11 C 135/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27. 6. 2025 domáhala na žalované zveřejnění odpovědi uvedené ve výroku I tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně uvedla, že je společností zapsanou v obchodním rejstříku od [datum] a od této doby podniká v ČR i zahraničí zejména v oblasti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Je držitelem oprávnění od [právnická osoba] k výrobě i opravám [Anonymizováno] techniky a povolení pro obchodování s [Anonymizováno] [Anonymizováno] vydaným [právnická osoba]. Navíc je také držitelem osvědčení vydaným [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně se dále účastní veřejných zakázek vyhlašovaných [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba] a je dodavatelem uvedeného ministerstva. Žalovaná je společností zapsanou v obchodním rejstříku a je vydavatelem zpravodajské portálu [Anonymizováno].

3. Dne [datum] byl na webu [Anonymizováno] autorem [jméno FO] publikován článek nazvaný „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ (dále jen „článek 1“). Žalobkyně je výhradní dodavatel [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba]. Autor článku 1 [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku].

4. Článek 1 zasahuje do dobré pověsti žalobkyně, když platí, že dobrá pověst právnické osoby je v souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva přepokládána. Nepravdivé tvrzení žalované, že [Anonymizováno] chce nakoupit [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nepochybně zasahuje do práv chráněných ustanovením § 81 a násl o. z. Vhledem ke skutečnosti, že článek 1 hovoří o výhradním dovozci [Anonymizováno] [Anonymizováno] do ČR, firmě [právnická osoba], která je výhradním zástupcem těchto vozů pro ČR, je žalobkyně přesvědčena, že došlo k zásahu do její dobré pověsti. Žalobkyně zásadně nesouhlasí s veřejným šířením nepravdivých informací o jejím podnikání či podnikání jejích partnerů, jelikož tyto informace jsou schopny poškodit její důvěryhodnost a způsobit újmu.

5. Dne 11. 6. 2025 žalobkyně u žalované uplatnila právo na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tiskový zákon“) a požádala žalovanou jako vydavatele, aby na zpravodajském portálu [Anonymizováno] v rubrice [Anonymizováno] uveřejnila do 8 dnů ode dne doručení této žádosti shora uvedenou odpověď. Dne 17. 6. 2025 žalovaná zaslala svoji reakci na uplatnění práva na odpověď, když ve shrnutí uvedla, že se nedomnívá, že by bylo nezbytné vyhovět žádosti žalobkyně. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zveřejnění odpovědi uvedené ve výroku I tohoto rozsudku6. Další žalobou došlou soudu dne 18. 7. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zveřejnění odpovědí uvedených ve výroku II až V tohoto rozsudku.7. Po uvedení stejných informací ke své osobě a k osobě žalované žalobkyně uvedla, že dne [datum] byl na webu [Anonymizováno] autorem [jméno FO] publikován článek nazvaný „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ (dále jen „článek 2“). Následně byl dne [datum] na stejném webu a stejným autorem publikován článek nazvaný „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „článek 3“).8. Autor sděluje veřejnosti v článku 2, že „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v článku 3 sděluje veřejnosti, že „[podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno] [podstatný obsah článku] [Anonymizováno], podstatný obsah článku9. Články 2 a 3 zasahují do dobré pověsti žalobkyně, když platí, že dobrá pověst právnické osoby je v souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva přepokládána. Výše uvedená nepravdivá tvrzení a srovnávání mají vyvolat dojem, že se má jednat o předraženou zakázku pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], což se jistě negativně dotýká dobré pověstí žalobkyně, která je exklusivním zástupcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] vozidle [Anonymizováno] pro ČR. Žalobkyně zásadně nesouhlasí s veřejným šířením nepravdivých informací o jejím podnikání či podnikání jejích partnerů, jelikož tyto informace jsou schopny poškodit její důvěryhodnost a způsobit újmu.10. Dne 26. 6. 2025 žalobkyně u žalované uplatnila právo na odpověď podle § 10 tiskového zákona a požádala žalovanou jako vydavatele, aby k článkům 2 a 3 uveřejnila na zpravodajském portálu [Anonymizováno] v rubrice [Anonymizováno] do 8 dnů ode dne doručení žádosti shora uvedené odpovědi. Dne 3. 7. 2025 žalovaná zaslala svoji reakci na uplatnění práva na odpověď, když ve shrnutí uvedla, že se nedomnívá, že by bylo nezbytné vyhovět žádosti žalobkyně. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zveřejnění odpovědí uvedených ve výroku II až V tohoto rozsudku. Řízení o této žalobě bylo původně vedeno pod sp. zn. 28 C 131/2025.11. Usnesením ze dne 3. 10. 2025, č. j. 11 C 135/2025-22, byly obě uvedené věci spojeny ke společnému řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 11 C 135/2025.12. Žalovaná žalobami uplatněné nároky neuznala a navrhla zamítnutí žalob. Žalovaná učinila nesporným, že je redakčně odpovědnou osobou za obsah publikovaný v rámci služby [Anonymizováno] a že ve shora uvedených dnech došlo ke zveřejnění článků 1, 2 a 3. Dále pak uvedla, že se žalobkyní před podáním žalob opakovaně komunikovala s tím, že žalované články, které shrnují aktuální dění a popisují veřejné téma čerpání prostředků z [Anonymizováno] rozpočtu, zejména ve vztahu ke krokům ministerstva [Anonymizováno] po nedávném jednání na půdě sněmovního výboru, je nezbytné vnímat v jejich celkovém vyznění a nikoli za izolace z kontextu vytržených fragmentů. Žalobkyně byla přitom v žalovaných článcích zmíněna pouze okrajově jako jeden z plánovaných spoludodavatelů. Žalovaná proto objasnila žalobkyni, že pro odpověď v těchto případech není důvod, protože do práv žalobkyně zasaženo nebylo a formulace jí požadovaných odpovědí by ani úlohu tiskové odpovědi neplnily, protože jsou obecné a nic nekonkretizují. Zároveň ale žalovaná nabídla žalobkyni, aby obecně formulované návrhy požadovaných odpovědí upřesnila, a poskytla tak žalované své kompletní vyjádření, které žalovaná v rámci vstřícného přístupu nabídla publikovat. Toho žalobkyně nevyužila.13. Žalovaná je přesvědčena, že žalované články neobsahují žádné nepravdivé skutkové tvrzení, ani excesivní hodnotící soudy směřující vůči žalobkyni, které by zakládaly odpovědnost žalované za případný zásah do práv žalobkyně. Žalobkyně se plete, pokud institut tiskové odpovědi ve své žalobě interpretuje jako obecnou povinnost žalované strpět zásah do její redakční nezávislosti, resp. jako obecnou povinnost, podle které žalovaná musí bez dalšího publikovat vše, co si žalobkyně žádá. Právo na odpověď upravené v § 10 a násl. tiskového zákona se přitom týká pouze sdělení obsahujících skutková tvrzení schopná dotknout se cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby. Vedle toho je zákonem na uplatněnou odpověď kladeno mnoho formálních požadavků ve smyslu formulace navržené odpovědi (která se musí omezit pouze na konkrétní skutková tvrzení a ty uvádět dostatečným způsobem na pravou míru či je řádně doplňovat a zpřesňovat). Navržená odpověď nesmí být obecná či reagovat na skutečnosti v obsahu neuvedené. Nepatřičná formulace navržené odpovědi způsobuje vadu, pro kterou navržená odpověď nemůže jako „obsahově mimochodná“ dosáhnout zamýšleného účinku, a nemůže být tedy ani přiznána, protože nevyhovuje obsahovým zákonným požadavkům; odpověď nesmí být zavádějící nebo zastírat pravdu (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 22 Co 107/2023-75). Žalobkyně tedy nemůže požadovat tzv. tiskovou odpověď v případech, kdy není hovořeno o žalobkyni, ale kdy je informováno o sporných krocích ministerstva [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to mimo jiné i za využití pohledu politické reprezentace (zejména opozice). Žalobkyně stejně tak nemůže požadovat tzv. tiskovou odpověď, která je obecného charakteru a nepřináší žádné uvedení věci na pravou míru či její konkretizaci a upřesnění (byť je žalovaná přesvědčena, že v tomto případně ani není potřeba cokoli na pravou míru uvádět či upřesňovat a konkretizovat; důvody zde nejsou). Tisková odpověď nemůže být pouhým obecným výkřikem typu „to není pravda, je to jinak“. Tisková odpověď musí konkrétně uvádět, co a jak je jinak. Žalobkyně se snaží vyvolat dojem, že když je v dodávce daného [Anonymizováno] vybavení zapojena, jakákoli kritika takové zakázky na straně ministerstva [Anonymizováno] je také kritikou žalobkyně. To je ale poněkud přecitlivělý postoj, neboť v žalovaných článcích není uvedeno, že by žalobkyně či jakýkoli její partner dělali cokoli špatně, nebo že by něco předražovali apod. Žalované články naopak uvádějí, že nově se žalobkyně na dané zakázce podílí jen částečně, jako jeden ze spoludodavatelů vedle [Anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen „VTÚ“). Články hodnotí postup ministerstva [Anonymizováno], které se rozhodlo zakázku realizovat tímto způsobem a za akceptace ceny, kterou tím dosáhlo. Články nehodnotí kroky žalobkyně ani VTÚ, ale kroky reprezentace českého státu, které dosahují jiných výsledků než například vyjednávání [Anonymizováno] reprezentace.14. Dále žalovaná namítla, že žalobní argumenty jsou stejně jako formulace požadovaných odpovědí uvedeny zcela obecně. Pokud žalobkyně zmiňuje, že žalované články ve vztahu k vozidlům zpochybňují i jejich kvalitu a zároveň potřebu jejich pořízení ze strany [Anonymizováno] ČR, jedná se o argumenty, které nejsou pro požadovanou odpověď relevantní, neboť ta ve svém návrhu na tyto prvky nijak nereaguje, když se zabývá pouze tím, jestli může být porovnávána cena české a [Anonymizováno] zakázky. Žalovaná se navíc v žalovaných článcích ničeho takového nedopouští. Pokud žalobkyně odkazuje na 51. schůzi Výboru pro [Anonymizováno] Poslanecké sněmovny, pak jenom odkazuje na to, že zástupci ministerstva [Anonymizováno] a [Anonymizováno] učinili projevy o tom, že zakázka je zcela v pořádku. To však není žádným důkazem, když žalované články nijak nezpochybňují, že by si [Anonymizováno] za danou zakázkou stála. Právě proto žalované články vznikly a mají své opodstatnění, protože ministerstvo [Anonymizováno] a [Anonymizováno] danou zakázku hájí jako neprosto [Anonymizováno], ale z jiných kruhů dochází k pochybám ohledně ceny a realizace. Články naplňují podstatu veřejné kontroly vládních kroků. Pro úplnost je pak dle žalované nutno dodat, že o žalobkyni se na dané schůzi nijak nemluvilo (vyjma pár zmínek o tom, že je spoludodavatelem). Daná schůze tedy ve prospěch žalobkyně přímo nehovoří, stejně jako o ní přímo nehovoří ani žalované články. Žalobkyně pouze mylně dovozuje, že se vše točí okolo ní.15. Dále žalovaná uvedla, že disponuje e-mailovou komunikací ze strany žalobkyně, respektive na ni napojených obchodních subjektů (konkrétně [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno]), ve které je doslova tlumočeno vyjádření ředitele společnosti, který uvádí, že: „[právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno].“ Sami výrobci daných vozidel tedy netvrdí, že dané zakázky nelze porovnávat. Naopak sami porovnání připouští s tím, že rozdíl v ceně je způsoben realizací zakázky ze strany českého ministerstva jako zakázky samostatné, kvůli které musí být speciálně spuštěny výrobní procesy. Výrobce vozidel připouští, že kdyby se obě zakázky realizovaly ve stejné době, byla by cena vozidel na české i [Anonymizováno] straně stejná. Z tohoto pohledu žalobkyní formulovaná odpověď neodpovídá, když tvrdí, že k porovnávání vůbec dojít nemůže.16. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně nikterak neupřesnila a neobjasnila, v čem ji žalované články poškozují, když se jí netýkají a zmiňuji jej pouze okrajově. Tvrzení ze žalovaných článků, které lze zjednodušit na „ministerstvo [Anonymizováno] čelí kritice, že neumí nakoupit vozidla [Anonymizováno] stejně dobře jako [Anonymizováno],“ nikterak nepoškozuje vozidla [Anonymizováno], ani jejich výrobce či dodavatele (žalobkyni). Nikterak žalobkyni ani nekritizuje, neboť hodnotí toliko kroky ministerstva a nikoho jiného, byť ta si o sobě může myslet, že je pověstným potrefeným. Žalobkyně se snaží vyvolat mylný dojem, že když je v dodávce daného [Anonymizováno] vybavení zapojena, jakákoli kritika takové zakázky na straně ministerstva [Anonymizováno] je také kritikou žalobkyně, ačkoli žádná taková kritika v žalovaných článcích obsažena není. Kdyby šlo žalované o poškození dobré pověsti žalobkyně, tak v žalovaných článcích nepoužije např. tuto citaci [Anonymizováno] [Anonymizováno] ke spolupráci státu a žalobkyně: „[Anonymizováno].“17. Konečně pak žalovaná namítla, že opakované podávání žalob na novináře, kteří se věnují nákupům [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba], což [Anonymizováno] spadá do oblasti veřejného zájmu, může naplňovat definici tzv. SLAPP žalob, které mají za úkol novináře zastrašit a odradit od věnování se konkrétním tématům.18. Žalobkyně následně doplnila, že se vymezuje nejen proti názvům předmětných článků, popř. názvu podkapitoly, ale i proti dalším nepravdivým skutkovým tvrzením obsaženým v perexu a v samotném textu článků, která stěžejní nepravdivé tvrzení dále rozvádějí a umocňují. Konkrétně se žalobkyně vymezuje proti tvrzením:- v titulku článku 1: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “, v perexu článku 1: „[právnická osoba].“ a v textu článku 1: „[Anonymizováno].“- v titulku článku 2: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “, v perexu článku 2: „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a v textu článku 2: „[Anonymizováno].“- v názvu podkapitoly článku 3: „[Anonymizováno] “ a v textu dané podkapitoly: „[Anonymizováno] [Anonymizováno].“19. [adresa] předpokladem uplatnění práva na odpověď je dle § 10 tiskového zákona uveřejnění skutkového tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti, soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. V posuzovaném případě žalovaná publikovala sérii článků, jejichž leitmotivem je prokazatelně nepravdivé skutkové tvrzení, že [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba] pořizuje vozidla [Anonymizováno] za [Anonymizováno] cenu oproti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Toto tvrzení, opakovaně prezentované jako ověřený fakt, se [Anonymizováno] a zásadním způsobem dotýká dobré pověsti žalobkyně. Žalobkyně je výhradním zástupcem [Anonymizováno] výrobce vozidel [Anonymizováno] pro ČR a jako taková vystupuje v roli klíčového účastníka předmětné veřejné zakázky. Ačkoliv se články formálně zaměřují na kritiku nákupních postupů Ministerstva [Anonymizováno], jejich obsah nevyhnutelně vytváří negativní obraz o dodavateli, tedy o žalobkyni, která je s produktem [Anonymizováno] na českém trhu neoddělitelně spjata. Žalovaná ve svých textech systematicky konstruuje narativ o údajně předražené zakázce, jehož negativní dopad se nevyhnutelně přenáší na žalobkyni jakožto výhradního dodavatele. K dosažení tohoto cíle žalovaná neuplatňuje pouze stěžejní dezinformaci o [Anonymizováno] ceně, ale i další manipulativní techniky, které mají tento dojem umocnit, jako např. v článku 1 obsažená, zdánlivě faktická, avšak ve skutečnosti vysoce sugestivní zmínka, že se na dodávkách bude podílet „[právnická osoba] “. I když je tato informace doplněna o formální dementi ze strany náměstka [jméno FO], její strategické umístění v kontextu článku 1 o údajném předražení slouží jedinému účelu, a to vytvořit u čtenáře subtilní, avšak jednoznačné podezření z klientelistických vazeb a nekalých praktik. Kombinací těchto prvků – tedy nepravdivého tvrzení o ceně a sugestivního spojení s politicky exponovanou osobou – žalovaná efektivně implikuje jednu ze dvou, pro dobrou pověst žalobkyně zcela likvidačních, alternativ: buď se žalobkyně, profitujíc z naznačených vazeb na vedení ministerstva, podílí na korupčním jednání s cílem uměle navýšit cenu veřejné zakázky, nebo jako dodavatel nabízí své produkty za zcela nekonkurenceschopných a pro stát nevýhodných podmínek. Obě tyto implikace, postavené na manipulaci, jsou v příkrém rozporu s realitou a způsobují žalobkyni v jejím podnikání závažnou újmu. Ačkoliv výše popsané manipulativní techniky, včetně sugestivního spojení žalobkyně s politicky exponovanou osobou, dokreslují celkovou strategii žalované a její snahu o vytvoření negativního narativu, předmětem tohoto řízení není domáhat se nápravy ve vztahu k těmto dílčím tvrzením. Jejich analýza slouží pouze k demonstraci kontextu a úmyslu, s nímž žalovaná k tématu přistupovala. Jádrem této žaloby a jediným nárokem, jehož se žalobkyně domáhá, je a zůstává právo na uveřejnění tiskové odpovědi dle § 10 tiskového zákona, a to výhradně ve vztahu k centrálnímu, prokazatelně nepravdivému skutkovému tvrzení o [Anonymizováno] ceně předmětné zakázky.20. Žalobkyně je rozsáhlým [Anonymizováno], který působí na národní i mezinárodní úrovni v oblasti dodávek pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno] průmysl, a to jak ve vztahu ke státním subjektům, tak k obchodním partnerům v soukromém sektoru. Jedná se o vysoce regulované a citlivé odvětví, kde jsou kladeny mimořádné nároky na důvěryhodnost, integritu, transparentnost a dodržování právních i etických standardů dodavatelů. V prostředí, v němž žalobkyně působí, má jakékoli zpochybnění její integrity zásadní dopad na její postavení v rámci veřejných zakázek i na důvěru obchodních partnerů. Takové informace, i pokud se jeví jako dílčí nebo nepřímé, jsou způsobilé narušit důvěru zadavatelů veřejných zakázek, obchodních partnerů i jiných rozhodovacích subjektů, a tím [Anonymizováno] ohrozit stabilitu obchodních vztahů i samotné podnikání žalobkyně. Žalobkyni byla zveřejněním nepravdivých tvrzení způsobena značná újma, s jejímiž následky se potýká mezi svými stávajícími i potenciálními obchodními partnery dodnes. Potenciální zákazníci, kteří na tyto informace narazí, mohou nabýt dojmu, že žalobkyně nabízí neférové ceny, což může odradit od budoucí spolupráce. Újma je přitom jen velmi těžce reparovatelná, jelikož takovýto typ obvinění má tendenci na společnosti s daným předmětem podnikání a rozsáhlostí zakázek dlouhodobě „ulpět“ a vyvolávat pochybnosti o její integritě i jejích zástupců. Žalobkyně je od okamžiku zveřejnění dezinformací opakovaně nucena danou informaci dementovat a obhajovat se, což dále poškozuje její reputaci a odčerpává zdroje, které by jinak mohla věnovat svému podnikání. Zásah do pověsti žalobkyně je o to závažnější, že byl realizován prostřednictvím mimořádně exponovaného zpravodajského kanálu s vysokou čteností a vlivem na veřejné mínění. Skutečnost, že k šíření nepravdivých tvrzení došlo právě prostřednictvím platformy s takovým dosahem, významně zvyšuje jak míru zásahu, tak rozsah potenciální újmy. Předmětné články byly publikovány na zpravodajském portálu [Anonymizováno], který je součástí mediálního portfolia provozovaného společností [právnická osoba] a dlouhodobě se řadí mezi nejnavštěvovanější zpravodajské weby v České republice. Publikace článků v úvodní sekci „[Anonymizováno] “ portálu zajistila jejich vysokou viditelnost a dostupnost široké veřejnosti, přičemž s ohledem na strukturu návštěvnosti lze důvodně předpokládat zásah v rozsahu stovek tisíc reálných uživatelů. Takto rozsáhlý dosah podstatně zesiluje újmu způsobenou nepravdivým obsahem a činí ji prakticky nenapravitelnou.21. K jednotlivým [Anonymizováno] námitkám žalované pak žalobkyně uvedla, že fundamentálně chybná je již samotná premisa [Anonymizováno] žalované, že články neobsahují nepravdivá skutková tvrzení. Stěžejní sdělení, agresivně komunikovaná v titulcích i v samotných textech, jako například „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ nebo „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nejsou hodnotícími soudy, nýbrž skutkovými tvrzeními. Jak dovodila ustálená judikatura, skutkové tvrzení se vyznačuje tím, že je objektivně ověřitelné z hlediska jeho pravdivosti. Tvrzení o [Anonymizováno] cenovém rozdílu je exaktním, matematicky vyjádřeným poměrem, jehož pravdivost lze a je nutné dokazovat. Nejedná se o subjektivní názor či dojem, ale o předkládání údajného faktu s cílem vyvolat ve čtenáři konkrétní dojem o předraženosti zakázky. Nepravdivost tohoto skutkového tvrzení spočívá v metodě, kterou žalovaná použila – srovnává dvě zcela nesrovnatelné veličiny. Na jedné straně stojí cena za plně vybavené vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], jehož povaha je v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Na druhé straně je cena za blíže nespecifikovaný typ vozidla [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], v neznámé konfiguraci a bez jasného uvedení, zda cena zahrnuje DPH a další související plnění. Jedná se o učebnicový příklad manipulace, kdy se srovnávají „jablka s hruškami“ za účelem vytvoření zavádějícího a skandalizujícího závěru, který poškozuje dobré jméno žalobkyně.22. Argument žalované o nedostatku aktivní legitimace, postavený na tvrzení, že kritika směřuje primárně vůči Ministerstvu [Anonymizováno], nikoli žalobkyni, a že žalobkyně nemůže požadovat tiskovou odpověď v případech, kdy není hovořeno přímo o ní, ignoruje jak obsah samotných článků, tak reálný dopad zveřejněných dezinformací do její pověsti. Tento argument je v základu chybný, a to jak na úrovni faktické, tak na úrovni právní. Předně je v příkrém rozporu se samotným obsahem článků, neboť žalobkyně je v článku 1 i článku 2 explicitně jmenována jako dodavatel a ústřední komerční subjekt celé transakce. Není tedy pravdou, že by žalobkyně byla zmíněna pouze „okrajově“. Naopak, je prezentována jako nepostradatelný aktér, jehož význam v celém narativu žalovaná ještě podtrhuje sugestivním spojením se jménem prvního náměstka ministryně [Anonymizováno]. I při odhlédnutí od tohoto faktu je pak výklad žalované v rozporu se smyslem a účelem § 10 tiskového zákona. Žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že pouhým formálním zaměřením kritiky na státní orgán může obejít odpovědnost za poškození dobré pověsti komerčního subjektu, který je s předmětem kritiky neoddělitelně spjat. Takový výklad by vedl k absurdním důsledkům, kdy by média mohla beztrestně šířit lži o produktech a službách soukromých firem pod záminkou, že pouze kritizují státní zakázky. Zákonodárce v § 10 tiskového zákona záměrně použil široký pojem „dotčen“, aby postihl všechny případy, kdy se nepravdivé tvrzení objektivně dotýká práv chráněných zákonem, bez ohledu na to, na koho je kritika formálně cílena. V daném případě je kauzální nexus mezi nepravdivým tvrzením o ceně a zásahem do dobré pověsti žalobkyně jako dodavatele zcela jednoznačný. Představa, že by se kritika ceny produktu nijak nedotýkala jeho výhradního dodavatele pro daný trh, je nesmyslná. I kdyby články formálně směřovaly kritiku pouze na Ministerstvo [Anonymizováno], což není pravda, nepravdivé tvrzení o [Anonymizováno] předražené ceně se nevyhnutelně a [Anonymizováno] dotýká dobré pověsti žalobkyně. Je to právě žalobkyně, jejíž obchodní jméno je s produktem [Anonymizováno] v ČR neoddělitelně spjato. Tvrzení o [Anonymizováno] předražení tak přímo implikuje, že se žalobkyně buď podílí na nekalých praktikách, nebo nabízí produkty za nevýhodných podmínek. Obojí zásadním způsobem poškozuje její dobrou pověst, která je v [Anonymizováno] průmyslu podstatným a nenahraditelným aktivem. Právo na odpověď dle § 10 tiskového zákona náleží komukoli, kdo je uveřejněným skutkovým tvrzením dotčen. V tomto případě se nepravdivá tvrzení obsažená v článcích žalobkyně dotýkají zcela zjevně a přímo.23. Pokud žalovaná kritizuje navrženou odpověď jako příliš obecnou a nesplňující zákonné požadavky, je tato námitka nejen lichá, ale i paradoxní. Navržená odpověď se zcela konkrétně a věcně vymezuje vůči jádru nepravdivého skutkového tvrzení – tedy vůči zavádějícímu cenovému srovnání. Odpověď konstatuje, že porovnání je nevypovídající, protože se neporovnává cena vozidel ve stejném provedení a s obdobným rozsahem a úrovní vybavení. Tato formulace je maximálně konkrétní, jak jen může být s ohledem na skutečnost, že detaily o vybavení a provedení vozidel pro [Anonymizováno] ČR podléhají [Anonymizováno]. Žalobkyně nemůže ve veřejné odpovědi detailně rozepisovat technické specifikace, které jsou předmětem [Anonymizováno] informací. Je ironií, že žalovaná, jejíž novinář si byl této skutečnosti vědom, požaduje po žalobkyni, aby porušila své zákonné povinnosti a odtajnila citlivé informace. Sama žalovaná ve své reakci na žádost o odpověď ze dne 15. 7. 2025 žádala žalobkyni o zaslání porovnání, čímž sama potvrdila, že dané informace neměla k dispozici, a přesto články publikovala. Odpověď jasně uvádí důvod, proč je srovnání nepravdivé, a tím plně naplňuje účel práva na odpověď, kterým je uvést věc na pravou míru.24. Pokus žalované zbavit se odpovědnosti tvrzením, že pouze „tlumočí pochybnosti“ či tvrzení třetích stran, je zcela neudržitelný a v kontextu prokázaných skutečností obzvláště zarážející. Z předložené komunikace mezi mediálním zástupcem výrobce a autorem článků jednoznačně vyplývá, že autor byl ještě před publikací článku 2 a 3 výslovně a prokazatelně upozorněn na nesmyslnost a zavádějící povahu cenového srovnání. Bylo mu vysvětleno, že porovnává odlišné produkty v odlišných konfiguracích a s odlišným rozsahem vybavení. Přesto se rozhodl tyto informace ignorovat. Nejedná se tedy o pouhé tlumočení, ale o vědomé šíření dezinformací v rozporu s novinářskou etikou. Argumentace žalované ohledně e-mailové komunikace je pak ukázkou manipulativní interpretace. Žalovaná tvrdí, že výrobce „připouští porovnání“. To je však hrubé zkreslení. Ředitel společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno], v e-mailu pouze obecně konstatuje, že souběžná výroba by mohla přinést úspory z rozsahu, což je banální ekonomická poučka. V žádném případě tím nepotvrzuje, že by konkrétní cenové srovnání provedené žalovanou bylo korektní, ani že by rozdíl v ceně byl skutečně [Anonymizováno]. Žalovaná tak z obecného konstatování vyvozuje zcela nepodložený závěr, aby ospravedlnila svá nepravdivá tvrzení. Jedná se o klasickou manipulativní techniku, kdy se z obecného tvrzení vytrhne část, která se hodí do narativu, a zbytek se zamlčí.25. Žalobkyně nezpochybňuje, že veřejné zakázky jsou tématem legitimního veřejného zájmu. [adresa] projevu a právo na informace však nejsou bezbřehé. Jejich hranice končí tam, kde začíná neoprávněný zásah do práv jiných subjektů. Veřejný zájem je na informacích pravdivých, přesných a zasazených do kontextu, nikoli na šíření nepravd a manipulací. Žalovaná pod pláštíkem veřejného zájmu provozuje bulvární žurnalistiku, která upřednostňuje senzacechtivost před faktickou správností a novinářskou odpovědností.26. Konečně tvrzení žalované, že se v daném případě jedná o tzv. SLAPP žalobu, je pouze strategickou snahou postavit se do role oběti a odvést pozornost od vlastního protiprávního jednání. Žalobkyně se na soud neobrací s cílem umlčet kritiku, nýbrž využívá zákonem předvídaný prostředek k ochraně svých práv poté, co žalovaná protiprávně odmítla splnit svou zákonnou povinnost a uveřejnit tiskovou odpověď. Jedná se o legitimní [Anonymizováno] proti difamaci, nikoli o útok na svobodu tisku.27. Žalovaná v reakci na doplnění žalobkyně uvedla, že ve veřejném prostoru rezonovaly informace, podle kterých je ministerstvem zvažovaný nákup drahý. Novináři nejen na straně žalované se tomuto tématu logicky začali věnovat, přičemž zjistili, že podle některých zdrojů má jít o nákup [Anonymizováno] vozů za zhruba [Anonymizováno] milionů Kč za kus včetně DPH. V rámci diskuse o tom, nakolik jde o drahé řešení, bylo mimo jiné zjištěno, že například v [Anonymizováno] (již v době válečného stavu na Ukrajině apod.) objednávali vozidla za cenu [Anonymizováno] milionů za kus (tj. cca [Anonymizováno] cenu). Dne [datum] bylo toto shrnuto v článku 1, jehož titulek i obsah plně odpovídají těmto zjištěním. Vzhledem k veřejnému přesahu daného tématu pátrali novináři, respektive žalovaná, proč jsou rozdíly mezi cenami pro [Anonymizováno] a pro ČR, a získali informace a vyjádření, podle kterého by zakázka pro ČR nebyla cenově rozdílná, pokud by si Češi (stručně řečeno) nevzpomněli pozdě a výrobní procesy spojili časově i věcně s těmi u [Anonymizováno] zakázky. O tomto byl žalovanou publikován dne [datum] článek 2, jehož titulek i obsah plně odpovídají těmto zjištěním. Článek 3, publikovaný dne [datum] pouze shrnoval informace o rozličných zakázkách v rezortu [Anonymizováno]. K tématu [Anonymizováno] uvedl pouze, kolik bude celkem placeno za kolik vozů a že [Anonymizováno] by ušetřila, pokud by nákup realizovala společně s [Anonymizováno] a ne jako menší samostatnou zakázku. Obsah článků, který je nezbytné vnímat v celkovém vyznění, tedy pouze uváděl, že „ministerstvo [Anonymizováno] řeší zakázku draze, a to podle všech informací hlavně díky tomu, že se ozvalo v nesprávný čas a samo tím zvýšilo nákladovost výroby apod.“ Sám zástupce zahraničního výrobce, partnera žalobkyně, uvedl, že kdyby se ministerstvo ozvalo ve stejnou dobu jako [Anonymizováno], žádné cenové rozdíly by nevznikly. A tomu odpovídá i vyznění žalovaných článků, které pouze sdělují „kdyby to [Anonymizováno] řešila jinak a jindy, žádné předražení by se nyní nediskutovalo“. Články nehovořili o žádném protizákonném postupu kohokoli, ani o nekalých praktikách či podobných věcech. [jméno FO] vztahu k žalobkyni nebyly předmětné články nijak kritické a naopak daly prostor pro vyjádření ze strany jejího zahraničního obchodního partnera, včetně výroků, kterými se žalobkyně zastal („[Anonymizováno].“). Žalobkyně byla zmíněna pouze v článcích 1 a 2, a to pouze toliko, že se bude na dodávce vozidel spolupodílet [Anonymizováno]. Nebyla v nich uvedena, jako že se podílí na čemkoli nezákonném či nekalém apod., jak se snaží nyní účelově v žalobách a replice dovodit. Žalobkyně nikde nebyla uvedena jako osoba nabízející cokoli (bezdůvodně) předražené. V článku 3 o žalobkyni žádná zmínka není. Není to tedy žalovaná, kdo se snaží v této věci cokoli nepodloženě vyvozovat.28. Žalobkyně přes toto vše žádá tiskovou odpověď, která ale ze zákona svědčí pouze subjektům, které jsou danými informacemi poškozeny. V jejím případě tu však nárok není, neboť žalobkyně při neutrálním a objektivním posouzení poškozena být nemohla. Navíc žádá tiskovou odpověď, která je ve všech navržených případech zcela obecná a nic na pravou míru neuvádí. Žalobkyně v této souvislosti argumentačně fauluje, když vstřícnou nabídku žalované, že pokud žalobkyně poskytne konkrétnější vyjádření, žalovaná je do textů zapracuje navzdory tomu, že tisková odpověď se v tomto jeho případě neuplatní, vydává naopak za chybu žalované. Tato její nabídka však nebyla pochybením či důkazem, že k danému tématu informace nemá, ale pouhým vstřícným gestem typu „tiskovou odpověď v této věci uplatňovat nemůžete, protože vy jste poškozeni nebyli a váš návrh je navíc nevyhovující zákonu, ale rádi vaše vyjádření, pokud jej poskytnete, zveřejníme“. Žalobkyně tohoto nevyužila a raději podala sérii žalob.29. V posledním doplnění pak žalovaná k výzvě soudu, aby uvedla, jaká vozidla [Anonymizováno], tj. v jakém provedení a s jakým rozsahem a úrovní vybavení, nakoupila [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jaká vozidla plánuje nakoupit [Anonymizováno] ČR, respektive Ministerstvo [Anonymizováno], resp. aby označila důkazy k prokázání toho, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] nakoupila a [Anonymizováno] ČR, resp. Ministerstvo [Anonymizováno] plánují nakoupit vozidla [Anonymizováno] ve stejném provedení a s obdobným rozsahem a úrovní vybavení, uvedla, že žalované články vychází z doložené e-mailové komunikace novinářů žalované s [Anonymizováno] společností [Anonymizováno], která je obchodním partnerem žalobkyně, v níž je uvedeno vyjádření ředitele této společnosti, který potvrzuje srovnatelnost [Anonymizováno] a českých dodávek této [Anonymizováno] techniky a uvádí, že takto zásadně odlišná cena je způsobena postupem českého státu, který nevyužil synergie hromadné výroby, ale požadoval realizaci formou samostatné zakázky. Výrobce vozidel [Anonymizováno] uvádí, že pokud by se obě zakázky realizovaly ve stejné době, byla by cena vozidel na české i [Anonymizováno] straně stejná: „[jméno FO] … [právnická osoba].“ Žalované články dále vycházely z podkladů, do kterých měla žalovaná možnost před vydáním těchto článků nahlédnout, od vysoce postaveného úředníka Ministerstva [Anonymizováno], kterého si žalovaná pro účely tohoto sporu dovolí chránit jako svůj zdroj, a které jí na základě poučení soudu byly následně dodány. Z těchto dokumentů vyplývá, že a) v březnu 2023 Ministerstvo [Anonymizováno] předpokládalo cenu cca [Anonymizováno],[Anonymizováno] mil. Kč za jedno vozidlo [Anonymizováno], b) následně došlo k navýšení ceny na [Anonymizováno] mil. Kč za jedno vozidlo [Anonymizováno], c) v červnu 2024 byla diskutováno dokonce navýšení až na [Anonymizováno] mil. Kč za jedno vozidlo [Anonymizováno], d) interní poznámky reagující také na samotnou žalobkyni a mediální výstupy jejího představitele. Z dokumentů vyplývá, že možnost až [Anonymizováno] navýšení ceny byla diskutována na české straně. Pokud nabídková cena za tuto [Anonymizováno] techniku klesala, bylo to z důvodu snížení nároků na technické vybavení nebo za podmínky úhrady zálohy 70-100 % předem. Rozdělení zakázky na část ze strany žalobkyně a část ze strany [Anonymizováno] by podle dokumentu úspory, ani jiné výhody nepřineslo, ba naopak. Již samotný fakt, že osoby činné na Ministerstvu [Anonymizováno] cítí potřebu veřejnost prostřednictvím médií informovat o takovémto nakládání s finančními prostředky českého daňového poplatníka, má svou vypovídací hodnotu. Pokud soud žalovanou vyzývá k tomu, aby předložila dokumenty prokazující srovnatelnost [Anonymizováno] a české dodávky, pak je žalovaná přesvědčena o tom, že se jedná o de facto nesplnitelný úkol, protože soud si musí být vědom skutečnosti, že konkrétní specifikace [Anonymizováno] technicky napříč celých světem probíhá v režimu [Anonymizováno] informací. A právě z tohoto důvodu žalovaná vynaložila odpovídající úsilí k tomu, aby získala maximum možných dokumentů a jazyk žalovaných článků tomu maximálně odpovídal.30. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.31. Žalobkyně je držitelem povolení k provádění zahraničního obchodu s [Anonymizováno] materiálem, a to mj. pozemních vozidel a jejich součástí (zjištěno z rozhodnutí Ministerstva [Anonymizováno] vydání povolení k provádění zahraničního obchodu s [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jeho změn),32. Žalobkyně je držitelem oprávnění k výrobě výrobků, [Anonymizováno] částí a zařízení a držitelem oprávnění k provádění údržby výrobků, [Anonymizováno] částí a zařízení (zjištěno z osvědčení [právnická osoba] o oprávnění organizace k výrobě č. [Anonymizováno], osvědčení [právnická osoba] o oprávnění organizace k údržbě č. [Anonymizováno]).33. Žalobkyně je držitelem osvědčení pro přístup k [Anonymizováno] informacím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (zjištěno z osvědčení [Anonymizováno] [hodnota]).34. Žalovaná je provozovatelem zpravodajského portálu [Anonymizováno] (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).35. Dne [datum] byl na portálu [Anonymizováno] publikován článek autora [Anonymizováno]. [jméno FO] nazvaný [Anonymizováno], ve kterém bylo uvedeno:„[právnická osoba].[jméno FO]., Anonymizováno[právnická osoba].[právnická osoba] [Anonymizováno].[jméno FO].[Anonymizováno].[adresa] [Anonymizováno] Anonymizováno, [Anonymizováno] Anonymizováno, .[Anonymizováno].[Anonymizováno] jméno FO, “.[jméno FO].[jméno FO].“(zjištěno z článku 1 – pozn. soudu: podtržena byla tvrzení namítaná žalobkyní).36. Dne [datum] byl na portálu [Anonymizováno] publikován článek autora [Anonymizováno]. [jméno FO] nazvaný [Anonymizováno], ve kterém bylo uvedeno:„[Anonymizováno].„[právnická osoba].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] jméno FO, .„[jméno FO].[právnická osoba].„[Anonymizováno].[jméno FO].[Anonymizováno] [Anonymizováno], Anonymizováno[právnická osoba].[právnická osoba].“(zjištěno z článku 2 – pozn. soudu: podtržena byla tvrzení namítaná žalobkyní).37. Dne [datum] byl na portálu [Anonymizováno] publikován článek autora [Anonymizováno]. [jméno FO] nazvaný [Anonymizováno], ve kterém bylo uvedeno:„[Anonymizováno].[jméno FO].[Anonymizováno] jméno FO, .I [Anonymizováno].[jméno FO].„[jméno FO].[Anonymizováno] adresa, .[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] Anonymizováno, .[Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]., Anonymizováno(zjištěno z článku 3 – pozn. soudu: podtržena byla tvrzení namítaná žalobkyní).38. Přípisem ze dne 10. 6. 2025, doručeným žalované do datové schránky dne 11. 6. 2025, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalované k článku 1 požadavek na uveřejnění odpovědi uvedené ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že uvedená nepravdivá tvrzení ve spojitosti s ostatními tvrzeními uvedenými v článku jsou způsobilé poškodit dobrou pověst žalobkyně. Z uvedených tvrzení má zejména vyplynout, že má dojít k pořízení předražených vozidel za neadekvátní cenu, když se má jednat o předražený nákup stejných typů vozidel se stejným vybavením, přesto za rozdílnou cenu (zjištěno z uplatnění práva na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, doručenky).39. Žalovaná v přípisu ze dne 17. 6. 2025 požadavek žalobkyně z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě odmítla s tím, že pokud však žalobkyně své zcela obecné vyjádření ze svého návrhu tiskové odpovědi upřesní a doplní, zejména provedete porovnání jednotlivých provedení vozidel ([Anonymizováno] akvizice a pro české ministerstvo [Anonymizováno]) a rozsahu a úrovně jejich vybavení, je připravena předmětný obsah aktualizovat, respektive doplnit o navazující vyjádření žalobkyně (zjištěno z reakce na „Uplatnění práva na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon“).40. Přípisem ze dne 25. 6. 2025, doručeným žalované do datové schránky dne 26. 6. 2025, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalované k článkům 2 a 3 požadavek na uveřejnění odpovědí uvedených ve výroku II až V tohoto rozsudku s tím, že zveřejněná nepravdivá a zavádějící tvrzení o ceně vozidel jsou pro žalobkyni nepřijatelná, není možné poškozovat její společnost i samotného výrobce vozidel zveřejňováním nepravdivých tvrzení, ze kterých má vyplynout, že má dojít k pořízení předražených vozidel za neadekvátní cenu, [Anonymizováno] vyšší oproti [Anonymizováno] nákupu. Takové zkreslené informace nejen poškozují pověst společnosti žalobkyně, ale mohou vést i ke značným škodám (zjištěno z uplatnění práva na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon, doručenky).41. Uplatnění práva na odpověď ze dne 25. 6. 2025 obsahovalo též citaci následující e-mailové komunikace:- E-mailem ze dne 30. 5. 2025 se [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] obracela jménem [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno] na V. [jméno FO] ve věci jeho článků publikovaných v deníku [Anonymizováno] a na serveru [Anonymizováno], konkrétně „[jméno FO] uvedla:„[jméno FO].[právnická osoba].[Anonymizováno].“- V navazujícím e-mailu ze dne 30. 5. 2025 [Anonymizováno]. [jméno FO] děkoval za upřesnění a zasílal [Anonymizováno]. [jméno FO] doplňující otázky.- V navazujícím e-mailu ze dne 2. 6. 2025 zasílala [Anonymizováno]. [jméno FO] [Anonymizováno]. [jméno FO] odpovědi pana [Anonymizováno] na zaslané dotazy s tím, že pokud by [Anonymizováno]. [jméno FO] potřeboval cokoliv doplnit či upřesnit, mohou to vyřešit buď e-mailem, nebo pro rozhovor by byl [Anonymizováno] k dispozici v týdnu od 9. června, kdy bude zpět ve [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jednalo se o následující otázky a odpovědi:otázka: „[Anonymizováno] ?“odpověď: „[právnická osoba] “otázka: „[právnická osoba] ?“odpověď: „[právnická osoba].“otázka: „[Anonymizováno]...“odpověď: „[právnická osoba].otázka: „[právnická osoba] ?“odpověď: „[právnická osoba].“(zjištěno z uplatnění práva na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb.).42. Žalovaná v přípisu ze dne 3. 7. 2025 požadavky žalobkyně z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě odmítla s tím, že žalovaná odkazuje na předchozí vzájemnou korespondenci účastnic, ve které byla žalobkyně požádána o upřesnění svého obecného vyjádření ze svého návrhu tiskové odpovědi, respektive o doplnění například právě o porovnání jednotlivých provedení vozidel ([Anonymizováno] akvizice a pro české ministerstvo [Anonymizováno]) a rozsahu a úrovně jejich vybavení. Stále platí, že takovéto konkrétní informace je žalovaná připravena do svého obsahu zapracovat jako navazující vyjádření žalobkyně (zjištěno z reakce na „Uplatnění práva na odpověď podle § 10 zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon“).43. Z nepodepsaných a neautorizovaných poznámek týkajících se vývoje nabídkových cen žalobkyně za vozidla [Anonymizováno] soud neučinil ve vztahu k předmětu tohoto řízení žádná významná zjištění.44. Návrh žalobkyně na provedení výslechu jejích jednatelů soud pro nadbytečnost zamítl.45. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících ustanovení právních předpisů.46. Dle § 10 tiskového zákona, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit (odst. 1). Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí (odst. 2). Osoba, na jejíž žádost byla vydavatelem uveřejněna odpověď podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď (odst. 3).47. Dle § 12 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu (odst. 1). Ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení (odst. 2). Žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká (odst. 3).48. Dle § 13 tiskového zákona odpověď nebo dodatečné sdělení je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď" nebo "dodatečné sdělení", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá (odst. 1). Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení (odst. 2).49. Dle § 14 tiskového zákona, neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo dodatečné sdělení anebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Totéž platí, nedošlo-li k dohodě podle § 13 odst. 4 (odst. 1). Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká (odst. 2).50. Tiskový zákon se dle svého § 2 odst. 1 vztahuje na periodický tisk vydávaný nebo šířený na území České republiky, přičemž periodickým tiskem se dle § 3 písm. a) tiskového zákona rozumí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce, judikaturou však bylo dovozeno, že institut práva na odpověď dle § 10 tiskového zákona lze využít i pro internetové zpravodajství (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2257/18).51. Článek 1 byl publikován dne [datum], žádost o uveřejnění odpovědi k tomuto článku byla žalované doručena 11. 6. 2025 a žaloba s návrhem na uložení povinnosti uveřejnit odpověď k článku 1 byla u soudu podána dne 27. 6. 2025. Článek 2 byl publikován dne [datum] a článek 3 byl publikován dne [datum]. Žádost o uveřejnění odpovědí k těmto článkům byla žalované doručena 11. 6. 2025 a žaloba s návrhem na uložení povinnosti uveřejnit odpovědi k článkům 2 a 3 byla u soudu podána dne 27. 6. 2025. Soud tak uzavřel, že obě žádosti o uveřejnění odpovědí byly žalované doručeny ve lhůtě dle § 12 odst. 3 tiskového zákona a že obě žaloby s návrhem na uložení povinnosti uveřejnit odpověď byly u soudu podán ve lhůtě dle § 14 odst. 2 tiskového zákona, a že tedy ani práva na uveřejnění odpovědí, ani práva domáhat se uveřejnění odpovědí u soudu žalobkyni nezanikla.52. Předmětné články obsahují skutkové tvrzení o [Anonymizováno] ceně vozidel [Anonymizováno] pro plánovaný nákup [Anonymizováno] ČR, resp. [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba], oproti ceně, za kterou vozidla [Anonymizováno] nakoupila [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Při prostém matematickém výpočtu se jedná o tvrzení v jádru pravdivé (70 vozidel pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] za cca 2,6 mld. Kč = cca 38 mil. Kč/kus x 18 vozidel pro českou [Anonymizováno] za cca 2,1 mld. Kč = cca 117 mil. Kč/kus). Soud se však ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že bez dalších informací o provedení a vybavení vozidel pro obě [Anonymizováno] je provedené porovnání nevypovídající a tvrzení o [Anonymizováno] ceně zavádějící. Dané tvrzení je možné připodobnit k tvrzení o nákupu vozidel Škoda a jejich různých cenách. Je všeobecně známo (alespoň v prostředí ČR), že automobilka Škoda vyrábí celou škálu modelů (např. Fabia, Superb, Karoq), mezi kterými jsou značné typové, konstrukční atp. rozdíly, přičemž jednotlivé modely lze pořídit s různými typy a úrovněmi vybavení od základní až po luxusní. Případné tvrzení, že subjekt A nakoupil vozidla Škoda na cenu např. 700 tis. Kč/kus a subjekt B nakoupil vozidla Škoda za cenu např. 2,1 mil. Kč/kus, a že tedy subjekt B nakoupil vozidla [adresa] dráž než subjekt A, by sice bylo pravdivé, ale bez dalších informací o modelu a vybavení stejně nevypovídající a zavádějící jako v případě sporného tvrzení o nákupní ceně vozidel [Anonymizováno].53. Žalovaná pak přes výzvu a poučení soudu v řízení netvrdila a neprokázala, že by se v případě zvažovaného nákupu vozidel pro [Anonymizováno] ČR mělo jednat o vozidla srovnatelná (provedení, vybavení) s vozidly nakoupenými [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Břemeno tvrzení a důkazní v daném směru přitom leželo na žalované. Uvedený závěr nelze dle názoru soudu dovodit ani ze žalovanou citovaného vyjádření [Anonymizováno]. [Anonymizováno], dle kterého „[právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba] by za [Anonymizováno] vozidel [Anonymizováno] nezaplatilo vyšší cenu, než jakou hradí [Anonymizováno] vláda, pokud by zakázka byla realizována souběžně s dodávkou pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] v době, kdy je výrobní linka ve [Anonymizováno].“ Z předmětného vyjádření opět nevyplývá ničeho stran provedení a vybavení vozidel pro obě [Anonymizováno] /vlády, jedná se pouze o obecné odmítnutí tvrzení o [Anonymizováno] vyšší ceně pro českou vládu. Lze sice pochopit [Anonymizováno] argument žalované, že požadovanými informacemi o provedení a vybavení vozidel pro obě [Anonymizováno] může těžko disponovat a tyto v řízení předložit, když se jedná o informace [Anonymizováno], v takovém případě (při absenci takových informací) pak ovšem žalovaná buď neměla nyní sporované porovnávání v předmětných článcích uvádět, anebo musí akceptovat snahu žalobkyně se proti takovému porovnání ohradit a toto uvést na pravou míru.54. Soud se ztotožňuje s názorem žalované, že předmětné články necílí na žalobkyni, ale jsou primárně kritikou [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba] /[Anonymizováno] ČR, potažmo české vlády, stran vynakládání prostředků ze státního rozpočtu a stran schopnosti vyjednat při nákupu vozidel [Anonymizováno] stejnou cenu jako vláda [Anonymizováno]. Žalobkyně je však v článcích opakovaně zmiňována jako dodavatel, resp. výhradní dovozce vozidel [Anonymizováno], stran kterých je uváděno jednoznačné tvrzení o [Anonymizováno] předražení. Takové spojení je způsobilé se dotknout dobré pověsti žalobkyně ve smyslu § 10 odst. 1 tiskového zákona tak, jak žalobkyně obsáhle rozvedla ve svém doplnění žalob. K takovému dotčení dobré pověsti v podnikatelských kruzích by dle názoru soudu nastalo u každé právnické osoby/podnikatele, který by se ocitl ve stejné situaci jako nyní žalobkyně, a není je tak nutno v řízení zvlášť prokazovat.55. S ohledem na uvedené tak soud považoval požadavky žalobkyně na uveřejní odpovědí k dotčeným článkům co do základu za důvodné.56. Pokud pak jde o znění požadovaných odpovědí, tato soud (vyjma označení tvrzení o třikrát vyšší ceně vozidel pro českou [Anonymizováno] oproti ceně vozidel pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] za nepravdivé – k tomu viz výše) považoval za přiléhavá a vyhovující požadavkům tiskového zákona a ustálené judikatury. Odpovědi upozorňují na zavádějící a nevypovídající povahu provedeného porovnání cen vozidel pro obě [Anonymizováno] a poukazem na to, že se u obou [Anonymizováno] nejedná o vozidla ve stejném provedení a s obdobným rozsahem a úrovní vybavení, informace o rozdílných cenách nákupů vhodným a přiměřeným způsobem doplňují a zpřesňují. Znění odpovědí je sice stručné a neuvádí konkrétní údaje o vozidlech nakoupených [Anonymizováno] vládou a vozidlech zvažovaných k nákupu vládou českou, avšak uvedení takových údajů nelze s ohledem na jejich [Anonymizováno] povahu po žalobkyni požadovat.57. S ohledem na uvedené, kdy žalobkyně splnila i všechny další požadavky tiskového zákona pro uplatnění práva na odpověď a žalovaná jejím požadavkům ve stanovené lhůtě nevyhověla, považoval soud podané žaloby (vyjma označení tvrzení o třikrát vyšší ceně za nepravdivé) za důvodné a jako takovým jim v uvedeném rozsahu vyhověl.58. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla neúspěšná jen v požadavku na uveřejní jednoho slova v odpovědích na články 2 a 3, což v porovnání se zbytkem předmětu řízení, do kterého byla úspěšná, představuje zcela marginální část předmětu řízení, soud tak dle citovaného ustanovení o. s. ř. přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.59. Žalobkyni, která byla po část řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 53 054 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 4 bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 6 000 Kč (3x 2 000 Kč),- 4x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření a doplnění žalob ze dne 28. 11. 2025, účast na jednání soudu dne 19. 12. 2025, účast na jednání soudu dne 4. 3. 2026) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 35 600 Kč (4x 8 900 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, stran kterých bylo vedeno společné řízení, tj. částka 195 000 Kč [3x 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu],- 4x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů právní zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 854 Kč,- 4x paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 4 úkony (2x sepis výzvy k plnění, 2x sepis žaloby), dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč) – při určení výše náhrady hotových výdajů soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615).