15 C 197/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného Obvodního soudu pro [adresa], pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 s tím, že otec žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], se žalobou podanou dne [datum] u, domáhal vůči [právnická osoba], nar. [datum], vyplacení peněžité náhrady vyvažující mu plně vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, vzniklé mu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou dne [datum]. Otec žalobce se dále žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp. zn. 59 C [Anonymizováno] /2016, domáhal vůči [právnická osoba], nar. [datum], vyplacení úroků z prodlení z částky odpovídající náhradě vyvažující mu plně vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, nárokované v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016. Otec žalobce se dále žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp. zn. 34 C 44/2017, domáhal vůči [právnická osoba], nar. [datum], vyplacení peněžité náhrady vyvažující mu plně další nemajetkové újmy, vzniklé mu v příčinné souvislosti s dopravní nehodou dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], č. j. 59 C [Anonymizováno] /2016-15, Obvodní soud pro [adresa] věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod spisovými značkami 59 C [Anonymizováno] /2016 a 10 C [Anonymizováno] /2016 spojil ke společnému řízení, s tím, že budou nadále vedené pod spisovou značkou 10 C [Anonymizováno] /2016, neboť jde o věci, které spolu skutkově souvisí a týkající se týchž účastníků. Dne [datum] otec žalobce zemřel. Usnesením ze dne [datum], č. j. 34 C [Anonymizováno] /2017-40, Obvodní soud pro [adresa] rozhodl, že v řízení se pokračuje s právními nástupci žalobce PaeDr. [jméno FO], s [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] a [jméno FO], nar. [datum]. Usnesením ze dne [datum], č. j. 10 C [Anonymizováno] /2016–52, Obvodní soud pro [adresa] rozhodl, že v řízení se pokračuje s právními nástupci a dědici žalobce PaeDr. [jméno FO], s [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] a [jméno FO], nar. [datum]. Usnesením ze dne [datum], č. j. 34 C [Anonymizováno] /2017-102, Obvodní soud pro [adresa] rozhodl, že věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod spisovými značkami 34 C [Anonymizováno] /2017 a 10 C [Anonymizováno] /2016 se spojují ke společnému řízení a budou projednávány pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016. Řízení vedené pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 skončilo až usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. 10 C [Anonymizováno] /2016-441, trvalo tedy 8 let a 2 měsíce, tedy 98 měsíců. Pokud jde o konkrétní okolnosti případu, samotná délka řízení, trvajícího 98 měsíců, je nepřiměřená. Žalobce tvrdí zvýšený význam řízení z důvodu, že obecně se jedná o řízení spojené se zásahem do zdraví osoby žalobci blízké, jeho otce. Žalobce dále namítal zohlednění inflace a ekonomického vývoje v ČR. Žalobce uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka] dopisem ze dne [datum], doručeným Ministerstvu spravedlnosti prostřednictví jeho datové schránky téhož dne. Stanoviskem ze dne [datum] sdělilo Ministerstvo spravedlnosti právnímu zástupci žalobce, že dospělo k závěru, že žadatel má nárok na zadostiučinění ve výši [částka], s tím, že tímto sdělením má žalobce pokládat mimosoudní projednání věci za ukončené.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum]. Popsala průběh řízení vedeného pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 u Obvodního soudu pro [adresa]. Dospěla k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. V této souvislosti Ministerstvo spravedlnosti dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Pokud jde o podíl účastníků řízení na délce řízení, nelze jim přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany. Jestliže účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Aťse jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 probíhalo po dobu 8 let a 2 měsíců na třech stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem a následně usnesením schválil smír, odvolací soud rozhodl jednou a dovolací soud také jednou. V postupu soudu prvního stupně a soudu odvolacího nelze shledat prodlevy, v některých případech lze postup soudu prvního stupně hodnotit jako nekoncentrovaný. Délku dovolacího řízení pak lze hodnotit jako hraniční. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb., i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při rozhodování o výši poskytnutého zadostiučinění bylo žalovanou přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka]. Žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka [částka] je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 20%. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, postupně došlo k připojení řízení o nároku na úrok z prodlení a řízení o nároku na další nemajetkovou újmu. Posouzeny byly všechny okolnosti rozhodné pro vznik nároků a jejich výši. Byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, posudek na určení výše bolestného předkládali žalobci. V počátku řízení došlo k úmrtí původního žalobce, řízení tak bylo přerušeno do ukončení řízení o pozůstalosti a následně bylo rozhodováno o procesním nástupnictví. Žalovaná přistoupila ke snížení základní částky zadostiučinění o 10% v kritériu podílu žalobce na délce řízení. Jednak byla nejprve podána žaloba bez dostatečných skutkových tvrzení, soud k doplnění žaloby musel žalobce urgovat opakovaně. Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání, účastníci následně žádali o delší čas, jednání tak probíhala až do října 2019. Další pokus o smír následoval v druhé polovině roku 2020 a následně ještě účastníci jednali po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v roce 2024. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Žalobce nebyl původním žalobcem, nejednalo se o jeho újmu na zdraví. Ve vztahu k současnému žalobci šlo o peněžité plnění. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že v řízení vystupoval žalobce společně s další žalobkyní (sestrou), jedná se tedy o tzv. sdílenou újmu. V tomto směru žalovaná odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3369/17. Podle Ústavního soudu lze koncept tzv. sdílené újmy použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob). Z tohoto důvodu byla základní částka zadostiučinění snížena o 10%. Po zhodnocení všech okolností případu dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit celkově o 40%. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. K obsahu žaloby žalovaná uvádí, že je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. K požadavku na navýšení zadostiučinění za nemajetkovou újmu s ohledem na ekonomický vývoj odkazuje žalovaná na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, z níž plyne, že k takovému navyšování není dán důvod (např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 26/25).

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 tak, že právním předchůdcem žalobce /otcem/ byla podána žaloba dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa] a druhá dne [datum] vedená pod sp. zn. 59 C [Anonymizováno] /2016. Dne [datum] bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 59 C [Anonymizováno] /2016 vydáno usnesení o spojení věci (žaloba o úrok z prodlení) s řízením vedeným pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016.V mezidobí /leden 2017/ byl žalobce vyzýván k doplnění žaloby a ze strany původního žalobce bylo opakovaně žádáno o prodloužení lhůty k doplnění žalobních tvrzení. V květnu 2017 vstoupil do řízení česká pojišťovna jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Dne [datum] bylo oznámeno úmrtí žalobce. Dne [datum] bylo řízení z důvodu úmrtí žalobce přerušeno. Dne [datum] bylo v řízení pokračováno s tím, že nadále bude na straně žalující jednáno s [Jméno žalobce] a [jméno FO]. Dne [datum] bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 34 C [Anonymizováno] /2017 vydáno usnesení o spojení věci (žaloba o další nemajetkovou újmu) s řízením vedeným pod sp. zn. 10 C 417/2016. Dne [datum] bylo nařízené jednání na den [datum]. Jednání se konalo dne [datum] a bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání na neurčito. Dne [datum] sděluje vedlejší účastník, že není zcela vyloučeno mimosoudní vyřízení sporu. Dne [datum] vyzývá soud účastníky ke sdělení výsledků. Dne [datum] sdělení o postupu v mimosoudních jednáních. Dne [datum] sdělují žalobci, že příprava znaleckého posudku je ve finální fázi. Dne [datum] sděluje právní zástupce žalobce, že znalecký posudek ještě není k dispozici. Dne [datum] soud vyzývá účastníky ke složení zálohy na znalecký posudek. Dne [datum] je založen ze strany žalobců znalecký posudek. Jednání se konalo dne [datum], byl provedený výslech znalce, který vypracoval znalecký posudek pro žalobce, a bylo opět odročeno za účelem mimosoudních jednání. Další jednání se konalo dne [datum]. Dne [datum] byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – interna. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. V průběhu léta 2021 se vyjadřujíc účastníci k é znaleckému posudku. Na den [datum] je nařízené jednání, to je odročeno na den [datum]. K žádosti žalobce je odročeno na den [datum]. Jednání se konalo dne [datum], soud vyhlásil rozsudek. Žalobci se proti rozsudku odvolali dne [datum]. Žalovaný a vedlejší účastník podali odvolání dne [datum]. Dne [datum] byl vydán doplňující rozsudek. Proti němu podal žalovaný odvolání dne [datum]. Dne [datum] se konalo odvolací jednání. Dne [datum] Městský soud v Praze vyhlásil rozsudek. Žalobci dne [datum] podali dovolání. Dne [datum] Nejvyšší soud ČR částečně zrušil rozsudek městského soudu i rozsudek obvodního soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] se konalo jednání, účastníci uzavřeli smír, který soud svým usnesením schválil. Rozhodnutí nabylo právní moci ke dni [datum].[právnická osoba] přerušené části namítaného řízení z důvodu úmrtí původního žalobce soud uvádí, že toto období započítal do celkové délky řízení, když bylo přerušeno od [datum] usnesením čj. 10 C [Anonymizováno] /2016-37 s právní mocí dne [datum]. Dne [datum] soud zjišťoval informace o průběhu dědického řízení sp. zn. 27 D [Anonymizováno] /2017. Dále dne [datum]. Dne [datum] a dne [datum] bylo v dědickém řízení rozhodnuto usnesením čj. 27 D [Anonymizováno] /2014-71. Přerušení trvalo po dobu 3 popř. pravomocně 2 měsíců.5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016.7. Po právní stránce soud uvádí, že se zabýval tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud dospěl k závěru, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], spis. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) z. č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95).8. K přerušené části namítaného řízení z důvodu úmrtí původního žalobce soud uvádí, že toto období započítal do celkové délky řízení, když bylo přerušeno od [datum] usnesením čj. 10 C [Anonymizováno] /2016-37 s právní mocí dne [datum]. Dne [datum] soud zjišťoval informace o průběhu dědického řízení sp. zn. 27 D [Anonymizováno] /2017. Dále dne [datum]. Dne [datum] a dne [datum] bylo v dědickém řízení rozhodnuto usnesením čj. 27 D [Anonymizováno] /2014-71. Přerušení trvalo po dobu 3 popř. pravomocně 2 měsíců, kdy toto přerušení nelze nahlížet ani jako na případný průtah řízení.9. Ke shora uvedenému závěru, soud dospěl na základě skutečnosti, že celková délka řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 10 C [Anonymizováno] /2016 v trvání 8 let a 2 měsíců, které proběhlo na třech stupních soudní soustavy, je již řízením nepřiměřeně dlouhým, a to vzhledem k celkovému průběhu namítaného řízení. Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé 1x a to rozsudkem a následně usnesením schválil smír, odvolací soud rozhodl jedenkrát a dovolací soud také jedenkrát. V postupu soudu prvního stupně soud shledal prodlevy a určité období nečinnosti a postup soudu prvního stupně lze hodnotit jako nekoncentrovaný. Zejména na počátku řízení od podání žaloby do výzvy k doplnění a pojení věcí uběhlo několik měsíců bez postupu ze strany soudu. Po skočení dědického řízení trvalo 5 měsíců, než došlo k jednání ve věci samé a proběhlo dne [datum]. Další jednání proběhlo až dne [datum]. Byť v mezidobí byl ze strany žalobců vypracováván znalecký posudek, nelze přehlédnout, že soud následně - nikoli zároveň- nechával vypracovávat další znalecký posudek. Po jeho doručení opět trvalo několik měsíců, než bylo rozhodnuto o odměně znalce a bylo nařízeno jednání. Délku dovolacího řízení pak lze hodnotit jako hraniční. Soud tak stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) zákona č. 82/1998 Sb., i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při rozhodování o výši poskytnutého zadostiučinění bylo soudem přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl soud k základní částce [částka]. Soud vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Soud nepřistoupil k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka [částka] je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Namítané řízení nepřesáhlo délku 10 let, kdy lze obecně řízení již považovat ze extrémně dlouhé a z tohoto důvodu základní částku odškodnění navýšit. Soud následně vycházel z parametrů ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 10 %. V řízení byl žalobce vyzýván k doplnění žaloby, značnou část délky řízení zabralo vyhotovování znaleckých posudků. Bylo rozhodováno o spojení řízení o odměnách znalců, přerušení řízení, odročení jednání. Soud snížil základní částku z důvodu rozhodování na třech stupních soudní soustavy o 10%. soud přihlédl ke skutečnosti, že dovolací soud zrušil rozsudky soudů nižších instancí, avšak objektivně i toto rozhodnutí přispělo k celkové délce řízení. Nejednalo se však o soudní ping pong, když nebyla rozhodnutí soudů rušena opakovaně, a z důvodu nepřezkoumatelnosti. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, postupně došlo k připojení řízení o nároku na úrok z prodlení a řízení o nároku na další nemajetkovou újmu. Posouzeny byly všechny okolnosti rozhodné pro vznik nároků a jejich výši. Soud snížil základní částku zadostiučinění o 10% v kritériu podílu žalobce na délce řízení. Jednak byla nejprve podána žaloba bez dostatečných skutkových tvrzení, soud k doplnění žaloby musel žalobce urgovat opakovaně. Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání, účastníci následně žádali o delší čas, jednání tak probíhala až do října 2019. Další pokus o smír následoval v druhé polovině roku 2020 a následně ještě účastníci jednali po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v roce 2024. Význam řízení zhodnotil soud jako standardní. Žalobce nebyl původním žalobcem, nejednalo se o jeho újmu na zdraví. Ve vztahu k současnému žalobci šlo pouze peněžité plnění. Byť původně se jednalo o náhradu škody na zdraví v důsledku úmrtí původního žalobce se však předmět řízení zabstrahoval do požadavku na peněžité plnění, když o samotný zásah do zdraví současných žalobců se již po drtivou většinu řízení nejednalo. V zásadě se řešilo kvazidědictví po zesnulém otci. Soud stejně jako žalovaná následně hodnotil skutečnost, že v řízení vystupoval žalobce společně s další žalobkyní (sestrou), jedná se tedy o tzv. sdílenou újmu. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3369/17. Podle Ústavního soudu lze koncept tzv. sdílené újmy použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob). Jak současný žalobce tak i jeho sestra byli zastoupení jedním advokátem, vystupovali ve věci v souladu a sjednoceně. Smír, který uzavřeli byl shodný pro oba žalobce tak, že tito obdrží každý částku ve výši [částka]. Nebylo tvrzeno ze strany žalobce, a to ani k výzvě soudu na jednání, že by on se sestrou jako druhou dědičkou uvedeného nároku nebyly v namítaném řízení v souladu a nejednali ve shodě, zejména když se jednalo o odškodnění poškození zdraví jejich otce. Z tohoto důvodu byla základní částka zadostiučinění snížena o 10%. Po zhodnocení všech okolností případu dospěl soud stejně jako žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit celkově o 40%. soud se plně ztotožnil s částkou odškodnění, která již byla žalobci žalovanou přiznána a žalobu zamítl.10. K požadavku na navýšení zadostiučinění za nemajetkovou újmu s ohledem na ekonomický vývoj odkazuje soud na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, z níž plyne, že k takovému navyšování není dán důvod (např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 26/25), když výše zadostiučinění se nedovíjí od ekonomických ukazatelů státu, ale od rozhodovací praxe ESLP.11. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 osř, a dle ust. § 151 odst. 3 osř., která byla ve věci plně úspěšná, a to za vyjádření ve věci ve výši [částka].POUČENÍ: