Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 326,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 219,60 Kč, s úrokem 23,99 % ročně z částky 45 530,70 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 45 530,70 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 46 326,70 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] uzavřela dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen „obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen „Ceník“). Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byla žalovaná dle obchodních podmínek povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 45 530,70 Kč, z částky ve výši 4 219,60 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 796 Kč sestávající z poplatků dle výpisu, a to konkrétně z částek, které zahrnují poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu a za správu karty. Poplatky byly účtovány dle Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby s účinností dnem [datum], a to konkrétně dle těchto ustanovení: poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 499 Kč vyplývá z čl. 8.1. Ostatní služby, bod 6. poplatek za správu karty ve výši 99 Kč měsíčně vyplývá z čl. 5.
2. Kreditní karty, bod 1.1. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně. z částky 45 530,70 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 530,70 Kč od [datum] do zaplacení. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně následně žalované zaslala předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).[právnická osoba] této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem [Anonymizováno]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 14 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 17 citovaného nařízení). Právem rozhodným je dle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, české právo.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla kladné vyhodnocení úvěruschopnosti žalované na základě informací, které jí žalovaná sama poskytla v žádosti o úvěr, ověřila osobní údaje žalované proti informacím z klientových dokladů, údaje o finanční situaci žalované z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (BRKI/NRKI, SOLUS). Před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty [právnická osoba] Č. [Anonymizováno] žalovaná deklarovala, že její čistý příjem činí 105 000 Kč měsíčně, že je bezdětná, svobodná, žije v pronájmu a její měsíční splátky na jiné úvěry činí částku 12 000 Kč (důkaz: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [právnická osoba] č. [hodnota]).7. Banka uzavřela následně se žalovanou dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota], která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byla žalovaná dle obchodních podmínek povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalované. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky (důkaz: návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [právnická osoba] č. [hodnota], oznámení o akceptaci návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty, ceník a obchodní podmínky, výpis z účtu z kreditní karty, prohlášení o okamžité splatnosti dluhu).8. Ze souhrnného výpisu z účtu ke kreditní kartě bylo zjištěno, že konečný dluh žalované činil 50 546,30 Kč, který se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce 45 530,70 Kč, z částky 4 219,60 Kč sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku a z částky 796 Kč sestávající se z poplatků. Žalovaná částka ve výši 796 Kč se konkrétně skládá z poplatků naúčtovaných dle výpisu z účtu, a to z částek, které zahrnují poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu a za správu karty. Poplatky byly účtovány dle Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby s účinností dnem [datum], a to konkrétně dle těchto ustanovení: poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 499 Kč vyplývá z čl. 8.1. Ostatní služby, bod 6, poplatek za správu karty ve výši 99 Kč měsíčně vyplývá z čl. 5.2. Kreditní karty, bod 1.1 (důkaz: ceník banky).9. Z okamžité splatnosti kreditní karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka vyzvala žalovanou k uhrazení celkové částky 50 546,30 Kč.10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila na společnost [právnická osoba] a.s. mj. pohledávku za žalovanou ve výši 45 530,70 Kč s příslušenstvím.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2024/09 ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a.s. postoupila na žalobkyni mj. pohledávku za žalovanou ve výši 45 530,70 Kč s příslušenstvím.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalované, že novým věřitel pohledávky ve výši 45 530,70 Kč s příslušenstvím se stala společnost [právnická osoba] a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek.13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a.s. oznámila žalované, že novým věřitel pohledávky ve výši 45 530,70 Kč s příslušenstvím se stala žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek, Anonymizováno14. Z předžalobní výzvy včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru /dále jen „z. s. ú“). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).20. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.21. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.22. Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).23. Jde-li o posouzení otázky, zda předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (§ 86 odst. 1 věta první zákona o ochraně spotřebitele), a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V daném řízení právní předchůdce žalobkyně zcela řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když vyšel toliko z prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích, nicméně žalovaná byla poměrně po dlouhou dobu schopna řádně a včas splácet kreditní kartu, když tato byla vystavena na základě smlouvy u zavřené s právní předchůdkyní již dne [datum]. V řízení pak ani žalovaná netvrdila, že by nebyla schopna daný úvěr splácet, tedy v řízení nebylo nijak ze strany žalované zpochybněno, že daný úvěr nebyla schopna splatit. Soud tak žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků, neboť nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření.25. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.26. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.27. Žalovaná nesplácela řádně a včas daný úvěr, když následně právní předchůdce žalobkyně zesplatnil celý úvěr a žalovanou vyzval k úhradě celého dluhu. Soud dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru (viz výše). Úrok byl sjednán v přiměřené výši odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.28. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalovanou částku, neboť se k tomu platně smluvně zavázala a v řízení netvrdila, že by žalovanou částku uhradila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení ve výši 14 305 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 854 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 326,70 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 290 Kč ve výši 2 160,90 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s .ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.