhu u soudu do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od [datum]. V konkrétní věci byla nájemní smlouva uzavřena dne [datum], tj. za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., tj. nového občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 2231 odst. 1 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Podle odst. 2 cit. ust. výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Podle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle § 2302 odst. 1 poslední věty o. z. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2310 odst. 1 o. z. ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Podle odst. 2 cit. ust. výpovědní doba je tříměsíční. Podle § 2314 odst. 1 o. z. má vypovídaná strana právo po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Podle odst. 3 cit. ust. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, avšak vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Podle § 3 zák. č. 210/2020 Sb., pronajímatel nemůže v ochranné době nájem jednostranně ukončit pouze z důvodu, že je nájemce v prodlení s placením nájemného spojeným s užíváním prostoru sloužícího k podnikání, pokud prodlení nastalo a) v rozhodné době, a b) v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo provozování podnikatelské činnosti.“ Rozhodnou dobou se podle § 1 odst. 3) cit. zák. rozumí doba ode dne [datum] do [datum] („ rozhodná doba“). Ochrannou dobou se podle § 1 odst. 4) cit. zák. rozumí doba ode dne nabytí účinnosti zákona do dne [datum] („ ochranná doba“).
5. Soud má za to, že v konkrétním případě byla dána žalobkyni výpověď zcela v souladu s právními předpisy citovanými shora, je tudíž platná. Pokud šlo o skutečnost, že některá odvětví byla pandemií způsobenou onemocněním Covid-19 zasažena a v jakém rozsahu, je v dané věci zcela irelevantní, když povinnost žalobkyně hradit dlužné nájemné nebyla žádným vládním opatřením vydaným v souvislosti s onemocněním Covid-19 zrušena ani omezena nebo zmírněna. Shora citovaný zák. č. 210/2020 Sb., zcela jasně vymezil práva a povinnosti nájemců a pronajímatelů v souvislosti s dopady pandemie onemocnění Covid-19, a také důsledky případného neplacení nájemného a dalších plateb souvisejících s užíváním pronajatých prostor v jasně ohraničeném časovém období. Jediným důsledkem vyplývajícím ze zák. č. 210/2020 Sb. při prodlení s placením nájemného v rozhodné době tedy je, že pronajímatel nemůže v ochranné době nájem z důvodu prodlení s placením nájemného vypovědět. Po uplynutí ochranné doby však již bylo možné nájem z důvodu prodlení s placením nájemného (včetně nájemného za rozhodnou dobu) vypovědět bez omezení. V řízení bylo zjištěno provedeným dokazováním, že žalobkyně je v prodlení s dlužnými platbami nájemného za měsíce leden, březen, duben, květen, červen, srpen, říjen, listopad a prosinec 2020 a za leden 2021, tj. jak za období před rozhodnou dobou, tak i po ní. Výpověď nájemní smlouvy byla žalobkyni doručena řádně dne [datum], tj. po uplynutí ochranné doby v souladu se zák. č. 210/2020 Sb. Soud hodnotil tvrzení žalobkyně, že nemohla dlužné platby hradit, za zcela účelové, když její ekonomická situace nemá vliv na její povinnost hradit dohodnuté nájemné a služby, zároveň žalovaná nemůže nést důsledky negativní ekonomické situace žalobkyně. Žalobkyně navíc mohla využít vládní program„ COVID-Nájemné“, realizovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, jenž žalobkyni umožňoval čerpat na placení nájemného a služeb dotace, a to již od [datum]. Žalobkyně uvedenou možnost nevyužila a nájemné a náklady na služby nehradila, tudíž je s hrazením nájemného a nákladů na služby v prodlení. Pokud šlo o tvrzení žalobkyně, že se nemohla dostat do prodlení s dlužnými platbami, neboť jí nebylo právními předchůdci žalované doručeno vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok 2019, pak vycházel soud z § 1968 o. z., podle kterého dlužník, jenž svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Prodlení žalobkyně by mohlo vylučovat zásadní prodlení žalované, které by objektivně znemožňovalo žalobkyni dlužné platby hradit nebo v důsledku kterého by žalobkyně takovou povinnost neměla, např. prodlení žalované s předáním předmětných nebytových prostor žalobkyni při zahájení nájmu. I kdyby žalobkyně vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor za rok 2019 neobdržela, nejde o skutečnost, jež znemožnila žalobkyni hradit nájemné nebo zálohy na služby spojené s užíváním předmětných nebytových prostor v souladu s nájemní smlouvou. Pokud šlo o tvrzení žalobkyně, že výpověď jí daná je v rozporu s dobrými mravy, pak má soud za to, že jde pouze o účelové tvrzení, když naopak žalobkyně je více než 10 měsíců v prodlení s placením nájemného a záloh na služby, a to za situace, kdy se aktivně nesnaží existující situaci řešit, což naopak přispívá k dojmu, že je to žalobkyně, kdo se dlouhou dobu chová v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně svá tvrzení navíc řádně neprokázala. Soud má za to, že námitky žalobkyně proti výpovědi a návrh na přezkum výpovědi předmětné nájemní smlouvy jsou ryze účelové, nepodložené řádnými důkazy.
6. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním a právnímu hodnocení soud rozhodl ve věci výrokem I. tak, že žalobu žalobkyně zamítl.
7. Pokud šlo o vzájemný návrh žalované, pak této zcela vyhověl výrokem II. tohoto rozsudku.
8. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 5 000 Kč rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle položky 4 bodu 1 písm. a) přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když žalobkyně nebyla kvůli rozhodování zdejšího soudu o místní nepříslušnosti vyzvána po podání žaloby.
9. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ze vzájemného návrhu rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku, a to podle položky 4 bodu 1 písm. a) přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 552 Kč. Uvedené náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za jeden úkon, tj. 10 000 Kč za čtyři úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání soudu), dále čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 200 Kč, tj. 2 352 Kč podle § 137 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací