Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 250 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 500 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 154 679 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 250 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 000 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o zápůjčce. K této smlouvě o zápůjčce byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen dne [datum] dodatek č. [hodnota]. Spolu se smlouvou o zápůjčce došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce. Zastavená pohledávka spočívala v pohledávce žalované vůči společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba].“). Na základě smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalované částku 1 500 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit spolu s dohodnutým fixním úrokem ve výši 250 000 Kč, a to do [datum]. Na základě dodatku č. [hodnota] došlo ke změně splatnosti do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala vyjádřením ze dne [datum], ve kterém mj. uvedla, že „bylo v průběhu obchodního vztahu jak ústně, tak formou dodatků s paní [jméno FO] (žalobkyně) sepsáno a dohodnuto, že finance, které společně poskytovali na konkrétní případ, kdy se jedná o klienta p. [jméno FO] (s největší pravděpodobností se jedná o společnost [právnická osoba].), budou vyplacené z vymožení.“.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je předčasná, když částka se nestala ještě splatnou. Splatnost zápůjčky byla stanovena dohodou stran na vymožení finančního plnění od společnosti [právnická osoba]. Za tímto účelem je i ve smlouvě o zápůjčce označen dlužník společnost [právnická osoba]. K tomu sloužilo i zajištění – zastavená pohledávka. Ve smlouvě o zápůjčce figurují 3 subjekty, věřitel – žalobkyně, žalovaná – klient, dlužník – společnost [právnická osoba]. Z čl. 4. 2 smlouvy o zápůjčce vyplývá, že se předpokládá platba dlužníka. Splatnost pohledávky tak byla vázána právě na plnění společnosti [právnická osoba]. Z následujícího bodu pak vyplývá, že platba je zaplacena v den odeslání z účtu dlužníka. K tomu dále žalovaná uvedla, že společnost [právnická osoba]. měla žalované její pohledávku plnit v krátkém časovém úseku po uzavření smlouvy o zápůjčce. Tedy se nepočítalo s tím, že splatnost nenastane. Nyní se však vede spor mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. u Obvodního soudu pro [adresa] kvůli vymožení pohledávky, která je odkládací podmínkou pro splatnost předmětné pohledávky.
3. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uhradila částku 1 500 000 Kč společně s dohodnutým fixním úrokem ve výši 250 000 Kč.
4. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uznala, že byla dne [datum] mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 1 500 000 Kč.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou a je podepsána žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně je ve smlouvě označena jako věřitel a žalovaná jako klient, ve smlouvě je pak jako dlužník označena společnost [právnická osoba]., za kterou má žalovaná pohledávku ve výši 2 800 000 Kč. V čl. 1.1 je uvedeno, že na základě této smlouvy se věřitel zavazuje poskytnout klientovi finanční prostředky a klient se zavazuje finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok (dále jen „zápůjčka“). V čl. 2.1 je uvedeno, že věřitel poskytne klientovi zápůjčku ve výši 1 500 000 Kč (dále jen „jistina“). V čl. 2. 2 je uvedeno, že peněžní prostředky budou poskytnuty do 2 dnů od podpisu této smlouvy na číslo účtu klienta [č. účtu]. V čl. 2.3 je uvedeno, že klient se zavazuje věřiteli zápůjčku vrátit v den splatnosti spolu s dohodnutým fixním úrokem, který je po celou dobu trvání této Smlouvy sjednán v jednorázové výši 250 000 Kč. Zápůjčka je poskytnuta bez určení. V čl. 4. 1 je uvedeno, že klient se zavazuje věřiteli vrátit vyčerpanou jistinu jednorázově, a to za 6 měsíců počítaných ode dne připsaná poskytnuté částky na účet klienta. V čl. 4. 4 je uvedeno, že klient bere na vědomí, že je jeho povinností hradit své závazky z této Smlouvy výhradně prostřednictvím bezhotovostního převodu, a nikoliv jiným způsobem. V čl. 4. 5 je uvedeno, že klient je oprávněn splatit zápůjčku nebo jakoukoli její část i v dřívějším termínu, kdy se poměrně snižují úroky dohodnuté v této smlouvě. V čl. 7. 8 je uvedeno, že tuto smlouvu lze měnit nebo doplňovat pouze písemně se souhlasem věřitele a klienta.
6. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto dodatkem č. [hodnota] se mění splatnost celé jistiny na den [datum]. V ostatním zůstává smlouva nedotčena. Dodatek byl uzavřen žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jako klientem a je podepsán žalobkyní a žalovanou.
7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena žalobkyní jakožto zástavním věřitelem a žalovanou jakožto zástavcem, smlouva je podepsána žalobkyní a žalovanou. Dle smlouvy se pohledávkou rozumí pohledávka zástavce za společností [právnická osoba]., za kterým má pohledávku ve výši 2 800 000 Kč. Pro účely této smlouvy je pak dále uvedeno v čl. 1, že „ÚS“ se pro účely této Smlouvy rozumí smlouva o zápůjčce mezi zástavním věřitelem a zástavcem, na základě které byla zástavci poskytnuta částka 1 500 000 Kč. V čl. 2. 1 je uvedeno, že smluvní strany prohlašují, že mezi zástavcem a zástavním věřitelem byla uzavřena ÚS, na základě které byla zástavním věřitelem zástavci poskytnuta zápůjčka ve výši 1 500 000 Kč. V čl. 4. 1 je uvedeno, že zástavce prohlašuje, že za účelem zajištění uhrazení jistiny ve výši 1 500 000 Kč poskytnuté zástavním věřitelem vyplývající z ÚS zástavce, zastavuje ve prospěch zástavního věřitele pohledávku a zřizuje tím zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele k pohledávce. V čl. 4. 3 je uvedeno, že dle dohody smluvních stran se zástavní právo k pohledávce zřizuje za účelem zajištění uhrazení částky ve výši 1 500 000 Kč.
8. Z potvrzení o platbě z [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] odeslala na účet žalované č. [č. účtu] částku 1 500 000 Kč. V poznámce pro příjemce uvedla: výplata dle smlouvy o zápůjčce p. [jméno FO].
9. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:
10. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
12. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.
13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o zápůjčce ze dne [datum] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], kdy se jedná o smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z. Smlouva o zápůjčce vyžaduje, aby zapůjčitel vydlužiteli věc přenechal. Teprve přenecháním věci vzniká smlouva o zápůjčce, neboť jde o reálný kontrakt. Bez přenechání věci by smlouva o zápůjčce vůbec nevznikla. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalované částku 1 500 000 Kč, ostatně toto ani nijak žalovaná nesporovala (potvrzení o platbě z [právnická osoba]). Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] má pak soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření této smlouvy, což stvrdily svými podpisy. Jiná osoba nebyla účastníkem této smlouvy. Toliko tedy žalobkyně a žalovaná projevily vůli mezi sebou zřídit závazek a řídit se obsahem této smlouvy (§ 1724 odst. 1 o. z.). Ze smlouvy o zápůjčce pak ani nevyplývají žádná vzájemná práva a povinnosti mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní. To se nijak ani nezměnilo v souvislosti s uzavřením dodatku č. [hodnota], když tímto dodatkem bylo toliko ujednáno, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do [datum]. V dané věci nemůže obstát argumentace žalované, že ještě nenastala splatnost pohledávky, která měla být vázána na odkládací podmínku, když ani tato odkládací podmínka ze smlouvy o zápůjčce ani jejího dodatku nevyplývá. V řízení ani nebylo prokázáno, že splatnost zápůjčky byla stanovena dohodou stran na vymožení finančního plnění od společnosti [právnická osoba]., když ze smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku vyplývá jednoznačně splatnost a současně dle čl. 2. 3 věta druhá smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že zápůjčka je poskytnuta bez určení. Tento závěr lze i podpořit smlouvou o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne [datum], když z čl. 1 bod 4 a čl. 2. 1 vyplývá, že na základě smlouvy o zápůjčce byla žalované (zástavci) poskytnuta částka 1 500 000 Kč. Obrana žalované, že formou dodatků se žalobkyní bylo sepsáno, že finance, které společně poskytovaly na konkrétní případ, kdy se jedná o klienta HUMR, budou vyplacené z vymožení, nebyla prokázána, naopak v řízení bylo prokázáno, že dodatkem byla měněna toliko splatnost, a to na konkrétní datum [datum], jinak v ostatním zůstala smlouva o zápůjčce nezměněna. K tomu soud dále doplňuje, že jiný dodatek ke smlouvě nebyl k důkazu navržen, natož předložen. Argumentace žalované o dotváření výkladu smlouvy s tím, že ve smlouvě nedopatřením chybí jedno slovo, popřípadě celé jedno ujednání, je nesprávná, když ze smlouvy jednoznačně vyplývá splatnost zápůjčky. Ostatně, kdyby došlo k nějaké nesprávnosti ve smlouvě o zápůjčce, byla by jistě napravena dodatkem č. [hodnota], což se však nestalo, když žalobkyně i žalovaná shodně v dodatku č. [hodnota] prohlásily, že v ostatním zůstává smlouva o zápůjčce nedotčena. Na daném ani nemůže ničeho změnit, že ve smlouvě o zápůjčce v bodě 4. 2 bylo ujednáno, že platba je zaplacena v den odeslání z účtu dlužníka, kterým byla ve smlouvě o zápůjčce označena společnost [právnická osoba]., neboť ničeho nevylučuje, aby za jiného plnila 3. osoba. K tomu soud uvádí, že nelze vyloučit, aby se smluvní strany dohodly např., […] že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005). Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit, aby za žalovanou plnila 3. osoba, když tímto je toliko vyjádřeno, že v případě, že na dluh žalované bude plnit společnost [právnická osoba]., nedojde k bezdůvodnému obohacení ze strany žalobkyně. Nicméně v případě, že nebude takto plněno, stíhá dluh toliko žalovanou, neboť ona je účastníkem této smlouvy, které byla poskytnuta zápůjčka a zavázala se tuto zápůjčku vrátit. Ostatně pak v bodě 1. 1 smlouvy o zápůjčce je uvedeno, že na základě této smlouvy a za podmínek v ní stanových se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky a žalovaná se zavazuje finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky, z daného tak jednoznačně vyplývá, že ze smlouvy je zavázána toliko žalovaná, kdy toto je podpořeno i čl. 4. 5 smlouvy o zápůjčce, kde je uvedeno, že žalovaná je oprávněna splatit zápůjčku nebo jakoukoli její část i v dřívějším termínu, kdy se poměrně snižují úroky dohodnuté v této smlouvě. Na této skutečnosti ničeho ani nemění to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne [datum], když realizace zástavního práva ve smyslu ustanovení § 1359 odst. 1 a násl. o. z. je právem, nikoliv povinností věřitele; věřiteli nadále zůstává otevřena cesta domoci se uspokojení své pohledávky skrze nalézací a posléze i vykonávací civilní řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2021).
14. K samotné tvrzené podmínce pak soud nad rámec shora uvedeného dále uvádí, že podmínku lze v právním jednání sjednat, resp. pojmout do obsahu právního jednání v zásadě vždy, pokud to však zákon nezakazuje. Soudní praxe dovodila, že na podmínku nelze vázat podstatnou náležitost právního vztahu, kterou je sjednání doby trvání jako v daném případě – např. soudní praxe nepřipustila ujednání, podle kterého byla doba užívání zapůjčené věci (u smlouvy o výpůjčce) vázána na nejistou událost. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 35/2011). Nicméně soud znovu zdůrazňuje, že v daném případě soud neshledal, že byla vůbec sjednána odkládací podmínka.
15. Soud se dále zabýval sjednaným smluvním úrokem a výší smluveného úroku v jednorázové výši 250 000 Kč. Sjednání smluvního úroku u zápůjčky připouští ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. Soud pak ani neshledal ve výši sjednaného úroku rozpor s dobrými mravy. Při tomto posouzení postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z. Soud v daném případě uzavřel, že v případě uzavření smlouvy o zápůjčce ani jedna ze stran nevystupovala jako slabší strana, když podnikatelé vystupovali v rovném postavení, ostatně žalovaná ani v řízení netvrdila, že by v rámci smlouvy vystupovala jako slabší strana. K tomu soud dále uvádí, že k výši úroku se vyjádřil např. Vrchní soud v Olomouci, ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2015, č. j. 12 VSOL 71/2015-45, ve kterém soud uvedl, že již opakovaně ve své předešlé rozhodovací činnosti zaujal názor, že považuje za přiměřenou sazbu ročního úvěru ve výši 40 % ročně (viz např. Vrchní soud v Olomouci sp. zn. 36 ICm 9/2010, 12 VSOL 53/2011, KSOS 36 INS 8249/2009). Soud k tomu uvádí, že v daném případě po zohlednění dodatku roční úroková sazba činila 16,66 %, kdy soud má při zohlednění poskytnuté částky ve výši 1 500 000 Kč a doby trvání zápůjčky v délce 12 měsíců za přiměřený smluvní úrok v jednorázové výši 250 000 Kč. Soud by ke stejnému závěru dospěl i v případě, kdyby nebyl sjednán dodatek, neboť v takovém případě by činila roční úroková sazba 33,33 %.
16. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala od [datum], když zápůjčku včetně smluvního úroku měla vrátit do [datum]. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Soud pak k důkazu neprovedl výslech [jméno FO] pro nadbytečnost, když tento se měl vyjádřit k samotné splatnosti zápůjčky, neboť samotná splatnost jednoznačně vyplývá ze smlouvy o zápůjčce a dodatku č. [hodnota]. Soud pak dále neprovedl k důkazu emailovou korespondenci, na kterou žalovaná odkazovala ve svém vyjádření k žalobě, když tato ani k výzvě soudu při jednání nebyla předložena a žalovaná ani při jednání neuvedla, že tuto emailovou korespondenci soudu napříště doloží. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila tuto emailovou korespondenci a je zároveň zřejmé, že touto emailovou korespondencí disponuje, soud vyšel z toto, že se sama žalovaná rozhodla emailovou korespondenci nepředložit v rámci její procesní taktiky. Soud však k takovému chování žalované přihlédl, když má takové chování žalované jako účelové, což samo o sobě je důvodem pro menší věrohodnost tvrzení té strany, která se rozhodla zastírat pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.
18. Soud tak na základě shora uvedeného žalobě zcela vyhověl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 154 679 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 75 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 000 Kč sestávající z částky 14 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 7 150 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 850 Kč ve výši 13 828,50 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
20. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.