11 C 177/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění následného upřesnění, domáhala na žalované zaplacení částky 20 303,80 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, SKPV, expoziturou [adresa], 2. oddělením (dále jen „NCOZ“) pod č. j. [číslo jednací].

2. Žalobkyně uvedla, že její jednatelka, [tituly před jménem] [jméno FO], byla dne [datum] zdržena policejním orgánem a téhož dne bylo proti jednatelce žalobkyně zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku. Z protokolu o výslechu jednatelky žalobkyně ze dne [datum] pak vyplývá, že vedle obvinění jednatelky žalobkyně byla obviněna i žalobkyně, což bylo jednatelce žalobkyně sděleno a rovněž byla žalobkyně fakticky uvedena v usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo jednatelce žalobkyně doručeno v den vydání. Je tedy nepochybné, že žalobkyně byla prostřednictvím její jednatelky vyrozuměna o tom, že proti ní bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž následné tvrzení policejního orgánu a okresního státního zástupce, že usnesení nebylo žalobkyni doručeno, na tomto nemůže nic změnit. Dne [datum] převzal obhajobu žalobkyně i její jednatelky v pozici obviněných obhájce [Jméno advokáta], a to na základě smluv o poskytování právních služeb ze dne [datum], ve kterých byla sjednána mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu. [tituly před jménem] [jméno FO] se dne [datum] účastnil vazebního zasedání konaného ve věci návrhu na vzetí do vazby [tituly před jménem] [jméno FO], coby syna jednatelky žalobkyně a dalšího spoluobviněného. Dne [datum] podal obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] za žalobkyni i její jednatelku stížnost, kterou po dvou dalších nezbytných poradách dne [datum] odůvodňoval. Dne [datum] pak obhájce připravoval i podání za žalobkyni, kterým bylo sdělení žalobkyně k postupu policejního orgánu a státního zástupce s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu i státního zástupce. Ačkoliv si toto podání musela žalobkyně podat sama z důvodu, že policejní orgán i státní zástupce tvrdili nemožnost žalobkyně zvolit si obhájce a zmocněnce, toto podání chystal obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], což je zcela patrné z obsahu tohoto podání, když žalobkyně, ani její jednatelka by nebyla schopna takovéto podání připravit sama. Všechny stížnosti podané obhájcem byly nakonec shledány důvodnými a usnesením Krajského státního zastupitelství v [adresa] (dále jen „KSZ [adresa] “) ze dne [datum] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně i její jednatelky zrušeno s odůvodněním, že v napadeném usnesení absentuje a je nedostatečně popsána objektivní stránka trestného činu a rovněž je nedostatečný podklad pro závěry enunciátu napadeného usnesení. Usnesení o zahájení trestního stíhání tedy bylo vydáno nezákonně, neboť k takovému rozhodnutí neexistovaly podstatné podklady a bylo vydáno pravděpodobně jen na základě domněnek policejního orgánu. Žalobkyně i její jednatelka tak vnímají postup orgánů činných v trestním řízení jako postup, který jim zcela nezákonně způsobil příkoří a u jednatelky žalobkyně navíc zhoršení jejího duševního onemocnění, které muselo vést ke změně léčby na několik měsíců. Policejní orgán si přitom musel být při vydávání usnesení o zahájení trestního stíhání velmi dobře vědom, že pro jeho závěry o fiktivnosti zápůjčky a tím spáchání podvodu ze strany žalobkyně a její jednatelky nemá žádné podklady. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že po doložení dokladů o tom, že zápůjčka nebyla fiktivní, následovalo zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání právě z tohoto důvodu. Zahájit trestní stíhání lze přitom pouze tehdy, nasvědčují-li zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Tato podmínka však nemohla být v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání splněna, a vydání usnesení o zahájení trestního stíhání tak nelze považovat za jinak než nezákonné, ale i obrovský exces policejního orgánu, který takovéto usnesení vydal jen a pouze na základě svých nepodložených domněnek. Tento způsob zahájení a vedení trestního řízení tak zcela odporuje základním principům trestního řízení.3. [Jméno advokáta] následně vyúčtoval své právní služby žalobkyni na částku 20 303,80 Kč [odměna advokáta snížená při zastoupení dvou klientů (žalobkyně i její jednatelky v téže věci) v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku [částka] za jeden úkon právní služby + paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby + DPH], která byla žalobkyní uhrazena. Jednalo se o následující vyúčtování:4.datum úkonupopis úkonupočet účtovaných úkonůodměnanáhrada hotových výdajů1, datumpřevzetí zastoupení a první porada11 840 Kč300 Kč2, datumúčast u vazebního zasedání [tituly před jménem] [jméno FO] 13:00-17:31 hod.35 520 Kč900 Kč3, datumsepis bianko stížnosti0,5920 Kč300 Kč4, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč5, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč6, datumsepis odůvodnění stížnosti0,5920 Kč300 Kč7, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč8, datumsepis podání pro klienta – sdělení obviněné s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu a státního zástupce0,5920 Kč300 KčCelkem15 640 Kč3 000 Kč+ DPH (21 %) ve výši 3 523,80 Kč (pozn. soudu: součet jednotlivých účtovaných odměn a režijních paušálů činí 18 640 Kč, nikoliv 16 780 Kč uvedených ve vyúčtování, a 21% DPH ze skutečného součtu odměn a režijních paušálů by tak měla činit 3 914,40 Kč, nikoliv 3 523,80 Kč uvedených ve vyúčtování – k tomu žalobkyně doplnila, že se zřejmě jednalo o chybu v počtech jejího obhájce, žádná sleva jí poskytována nebyla).5. Požadavek na zaplacení částky 20 303,80 Kč jako náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně uplatnila u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná jí však přípisem ze dne [datum] sdělila, že nebyla schopna si opatřit vyšetřovací spis, a proto nemohla nárok žalobkyně posoudit.6. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 303,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.7. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne [datum] předmětný nárok na náhradu škody ve výši 20 303,80 Kč. Žalovaná si k prověření skutečností tvrzených žalobkyní a její jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO] (žádost byla k žalované podána za obě dvě) vyžádala předmětný trestní spis. KSZ [adresa] jí bylo dne [datum] sděleno, že dne [datum] bylo trestní řízení, v jehož rámci měla být žalobkyni a [tituly před jménem] [jméno FO] způsobena tvrzená újma, postoupeno dle věcné a místní příslušnosti k dalšímu výkonu dozoru Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa] (dále jen „OSZ [adresa] “). Žalovaná se tak obrátila na OSZ [adresa], kterým jí bylo dne [datum] sděleno, že v dané věci trestní řízení nadále probíhá, přičemž tato byla nyní přeposlána Vrchnímu státnímu zastupitelství v [adresa] (dále jen „VSZ [adresa] “) k rozhodnutí podle § 12a odstavce 1 zákona o státním zastupitelství. Z tohoto důvodu tak nemohla být žádost žalobkyně projednána. Žalovaná tedy požadavku žalobkyně nevyhověla, což jí sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Nad rámec uvedeného pak žalovaná ještě doplnila, že pro odškodnění nemajetkové újmy není aktuálně dán odpovědnostní titul, jelikož je nutné vyčkat výsledku trestního řízení. Finální výsledek není žalované znám a ve svých podáních o něm nehovoří ani žalobkyně (zda došlo k odložení věci anebo zahájení nového trestního stíhání).8. Žalobkyně v reakci na obranu žalované předně namítla, že nemajetková újma není předmětem tohoto řízení. Dále uvedla, že není dodnes (tedy po bezmála roce od zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání) trestně stíhanou osobou a neví nic o tom, zda běží nějaké další prověřování. S jistotou však může říci, že proti ní není vedeno trestní řízení. Žaloba není postavena na tvrzení (a ani by nemohla být), že došlo k odložení věci. Ostatně o tom se prověřovaná osoba (tedy žalobkyně) nevyrozumívá, což by měla žalovaná vědět. Žalobkyni tedy není známo, zda byla věc odložena, či zda probíhá nějaké další prověřování. Žaloba je postavena na tvrzení, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání na základě nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo následně zrušeno. Žalobkyně je proto přesvědčena, že žalovaná za škodu odpovídá (tedy je dána její odpovědnost) a žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně s ohledem na běh promlčecích lhůt nemůže čekat do nekonečna, zda proti ní ještě někdy bude zahájeno nějaké trestní řízení.9. Žalovaná dále svou obranu stran jednotlivých účtovaných úkonů doplnila tak, že- [datum] – účast u vazebního zasedání [tituly před jménem] [jméno FO] 13:00-17:31 hod.: ve vztahu k žalobkyni není tento úkon právní služby účinný, obhájce jej mohl účtovat jen [tituly před jménem] [jméno FO], pokud ji na tomto vazebním zasedání zastupoval,- [datum] – sepis bianko stížnosti: zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání bylo učiněno ve prospěch žalobkyně, nicméně žalobkyně stížnost nepodala, a náklady jí tak nemohou být nahrazeny,- [datum] – sepis odůvodnění stížnosti: není možné samostatně účtovat blanketní podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a odůvodnění této stížnosti,- [datum] – sepis podání pro klienta – sdělení obviněné s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu a státního zástupce: nebylo-li podání odesláno obhájcem, není možné účtované náklady nahradit.10. Žalobkyně k námitkám žalované k jednotlivým úkonům uvedla:- [datum] – účast u vazebního zasedání [tituly před jménem] [jméno FO] 13:00-17:31 hod.: je právem každého spoluobviněného, aby se účastnil všech úkonů v trestním řízení po zahájení trestního stíhání; jestliže bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobkyni a probíhalo vazební zasedání, u kterého mohly zaznít skutečnosti, které jsou významné pro žalobkyni i její jednatelku, tak bylo v souladu s jejím právem na obhajobu se tohoto vazebního zasedání účastnit, a tím pádem u tohoto vazebního zasedání vznikly náklady, které by nevznikly, nebýt toho nezákonného rozhodnutí,- [datum] – sepis bianko stížnosti + [datum] – sepis odůvodnění stížnosti: žalobkyně stížnost a její doplnění prostřednictvím svého obhájce podala a orgánům činným trestním řízení ji doručila, což provedenými důkazy prokázáno,- [datum] – sepis podání pro klienta – sdělení obviněné s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu a státního zástupce: podání sepisoval obhájce žalobkyně, nicméně s ohledem na v řízení nastalou situaci, kdy s [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo orgány činnými v trestním řízení zacházeno jako s obhájcem žalobkyně, obhájce žalobkyni doporučil, aby toto podání odeslala sama.11. Po předestření názoru soudu, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako spolustíhaná jednatelka žalobkyně nemohla žalobkyni zvolit obhájce, úkony takového „obhájce“ nemohly vést ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, a náklady vynaložené na služby takového „obhájce“ tak nelze dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), nahradit (v podrobnostech viz dále), žalobkyně doplnila, že ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TOPO“), nelze vykládat v rozporu s právem obviněné osoby na obhajobu. Toto ustanovení TOPO se již stalo mnohokrát předmětem výkladu nejvyšších soudních instancí, jež zcela potvrzují názor žalobkyně. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1490/20, vyplývá, že obviněná právnická osoba má právo na obhajobu podle čl. 40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, z něhož vyplývá možnost volby zmocněnce dle svého uvážení. Neumožní-li soud obviněné právnické osobě vybrat si zmocněnce podle své volby prostřednictvím osoby, která je oprávněna za ni činit úkony a je v téže věci obviněnou, přičemž zjevně nejde v případě takové volby o zjevné zneužití práva, poruší tím práva právnické osoby na soudní ochranu a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z odůvodnění tohoto nálezu dále vyplývá, že orgány činné v trestním řízení musejí vždy pečlivě posuzovat, zda by úkon spočívající ve volbě zmocněnce právnické osoby mohl ze strany jejího statutárního zástupce být činěn se záměrem poškodit právnickou osobu v jejím právu na obhajobu nebo zvýhodnit vlastní právo statutárního zástupce na obhajobu na úkor právnické osoby. Jinými slovy platí, že je vždy třeba posuzovat, zda jsou zájmy právnické osoby a jejího statutárního zástupce v rozporu, či zda k tomuto střetu zájmů může dojít. V nyní projednávané věci však žádný střet zájmů mezi žalobkyní a její jednatelkou nebyl a být nemohl. Obě obviněné osoby hájily svá práva stejným způsobem, obě osoby jakkoliv popíraly spáchání trestného činu, což jak se následně ukázalo, bylo pravdou, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno, když stálo pouze na domněnce NCOZ, že šlo o fiktivní zápůjčky, které však fiktivní rozhodně nebyly. Jestliže neexistoval střet zájmů mezi žalobkyní a její jednatelkou, byla jednatelka žalobkyně oprávněna společnosti zvolit obhájce. Ačkoliv se výše uvedený judikát týká volby zmocněnce, je bezesporu použitelný i na případ volby obhájce, neboť jde rovněž o úkon dle § 34 odst.

4 TOPO. Jen pro úplnost žalobkyně dodává, že výše uvedený nález Ústavního soudu lze bezesporu považovat za ustálenou judikaturu, když z odůvodnění tohoto nálezu je zcela seznatelný vývoj judikatury. Je přitom dle žalobkyně dále neoddiskutovatelné, že obviněná společnost může mít v trestním řízení zmocněnce i obhájce a postavení těchto osob jsou odlišná. Přitom obhájce i zmocněnec smí v trestním řízení činit úkony za právnickou osobu, které jim zákon přiznává. Z těchto důvodů považuje žalobkyně i nadále žalobu za důvodnou.12. Žalovaná pak ještě doplnila, že z k důkazu provedeného vyrozumění VSZ [adresa] vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] nemohl žalobkyni zastupovat, a to z důvodu, že zákon vylučuje, aby obviněná jednatelka a obchodní společnost byla zastoupena stejnou osobou. Pokud byl žalobkyni dne [datum] zvolen zmocněnec [tituly před jménem] [jméno FO], tak právně účinné a proplatitelné by mohly být pouze úkony zmocněnce [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], protože tyto úkony právní služby jsou neúčinné. TOPO v § 34 odst. 4 explicitně zakazuje, aby za právnickou osobu činily úkony osoby, které jsou v konkrétním řízení v postavení obviněného, a to konkrétně jednatel obchodní společnosti. Trestní řízení, v němž jednatel právnické osoby vystupuje v postavení obviněného, je typickým příkladem situace, kdy se prioritou jednatele stanou jeho vlastní zájmy a jeho vlastní práva a kdy je (navíc) nutno počítat i s tím, že se tyto zájmy mohou ocitnout v rozporu se zájmy právnické osoby. Je-li spolu s jednatelem obviněna i samotná právnická osoba, § 34 TOPO zásadně vylučuje, aby obviněný jednatel za právnickou osobu v trestním řízení jednal. Je tomu tak vzhledem k imanentnímu riziku, že by obviněný jednatel mohl upřednostnit výkon svého práva na obhajobu před řádným hájením zájmů právnické osoby a výkonem jejího práva na obhajobu. Žalovaná je tedy toho názoru, že úkony obhajoby neměly být činěny totožným obhájcem, který v trestním řízení zastupoval obviněného jednatele a obviněnou právnickou osobu. Dle názoru žalované nelze tedy předmětné úkony právní služby proplatit.13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:14. Usnesením NCOZ ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání sedmi fyzických osob (mj. [jméno FO] či [jméno FO]) a jedné právnické osoby (žalobkyně). Žalobkyně se týkal skutek pod bodem 6) usnesení, kterým měla společně s [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] spáchat zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, a to prostřednictvím fiktivního poskytnutí zápůjček. Usnesení bylo doručeno dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], dne [datum] žalobkyni a dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] (zjištěno z usnesení č. j. [číslo jednací], sdělení KSZ [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], doručenek od žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO]).15. Dne [datum] uzavřela žalobkyně, jednající [tituly před jménem] [jméno FO], s [tituly před jménem] [jméno FO] písemnou smlouvu, kterou bylo sjednáno zastupování, resp. obhajoba žalobkyně v předmětném trestním řízení [tituly před jménem] [jméno FO]. Odměna a náhrada hotových výdajů byly sjednány dle advokátního tarifu. Téhož dne udělila žalobkyně, jednající [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] plnou moc k tomu, aby ji obhajoval, resp. za ni vystupoval v pozici zmocněnce v předmětném trestním řízení. Plná moc byla doručena NCOZ dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o poskytování právních služeb, plné moci, ověřovací doložky na plné moci).16. Dne [datum] v době od 13.00 hod. do 17.31 hod. se [tituly před jménem] [jméno FO] jako obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně účastnil vazebního zasedání u Okresního soudu v [adresa] ve věci obviněného [jméno FO] (zjištěno z protokolu o vazebním zasedání sp. zn. [spisová značka]).17. Podáním ze dne [datum], došlým NCOZ téhož dne, podala žalobkyně prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (zjištěno ze stížnosti obviněné, doručenky).18. Dne [datum] se v době od 9.30 hod. do 11.05 hod. konala porada [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně (jednající [tituly před jménem] [jméno FO]) s [tituly před jménem] [jméno FO] v předmětné trestní věci (potvrzení o vykonané poradě s klientem).19. Dne [datum] se v době od 14.00 hod. do 15.30 hod. konala porada [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně (jednající [tituly před jménem] [jméno FO]) s [tituly před jménem] [jméno FO] v předmětné trestní věci (potvrzení o vykonané poradě s klientem).20. Podáním ze dne [datum], došlým NCOZ téhož dne, podala žalobkyně prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání včetně celé řady příloh, kterými vyvracela závěr policejního orgánu o fiktivnosti poskytnutých půjček (zjištěno z odůvodnění stížnosti obviněné, doručenky).21. Dne [datum] sděloval [tituly před jménem] [jméno FO] NCOZ k její žádosti o doplnění informací ze dne [datum], že byl žalobkyní zmocněn do pozice obhájce. Pokud je na plné moci rovněž uvedena pozice zmocněnce, nemá k tomu NCOZ přihlížet (zjištěno ze sdělení na žádost policejního orgánu).22. Dne [datum] se v době od 14.00 hod. do 15.15 hod. konala porada [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyně (jednající [tituly před jménem] [jméno FO]) s [tituly před jménem] [jméno FO] v předmětné trestní věci (potvrzení o vykonané poradě s klientem).23. Podáním ze dne [datum], došlým téhož dne KSZ [adresa] z datové schránky žalobkyně, žalobkyně reagovala na výzvu KSZ [adresa] ze dne [datum], aby si zvolila zmocněnce, kdy jí současně bylo sděleno, že plná moc udělená obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] není účinná, neboť přesto, že žalobkyně může mít zmocněnce i obhájce, nemůže mít obhájce před tím, než si zvolí zmocněnce či než ji bude ustanoven opatrovník. K tomu žalobkyně sdělila, že si zmocněnce volit nebude, a pokud orgány činné v trestním řízení dospějí k závěru, že jej musí mít, pak nechť jí je ustanoven opatrovník. Žalobkyně současně vyjadřovala nesouhlas s postupem policejního orgánu a státního zástupce, kdy tento považovala za nezákonný. Uvedla, že je trestně stíhaná na základě usnesení NCOZ ze dne [datum], proti kterému podala prostřednictvím svého obhájce stížnost již dne [datum], o které dosud nebylo rozhodnuto. Státní zástupce nyní tvrdí, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno až dne [datum] a obhájce nemůže mít obviněná společnost před tím, než bude mít určeného zmocněnce či ustanoveného opatrovníka. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by se státní zástupce neměl její stížností ze dne [datum] vůbec zabývat, když takový postup by byl zcela jistě proti právu obviněné na obhajobu. Mimo to je dle žalobkyně zarážející, že je usnesení o zahájení trestního stíhání doručováno bezmála 4 měsíce poté, co bylo takovéto usnesení vydáno. Žalobkyně si tedy zvolila svého obhájce poté, co proti ní bylo zahájeno trestního stíhání, a takováto volba obhájce nemůže být neúčinná. Jakýkoliv jiný výklad by byl v rozporu s právem obviněné na obhajobu. Pokud by obviněná nazírala na nastolený stav optikou státního zástupce, pak by ji měl být nyní ustanoven opatrovník, pak by si mohla zvolit obhájce, pak by musel policejní orgán znovu doručovat usnesení o zahájení trestního stíhání a pak by mohla obviněná skrze svého zmocněnce či obhájce znovu podat stížnost, kterou však podala již dne [datum]. Mimo to by závěr státního zástupce musel nutně znamenat i to, že plná moc udělená [tituly před jménem] [jméno FO] nemůže být neúčinná, neboť ze závěrů státního zástupce vyplývá, že obhájce nemůže mít obviněná společnost před tím, než bude mít zmocněnce. Pak ovšem v takovém případě musí být nahlíženo na plnou moc jako na zvolení si zmocněnce, a nemůže tak vzniknout kolize mezi zmocněncem a obhájcem, neboť toho zatím společnost mít nemůže. Žalobkyně je proto přesvědčena, že postup policejního orgánu a státního zástupce není správný, a proto je nezákonný. Pokud se žalobkyně dozvěděla, že proti ní bylo zahájeno trestní stíhání na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum], pak ihned poté si mohla zvolit obhájce a volba zmocněnce či ustanovení opatrovníka na to nemůže mít žádný vliv. Z žádného předpisu totiž nevyplývá, že by si žalobkyně poté, co se dozví o tom, že je obviněna, nemohla zvolit obhájce. Závěr státního zástupce v této věci tak nemůže v žádném případě obstát. Žalobkyně tak žádala, aby byl postup policejního orgánu přezkoumán státním zástupcem a postup státního zástupce byl přezkoumán VSZ [adresa]. Uvedené podání pro žalobkyni vyhotovil [tituly před jménem] [jméno FO] a dne [datum] jej ve formátu PDF zasílal e-mailem [jméno FO] s tím, aby bylo obratem odesláno (zjištěno ze sdělení obviněné na výzvu Krajského státního zastupitelství v [adresa] s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce včetně záznamu o ověření elektronického podání, porovnání formy tohoto podání s formou ostatních podání činěných žalobkyní prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], vlastností PDF souboru s názvem „[název] “, e-mailu ze dne [datum]).24. Státní zástupce rozhodl usnesením ze dne [datum] tak, že se dle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu stížností [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] napadené usnesení NCOZ o zahájení trestního stíhání ruší a policejnímu orgánu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodnul. V odůvodnění usnesení státní zástupce uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], [jméno FO] dne [datum], žalobkyni dne [datum] do datové schránky a jejímu ustanovenému opatrovníkovi [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Státní zástupce pak uvedl, že po seznámení se s obsahem stížností a prostudování spisového materiálu přisvědčil argumentaci uplatněné v odůvodnění stížností všech stěžovatelů a namítající nepřezkoumatelnost napadeného usnesení v důsledku absence či nedostatečné konkretizace objektivní stránky obviněných [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] v popisu skutku pod body 1), 5) a 6) napadeného usnesení, jakož i argumentaci spočívající v námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci tvořícího podklad pro odůvodnění skutků popsaných pod body 2), 3), 4) a 6) napadeného usnesení podpořenou nově přiloženými listinnými důkazy tvořícími přílohu ke stížnosti [jméno FO] (smlouvy o zápůjčce, potvrzení o bankovních převodech a výběrech hotovosti), a dospěl k závěru, že citované námitky stěžovatelů jsou opodstatněné. Skutek popsaný pod bodem 6) napadeného usnesení je založen na premisi záměrného vytvoření fiktivních pohledávek [jméno FO] a žalobkyně za společností [právnická osoba] Vzhledem ke skutečnosti, že [jméno FO] v příloze připojila smlouvy o zápůjčce, které mají dokládat existenci presumovaných pohledávek, jakož i výpisy z účtů či doklady o výběru hotovosti, jimiž má být prokazována jejich realizace, nutno konstatovat, že došlo ke zpochybnění a relativizaci dosud zjištěného skutkového stavu. Rovněž ve vztahu k závěrečné části popisu skutku ad 6), konkrétně, že „před podepsáním notářského zápisu sp. zn. [číslo] o zmíněných požadavcích a plánech [jméno FO] informoval policejní orgán, s vědomím [adresa] [jméno FO], nar. [datum], ve smyslu ustanovení § 21 odst. 3 trestního zákoníku“ nebylo v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání policejním orgánem dostačujícím a přezkoumatelným způsobem osvětleno, o které skutečnosti formulaci skutku ad 6) opírá, když uvedl, že vychází z úředních záznamů o podaných vysvětleních [jméno FO] ze dne [datum], [datum] a [datum], tedy učiněných až po spáchání předmětného skutku. Státní zástupce tak uzavřel, že absence či nedostatečný popis objektivní stránky v usnesení o zahájení trestního stíhání, jakož i nedostatečný podklad pro závěry v enunciátu takového usnesení, činí toto rozhodnutí nezákonným a neakceptovatelným, a že tedy napadené rozhodnutí policejního orgánu vykazuje tak závažné procesní vady, že pro ně nemůže obstát. Dále pak státní zástupce konstatoval, že vzhledem ke skutečnosti, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání si podali toliko [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], avšak důvody, pro které bylo usnesení zrušeno, prospívají i [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a žalobkyni, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno rovněž vůči těmto osobám. Usnesení bylo doručeno dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] (zjištěno z usnesení sp. zn. [spisová značka], doručenky).25. [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobkyni náklady obhajoby ve struktuře uvedené shora v bodu 3. tohoto odůvodnění na částku 20 303,80 Kč (stejná částka nákladů obhajoby, jen v nepatrně odlišné struktuře, byla vyúčtována též [tituly před jménem] [jméno FO]). Tyto částky žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] uhradily [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] (zjištěno z vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů advokáta, přehledu transakcí na účtu).26. Státní zástupkyně VSZ [adresa] v přípisu ze dne [datum], kterým reagovala na shora uvedený podnět žalobkyně k výkonu dohledu nad postupem KSZ [adresa] učiněný podáním ze dne [datum], uvedla: „Z obsahu uvedených spisů bylo zjištěno následující. Vdané věci rozhodl policejní orgán usnesením ze dne [datum] podle § 160 odst. 1 TŘ o zahájení trestního stíhání právnické osoby [Jméno žalobkyně]., jednatelky této obchodní korporace [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] pro skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) TZ. Pro úplnost je možno dodat, že uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání i dalších osob pro jiné skutky. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo téhož dne, tedy [datum] doručeno [tituly před jménem] [jméno FO], která si dne [datum] zvolila obhájce [Jméno advokáta], advokáta. Téhož dne jako jednatelka právnické osoby [Jméno žalobkyně]. udělila témuž advokátovi [Jméno advokáta] plnou moc k tomu, aby společnost [Jméno žalobkyně]. obhajoval, resp. za ni vystupoval v pozici zmocněnce, v trestní věci vedené na základě usnesení Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura [adresa], 2. oddělení, ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. [Jméno advokáta] následně dne [datum] podal proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stihání stížnost jak za obviněnou [tituly před jménem] [jméno FO], tak za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. Policejní orgán předložil stížnosti obviněných se spisovým materiálem dne [datum] státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v [adresa] k rozhodnutí. Státní zástupce po prostudování spisu zjistil, že usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo doručeno právnické osobě [Jméno žalobkyně]., proto přípisem ze dne [datum] vrátil spis i se stížnostmi policejnímu orgánu s tím, že byly předloženy předčasně. O stížnostech nemohlo být rozhodnuto, neboť dosud neuplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám ve smyslu § 146 odst. 2 TŘ. Státní zástupce policejnímu orgánu zdůraznil, že doručení usnesení o zahájení trestního stihání [tituly před jménem] [jméno FO], která byla vdané věci obviněnou, má účinky zahájení trestního stíhání toliko vůči ní jako fyzické osobě, nikoli vůči právnické osobě [Jméno žalobkyně]., jejíž je sice jedinou jednatelkou, avšak v tomto řízení vystupuje v samostatném procesním postavení obviněné. Státní zástupce policejnímu orgánu uložil, aby usnesení o zahájení trestního stíhání doručil právnické osobě [Jméno žalobkyně]. do datové schránky. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo právnické osobě [Jméno žalobkyně]. doručeno do datové schránky dne [datum], o čemž byl státní zástupce policejním orgánem vyrozuměn dne [datum]. Vzhledem k tomu, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplynulo, že ode dne [datum] je jediným jednatelem [Jméno žalobkyně]. [tituly před jménem] [jméno FO], která je pro stejný skutek stíhána jako obviněná na základě téhož usnesení o zahájení trestního stíhání, které jí bylo doručeno dne [datum], státní zástupce ve smyslu § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TOPO), vyzval právnickou osobu [Jméno žalobkyně]., aby ve lhůtě nejpozději 7 dny od doručené výzvy určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu a aby její osobní a kontaktní údaje sdělila Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa], jinak jí bude soudcem Okresního soudu v [adresa] v tomto trestním řízení ustanoven opatrovník. Součástí výzvy bylo poučení podle § 34 a § 35 TOPO. Státní zástupce současně právnické osobě [Jméno žalobkyně]. vysvětlil, že účelem § 34 TOPO je oddělit jednání obviněných osob (právnické a fyzické) a vyloučit, aby spoluobviněná fyzická osoba činila úkony za osobu právnickou, přičemž zákonodárce odlišuje určení zmocněnce od volby obhájce, stejně jako odlišuje práva obviněného a obhájce, kdy každému přiznává jiná oprávnění. Určí-li proto spoluobviněná jednatelka, ze zákona vyloučená ze zastupování stěžovatelky, za zmocněnce toho, kdo je současně jejím obhájcem, jde zjevně o obcházení účelu zákona. V tomto směru státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2050/23. Státní zástupce uvedl, že plná moc, kterou právnická osoba [Jméno žalobkyně]. zastoupená jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] udělila [Jméno advokáta], je neurčitá, protože advokát nemůže současně vystupovat v postavení zmocněnce a obhájce právnické osoby. Neúčinnost plné moci pramení z nedodržení procesního postupu v řízení, kdy obviněná jednatelka právnické osoby [Jméno žalobkyně]. volí právnické osobě [Jméno žalobkyně]. obhájce v době, kdy tato právnická osoba ještě není obviněnou, tedy obhájce mít nemůže. Obviněná právnická osoba může v trestním řízení mít obhájce vedle svého zástupce, tedy k případné volbě obhájce může přistoupit až v době, kdy bude mít zvoleného zmocněnce, nebo ustanoveného opatrovníka. Podle státního zástupce proto nelze k udělené plné moci přihlížet. Na uvedenou výzvu reagovala [Jméno žalobkyně]. podáním ze dne [datum], v němž sdělila státnímu zástupci, že zmocněnce si nevolí. Státní zástupce proto dne [datum] požádal Okresní soud v [adresa] o ustanovení opatrovníka. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byl obviněné právnické osobě [Jméno žalobkyně]. ustanoven opatrovník [tituly před jménem] [jméno FO], kterému policejní orgán následně dne [datum] doručil usnesení o zahájení trestního stíhání právnické osoby [Jméno žalobkyně]. Opatrovník nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobkyně]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] státní zástupce rozhodl o stížnostech obviněných [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] proti usnesení policejního orgánu [právnická osoba], Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura [adresa], 2. oddělení, ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] tak, že napadené usnesení z podnětu uvedených stížností podle § 149 odst. 1 písm. b) TŘ zrušil a uložil policejnímu orgánu, aby o věci znova jednal a rozhodl. Ačkoliv si stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podali toliko [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], důvody, pro které bylo usnesení zrušeno, prospívají i spoluobviněným [jméno FO], [jméno FO], [adresa] a právnické osobě [Jméno žalobkyně]., proto bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno i vůči těmto osobám. Je třeba přisvědčit Vaší námitce, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo právnické osobě [Jméno žalobkyně]. doručeno až téměř za 4 měsíce po jeho vydání. Tato prodleva byla způsobena pochybením policejního orgánu, který doručil usnesení o zahájení trestního stíhání pouze [tituly před jménem] [jméno FO], jediné jednatelce [Jméno žalobkyně]., o jejímž trestním stíhání bylo uvedeným usnesením rovněž rozhodnuto, a toto doručení nesprávně považoval za účinné i vůči právnické osobě [Jméno žalobkyně]. Uvedené pochybení bylo následně zjištěno státním zástupcem, který policejnímu orgánu uložil, aby usnesení o zahájení trestního stíhání doručil právnické osobě [Jméno žalobkyně]. do její datové schránky. Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání vůči právnické osobě [Jméno žalobkyně]. tak nastaly až dne [datum]. Uvedeným dnem však právnické osobě [Jméno žalobkyně]. nepočala běžet lhůta k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť právnická osoba [Jméno žalobkyně]. v tu dobu neměla osobu, která by za ni mohla v trestním řízení činit úkony. … Z § 34 odst. 4 TOPO vyplývá, že činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů. Toto opatření slouží k ochraně zájmů právnické osoby, protože obviněná osoba, případně osoba v postavení svědka či poškozeného by mohla upřednostnit své zájmy před zájmy právnické osoby. Jedinou jednatelkou a společníkem právnické osoby [Jméno žalobkyně]., tedy jedinou osobou, která za ni byla oprávněna ve smyslu § 34 odst. 1 TOPO jednat, byla [tituly před jménem] [jméno FO], která byla v téže trestní věci obviněna, a to pro jednání, které bylo právnické osobě [Jméno žalobkyně]. přičítáno podle § 8 odst. 2 písm. a) TOPO ve spojení s § 8 odst. 1 písm. a) TOPO. [tituly před jménem] [jméno FO] byla proto ve smyslu § 34 odst. 4 věty první TOPO vyloučena a nemohla za obviněnou právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. činit úkony v řízení. Nelze než souhlasit se státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v [adresa], že plná moc, kterou za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. udělila [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] [Jméno advokáta], je neurčitá, protože z ní jednoznačně nevyplývá, zda má [Jméno advokáta] být obhájcem právnické osoby či osobou určenou k provádění úkonů trestního řízení, tedy zmocněncem. Souběh obou procesních postavení možný není. Zmocněnec obviněné právnické osoby má postavení a práva jako osoba, proti které se trestní řízení vede (§ 33 TŘ), obhájce má práva jiná (§ 41 TŘ). Neslučitelnost uvedených procesních postavení je zřejmá i z § 35 odst. 2 TŘ, podle něhož nemůže být obhájcem advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. Z předložených spisových materiálů bylo zjištěno, že přípisem policejního orgánu ze dne [datum] byli právnická osoba [Jméno žalobkyně]. i [Jméno advokáta] vyzváni, aby uvedenou nejasnost osvětlili. [Jméno advokáta] za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. dne [datum] sdělil, že plná moc mu byla dána jako obhájci a jako obhájce právnické osoby [Jméno žalobkyně]. bude nadále vystupovat. Pokud je na plné moci rovněž uvedena pozice zmocněnce, nemá k tomu být přihlíženo. Uvedené stanovisko koresponduje s tím, že [Jméno advokáta] za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. jako její obhájce podal již dne [datum] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Nelze přisvědčit Vaší námitce, že pokud obviněná právnická osoba nemůže mít obhájce předtím, než bude mít zmocněnce, musí být na plnou moc nahlíženo jako na zvolení si zmocněnce a nemůže tak vzniknout kolize mezi obhájcem a zmocněncem. Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny vykládat obsah smlouvy o právním zastoupení, který se ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení projeví ve formě plné moci, proti vůli zastoupené osoby. Obsah zmocnění byl [Jméno advokáta] za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. jednoznačně a nezpochybnitelně vyjasněn. Navíc i z Vašeho podání ze dne [datum] vyplývá, že si zmocněnce nevolíte. Pro úplnost považuji za nutné dodat, že [Jméno advokáta] by stejně vzhledem k tomu, že byl obhájcem obviněné [tituly před jménem] [jméno FO], nemohl z důvodu kolize v daném řízení vystupovat současně i jako zmocněnec právnické osoby [Jméno žalobkyně]. Neslučitelnost tohoto postavení vyplývá, jak již bylo výše zmíněno, z § 35 odst. 2 TŘ. V tomto směru Vám danou situaci vysvětlil již státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [adresa] ve výzvě ke zvolení zmocněnce, přičemž přiléhavě odkázal i na související judikaturu, která označila postup spoluobviněné jednatelky, ze zákona vyloučené k zastupování obviněné právnické osoby, za zmocněnce toho, kdo byl současně jejím obhájcem, za obcházení účelu zákona, kterým je oddělit jednání obviněných osob (právnické a fyzické) a vyloučit, aby spoluobviněná fyzická osoba činila úkony za osobu právnickou (usnesení Ústavního soudu ze dne ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2050/23). Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [adresa] proto za dané situace postupoval správně, když v souladu s § 34 odst. 4 TOPO vyzval právnickou osobu [Jméno žalobkyně]., aby určila osobu k provádění úkonů trestního řízení. Státní zástupce právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. současně poučil, že touto osobou nemůže být z výše uvedených důvodů [Jméno advokáta]. Dal tak právnické osobě [Jméno žalobkyně]. prostor, aby zajistila jinou osobu, u níž není dán důvod vyloučení. Na to [Jméno žalobkyně]. reagovala sdělením ze dne [datum], že si zmocněnce nevolí. Státní zástupce proto postupoval v souladu s § 34 odst.

5 TOPO, když požádal soud o ustanovení opatrovníka. Důvodnou nebyla shledána ani Vaše námitka, že pokud si obviněná právnická osoba zvolila obhájce, taková volba nemůže být neúčinná. Jak již bylo výše zmíněno, [tituly před jménem] [jméno FO] byla v dané věci ve smyslu § 34 odst. 4 věty první TOPO vyloučena a nemohla za obviněnou právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. činit úkony v trestním řízení. Za situace, kdy je důvodem vyloučení osoby oprávněné za právnickou osobu jednat obvinění této osoby v téže trestní věci, vztahuje se vyloučení i na volbu obhájce. Je proto třeba souhlasit se státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v [adresa], že volba [Jméno advokáta] jako obhájce právnické osoby [Jméno žalobkyně]. byla v daném případě v rozporu s § 34 odst. 4 TOPO a nelze na ni pohlížet jako na účinnou. Tento závěr má oporu v současné judikatuře Ústavního soudu vztahující se k dané problematice. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že § 34 odst. 4 TOPO představuje zásah do práva právnická osoby na obhajobu v trestním řízení podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takový významný zásah je možný, pokud sleduje legitimní cíl a obstojí v testu proporcionality. Pokud je obviněný statutární orgán právnické osoby, jeho zájmy mohou se zájmy právnické osoby obviněné v téže věci kolidovat. Legitimní cíl zabránit této kolizi je tak splněn. V případě osoby vyloučené podle § 34 odst. 4 TOPO proto, že je ve stejné věci obviněna, existuje riziko, že by taková osoba kdykoliv v průběhu řízení mohla upřednostnit výkon svého práva na obhajobu před hájením zájmů právnické osoby a výkonu jejího práva na obhajobu. Není proto v zájmu právnické osoby, aby za ni tato vyloučená osoba činila všechny úkony v trestním řízení. Vyloučení podle § 34 odst. 4 TOPO se však nevztahuje i na volbu zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení podle § 34 odst. 1 TOPO, jestliže zde není konkrétní riziko, že tak činí proto, aby právnickou osobu poškodila či na její úkor zvýhodnila v trestním řízení sebe (například nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3139/19, a ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3740/19). V případě, že je osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu (§ 34 odst. 1 TOPO) podle § 34 odst. 4 TOPO vyloučena z důvodu, že sama vystupuje v trestní řízení jako svědek, může tato osoba obviněné právnické osobě zvolit obhájce (nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn II. ÚS 131/18). Ústavní soud totiž dovodil, že při volbě obhájce právnické osobě ze strany svědka nedochází k žádnému střetu zájmů. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tento závěr se týká pouze případu, kdy je jediná osoba oprávněná za obviněnou právnickou osobu jednat, v postavení svědka, nikoli v postavení obviněného. Je pravdou, že státní zástupce dosud nerozhodl o stížnosti, kterou za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. podal [Jméno advokáta], ačkoliv bylo na místě rozhodnout o všech podaných stížnostech současně. To ovšem neznamená, že tuto stížnost bude ignorovat, byť bylo usnesení o zahájení trestního stíhání v celém rozsahu, tedy i vůči právnické osobě [Jméno žalobkyně]. zrušeno. Státní zástupce v předkládací zprávě avizoval, že o stížnosti podané [Jméno advokáta] za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. rozhodne po provedeném dohledu. Lze shrnout, že v postupu Krajského státního zastupitelství v [adresa] při vyhodnocení charakteru zplnomocnění [Jméno advokáta] k jednání za právnickou osobu [Jméno žalobkyně]. ani při výzvě právnické osobě k určení osoby oprávněné za tuto právnickou osobu činit úkony v trestním řízení nebyly zjištěny závady. Váš podnět k dohledu nebyl shledán důvodným. Vůči Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa] nebylo proto v tomto směru přijato žádné opatření.“ (zjištěno z vyrozumění č. j. [číslo jednací]).27. Předmětné trestní řízení nadále probíhá (zjištěno ze sdělení KSZ [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], sdělení OSZ [adresa] ze dne 1 [spisová značka]).28. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 20 303,80 Kč jako náhrady škody – nákladů obhajoby (požadavky na náhradu škody ve formě nákladů obhajoby a dále požadavky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkové újmy uplatnila u žalované toutéž žádostí i [tituly před jménem] [jméno FO]). Stanoviskem ze dne [datum] sdělila žalovaná oběma žadatelkám, že jejich žádosti nemohla pro absenci spisu posoudit (zjištěno ze žádosti, stanoviska).29. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:30. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.31. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.32. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.33. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladůa) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupub) vznik škodyc) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).34. Dle 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1). Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).35. Dle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).36. Dle § 160 odst. 7 tr. ř. proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat stížnost.37. Dle § 141 odst. 4 tr. ř. stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.38. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání (kdy usnesení o zahájení trestního stíhání je při nepřiznání odkladného účinku stížnosti vykonatelné bez ohledu na právní moc), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.39. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání.40. Z pohledu existence odpovědnostního titulu a možného naplnění dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu považoval soud za nerozhodné, že předmětné trestní řízení (nikoliv trestní stíhání) nadále pokračuje. Trestní stíhání zahájené předmětným usnesením NCOZ skončilo rozhodnutím státního zástupce KSZ [adresa], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání jako nezákonné zrušeno. Tím byla založena existence odpovědnostního titulu, a pokud žalobkyni v příčinné souvislosti se zrušeným nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání vznikla škoda, je odpovědnost státu za takovou škodu dána, a žaloba tak nebyla podána předčasně. Na tom by ničeho nezměnilo, i kdyby eventuálně bylo v daném trestním řízení opětovně zahájeno trestní stíhání žalobkyně, které by eventuálně skončilo i pravomocným odsouzením žalobkyně, když dle judikatury Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) v situaci, kdy dojde ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce, vrácení věci příslušnému orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí a následnému novému zahájení trestního stíhání pro tentýž skutek (případně se tato situace opakuje vícekrát po sobě), nelze považovat obě trestní stíhání pro účely odškodnění újmy způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání za trestní stíhání jediné (viz např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 1771/2014 či 30 Cdo 2266/2021). Ostatně i z hlediska běhu promlčecích lhůt dle § 32 odst. 1 OdpŠk žalobkyně nemůže s uplatněním nároku odvozeného od zrušeného usnesení NCOZ vyčkávat na to, zda a kdy bude předmětné trestní řízení jako takové skončeno, eventuálně zda bude opětovně zahájeno její trestní stíhání a kdy a s jakým výsledkem bude toto skončeno.41. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.42. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.43. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.44. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.45. Tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“).46. Dle § 34 TOPO za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Tato osoba musí prokázat své oprávnění k činění úkonů za právnickou osobu (odst. 1). Právnická osoba si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V řízení může mít obviněná právnická osoba současně pouze jednoho zmocněnce (odst. 2). V řízení může za právnickou osobu činit úkony současně jen jedna osoba (odst. 3). Činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů (odst. 4). Není-li osoba uvedená v odstavci 4 určena ve stanovené lhůtě, nebo právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě právnické osobě nebo jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat písemnosti, předseda senátu a v přípravném řízení soudce ustanoví právnické osobě opatrovníka. Osobu lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy právnické osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je ustanovován opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci, též právnické osobě (odst. 5). Osoba uvedená v odstavci 1, zmocněnec a opatrovník mají v řízení stejná práva a povinnosti jako ten, proti němuž se vede trestní řízení (odst.

6). Nedostaví-li se osoba uvedená v odstavci 1, popřípadě zmocněnec obviněné právnické osoby nebo opatrovník, k hlavnímu líčení bez řádné omluvy, může soud hlavní líčení provést v jejich nepřítomnosti, byla-li obžaloba obviněné právnické osobě řádně doručena, byla-li včas a řádně k hlavnímu líčení předvolána, bylo-li dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněná právnická osoba byla upozorněna na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (odst.

7). Má-li právnická osoba zmocněnce nebo byl-li jí určen opatrovník, písemnosti určené právnické osobě se doručují pouze tomuto zmocněnci nebo opatrovníkovi, pokud trestní řád nestanoví jinak (odst. 8).47. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při sjednání smlouvy o poskytování právní pomoci s [tituly před jménem] [jméno FO] a udělení plné moci [tituly před jménem] [jméno FO], jednala prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] jako své jediné jednatelky. [tituly před jménem] [jméno FO] byla přitom v téže věci trestně stíhána spolu se žalobkyní. Ze znění § 34 odst. 4 TOPO výslovně vyplývá, že (mj.) spoluobviněná osoba nemůže v trestním řízení činit za právnickou osobu žádné úkony, tj. též zvolit obviněné právnické osobě obhájce. Žalobkyni je nutno přisvědčit, že ustanovení § 34 odst. 4 TOPO bylo opakovaně předmětem posuzování Ústavního soudu. Výklad tohoto ustanovení pak v judikatuře Ústavního soudu procházel vývojem, který byl částečně shrnut jak ve shora citovaném vyrozumění státní zástupkyně VSZ [adresa], tak v žalobkyní odkazovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 1490/20. Předmětné ustanovení bylo nejprve vyloženo tak, že osoba, která v téže věci vystupuje jako svědek, může právnické osobě zvolit obhájce (viz nález ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 131/18), následně, že osoba, která v téže věci vystupuje jako svědek, může za právnickou osobu činit v trestním řízení v zásadě veškeré procesní úkony (viz nález ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2436/18), a nakonec, že osoba, která v téže věci vystupuje jako spoluobviněný, může právnické osobě zvolit zmocněnce, jestliže zde není konkrétní riziko, že tak činí proto, aby právnickou osobu poškodila či na její úkor zvýhodnila v trestním řízení sebe (viz nález ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3139/19), anebo ledaže je z konkrétních okolností zřejmé, že se jedná o zjevné zneužití práva (viz nález ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 2638/19). Předmětné ustanovení TOPO však nebylo vyloženo tak, že by spolustíhaná osoba mohla právnické osobě zvolit obhájce. Ostatně i v žalobkyní odkazovaném nálezu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 1490/20, Ústavní soud tam, kde se stěžovatelka (stíhaná právnická osoba) dovolávala práva zvolení obhájce spolustíhanou fyzickou osobou, opětovně věc vyložil tak, že spolustíhaná osoba je oprávněna zvolit právnické osobě zmocněnce.48. Soud tak uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] nemohla jednat za žalobkyni při volbě obhájce (nemohla za ni sjednat smlouvu o poskytování právní pomoci a nemohla za ni udělit plnou moc). Uvedeným postupem by žalobkyni mohl být zvolen zmocněnec, což je osoba odlišná od obhájce, mající v řízení jiné postavení a jiná práva a povinnosti. Takový zmocněnec by pak žalobkyni mohl mj. i zvolit obhájce. K tomu však v dané věci nedošlo, zmocněnec žalobkyni (přes poněkud nejednoznačné znění plné moci) v řízení zvolen nebyl, což bylo postaveno najisto sdělením žalobkyně prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a sdělením žalobkyně ze dne [datum]. Uvedené závěry se pak promítly do postupu orgánů činných v trestním řízení, které s [tituly před jménem] [jméno FO] jako s obhájcem žalobkyně nejednaly a k úkonům činěným jeho prostřednictvím v řízení nepřihlížely [jedinou výjimkou byla připuštěná účast [tituly před jménem] [jméno FO] jako obhájce žalobkyně při vazebním zasedání týkajícím se [jméno FO] – toto by však eventuálně mohlo být posouzeno jako samostatný nesprávný úřední postup, v důsledku kterého mohla žalobkyni vzniknout škoda (vynaložené náklady právního zastoupení) – takového nesprávného úředního postupu se však žalobkyně v nyní projednávané věci nedomáhala, svůj nárok odvíjela od vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání)]. Jestliže pak ve vyrozumění státní zástupkyně VSZ [adresa] bylo státnímu zástupci KSZ [adresa] vytčeno, že dosud nerozhodl o stížnosti podané žalobkyní prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], nelze s ohledem na vše ostatní uvedené v předmětném vyrozumění dle názoru soudu očekávat jiné rozhodnutí, než že stížnost bude zamítnuta jako podaná osobou neoprávněnou dle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.49. Jestliže [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení nevystupoval jako obhájce žalobkyně a k úkonům jím činěným (či činěným jeho prostřednictvím) nebylo přihlíženo [usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo ve vztahu k žalobkyni zrušeno na podkladě jí podané stížnosti, ale z důvodu, že důvody, pro které bylo usnesení zrušeno na podkladě stížnosti jiných obviněných (zde zřejmě stížnosti [tituly před jménem] [jméno FO], která ve své stížnosti uplatnila stejné skutečnosti jako žalobkyně), svědčily též žalobkyni], nemohou být náklady vynaložené na takto poskytnuté úkony právní služby považovány za účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 OdpŠk, a nemohou tak být předmětem náhrady škody dle OdpŠk.50. Veden popsanými úvahami soud považoval podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji v celém rozsahu zamítl.51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 250 Kč (5x 450 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 5 úkonů (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]), dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam – při určení výše náhrady hotových výdajů soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od [datum] za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615).52. Náklady na další provedený úkon (sepis vyjádření ze dne [datum]) soud nepovažoval za účelně vynaložené, když toto vyjádření neobsahovalo ničeho nad rámec uvedeného již ve vyjádření k žalobě a při ústním jednání konaném dne [datum]. Paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon tak soud žalované nepřiznal.