15 C 73/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako doplatku přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] pod sp. zn. 54 Cm [Anonymizováno] /2019 a souvisejících spojených věcí. Tvrdí, že proti němu bylo společností [právnická osoba]. vedeno celkem pět směnečných řízení, v nichž byly vydány směnečné platební rozkazy č. j. 54 Cm 394/2019-11, 54 Cm 395/2019-11, 54 Cm 396/2019-11, 54 Cm 410/2019-12 a 54 Cm 411/2019-12. Proti všem směnečným platebním rozkazům podal včasné a odůvodněné námitky, přičemž usnesením ze dne [datum] byla všechna řízení spojena ke společnému projednání. Žalobce uvádí, že rozsudkem ze dne [datum] č. j. 54 Cm 394/2019-107 byly všechny směnečné platební rozkazy ponechány v platnosti a současně mu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. Proti tomuto rozsudku podal odvolání a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] č. j. 5 Cmo 1/2022-217 rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po vrácení věci Krajský soud v [adresa] – pobočka v [adresa] rozsudkem ze dne [datum] č. j. 54 Cm 394/2019-352 znovu ponechal směnečné platební rozkazy v platnosti. Následné odvolání žalobce bylo zamítnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] č. j. 5 Cmo 9/2025-390, který byl žalobci doručen dne [datum]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, o němž je vedeno řízení u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 377/2026. Podle žalobce trvalo řízení od podání žalob dne [datum] nejméně do [datum], tedy více než šest let, přičemž taková délka řízení je zjevně nepřiměřená. Tvrdí, že právě v této nepřiměřené délce spatřuje nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku mu vznikla nemajetková újma spočívající v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku sporu a jeho majetkových poměrů. Žalobce dále uvádí, že dne [datum] uplatnil svůj nárok na zadostiučinění u Ministerstva spravedlnosti a požadoval částku [částka]. Ministerstvo spravedlnosti ve stanovisku ze dne [datum] uznalo existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a poskytlo žalobci částku [částka]. Žalobce však považuje tuto částku za nedostatečnou. K výši nároku žalobce uvádí, že základní částku zadostiučinění stanovil podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ve výši [částka] za rok řízení. Za první dva roky řízení tak požaduje [částka], za další čtyři roky [částka] a za dalších 33 dnů částku [částka], celkem [částka]. Takto stanovenou základní částku navýšil o dalších 20 %, neboť má za to, že okolnosti konkrétního případu odůvodňují vyšší satisfakci. Žalobce zdůrazňuje, že původní směnečné spory se týkaly blankosměnek vystavených k zajištění úvěrových smluv, které byly podle jeho názoru fakticky spotřebitelskými smlouvami, byť byly formálně koncipovány jako smlouvy podnikatelské. Tvrdí, že společnost [právnická osoba]. účelově konstruovala smluvní dokumentaci tak, aby se vyhnula aplikaci právních předpisů na ochranu spotřebitele. Namítá, že soud prvního stupně odmítl provést část jím navržených důkazů a bez dostatečně zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nejde o spotřebitelské vztahy. Poukazuje na to, že odvolací soud v rozhodnutí z roku 2023 tyto nedostatky vytkl, avšak následně v roce 2025 potvrdil nové rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly vytčené vady podle názoru žalobce skutečně odstraněny. Žalobce je přesvědčen, že význam řízení pro jeho osobu byl nadstandardní a že právě způsob vedení původního řízení, včetně opakovaných pochybení soudů, odůvodňuje vyšší zadostiučinění. Proto požaduje doplacení rozdílu mezi částkou [částka], kterou považuje za přiměřenou, a částkou již poskytnutou Ministerstvem spravedlnosti, tedy částky [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce výslovně žádá odškodnit za délku řízení do [datum].

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku kde dni [datum]. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši [částka]. Žalovaná podrobně popisuje průběh původního řízení a uvádí, že řízení bylo procesně i skutkově složitější. Poukazuje zejména na skutečnost, že původně bylo vedeno více směnečných řízení, která byla následně spojena, ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy dvou stupňů a během řízení byly projednávány také žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žádostech. Podle žalované nelze veškerou dobu řízení přičítat k tíži státu, protože významnou část řízení tvořilo rozhodování o opravných prostředcích vyvolaných procesní aktivitou samotného žalobce. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a stanovila základní částku ve výši [částka]. Tuto částku následně snížila o 15 % z důvodu složitosti věci. Za relevantní považovala zejména skutečnost, že spor zahrnoval posouzení několika úvěrových vztahů, směnečných závazků, námitek žalovaného, otázky spotřebitelského charakteru smluv a opakované přezkoumávání věci soudy vyšších stupňů. Současně poukázala na žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a na další procesní úkony, které se promítly do celkové délky řízení. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by měla být základní sazba zvýšena na [částka] za rok řízení. Má za to, že nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti odůvodňující takové navýšení. Rovněž odmítá požadavek na další dvacetiprocentní zvýšení satisfakce. Argumentaci žalobce týkající se správnosti skutkových a právních závěrů soudů v původním směnečném řízení označuje za irelevantní, neboť kompenzační řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. neslouží k přezkumu správnosti rozhodnutí vydaných v původní věci ani k hodnocení provedeného dokazování. Podle žalované již částka [částka] poskytuje žalobci plnou a přiměřenou kompenzaci za zjištěné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žaloba proto není důvodná v rozsahu požadovaného doplatku.

3. Soud má za prokázaný průběh namítaného řízení ze spisu Krajského soudu v [adresa] sp. zn. 54 Cm 394/2019 tak, že to bylo zahájeno dne [datum] návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Současný žalobce vystupoval v procesním postavení žalovaného. Směnečný rozkaz byl vydán [datum]. Současnému žalobci byl směnečný rozkaz doručen dne [datum]. Současný žalobce proti němu podal námitky dne [datum]. Dne [datum] soud vydal usnesení čj. 54 Cm 394/2019-53, 54 Cm 395/2019, 54 Cm 396/2019, 54 Cm 410/2019, 54 Cm 411/2019, kterými spojil shora uvedená řízení pod sp. zn. 54 Cm 394/2019. (v uvedených řízeních byly směnečné rozkazy doručeny později). V průběhu prvostupňového řízení byla nařízena jednání na den [datum], na den [datum] a na den [datum]. Dne [datum] soud vydal rozsudek čj. 54 Cm 394/2019-107, směnečné platební rozkazy byly ponechány v platnosti. Žalovaný podal odvolání [datum], dne [datum] jej doplnil. Dne [datum] požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků. Osvobození mu nebylo přiznáno dne [datum]. Proti usnesení podáno odvolání dne [datum]. Dne [datum] Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu ze dne [datum]. Dne [datum] vrchní soud pod čj. 5 Cmo 1/2022-217 zrušil rozsudek soudu I. stupně čj. 54 Cm 394/2019- 107 a vrátil věc k novému projednání. Další jednání ve věci se konala dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Na jednání [datum] byl vyhlášen nový rozsudek čj. 54 Cmo 394/2019-352, směnečné rozkazy zůstaly v platnosti. Odvolání žalovaného bylo podáno [datum], dne [datum] jej doplnil. Na odvolacím jednání byl dne [datum] vyhlášen rozsudek čj. 5 Cmo 9/2025-390, kterým byl potvrzen rozsudek krajského soudu. Dovolání žalovaného bylo doručeno [datum]. Dne [datum] požádal žalovaný o osvobození od soudního poplatku. Dne [datum] mu osvobození usnesením čj. 54 Cm 394/2019-471 nebylo přiznáno. Odvolání bylo doručeno dne [datum]. Dne [datum] vrchní soud potvrdil usnesení čj. 5 Cmo 136/2025-477 ze dne [datum] rozsuidek soudu I. stupně. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR.

4. Mezi účastníky bylo nesporné a soud má za prokázané z uplatnění nároku u žalované, že k tomuto došlo ze strany žalobce dne [datum].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci králové sp. zn. 54 Cm 394/2019.

7. Soud posuzoval z právního hlediska, zda v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona 82/1998 Sb., nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud při určení celkové délky řízení přihlédl ke skutečnosti, že žalobce byl v namítaném řízení v procesním postavení žalovaného. Pro účely posouzení vzniku nemajetkové újmy způsobené délkou řízení proto nelze bez dalšího vycházet z okamžiku zahájení řízení podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu dne [datum]. Žalobce se o existenci řízení dozvěděl až doručením směnečného platebního rozkazu dne [datum], teprve od tohoto okamžiku mohl být vystaven nejistotě ohledně výsledku sporu a případných dopadů rozhodnutí do jeho právní sféry. Z pohledu žalobce je proto rozhodnou dobou pro posouzení přiměřenosti délky řízení období od [datum] do [datum], kdy byla žádost doručena žalované.

8. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dospěla k závěru, že délka posuzovaného řízení překročila přiměřenou dobu a žalobci z tohoto důvodu poskytla zadostiučinění ve výši [částka]. Tímto stanoviskem soud není vázán, neboť posouzení, zda v konkrétním případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., představuje právní otázku, kterou je povinen vyřešit samostatně. Soud po zhodnocení průběhu namítaného řízení, jeho celkové délky, procesní složitosti a jednotlivých časových úseků dospěl k závěru, že řízení přesáhlo z pohledu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod přiměřenou dobu a že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Spornou mezi účastníky tak zůstala toliko otázka rozsahu přiměřeného zadostiučinění. Soud v průběhu namítaného řízení nezjistil delší období absolutní nečinnosti soudu prvního stupně ani odvolacího soudu. Délka řízení byla ovlivněna spojením pěti původně samostatných věcí, opakovaným projednáním věci po kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, dvěma odvolacími řízeními ve věci samé, dovolacím řízením a rovněž dvěma samostatnými řízeními o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků. Za časově nejvýznamnější lze označit období mezi prvním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], které však bylo zčásti vyplněno řízením o poplatkové povinnosti a následným odvolacím přezkumem. Přestože jednotlivé časové úseky samy o sobě neukazují na soustavnou nečinnost soudů, jejich souhrn vedl k tomu, že celková délka řízení dosáhla 5 let a 11 měsíců, což již překročilo hranici přiměřenosti ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a kritérií formulovaných ve stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010.

9. Při hodnocení složitosti věci soud zohlednil, že nešlo o jednoduché řízení. Předmětem projednání bylo pět původně samostatných směnečných sporů, které byly následně spojeny ke společnému řízení. Ve věci byly uplatněny rozsáhlé námitky týkající se vztahu směnečných závazků a podkladových úvěrových vztahů, včetně námitek spotřebitelského charakteru smluv. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno soudy dvou stupňů, přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Součástí průběhu řízení byly rovněž dva samostatné procesy týkající se žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků, včetně jejich odvolacího přezkumu. Uvedené okolnosti odůvodňují závěr, že šlo o věc nadprůměrně složitou.

10. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud neshledal průběh řízení zcela bezvadným. Přestože soud prvního stupně po podání námitek průběžně činil procesní úkony a nařizoval jednání, celková délka řízení dosahující 5 let a 11 měsíců již neodpovídá požadavku přiměřené délky soudního řízení. Významnou roli přitom sehrála skutečnost, že první rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen a řízení muselo být v podstatném rozsahu opakováno. Tato okolnost se promítla do celkové délky řízení a z pohledu účastníka vedla k prodloužení období nejistoty ohledně výsledku sporu. Při hodnocení postupu orgánů veřejné moci soud přihlédl k tomu, že namítané řízení trvalo od [datum], kdy byl žalobci doručen směnečný platební rozkaz, do uplatnění nároku u žalované dne [datum]. Toto období vymezil sám žalobce a soud je jím vázán.

11. Uvedenou délku již nelze považovat za přiměřenou. Soud při hodnocení postupu orgánů veřejné moci identifikoval několik časových úseků, které se podílely na nepřiměřené délce řízení. Za nejvýznamnější považuje období od podání odvolání proti prvnímu rozsudku dne [datum] do rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Ačkoli byla část této doby vyplněna rozhodováním o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a následným odvolacím přezkumem, délka odvolacího řízení přesahující dva roky není z hlediska požadavku na projednání věci v přiměřené době bez významu. Další prodloužení řízení bylo způsobeno tím, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] byl odvolacím soudem zrušen a věc musela být znovu projednána, což vedlo k opakování dokazování a novému meritornímu rozhodnutí až dne [datum]. Určitou časovou zátěž představovalo rovněž projednání dvou žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků včetně odvolacího přezkumu. Soud přitom nezjistil dlouhodobou absolutní nečinnost soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, nicméně souběh uvedených okolností vedl k tomu, že celková délka řízení dosáhla téměř šesti let, což již překročilo hranici přiměřenosti ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb12. Soud nedospěl k závěru, že by se jednalo o opakované vracení věci mezi instancemi, které by bylo možné označit za tzv. soudní ping-pong. Kasační zásah odvolacího soudu nastal pouze jednou, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], jímž byl zrušen první rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena k dalšímu řízení. Následné rozhodnutí soudu prvního stupně již bylo odvolacím soudem potvrzeno. Na celkové délce řízení se tak významně podílelo spojení pěti původně samostatných věcí, projednání věci ve dvou instancích, opakované meritorní rozhodování po kasačním zásahu odvolacího soudu, dovolací řízení a rovněž rozhodování o dvou žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků včetně odvolacího přezkumu. Přestože jednotlivé průběžné úseky řízení samy o sobě neukazují na soustavnou nečinnost soudů, jejich souhrn vedl k tomu, že celková délka řízení překročila hranici přiměřenosti. Soud proto uzavírá, že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, nikoliv však v důsledku opakovaného soudního ping-pongu či mimořádně závažných průtahů způsobených nečinností soudů.13. Soud dále přihlédl k chování žalobce. Ten podal námitky proti směnečným platebním rozkazům, dvě odvolání ve věci samé, dovolání a dvě žádosti o osvobození od soudních poplatků, proti jejichž zamítnutí podal odvolání. Využití procesních práv nelze žalobci vytýkat. Současně však nelze přehlédnout, že rozhodování o těchto návrzích a opravných prostředcích bylo součástí celkové délky řízení a nelze je bez dalšího přičítat k tíži státu.14. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, soud uznává, že se jednalo o spor týkající se jeho majetkových práv a o nezanedbatelné finanční částky. Nešlo však o řízení týkající se osobního stavu, zdraví, rodinných poměrů či existenční sociální situace, u nichž judikatura obvykle dovozuje mimořádný význam pro účastníka. Soud proto neshledal důvod k mimořádnému zvýšení zadostiučinění z tohoto titulu.15. Po zhodnocení všech uvedených kritérií dospěl soud k závěru, že délka namítaného řízení překročila přiměřenou dobu a že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.16. Soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. S přihlédnutím k okolnostem projednávané věci považoval za odpovídající základní sazbu [částka] za jeden rok řízení, za prvnbí dva roky částka poloviční. Tato částka odpovídá základní judikatorní úrovni odškodnění ve věcech nepřiměřené délky řízení a soud neshledal důvod pro její zvýšení. Řízení se týkalo majetkového sporu ze směnečných vztahů, nikoliv věci osobního stavu, péče o nezletilé, zdravotního stavu či existenčních otázek, u nichž judikatura běžně přiznává vyšší náhradu. Význam řízení pro žalobce byl sice nepochybně vyšší než zanedbatelný, nejednalo se však o věc mimořádného významu odůvodňující navýšení základní sazby.17. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Rozhodnou dobu řízení soud stanovil od [datum], kdy byl žalobci v procesním postavení žalovaného doručen směnečný platební rozkaz, do [datum], kdy žalobce uplatnil svůj nárok u žalované. Řízení tak trvalo přibližně pět let a jedenáct měsíců. Soud vyšel ze základní sazby [částka] za jeden rok řízení, přičemž v souladu s metodikou uvedenou ve stanovisku Cpjn 206/2010 za první dva roky řízení zohlednil pouze polovinu této částky. Za první dva roky řízení tak náleží částka [částka] (2 × [částka]), za další tři roky částka [částka] a za dalších jedenáct měsíců částka [částka]. Základní částka přiměřeného zadostiučinění proto činí [částka].18. Soud neshledal důvody pro zvýšení této částky. Přestože předmět řízení nebyl pro žalobce bez významu, jednalo se o majetkový spor soukromoprávní povahy. Nešlo o řízení týkající se osobního stavu, rodinných vztahů, zdraví ani jiné věci mimořádného významu pro poškozeného. Za důvod ke zvýšení zadostiučinění soud nepovažoval ani délku řízení samotnou, neboť ta je již zohledněna ve způsobu výpočtu základní částky. Stejně tak soud nepřisvědčil argumentaci žalobce poukazující na zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem, neboť nešlo o případ opakovaného vracení věci mezi instancemi, tzv. soudního ping-pongu. Námitky žalobce týkající se věcné správnosti rozhodnutí vydaných v původním řízení nejsou pro posouzení výše zadostiučinění významné, neboť řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. neslouží k přezkumu těchto rozhodnutí. Důvodným soud neshledal ani požadavek na zvýšení zadostiučinění z důvodu inflace a růstu cenové hladiny.19. Naopak soud shledal důvod ke snížení základní částky o 15 % z důvodu nadprůměrné složitosti posuzovaného řízení. Při tomto závěru soud vycházel z objektivních charakteristik věci, nikoliv z okolností, které samy vedly ke vzniku nepřiměřené délky řízení. Předmětem projednání nebyl jediný jednoduchý nárok, nýbrž pět původně samostatných směnečných řízení, která byla následně spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. V řízení bylo třeba posoudit nejen samotné směnečné závazky, ale i jejich vazbu na podkladové úvěrové vztahy, včetně námitek žalobce týkajících se spotřebitelského charakteru těchto vztahů. Věc si vyžádala rozsáhlejší skutkové i právní posouzení, než je obvyklé u běžných směnečných sporů. Součástí procesního vývoje bylo rovněž rozhodování o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a navazující odvolací přezkum těchto rozhodnutí. Soud zdůrazňuje, že za projev složitosti věci nepovažuje samotné zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem ani délku odvolacího řízení. Tyto okolnosti byly zohledněny při posouzení, zda byla překročena přiměřená délka řízení, nikoliv však jako důvod ke snížení zadostiučinění. Korektiv složitosti se opírá výhradně o objektivní náročnost projednávané věci a její procesní strukturu. Po zhodnocení všech uvedených okolností považuje soud snížení základní částky o 15 % za přiměřené, neboť významná část celkové délky řízení byla ovlivněna faktory vyplývajícími ze samotné povahy projednávané věci, nikoliv pouze postupem orgánů veřejné moci.20. Po tomto snížení činí přiměřené zadostiučinění částku [částka]. Žalovaná však žalobci již v rámci předběžného projednání nároku poskytla částku [částka], tedy částku převyšující zadostiučinění, které soud považuje za přiměřené. Žalobci proto bylo poskytnuto plné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a nárok na další peněžité plnění mu nevznikl. Soud současně přihlédl k tomu, že složitost věci nebyla pouze právní, ale i procesní, neboť projednávané řízení vzniklo spojením pěti samostatně zahájených sporů, jejichž společné projednání a rozhodnutí si objektivně vyžádalo delší dobu než řízení vedené pouze o jediném nároku.21. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, podle něhož má být základní částka zvýšena proto, že první rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen. Z provedených důkazů vyplynulo, že k vrácení věci došlo pouze jednou. Následné rozhodnutí soudu prvního stupně již bylo odvolacím soudem potvrzeno. Nejednalo se tedy o případ opakovaného vracení věci mezi instancemi, označovaný judikaturou jako tzv. soudní ping-pong. Skutečnost, že řízení bylo jednou vráceno k dalšímu projednání, byla zohledněna při hodnocení celkové délky řízení, sama o sobě však neodůvodňuje zvýšení základní sazby zadostiučinění. Za důvod pro zvýšení zadostiučinění soud nepovažuje ani námitky žalobce směřující proti věcné správnosti rozhodnutí vydaných v původním řízení. Řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. neslouží k přezkumu správnosti skutkových a právních závěrů soudů ani k hodnocení správnosti provedeného dokazování. Předmětem nynějšího řízení je výhradně posouzení újmy způsobené délkou řízení. Případné výhrady žalobce vůči právním závěrům soudů proto nejsou okolností významnou pro určení výše zadostiučinění. Soud dále neshledal mimořádný význam řízení pro žalobce ve smyslu judikatury k § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Předmětem původního řízení byl majetkový spor ze směnečných vztahů. Ačkoliv výsledek řízení mohl mít dopad do majetkové sféry žalobce a nelze jej považovat za bezvýznamný, nejednalo se o spor týkající se osobního stavu, rodinných vztahů, zdraví, pracovního uplatnění či jiných hodnot zasahujících bezprostředně do osobní sféry účastníka. Význam řízení proto nevybočoval z rámce běžných civilních majetkových sporů. Důvodným soud neshledal ani požadavek na zvýšení základní částky z důvodu inflace a růstu životních nákladů. Účelem zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. není kompenzace ekonomických dopadů inflace, nýbrž odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Samotný růst cenové hladiny proto bez dalších mimořádných okolností nepředstavuje důvod pro zvýšení základní částky zadostiučinění. Soud proto neshledal žádnou z okolností uváděných žalobcem natolik výjimečnou, aby odůvodňovala odchýlení se od základní sazby [částka] za rok řízení. Naopak dospěl k závěru, že jediným relevantním korektivem v projednávané věci je nadprůměrná složitost řízení, odůvodňující přiměřené snížení základní částky. Návrhu žalobce na použití sazby [částka] za rok řízení proto soud nevyhověl.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 ost.1 a § 151 odst. 3 osř, žalované, která byla ve sporu plně úspěšná soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za podání vyjádření.